Tajemství černého pláště

| Autor: redakce | Rubrika: Kultura

Dnes je ten správný den na to, co jsem si umínila udělat. Chystala jsem se k tomu už dlouho, ale nějak mi nezbýval čas. A přiznávám, moc se mi do toho nechtělo. Musím vyřídit spoustu věcí a uvolnit několik poliček ve skříni. Věci, které už nenosím několik let, vložím do pytle a postavím ho vedle kontejneru, ať si je odnesou bezdomovci.

Kolem mě to vypadá, jako bych se chystala někam odcestovat. Vyndám ze skříně elegantní černý plášť koupený ve Vídni. Půjčila mi ho tehdy Regina…, když tak strašně lilo. Začalo to snad všechno tímhle? Anebo později, když jsem objevila v jeho kapse lístek se vzkazem a telefonním číslem? Anebo tím, co se stalo ještě později? Ne, většina věcí začíná naším narozením, ale chci-li začít od začátku, musím vylíčit i to, k čemu došlo před mým narozením. Díky tomu tajemnému lístku jsem se dozvěděla věci, které jsem neměla nikdy zjistit, které měly přede mnou zůstat utajené. I ta nešťastná událost mi dovolila vyrovnat se sama se sebou, přestat se nenávidět.

Prohlížím si elegantní plášť a přemýšlím, co s ním. Má klasický střih a zajímavý pásek s hezkou sponou, která vypadá luxusně a dodává mu zvláštní image. A je téměř nový. Regina si vždycky kupovala kvalitní a krásné věci, zejména ve Vídni, kam s Jankem často jezdili na návštěvu k jeho kamarádovi. Mám ten plášť vyhodit? Obleču si ho, postavím se před zrcadlo a přemýšlím. Opravdu mi sluší, vypadám v něm jako vystřižená z módního časopisu. Vyvolává však ve mně příliš bolestné vzpomínky.

Svléknu si kabát a pověsím ho dozadu do skříně. Najednou se cítím velmi unavená, už se mi hůř chodí a bolí mě záda. Musím si chvilku odpočinout. Opatrně si sedám do křesla, beru sklenici minerálky a v myšlenkách se pomalu nořím do nedávné minulosti.

Ten poslední zářijový týden před pár lety byl slunečný, jako by se léto ještě nechtělo rozloučit. Byl čtvrtek, pomalu končil hektický týden. Odpoledne se nebe zatáhlo, a když jsem odcházela z práce, začaly z oblohy padat první dešťové kapky. Po chvíli se docela rozpršelo a já přemýšlela, jestli nemám jít raději rovnou domů. Kdybych Jankovi a Regině neslíbila, že se u nich zastavím, udělala bych to. Měla jsem na sobě jen lehoučký světle modrý kostým, lodičky, a na deštník jsem v tom hezkém počasí ani nepomyslela. Kromě toho jsem se nemohla dočkat, až jim vylíčím všechno, co se za posledních čtrnáct dnů přihodilo, a především dneska, o svém strašném faux pas v práci, kde jsem málem ohrozila připravovaný velký projekt.

Čekala jsem na autobusové zastávce, když se spustil pořádný liják. Všichni jsme se tísnili pod stříškou, nikdo nepředpokládal takovou změnu počasí, a deštníky odpočívaly doma ve skříních. Meteorologové sice předpovídali zhoršení, ale poslední dny byly tak příjemné, že odborníkům nikdo nevěřil. Autobus konečně přijel, ale než jsem nastoupila, promokla jsem do poslední nitky. Lidé uvnitř se mačkali jako sardinky, vzduch byl těžký a vlhký, okna se začala zamlžovat. V lodičkách mi čvachtala voda, cítila jsem se nepříjemně a litovala jsem, že jsem návštěvu přece jen neodložila.
„Ty ale vypadáš!“ přivítal mě ve dveřích Janko. „Rychle se svlékni, Regina ti dá něco suchého. A domů tě pustíme, teprve až uschneš.“
„To se k vám musím nastěhovat na delší dobu,“ smála jsem se a vešla do předsíně. Srdce mi zalila vlna něhy, jeho starostlivá slova mě na okamžik přenesla do dětství, kdy stál po celou dobu při mně jako můj ochránce.
„Pojď, na stole máš horký čaj,“ vroucně mě objala Regina, jakmile jsem se převlékla do jejího domácího obleku.
Regino, moje zachránkyně – jak jsme tě všichni nenáviděli, a nejvíc já! pomyslela jsem si. Pokaždé, když mě zahrnula svou laskavou péčí, bodly mě u srdce výčitky svědomí. Poděkovala jsem, rovněž ji objala a měla radost z dobrého čaje.

