Teorie a praxe manželského soužití

| Autor: redakce | Rubrika: Kultura

Proč se doma hádáme? Co dělat, abychom si rozuměli? Jak je možné, že se někdy manželství zhroutí po několika měsících spolužití? Jak se bránit neshodám?

Teorie a praxe manželského soužití


Manželství dokáže
dva mírumilovné jedince změnit v šelmy. Aby se tak nedělo, je třeba mnohé
znát.

Teprve ten, kdo zvládne párové dorozumívání, smí očekávat kvalitní párový
vztah.

Proč se doma hádáme? Co dělat, abychom si rozuměli? Jak je možné, že se
někdy manželství zhroutí po několika měsících spolužití? Jak se bránit
neshodám?


O tom všem je nová kniha od Miroslava Plzáka "ŽENA A MUŽ; TEORIE A
PRAXE MANŽELSKÉHO SOUŽITÍ"
- Ucelená teorie manželského dorozumívání


Knihu můžete zakoupit v nakladatelství Motto
za 189,- Kč.


Ukázka:


Lze rozlišit dvojí druh párového emočního souladu:

1. Partneři mají radost z radosti druhého. Jestliže se druhý raduje, raduji
se též. Lze říci, že tam, kde existuje radost ze vzájemné radosti, tam je
párový vztah dobře stabilizován. Nedostaví-li se vždy tato "radost z
radosti", může být i tak vztah přiměřeně stabilní. Pro manželské
poradce je rozhodující rozpoznat, kdy si manželé začínají záměrně
kazit své radosti. V nestabilním manželství dokonce manželé nesnesou, aby
byl druhý v pohodě. Dochází k tak zvanému pustošení emočního souladu, k
jeho desertifikaci. V manželství zaniká pohoda a zaniká možnost se společně
rozhodovat.

2. Manželští partneři mají společné podněty radosti. Tento druh emočního
souladu je významnější, protože jej manželé mohou svou vůlí vylepšit.
Manžele by měla vázat společná radost z úspěšně budovaného domova.
Domov není jen byt, domov jsou děti a obydlí nějak vybavené, a to tak, aby
nabuzovalo zvláštní emoci útulnosti. Obvykle si manželé nevšímají, že
vybudovali domov. Proč? Protože nejsme na párové soužití geneticky
naprogramováni. A proto se musíme učit klást si otázku, jak je to s naším
domovem, a není-li rozvrácen, máme se naučit si ho pochvalovat.

Indikátorem, že domov byl vybudován je, že se domů těším. Těšit se domů
považují mnozí za nečekaně slabý emoční akord. Jsme schopni ho dokonce
považovat za samozřejmost. Někdy neškodí se lehce postrašit, zeptat se, co
by nastalo, kdyby byl domov ohrožen. Stačí si představit, jak by to doma
vypadalo, kdyby dvanáctiletý syn začal fetovat.

Ovšem hlavním zdrojem společné radosti musí být uspořádanost
reprezentativní složky manželského soužití, zvané volný čas. Manželé
se mají soustředit na kultivaci společných podnětů nejen radosti, ale i
veselosti a současně tolerovat individuální podněty radosti druhého.


V současném manželství existuje jen menšina párů ostře střežících,
aby oba manželé a jejich děti měly svá počestná hobby. Řekl bych, že člověk,
který nebyl veden k aktivním zálibám od dětství, a který je v dospělosti
nemá, je hendikepovaný. Drtivou devastaci využití volného času způsobuje
žárlivost. Žárlivec si vynutí jen společné záliby a vím, jak jimi dokáže
druhého znechutit. Chtějí-li feministky v něčem prospět ženám, nechň je
nutí mít svou individuální zálibu a realizovat ji.

Za zmínku stojí druhá forma pustošení radosti v manželství tím, že sice
druhému jeho individuální zálibu povolím, ale s nějakým náznakem
nelibosti. Výroky typu: „Ona si jde ke kamarádce, a co já?", nebo:
"On si čte a vůbec ho nezajímá, co dělám já" jsou nejen hloupé,
ale i nebezpečné. K čemu je dobré, že manžela pustím na fotbal, ale
"mám k tomu řeči"?


