Alena (53): Jak se zbavit syna? Je mu 30 a mám ho stále na krku

Dobrý den,podobného střečka mám doma.Od narození jsem ho vychovávala sama,jeho otec a můj manžel když si uvědomil,že se o nás bude muset starat,tak raději zdrhnul do ciziny.Celé roky jsem musela žít v pozici mámy i táty,to znamená chválit i trestat v jedné osobě.Vždycky byl umělecky nadaný stejně jako já v mládí akorát,že mně moji rodiče nikdy v mém talentu nepodporovali.Jejich názor byl abych šla raději "makat" do fabriky.Nechtěla jsem být stejná ,jako moji rodiče a ze svého platu jsem se ho snažila finančně podporovat v jeho uměleckých aktivitách.Celé roky se ke mně choval slušně,doma pomáhal,až do doby než jsem odešla do starobního důchodu a nemohla jsem mu nadále dělat sponzora v jeho aktivitách.Za ty roky dosáhnul úspěchu i v jeho uměleckých aktivitách.Najednou se začal ke mně chovat neurvale,vulgárně a opakovaně mně během hádek sděluje,že je můj čas již odměřen.Poslední rok před odchodem do starobního důchodu jsem po 45 letech poctivé práce a neustálém přecházení různých zdravotních problémů vážně onemocněla s pohybovým aparátem.Když jsem se z toho částečně dostala a odešla do Star.důchodu začal mne oslovovat hanlivým výrazem "krab" a pod.,později se mně snažil přesvědčovat,že mně to v mých 63 letech nemyslí a že se bez jeho pomoci neobejdu.Téměř denně se s nim musím hádat,místo abych si v důchodu užívala zaslouženého odpočinku.Mám nemovitost, kterou jsem původně koupila ,abych ji jako jedinému synovi odkázala,ale za těchto okolností ji raději prodám a peníze si raději po rokách odříkání užiju sama,což jsem mu sdělila.Začal mně citově vydírat,že jsem ho nikdy neměla ráda,že všeho musel dosáhnout sám a pod.v jeho názorech ho přesvědčují i jeho "povedení" kamarádi.Když s ním vyběhnou, přijde si postěžovat ke mně.Už mu to taky nežeru a hodím mu vše do huby, aby taky věděl,jak urážky chutnají.

Pokud jsou v tom bytě v nájmu tak být jí si prostě najdu jiný nájem, a synovi oznámím že za 3 měsíce ukončuju nájemní smlouvu a ať si najde vlastní bydlení.

Paní by si měla přiznat, že ten zásadní problém není v synovi, ale v ní samotné. Na jednu stranu sice chce syna z domu, ale na druhou má o něj takovou starost, že ho prostě nedokáže nechat vyletět a odstřihnout se. Podvědomě si ho stále drží doma nechce a nemůže se ho vzdát. Jediné co teď může udělat je nastolit nový režim, aby pochopil že s mamahotelem je konec a musí se začít snažit- uklízet, uvařit si, přispívat na domácnost, i převléknout tepláky by měl umět sám... Ono ho to nejspíš časem přestane bavit a sám se odstěhuje.

A divím se i tomu synovi, že nezatoužil po samostatnosti. Když si vzpomenu, jak my s bráchama jsme se těšili, až dostudujem a začnem pracovat a budem se moct "trhnout".... A všichni jsme se taky hned po skončení školy odstěhovali. Asi to bude tím, že nás doma tak přehnaně neopečovávali, ale naopak jsme my museli hodně doma dělat a hlavně dodržovat spoustu pravidel, včetně toho, že rozhodně nebudeme rodiče budit při pozdních návratech ze zábav, což při lehkým spaní mé maminky bylo dost komplikovaný dodržet :-) Takže jsme se v mladické neznalosti děsně těšili, až budem samostatní, jak si budem užívat. No, on pak člověk zjistí, že ve vlastní domácnosti má toho starání se mnohem víc jak u rodičů, i když pomáhal, ale to už ho mají ti rodiče z krku :-)

