Komentáře ke článku

ALENA (60): Bojím se, že umřu sama

19. 10. 2017 | Paní Alena zůstala úplně sama ve velkém domě a bojí se, že sama…

Přidat příspěvek
SandraN Reagovat 29. 10. 2017 21:10

Podmínkou napsání příspěvku přece nebylo to, aby psaly pouze ženy, co mají děti za velkou louží. Děti jí přestěhování nenabídly možná proto, že si myslí, že by tam nešla. Jasné je, že ve velkém domě se sama cítit zákonitě musí. Paní se asi zamýšlí až příliš. Pokud chce zůstat, kde je, možná by mohla dovolit někomu kompetentnímu za nevelký peníz v přízemí svého domu zřídit něco užitečného pro své bydliště, kde by vypomáhala. Malý obchůdek, kadeřnictví, lékárnu, rukodělný kroužek důchodkyň s prodejničkou dárků vyrobených s láskou, pobočku knihovny, atd. Měla by z toho nějakou kačku a mohla by si ten nájem ukládat a jednou za rok letět za dětmi. Já bych se asi trošku zamýšlela nad tím, proč se všechny děti rozhodly odstěhovat tak daleko. Mně to je trošku zajímavé a záhadné. Že by jeden, možná i dva, ale všechny tři? Buď jsou skutečně velice schopné prorazit v cizí zemi - pak by na ně měla být právem před svými vrstevnicemi hrdá - a nebo nemají ty rodinné vztahy na čem stavět, jako že té mámě jakoby vlastně úmyslně utekly. Pak by se osamocený cítil každý. Za sebe si neumím představit, mít děti tak daleko. Jsme v jednom městečku.Nemusíme se vidět denně, ale víme o sobě. Jsme tu doma. Obyčejná rodina, obyčejné děti, co už vědí, co to je, nemít práci. Jim by se stýskalo, mně taky. Ovšem že by byly u mého skonu, to nepředpokládám ani nechci. Takové myšlenky, umřít sama, je špatné si vůbec připouštět. A u paní šedesátileté fakt předčasné!

pidik Reagovat 22. 10. 2017 20:46

Po přečtení zdejších příspěvků mě napadlo jen jedno. Ani jeden není zřejmě od ženy která řešila stejnou situaci.Nemyslím si že paní skuhrá, jen se zamýšlí nad situací v které momentálně je. To je o povaze, stylu života který vedeme a vím že není zrovna lehké jej změnit. A najít přátele? To je jedna z nejtěžších věcí.Ano můžeme mít spoustu známých, ale potkat někoho s kým si budeme rozumět, být jak se říká naladěni na stejné vlně je těžké.A o to jde. To je snad lepší ta samota než ztrácet čas něčím co nás nebaví a nezajímavým klábosením o ničem v naději že snad potkáme někoho s kým si porozumíme.

helza Reagovat 22. 10. 2017 11:09

Zebruška: Pokud je obec malá, pak nefunguje. U nás v okolí pokud vím fungují jedině dobrovolní hasiči. Na druhé straně v tak malé obci nikdo není sám. Lidi se zdraví navzájem všichni, i když se neznají a pokecají si. A všichni ví o všech a když někdo umře, zvoní umíráček, obec vypraví autobus a všichni jedou na pohřeb.

dragondra Reagovat 22. 10. 2017 10:32

lebahu: Mluvíte z vlastní zkušenosti?

Betyyna Reagovat 21. 10. 2017 21:08

Skuhrá už v šedesáti a v podstatě nechce nic změnit. A tak by si mohla užívat života.

SandraN Reagovat 21. 10. 2017 19:02

Aleně je 60 a možná tu bude do 80. Pokud chce strávit zbytek života skuhráním, tak směle do toho. Patrně si neuvědomuje, že každý ten život máme takový, jaký ho máme. Je to naše volba, jak žijeme. Jsou ženy, co nemají děti vůbec, mají je nevyléčitelně nemocné, samy jsou nemocné a nemají, kdo by se jim o ně staral, nevědí, kde je mají, protože jsou z nich feťáci a nebo jim posílají balíčky do vězení. A nebo je sice mají relativně dobré, tj. pracují a řádně žijí, ale jinak na svoje mámy kašlou. Paní Alena má spoustu možností, jak svůj život pozměnit tak, aby se jí žilo veseleji. Prodat barák, jít do bytu, odstěhovat se poblíž k dětem, jít do domu pro seniory, najít si rodinu s dětmi a dělat jim babičku...k čemu nám je fňukání a stýskání? Měly bychom být rády, že na tom jsme tak, jak na tom jsme. Hůř totiž může být vždycky....