„I my máme pro tebe novinky,“ nedočkavě mi oznámil Janko a obličej mu zářil radostí. „Od firmy jsem dostal půjčku a brzy budeme bydlet ve větším. Už máme vyhlídnutý třípokojový byt!“ Radoval se jako malý kluk.
„Opravdu? To je skvělá zpráva!“ zvolala jsem, i když jsem čekala něco jiného. Myslela jsem si, že mi konečně oznámí, o co oba usilují už celá léta.
„A s Reginou jsme se rozhodli pro umělé oplodnění,“ dodal, jako by mi četl myšlenky. Až se to malé narodí, budeme mít už pro ně připravený dětský pokoj.“
„To je skvělé,“ zaradovala jsem se, „možná budu vozit v kočárku dvě děti najednou. Lea je asi těhotná.“ Lea je moje nejlepší kamarádka.
„Lea čeká druhé?“ zeptala se Regina.
„Ještě je to tajemství, ale minulý týden se mi svěřila se svým tušením.“


---------------------------------
Ukázka z knihy:
Příběh o lásce a tajemství
Katarína Gillerová

Zuzana je úspěšná žena. Tedy navenek určitě. Studovala vysokou školu, z malé slovenské vesnice se přestěhovala do Bratislavy, našla si skvělé zaměstnání. Má spoustu přátel, s kolegy v práci si rozumí. Co všechno ale musela v životě překonat, aby se dostala tam, kde je? Proč matka bránila Zuzaně ve vztahu s Jankem, její první láskou? Proč Janko přerušil se Zuzanou kontakt? A proč se teď Zuzana bojí každého důvěrnějšího dotyku a je přesvědčena, že už ji žádná láska nečeká? A přitom má životní lásku přímo vedle sebe...
Váz., 352 stran, 199 Kč


Katarína Gillerová
se narodila v Kremnici a vyrostla v Žiaru nad Hronom, kde vystudovala střední ekonomickou školu. Už tehdy publikovala v časopisech povídky a básničky, přispívala i do rozhlasu. Po maturitě odešla do Bratislavy, kde vystudovala při zaměstnání Ekonomickou univerzitu a kde v současné době žije. Je vdaná, má jednoho syna a pracuje jako ekonomka. Nějaký čas učila i na střední škole a v současné době vede účetnictví soukromým podnikatelům. V roce 2001 vydala knížku pro děti Moja kamarátka knižka, roku 2002 humoristickou knihu Úžasssná dovolená a v roce 2004 pak vyšel velmi úspěšný román Láska si nevybírá (Láska si nevyberá), v následujícím roce další s názvem Dotkni se mě, lásko (Dotkni sa ma, láska) a nedávno třetí – Rano neplačem.
Autorka, která je označována za slovenskou Danielle Steelovou, o své literární tvorbě říká: „Píšu, když mám všechno hotové, po večerech a víkendech. Je to takový můj odpočinek od účetních čísel a neustálých změn daňových zákonů.“

zdroj: Motto

Komentáře

Komentářů celkem: 0

Další články z rubriky

Konec léta se blíží, rozlučte se s prázdninami hudbou

Konec léta se blíží, rozlučte se s prázdninami hudbou

10. 8. | Jeden z posledních festivalu, který nám letošní sezóna dopřeje, je zavedený Rock for Churchill. Ten…

Beverly Hills 90210: Jak dnes vypadá Brenda, Brandon a jejich parta?

Beverly Hills 90210: Jak dnes vypadá Brenda, Brandon a jejich parta?

1. 8. | V 90. letech usedaly před televizní obrazovky miliony lidí po celém světě, aby se dozvěděly, jak…

Jsme superlidi, vzkazují v emotivním videu paralympionici

Jsme superlidi, vzkazují v emotivním videu paralympionici

20. 7. | Velmi dojemné video v posledních dnech ovládá sociální sítě. Trailer k letošním paralympijským hrám…

8 tipů pro knihomoly: Knihy k moři i na chalupu

8 tipů pro knihomoly: Knihy k moři i na chalupu

18. 7. | Ať už jedete do exotických krajin nebo jen na českou chalupu, dobrá kniha je základní výbavou všech…