Alena (36): Má matka byla velmi tvrdá. Ani já nedokážu být jiná

Zvláštní, já naopak co mi na mé matce vadilo, tak jsem si vždycky řekla, tohle moje děti nikdy nesmí poznat, budu lepší nežli moje mamča. Matka byla velmi přísná a mydlila nás hlava nehlava. Byla vdova a tudíž sama na 3 děti. Milého slova bylo jako šafránu a čeho se mi u ní nedostávalo to jsem vynahradila mým dětem a vnoučátkům ještě více.

Paní by si mohla dojít třeba na kineziologii. Tam by jí pomohli. A samozřejmě dál na sobě pracovat. Dá se to změnit, jen chtít. Já měla dětství podobné, taky matka neurotička sama se mnou, bez rodičů...Je mi jen špatně z představy, že bych se měla chovat stejně.

Mata69: možná to bylo tak, že matka ji vyzvedla ze školky, dala klíč a poslala ji domů, a sama šla třeba nakoupit nebo jinam. Taky si myslím, že samotné dítě poslat domů ze školky by si učitelky nedovolily, ani na malém městě, kde by se s tou matkou znaly. Kdyby se něco stalo, byla by to jejich odpovědnost, a průšvih. Ale pravděpodobnější je, že ty vzpomínky jsou zkreslené a že to tak vůbec nebylo. Na vzpomínky tříletého dítěte taky nevěřím, a i z těch pěti let můžou být vzpomínky jen velmi matné, pokud vůbec nějaké.

Rambíša: to je trochu zjednodušený pohled. Paní si to zjevně dokud ji na to manžel neupozornil ani neuvědomovala tudíž nemohla své chování korigovat. Ona je psychika fakt něco trochu jiného než černobílé zapni vypni. To vám řekne každý psycholog že na podvědomé úrovni si přenášíte vzorce které jste si vštípily v dětství i když se vám samotným nelíbili. Jde o to že paní není přísná vědomě ale určité situace s dcerou jí dostávají do stresového módu kde se pak právě sepne podvědomá naučená reakce. V podstatě to funguje tak že pokud její matku neustále rozčilovalo to že by dcera mohla zlobit, tak má i ona v sobě něco že ji velice snadno rozdráždí zlobení ap ak už nejedná vědomě ale v určitém afektu. A to dělá každý člověk, každý člověk má situace kdy mu jednu nervy kdy je prostě nezvládá s nadhledem a jde do stresu a pak situaci řeší právě takovým podvědomě naučeným a obvykle nefunkčním způsobem. V podstatě schopnost neopakovat tyhle vzorce záleží na tom jak moc jsme schopni přijmout to co se stalo v minulosti a netáhnout to sebou dál jako baťoh, zkrátka brát minulost jen jako minulost. To se paní zjevně nepodařilo, když s mužem o matce dokonce i léta po svatbě odmítala mluvit, bylo to pro ni velké nezpracované trauma a proto taky takto podvědomě na povrch probublává kopírování chování její matky.

No tak vida, článek je opravený, už je tu celý. Chyby a hrubky tam ovšem zůstaly, ono když je tady nevypíši, tak je autorka nenajde. To je jasné. Neví jaké tam udělala.
Článek je smutný, ovšem když se nad ním zamyslím - troufám si pochybovat o tom, že si hrdinka článku tak vybavuje zážitky jako tříletá. Možná jako matné vzpomínky, ale spíše ne. Taktéž pochybuji o tom, že by i dříve, za minulého režimu, byť na malém městě - pustily učitelky z MŠ dítě domů pěšky samotné.

No a co,že vaše matka byla taková,tak vy musíte být taky taková?? Kdyby např. chlastala a fetovala,tak vy taky ??? Stačila maličkost: když jste si uvědomila,jaká je vaše matka ,tak jste si měla říct,že nikdy !!! nebudete jako ona a měla jste dělat opak.Pak by nebyl žádný problém.Bohužel,toto asi spousta lidí nedokáže a nastane problém.Já měla rodiče,co nás děti tloukli jako žito,v manželství se děly všelijaké situace,my děti jsme všemu přihlížely....nakonec se rozvedli. Proto jsem odmala dělala vše jinak,aby se nepodobala v ničem rodičům,což se mi doufám podařilo a moje děti prožily hezké a bezstarostné dětství i dospívání,a i nyní jim pomáháme a naše vztahy jsou krásné.

Paní chápu, samozřejmě neschvaluju to jak se chová k dceři ale chápu proč se tak chová. Ono opravdu není snadné přepsat vzory, které máme vtisknuté z dětsví. Má super manžela že místo aby jí peskoval to opravdu řeší a má pravdu paní potřebuje pomoc aby mohla překročit tyhle zažraný schémata. Myslím, že když otevře to téma matky a odžije si všechnu tu potlačovanou bolest kterou v sobě nocí dokáže mít konečně soucit a empatii jak k sobě tak pro svoji dceru. Škoda jen, že manžel zasáhl tak pozdě až když je holčičce 7 let, myslím že tohle by bylo bývalo lepší řešit mnohem dříve. holčička už teď taky bude poznamenaná stejně jako máma a i ona asi bude potřebovat pomoct aby pak sama nezačala jako dospělá zase opakovat tyhle věci naučené v raném dětství

Jo tak nejenže chybí prostě první půlka článku, ale ta druhá je tak přeplněná chybami, že se to ani číst nedá! Jen v prvních asi dvou odstavcích doslova řvou hned dvě chyby. Je ostuda, nic než ostuda autora.

Prosím vás redakce, vykašlete se na ty blbé boxíky - nefungují vám a článek tak není vůbec ke čtení.
Kopírujete loňské články, hrubek nasekáte víc než žák pomocné školy a pak ještě nefungující boxíky. Fakt bomba.