Přednedávnem jsme uveřejnili autentický příběh 50leté Martiny, která je poprvé těhotná a řeší nelehké období života, kdy se snaží vyrovnat s reakcemi okolí i se svými vlastními pocity. Zájem o téma byl opravdu velký, což dokazovaly i rozsáhlé komentáře pod článkem. I proto jsme se rozhodli uveřejnit dopis, který nám sama nastávající maminka poslala pár dní po uveřejnění článku. Předkládáme jej v původní verzi.
Vážení v redakci,
velice mě překvapilo, že jste ve vašem magazínu uveřejnili můj příběh a vážím si toho. Četla jsem si každý den přibývající komentáře pod článkem a snažila se poctivě pochopit, co mi chtějí čtenářky sdělit a poradit.
Musím přiznat, že nebylo snadné číst slova jako „je to sobecké, je to holý nerozum, není to chytré rozhodnutí, hlavně že si paní užívala, když byla mladá… atd“.
Velmi mě také překvapilo, jak mě některé čtenářky odsoudily za to, že jsem podstoupila umělé oplodnění. A dokonce to komentovaly tím, že miminko nebylo zplozeno z lásky. V tuto chvíli mi bylo opravdu smutno a nestydím se za to, že jsem si i pobrečela. Vzpomněla jsem si, co jsem musela před otěhotněním vše podstoupit. Vždyť žijeme v 21. století, kdy umělé oplodnění pomáhá na svět tisícům dětí. Copak jejich rodiče si s láskou nepřáli dítě?
Píšu vám ale hlavně proto, že chci celé redakci a vašim čtenářkám poděkovat za obrovskou podporu, které se mi dostalo. Hodně to pro mě znamená. To velké množství pozitivních a povzbuzujících řádek mně pomohlo a nabilo energií, kterou jsem už ztrácela a tolik ji potřebovala.
Dokonce jsem díky vám i získala novou kamarádku. Ozvala se mi také 50letá maminka, která minulý týden porodila holčičku. Vyměnily jsme si mnoho e-mailů, kde si radíme a vzájemně se povzbuzujeme. A už se těším na naše společné setkání s kočárky:-)
Proto jsem vám vděčná a ještě jednou všem děkuji: Pomohli jste mi, už se nebojím!
Přeju všem pevné zdraví a krásné podzimní dny
Vaše Martina