Jednoho překrásného sluncem zalitého rána Petra Němcová v bungalovu v přímořském letovisku v Thajsku balila a chystala se k odjezdu, když zaslechla křik. Lidé v panice utíkali všemi směry, když se vzduch naplnil hromovým, uši rvoucím rachotem. Vzápětí již bojovala o holý život...
Petru a její životní lásku, fotografa Simona Atleeho, stejně jako tisíce dalších zasáhla ničivá vlna bez varování, nedala jim ani možnost se rozloučit. Nekonečných osm hodin plných mučivé bolesti vystřelující z roztříštěné pánve přečkala ve větvích palmy. V nemilosrdné sluneční výhni ztrácela vědomí. Okolní svět se změnil k nepoznání. Po úderu cunami zůstaly jen trosky, zkáza a bolest. Tato statečná a silná mladá žena vypověděla svůj nevšední a poutavý životní příběh v autobiografii, která se vám právě dostává do rukou.
Vždy s láskou, Petra je víc než jen vylíčení nezměrné tragédie, je to příběh dívky z malého průmyslového města, která se z komunistického Československa dostala na obálku časopisu Sports Illustrated, ale i příběh opravdové lásky v klamném světě třpytivého pozlátka světové módy.
Autobiografie Petry Němcové však názorně ukazuje nezměrnou sílu přírody, která nejen dokáže v jediném okamžiku změnit lidské životy, ale zároveň nás neustále učí vážit si daru života a lásky.
Petra Němcová věnuje celý honorář za tuto knihu GIVE2ASIA®/HAPPY HEARTS FUND (A Tsunami Relief Fund)
Ukázky z knihy:
Před odjezdem z Čchiengmaj jsme se Simonem navštívili jeden podivuhodný chrám, kde mniši rozdávají látkové náramky. Náramek chrání svého nositele a jakmile si ho necháte uvázat, musíte ho nosit, dokud sám nespadne. Ženám se náramek uvazuje na levou ruku a mužům na pravou, ale z nějakého důvodu nám ho oběma uvázali na pravou. Když jsme se vrátili do hotelu, Simon prohlásil, že si ho přendá na levou ruku. „Neměl bys ho sundávat. Neměl by se přestat dotýkat kůže.“
Netušila jsem, že ten náramek jednou bude pro mne tak důležitý. Po nejobtížnější zkoušce mého života však ten kousek látky zůstal jedinou hmatatelnou připomínkou krásných a bezstarostných chvil, které jsme spolu prožili v Thajsku.
…
Seběhlo se to tak náhle, že jsme neměli ani vteřinu na rozmyšlenou. Voda se na nás valila ze všech stran. Strhl nás běsnící proud. Na zlomek vteřiny před tím, než nás příval vody rozdělil, jsem uviděla Simonovu tvář.
A potom mi zmizel.
Obrovský rozsah katastrofy, která zasáhla tichomořské pobřeží, se vymykal chápání – neměla jsem nejmenší tušení, že my jsme jen dva ze stovek tisíc dalších, kteří bojovali o život se smrtícími vlnami, ani to, že v krátké době 225 000 lidí zemře.