Uvážíme-li oba druhy emočního souladu, uznáme, že manželství jako
institucionalizovaný vztah, plný odpovědností za lidskou reprodukci je lépe,
je-li jištěn kohezivními zápornými emocemi. Víme už, že kladné emoce
jsou krátkodobé, samovolně vysychají a je snadné si je navzájem kazit.

Pro soudržnost párového manželství jsou velice důležité záporné
kohezivní emoce. Má-li být zajištěna reprodukce lidského rodu párovým
manželstvím, nelze jinak, nežli se s přítomností tohoto druhu emocí smířit.

V první řadě se máme věnovat vazebné síle kohezivní emoce soucitu.
Soucit mě programuje k vzájemné pomoci a vyjádřený soucit ulevuje trpícímu.
Soucit je kostrou manželské lásky.

Dnes si můžeme již dovolit soucit členit na tří kategorií:

1. soucítění, kdy trpím s utrpením druhého,

2. starost o zdraví a život druhého,

3. stesk po druhém.


Všechny druhy soucitu jsou záporné emoce (-E) v různé intenzitě a všechny
začínají na "S". Emoce tří "S" jistí nejspolehlivěji
manželskou provázanost neboli manželství coby párový vztah. Manželství
kde jsou tato tři "S" privilegována je svorné, nebo - jak se nyní
říká - má žádoucí zdatnost (fitness).

Manželský poradce je povinen registrovat v manželství intenzitu těchto tří
"S", ale manželé o ní dialog vést nesmějí. Klamat je tu totiž
tak snadné, že tento dialog hádkou skončit musí. Ovšem já sám výhradně
pro vlastní potřebu si smím občas položit otázku, zda se mi po manželce
stýská, zda mě bolí její bolest a zda o ni mám starost.

Nezapomínejme, že párové milenectví a párové manželství jsou doslova
navěšeny na geny nepřipravené na spolužití v páru. Proto jakmile vstoupíme
do párového vztahu, zazní okamžitě hlas genetické informace, zda mi ten
druhý nebude škodit, ubližovat, zda nebude zákeřný nebo úlisný, zda
nebude mít postranní úmysly. Genetická informace mě programuje, abych se v
určitých okamžicích k milenci choval jako k cizímu člověku, kterého potkám
sám v lese.

Geneticky nepřipraveni na párové soužití se v něm doslova snažíme jak na
rozpáleném omastku. Geny nás tlačí k sobeckému chování, ale život vyžaduje
párové spříznění. Podržíme-li se odhadu zoologa Matta Riedlyho (Červená
královna, Mladá Fronta Praha 1999), lze očekávat přirozené přátelské
milenectví až za několik stovek generací. Uvažte, že jedna generace znamená
nejméně dvacet let.

Milenectví nám ještě dlouho nebude jen zdrojem kladné emoční bilance,
dlouho budeme v milenectví i v manželství hodně trpět. Vždyň emoční
soulad milenectví neurčuje budoucí emoční soulad v manželství, právě
proto, že vzniká soužití a s ním úprava opravdových povinností.

Sám emoční soulad páru je samozřejmě závislý na prostředí, v němž
manželství zraje, dále na mnoha možných a neodstranitelných ohroženích,
ale i na oné továrně na emoce, kterou nazýváme mozek.

Emoční soulad není ovlivnitelný partnery přímo a jako ve složitém
dynamickém systému v něm neplatí kauzalita lineární, ale nelineární.
Jedna příčina nemá jeden, ale mnoho možných následků a jeden následek může
mít mnoho možných příčin.

Z toho pak plyne, že neznáme postupy, které by učinily současné manželství
procesem jistým a tedy dokonale předvídatelným. Lze se ale přece jen naučit
vyznat se v nelineárních procesech a umět se nelineárně chovat. Tak třeba
v zájmu zdatnosti manželství budu nucen přiměřeně měnit svá přesvědčení
a předsudky.




Řešení

Milenectví je řešením úlohy zvané milenectví, manželství je řešením
úlohy zvané manželství a život je řešením úlohy zvané život.

V párovém manželství znamená řešit totéž, jako párově se rozhodovat.
A rozhodovat se v manželství znamená vybírat jednu jedinou možnost z mnoha.
Lze žít jen jediný život, třebaže nám osud nabízí k výběru větší
počet přibližně stejně kvalitních rozhodnutí.