Taky moc nechápu, proč se maminka stará o dospělýho chlapa a pak si stěžuje, že se o něj stará... Tak buď to tak chci a vyhovuje mi ho opečovávat (v hrůze, aby nebyl pořád v tom samým triku a teplákách a na sušenkách), nebo mi to vadí a přestanu to dělat. v textu myslím nepíše, jestli se syn podílí na domácnosti aspoň finančně, ale každém případě se musí starat sám o sebe, i když bydlí v matčině bytě. Jídlo hledat může, ale najde ho jen, pokud si ho nakoupí a uvaří .-) Tričko taky hledat může, ovšem když si nevypral, asi ho nenajde. Prostě jasně nastavit pravidla - každý se stará o své potřeby a o domácnost (úklid, financování oprav apod.) společně, půl na půl. Taky bych netolerovala ten noční život - jasně říct, že to takhle nejde, že já pracuju přes den, ráno vstávám a nemůže mě celou noc budit. Rovnou bych mu nabídla to prohození postelí (já pokoj, abych měla noc v klidu), on spát v obýváku s kuchyňským koutem, kde si může štrachat v lednici, a dbát na to, aby byl dostatečně potichu a nebudil mě (pokud bude rušit, tak každé ráno hodně protivně prudit a upomínat ho, že zas nebyl zticha, to by ho mohlo taky otrávit a přimět k odstěhování), anebo rovnou - - - a nebylo by, synku, lepší, kdyby sis našel něco vlastního, ať si můžeš žít podle svýho??? Ale musí to vzít paní do svých rukou, protože pokud to synovi takto vyhovuje a paní se léta tváří, že je to v pořádku, tak ho asi zničehonic samotného nenapadne, že už to paní leze krkem.

twl, jakou dívku? někoho, komu je 30, nemá ještě ani vlastní byt a neumí se o sebe postarat, žádná "dívka" chtít nebude, to by muzela být mázlá polenem. v 53 letech (můj věk) bych ho hezky rychle postavila na vlastní nohy a začala žít. já jsem to vyřešila už v synových 18ti letech tak, že jsem se odstěhovala ze společného bytu do jiného, kde jsem byla sama a i když jsem mu musela ještě platit nájem, na jídlo si vydělával sám (při studiu). dneska zase žijeme společně v jednom domě, ale každý ve svém bytě, a rozhodně mu to prospělo, protože se naučil vařit, prát, nakupovat a hlavně starat se sám o sebe!

Vojna by potřeboval jako sůl ale s jeho zdravotním stavem by stejně dostal modrou.Myslím si,že to dopadne asi v tomto scénáři. Hoch bude s matkou až do konce jejího života, pak se dostane do pečovatelského ústavu,kde se o něho postarají a tím příběh končí.

No, víme to všechny - Alena si to způsobila a způsobuje sama. Synáček v noci pochoduje bytem, hledá žvanec a budí matku a ta mu nic neřekne? Prostě ráno vstane nevyspalá???! Hošánek hledá čistá trička??? A vypral si je snad???
Vždycky žasnu, když takové matky vypouští podobné litanije na své dítko, přitom mohou lát jen a jen sobě - nikomu jinému. Pro mne je naprosto skandální, že se syn ve třiceti neumí o sebe vůbec postarat? Pomyslela Alena na to, že tu nebude věčně, že je v jejím vlastním zájmu své děti naučit se starat samy o sebe? (u těch starších to přeci zvládla)
Máme nejstaršího 22ti letého syna taky doma. Ale!!! Ukázala jsem mu jak se obsluhuje pračka, sušička a věci si pere a suší sám jak potřebuje. Hlavně pracovní. Podílí se na chodu domácnosti, přispívá přiměřenou částkou, pomáhá s pracemi kolem domu. Když není v práci, pomůže odvézt nebo přivézt mladší bráchy z kroužku, na kroužek. Něco takového co paní popisuje bych prostě nedopustila! V zájmu svém i v zájmu svého syna.
Takové individuum si ani partnerku najít nemůže, to je jen Aleny zbožné přání.

Částečně Vás chápu, ale je třeba ten radikální krok udělat. Syn na to má věk, aby žil samostatně. Moji synové by také nejraději pořád seděli doma, ale já jsem je vykvartýrovala. Dneska byty k pronájmu jsou, tak se mají kam nastěhovat. A nouze naučila Dalibora housti. Však se synáček něčím nakrmí a nějak obslouží, není to malý chlapeček.

Moji rodiče taky takhle opečovávali bratra a dočkali se ošklivých konců.Můj syn umí všechno v domácnosti udělat uvařit i vyprat.Je načase vašeho synka odstavit hned bez milosti,a na depku si nechte napsat cipralex

Četla jsem, že ve vyspělých státech jakmile potomek dokončí střední nebo vysokou školu a začne si vydělávat opouští automaticky rodiče a najde si byt. Osamostatní se! Myslím, že je to tak v pořádku. Navíc, v Česku je zvykem potomkům zaplatit svatbu. To prý na západě neexistuje. Pokud se chce syn oženit, musí si svatbu uhradit sám, včetně výbavy. Kamarádka byla u příbuzných v Holandsku a ti prý se nestačili divit když jim řekla, žen u nás rodiče rychtují ze svého výbavu dceři a podílí se s rodiči syna na svatbě. Tam to rodiče berou tak, že je to věc syna a oni jsou pouze pozvaní. Myslím, že u nás už to tak také začíná být jelikož se teď muži žení jen pokud na to mají. Když se naše dcera vdávala, tak jsme to s manželem také platili na polovinu s rodiči zetě. Ale to bylo před 25 ti lety.

