Když měla paní Alena konečně pocit, že se vše v v dobré obrátilo, přišla nečekaná rána. Lékaři jí diagnostikovali roztroušenou sklerózu. Její partner je navíc upoutaný na invalidní vozík...
„Lékaři mi diagnostikovali roztroušenou sklerózu před třemi lety. Šok z vážné a neléčitelné nemoci byl o to větší, že přišel těsně po porodu a poté, co se můj život konečně dostával do klidnějších obrátek,“ konstatuje Alena.
Po více než dvaceti letech protkaných neúspěšnými a náročnými vztahy jsem si konečně vybojovala manželství se svou dávnou láskou Tomášem. A právě s ním si splnila i další sny, pořídili jsme si domek a ke dvěma dospělým dětem z předchozích manželství přibyly další dvě, Matěj a Alžbětka. Svého současného muže jsem potkala po střední škole. Tomáš byl po dětské obrně upoután na vozík.
V té době bylo povědomí o invalidních lidech dost malé. Veřejnost se neuměla v takových případech chovat a obecně se málo vědělo o tom, co takto postižený člověk potřebuje a co dokáže. Ani já jsem nevěděla, jak na nabídku přátelství ze strany tohoto mladého muže zareagovat. Byl mi nesmírně sympatický, ale zároveň jsem se trochu zalekla jeho postižení. A ani moji rodiče si nemysleli, že bych tuto situaci mohla zvládnout. Radili mi, abych vztah ukončila. Oba jsme pak léta žili, jak jsme uměli. Tomáš se po rozchodu vrhl na podnikání a založil si papírnictví. Po nějaké době se odstěhoval od rodičů do vlastního bytu, aby si vyzkoušel, jak bude vše zvládat. Zdokonalil se ve vaření, úklidu a dalších činnostech, které mu umožnily být zcela soběstačný a spoléhat se sám na sebe. Pracoval jako konzultant pro bezbariérový přístup v nově vznikajících objektech pro veřejnost. Pokoušel se také najít si partnerku a splnit si sen: založit rodinu. Já prožila dva vztahy.
První manželství, z něhož mám třiadvacetiletou dceru Kristýnu, skončilo tragicky smrtí manžela. Z druhého, patnáct let trvajícího vztahu, se narodil syn Petr. Manželství skončilo rozvodem, podepsaly se na něm finanční potíže a mé počínající zdravotní problémy. S Tomášem jsme se celé roky potkávali jako přátelé. Zašli jsme do kavárny, vzájemně na návštěvu…
Jednou u skleničky vína jsme si navzájem přiznali, že se nám vztahy příliš nevydařily. Události nabraly nečekaný spád a my spolu začali trávit veškerý volný čas. Bylo nám krásně, všechno se dařilo a klapalo nám to jako hodinky. Přestěhovali jsme se do staršího rodinného domku se zahrádkou a začali si plnit své sny. Manžel velice toužil po dětech a to se mu splnilo. Naše štěstí ale zničehonic narušila moje nemoc. Dostala jsem strach, ale můj partner mě podržel. Náš vztah si prošel tolika peripetiemi a museli jsme toho tolik překonat, abychom byli spolu, že jsme zvládli i tuto ránu. Kvůli nemoci jsem přišla o práci, přestože se po zdravotní stránce cítím dobře. Nevzdávám to a hledám dál. V mém okolí nebyla léčba na takové úrovni, jakou bych si představovala, a tak jsem si našla lékaře až v Brně. Ten mi nasadil injekční léčbu, kterou dodržuji.
V tom, abych nezapomněla a píchla si na správné místo, mi pomáhá právě manžel. Řadu informací jsem vyhledala pomocí internetu, hodně mi pomohla stránka rskompas.cz, kde jsem našla ukázky cvičení a obecně spoustu informací o své nemoci. Jedním z negativ roztroušené sklerózy je velká únava, proti ní bojuji cvičením, dokonce jsme se všichni přihlásili na Maraton s roztroušenou sklerózou v Kyjově. Byla jsem vždy humanitní typ, zajímal mne také klavír a zpěv, dějiny umění, restaurování obrazů, ráda jsem psala. Nejdřív spolužákům slohové práce, dopisy a na střední škole kroniku. Občas vypomáhám našemu regionálnímu rádiu coby dopravní agentka.
Snažím se být aktivní a nějak se realizovat, když nemohu být zaměstnaná. Moje rodina je pro mne vším. Užívám si, jak ty malé děti rostou a jak se zdokonalují, kolik toho už umí. Vážím si každého dne,“ dodává Alena.
Alena (45)