Takže párově se rozhodovat znamená umět se s manželkou dohodnout na jednom
jediném z mnoha možných řešení. A to chce nečekaně mnoho znalostí o párovém
rozhodování. Dohodnout se v páru vyžaduje úsilí muže i ženy, protože
dohoda nebo úmluva nemůže postrádat jistou náročnost. Jde o to, abychom se
naučili kultivovat svár tak, aby se naše manželské dorozumívání nezvrhlo
v soupeření.

Ovšem bez sváru za účelem úmluvy by dorozumívání skolabovalo do bezkrevného
robotového jazyka, jde jen o to nalézt tu náležitou přiměřenost, aby veškeré
manželské dorozumívání neokupovala hádka.

Život nám připravuje hádanky, které mají více správných řešení, a tím
nás chrání před osudem žížaly, která se patrně nerozhoduje kudy má lézt
a kam má dolézt.

Víme už, že naše Bdělé Vědomí vnímá jen potud, pokud existují dva možné
stavy, neboli když je různost podnětu (varieta) rovna nejméně dvěma. V
podstatě dokážu ocenit manželskou pohodu, jen když poznám manželskou
nepohodu. Kdyby neexistovalo zlo, neměli bychom ani pojem pro dobro. Kdyby
neexistovaly čtyři základní chutě, neuměli bychom si pochutnat na dobrém
jídle. Jinak řečeno, díky mnohým negativům života oceníme jeho pozitiva.
I spravedlnost je možná jen proto, že existuje nespravedlnost. Bez takzvaného
neodstranitelného ohrožení by neexistoval ani občasný libý pocit úlevy.
Takže trpíme, abychom byli schopni mít radost.

Mezi matematiky je znám tak zvaný Turingův výrok:

"Pokud stroj nikdy nechybuje, nemůže být inteligentní."

A právě osud je vůči nám tak rafinovaný, že nám k řešení (rozhodování
pro jedno z nejméně dvou možných) předkládá úlohy mající i více řešení
a my se musíme rozhodovat a volit podle stupně své sociální inteligence a
intuice tak, že volíme, aniž bychom mohli výsledek předpovídat přesně. A
proto i bezchybná řešení jsou možná jen proto, že existují chybná. Správné
řešení existuje jen díky tomu, že známe i nesprávné. Roger Penrose říká
totéž trochu jinak:

"Jakmile zjistím, že je něco správné, vím současně, co je nesprávné."
Později uvidíme, že v manželství se ovšem nesmí kalkulovat v logickém
teritoriu "správné a nesprávné" a to z jednoduchého důvodu, že
nejenže nikdy nevíme, které z našich rozhodnutí se vyjeví jako správné,
ale my dokonce ani nevíme, co je vlastně vůbec v manželství jednoznačně
správné.

V nelineárním systému je správnost nevypočitatelná, protože pro nelineární
systém může existovat i více správností. Tuto skutečnost navrhuji označovat
jako nerozhodnutelnost. Mnohokrát na ni narazíme a právem si ji označíme
jako prokletí párového manželského dorozumívání.

A protože rovnice řešení zvaná manželství může mít mnohem více než
jedno přijatelné řešení, stává se tato rovnice pro pár nerozhodnutelná.


zdroj: Motto


Další články z rubriky

Konec léta se blíží, rozlučte se s prázdninami hudbou

Konec léta se blíží, rozlučte se s prázdninami hudbou

10. 8. | Jeden z posledních festivalu, který nám letošní sezóna dopřeje, je zavedený Rock for Churchill. Ten…

Beverly Hills 90210: Jak dnes vypadá Brenda, Brandon a jejich parta?

Beverly Hills 90210: Jak dnes vypadá Brenda, Brandon a jejich parta?

1. 8. | V 90. letech usedaly před televizní obrazovky miliony lidí po celém světě, aby se dozvěděly, jak…

Jsme superlidi, vzkazují v emotivním videu paralympionici

Jsme superlidi, vzkazují v emotivním videu paralympionici

20. 7. | Velmi dojemné video v posledních dnech ovládá sociální sítě. Trailer k letošním paralympijským hrám…

8 tipů pro knihomoly: Knihy k moři i na chalupu

8 tipů pro knihomoly: Knihy k moři i na chalupu

18. 7. | Ať už jedete do exotických krajin nebo jen na českou chalupu, dobrá kniha je základní výbavou všech…