Elynor: Tak já jenom, aby to nezačalo, že maminka doběhne s kastrůlkem přes půl města, když už tam bude tak uklidí, posbírá špinavý prádlo, do skříní narovná vyžehlený, pokud by synek opomněl zaplatit plyn, zatáhla by to za něho... To by si moc nepomohla, starala by se místo jedné domácnosti o dvě.
Já mám momentálně dceru po dvou letech opět doma (sehnala si práci tady a zatím shání nějaký přijatelný podnájem), ale hotelové služby neposkytuju. Naopak se mi vcelku ulevilo, přibyly další ruce na práci.

Elynor: Přesně tak

Alenko,musí jít svou cestou i když to ze začátku nebude jednoduché,my jsme mámy a někdy to přeháníme s opičí láskou,ale jsou dospělí,tak ať se snaží.Syna jsem měla doma 2 roky a stačilo to,je mu 34,teď dostal byt a už se stará sám a jde to,protože musí,dokonce si uvaří,všechno uklidí a to je právě tím,že mu to maminka neudělá,udělejte to co nejdříve,protože vy máte taky svůj život,Lída

Petruna: Je to pravda,že chlapcům chybí vojna,já se taky syna nemohla zbavit,už mu je 34,ale konečně má svůj byt a když přijde na návštevu,máme si o čem povídat a je to ohodně lepší a taky jsme si vzácnější.Někdy je dobře,když máma pomůže,ale nesmí to být pořád,jsou dospělý,tak ať se snaží

lebahu: ono by to bylo víc pro tu matku, pro její lepší pocit, než aby mladej neumřel hlady. Ona paní taky potřebuje tak trošku převychovat, aby se přestala o synka bát a překonala ten pocit, že bez ní nepřežije.

Hochovi obstarejte podnájem,stačí mu určitě 1 místnost s příslušenstvím,někde dejme tomu poblíž vás,abyste tam tedy občas mohla zajít se podívat,co dělá,jak si vede.Ale jinak už nic,jen dohlídnout,aby mu strhávali platby rovnou v bance,aby náhodou "nezapomněl" něco zaplatit.Nouze naučila prý Dalibora housti,tak se i váš hošík naučí jak žít bez mámina cecku.A aby ho náhodou nenapadlo se k vám vracet,tak nedat mu klíče od původ.bytu! a návštěvy hlásit předem,to je jasné.

Tak já bych řekla, že ještě není vše ztraceno, ale muselo by se neprodleně začít s převýchovou. Pokud mládenec nepřispívá na domácnost, tak aby fofrem začal, půlku nájmu plus energií platit, jako ajťák, či co je, to by jistě zvládl. Pak naučit zacházet s pračkou - nemáš čisté triko, vyper si. Uklízet - pro začátek stanovit vždycky konkrétní práci a termín provedení, než si zvykne. Vařit nutně nemusí, ale vzít ho na nákup, ať ví, kde se jídlo vezme a taky aby ho dotáhl domů, silný muž přece nenechá vláčet nákupy stařičkou matku :-)) A kasátování po nocích - prosím, ale nebudit. Ve svém pokoji ať si ponocuje jak chce, ale matku laskavě nechat vyspat, žádné courání kolem její postele do ledničky a zpátky. Osobně bych trvala spíš na prohození místností. Jako matka chci mít svůj pokoj, a chlapec může být v tom kuchyňo-obýváku na gauči, a kdyby se mu to nelíbilo, tak ty inzeráty, pronájem, kufry za dveře a pusinku na čelíčko, synku, přijď v neděli na oběd, ale napřed zavolej, jestli mám čas. Ovšem podle toho, jak paní Alena píše, tak na tohle ona nebude "mít to srdce", být na mazánka tak "zlá". Pak se ovšem nemůže divit a stěžovat si.

Vladstraschna: Žádný uvařit, když pupeční šňůru střihnout, tak úplně. Existují restaurace a jídelny (některé i s rozvozem domů či do firem). V dnešní době fakt nikdo hlady nezhyne, když mu maminka neuvaří.

Teď je už dávno pozdě , ale nikdy není pozdě .Může si za to sama s opičí láskou a není sama , smutné ...

