Marta Kubišová společně s vydavatelstvím Supraphon přichází s exkluzivně zabaleným kompletem tří CD s šedesáti písněmi s názvem Vyznání. Komplet obsahuje jak písně ze zpěvaččiny „první“, násilně přervané kariéry, tak i z kariéry „druhé“, která začala na balkonu Melantrichu v listopadu 1989. Jsou tu také tři novinky. A mimo jiné i strhujícím způsobem zazpívaná titulní píseň z druhé řady televizního seriálu Zdivočelá země a melodie ze snímku V žáru královské lásky.
Asi nebylo lehké vybrat šedesát písní, které trojalbum zaznamenává...
Dramaturgii tohoto projektu vymyslel výkonný producent Jiří Svoboda, já jsem pomáhala jenom s bonusy. Stále platí, že do sestavování desek s mými staršími nahrávkami nemluvím, nechávám to na těch, kteří mají přístup k archivům mých písniček. Ale především: v tom, co jsem kdy natočila, mám – a to i díky té dvacetileté nucené pauze – velký zmatek. Sama bych nějakou smysluplnou kompilaci takovým detektivním způsobem, jak je to někdy zapotřebí udělat, poskládat nedokázala.
Chybějí – nebo přebývají – vám na kompletu nějaké písně?
Kdepak, s tím problém nemám. Mívám někdy problémy s názvy skladeb. A taky si někdy myslím, že jsem to nebo ono nenazpívala. V tomto duchu jsme komunikovali i s producentem Karlem Knechtlem, který v 90. letech precizně zmapoval moji pěveckou dráhu v kolekci šesti CD. Mnohokrát jsme se tomu hodně nasmáli. Říkala jsem mu: ale tuhle píseň jsem přece nezpívala – a on mě z toho vždycky vyvedl.
Myslíte často na kolegy, kteří už odešli?
Samozřejmě. Třeba když zpívám Depeši, vzpomenu si na Karla Svobodu. Nebo když někde zazní píseň Víc nechtěl by snad ani d´Artagnan, vzpomenu si na Waldu Matušku, se kterým jsme ji nazpívali. Je toho, bohužel, hodně, co si člověk musí tímto smutným způsobem připomínat.
Na novém kompletu jsou i tři novinky...
Nejnovější nahrávkou je píseň Vyznání, přinesl ji Karel Štolba a Marta Skarlandtová ji otextovala; chtěla jsem písničku, kterou bych zpívala ještě po přídavku, jako poděkování lidem. Marta Skarlandtová z toho udělala píseň, která je osobitým poděkování mému věrnému publiku. Vlastně měla zaznít, už když jsem začínala druhou kariéru. Jenže to jsem ji ještě neměla... Takže je to vlastně takové opožděné poděkování po dvaceti letech. Další novinkou je duet s Milanem Heinem, v divadle ho zpíváme asi sedm let. Původně vznikl do pořadu Ráno, když vstávám, napsali ho Petr Malásek a Marta Skarlandtová. A třetí novou nahrávkou je píseň Eltona Johna a český text je dílem Lukáše Hrabala. Dostala název Promiň. Je to písnička, kterou jsem chtěla vždycky zpívat, jen mi chyběl dobrý český text. Teď je na světě a já věřím, že se bude mým posluchačům líbit.
Nestálo by za to si ty novinky schovat, přidat další a natočit regulérní nové studiové album?
V žádném případě! Já už žádné studiové album vydávat nebudu. Nevyplatí se to – byla by to škoda práce i škoda peněz. V rádiích stejně hrají jen moje staré hity, tam nic nového nemá šanci. A potom se album s čistě novinkovým repertoárem nemá šanci prodat v takovém množství, aby na sebe vůbec vydělalo. To je začarovaný kruh.
Kdyby měl vyjít singl, kde by na jedné straně byla jedna píseň z vaší první a na druhé straně jedna píseň z vaší druhé kariéry, které byste vybrala?
Co se týče druhé kariéry, vybrala bych vždycky tu nejnovější. A z té první – asi Hej, Jude, to je nahrávka z roku 1969. Ta se totiž po roce 2000 na desce nemůže objevit, protože jsou u ní potíže s autorskými právy. Tu bych ještě na nějaké desce ráda měla, ale asi se to právně už nepodaří zařídit.
Na vašich internetových stránkách i v různých povídáních se často vyznáváte z obdivu ke kolegyni Haně Hegerové. Jste přítelkyně?
Doufám! Máme se rády od chvíle, kdy jsme se poprvé uviděly, a od té doby k ní chovám nábožnou úctu. Je to úžasný člověk, úžasná umělkyně, v podstatě můj nedostižný vzor – ne ve zpívání, ale v tom, jak báječně dokáže skloubit svůj věk se svými výkony. Ona je vlastně pořád báječná.
ČTĚTE TAKÉ:
Sukničkář Vyskočil: Pás cudnosti? K ničemu!