Vyprat z baráku, včera bylo pozdě. Pokud máte pocit, že by postrádal teplou stravu, dohodněte se, že mu občas - když nebudete mít nic jiného na práci - uvaříte. Třeba do krabiček. Mikrovlnku si snad zapnout umí, ne? A pokud bude potřebovat, poradíte. Mám dva syny - 32 a 28 let, oba jsou mimo domov. Po odstěhování jsme jistou dobu vařili na dálku - přes Skype jsem jim radila,jak se co dělá. Nechci rozepisovat svůj postoj k výchově synů, ale jsem přesvědčena, že určitá dávka sobectví je zdravá. Nevychováváme děti pro sebe, ale pro život. Ono se totiž může stát, že se rodiče zcela nečekaně "ztratí", a pak je mládenec absolutně nepřipravený. Nepodávat rybu, ale učit, jak si ji ulovit!

Chybí chlapečkům vojna, vojna a ještě jednou vojna a jako řemen. Ono to do sebe něco mělo.

Elynor: naprostý souhlas. Sama jsem si teď vyzkoušela přes rok roli maminčiny nástupkyně a NIKDY VÍCE!!! Po roce společného bydlení utíkám pryč naprosto psychicky i fyzicky vyčerpaná. Doma nesáhl vůbec na nic, ani mléko po sobě nevrátil do lednice! A jeho argumenty vždy byly: Já bych to PAK udělal. Ve finále to naprosto vyšperkoval větou, že prostě na tyhle věci (sebrat špinavé fusekle z podlahy, umýt po sobě nádobí, vytřít podlahu, utřít prach) není a nebaví ho to :D Paní Aleno, buďte si jistá, že se synem takto skutečně žádná nevydrží. To měla ta výchova vypadat trochu jinak. Bohužel, z vlastní zkušenosti vím, že letech rozmazlování už se to předělat jen tak nedá...

Tak pokud by se syn oženil, tak z takové tchyně bude snacha úplně odvázaná. Kontrola úkldu, hrnců a syna aspoň 3x týdně. Nejlepší se odstěhovat aspon do Austrálie :-))

Na to mám jen jednu větu - dobře jí tak. Učinila rozhodnutí a teď se musí přijmout zodpovědnost za své rozhodnutí. Budiž jí útěchou, že není sama. Znám spoustu matek, které tak destruktivně vychovávají své syny. Sama mám syna, ale zhruba od 14ti let se musí starat o věci, které zvládne. V životě jsem mu v pokoji neuklidila, večeře si obvykle dělá sám. Šmarja, ve 30ti už ho nezmění.

Jo, aby si našel dívku? Aby ta slečna poskytovala servis místo paní Aleny a jí se tím uvolnily ruce, aby teda mohla prožívat tu lásku a dobrodružství? To teda chudák dívka. Jestli je mladej opravdu tak nepoužitelnej, jak ho popisuje vlastní matka, tak ho žádná dívka nebude chtít ani ozdobně zabalenýho. Přitom chlapec pracuje, a tudíž není důvod, proč by nemohl vegetit za svoje a ve své režii. Za naprosto katastrofickou považuju myšlenku koupit juniorovi byt. Šmarjá, proč? Ať se rozhlídne po internetech, mraky inzerátů na pronájem bytů všude. Kolikrát k dispozici okamžitě, vod pondělka by mohl bydlet, kdyby na věc přišlo. Už od minulýho pondělka :-)) jenže to by nesměl mít tak obětavou matku, že sama spí kdesi v kuchyni v koutě, aby synek měl vlastní pokoj. Neuvěřitelné.

Nejvyšší čas začít tvrdě požadovat, aby se synáček začal podílet na práci v domácnosti. Uklidit, nakoupit, občas uvařit - vše si rozdělit nebo na střídačku. Vy máte svou práci, on svou - tak pěkně fifty fifty. Nenakoupíš - nejíš... ale na to paní asi nemá "koule". Byla bach zvědavá, jak to míní dělat až zestárne a zdraví doslouží.

Po přečtení Vašeho příběhu jsem došla k názoru, že Vy se svého syna nikdy nezbavíte. Hodně si protiřečíte. Na jednu stranu ho chcete vykopnout, na druhé straně se třesete jen při pomyšlení na to, že bude den trávit v teplácích. Takže pokud se Vám podaří pomyslnou pupeční šňůru přestříhnout, musí Vám být už jednou pro vždy úplně ukradené, co bude synáček papinkat, jestli bude mít čisté tričenko a suchou plenku. Hlady jistě nepojde. Zvažte návštěvu psychologa. Zcela zjevně máte problém především Vy.