Mata69 Reagovat 20. 10. 2017 10:36

Paní píše, pí těch nových vztazích, že ji samotné je líp, tě se nenudí a má spoustu koníčků. Přátele asi nikdy neměla, jak píše, žila pro rodinu. Tak nevím - buď ji to tak vyhovuje a není si na co stěžovat a nebo ne, ale pak musí něco změnit. Nikdo za ní jen tak do toho velkého baráku nepřijde. Návrhy co s tím, tu už zazněly a já s nimi souhlasím. No a i když bude mít desítky přátel, stejně nakonec nejspíš zemře sama.

lebahu Reagovat 20. 10. 2017 08:41

Takových je, co pláčou, že jsou sami, všichni je opustili a kašlou na ně... a přitom nevystrčí nos z baráku. A když je člověk chce někam vytáhnout, tak mají 1000 důvodů proč tam nemůžou jít a nejdou. Prostě jsou lidi, kteří se v tom pocitu opuštěnosti masochisticky rochní a dělá jim to dobře.

farah.farah Reagovat 19. 10. 2017 11:38

Samota není špatná blbý je pocit osamění......což není totéž. Jsou lidi co jsou sami a nevadí jim to a jsou lidi co někoho mají a přesto se cítí osamělí. Možná že paní není schopná už mít dalšího partnera ale jistě je schopná mít přátele. Sice je zjevně introvert a tak to není pro ni tak snadné ale jde to jen musí sama chtít, dokud se jen bude sama být v domě tak se nic nezmění tam ji někdo najde jen těžko. Na jejím místě bych zvážila jestli chci ten velký prázný barák, musí jí to stát hodně sil se o to starat a možná by pak měla víc času na nějaké to seznamování se s lidmi. Může si najít nějaké koníčky které nejsou individuální které jsou ve skupině a tam se může seznámit, nebo si prostě jen víc povídat se sousedy, třeba je někdo z nih fajn...lidi co mají přátel dost nebudou moc aktivní v tom vytvářet nová i když to ještě neznemaná že ji jako kamarádku odmítnou, prostě se musí snažit o na, jí se něco nelíbí ona chce změnu, bez její aktivity to nepůjde. Ale jinak on skoro každý umře sám. Myslím že minimum lidí umře tak že je někdo milovaný drží za ruku, většina umře někde na neosobním lůžku v neosobní nemocnici. .:/

Zebruška Reagovat 19. 10. 2017 09:53

To se tak někdy v životě zamotá, že člověk najednou zůstane sám, když mu děti zmizí do ciziny, chápu, že se paní cítí najednou opuštěně, když blízko ní nezlstal nikdo z těch, pro které celý život žila. Nicméně buď se s tím smíří a rozhodne se, že jí to vlastně vyhovuje (nového partnera už nechce, samotné je jí líp) a přestane se trápit něčím, co možná ani měnit nechce, nebo se rozhodne, že jí to takto opravdu nevyhovuje a začne pracovat na změně - a ta nepřijde sama, ani hned, ani bez vlatsního přičinění. Jestli by jí stačilo najít si přátele, se kterými by se mohla občas stýkat, tak bych doporučila porozhlédnout se po okolí po nějakých vhodných aktivitách pro lidi jejího věku - nemají u nich aktivní klub důchodců (někde to funguje dobře a místní starší lidé si organizují různé výlety a akce)? Nepořádá radnice občas nějakou akci, kam by mohla klidně sama zajít a třeba narazit na nějakou spřízněnou duši (výstava, přednáška)? Není možnost někde poblíž chodit do nějakého zájmového kursu pro dospělé - nekoná se u nich nějaké vhodné cvičení pro ženy v její věkové kategorii, kurz kreslení pro dospělé (ty bývají docela obvyklé) nebo třeba pletení košíků? Nemají v okolí turistický klub? Nefunguje u nich v obci nějaký ženský spolek, kde se ženský schází třeba dělat různé sezónní výzdoby apod.? Já osobně bych se v takovém případě asi moc nerozhodovala podle toho, jestli mě to zrovna baví nebo ne a i když bych nebyla třeba žádná malířka, tak bych si klidně zašla na nějaké to kreslení, jen abych se dostala někam mezi lidi, protože při nějaké společné činnosti se člověk přirozeněji dá do řeči s někým cizím, lidé se snáz seznamují. Když bude paní jen sedět doma, tak za ní žádní přátelé nepřijdou, ty si musí zkusit aktivně vyhledat a neodmávnout to s tím, že nejsem společenská a neumím se seznámit. Příležitost určitě najde, ale musí se po ní aktivně pídit a najít odvahu to zkusit. A třeba by se tímto způsobem našel ještě i nějaký ten partner - a musel by to být zrovna někdo, do koho se šíleně zamiluje? Nestačil by jí "jen" partner, se kterým by jí bylo dobřel, byl by to pro ni dobrý parťák a mohla s ním další roky strávit příjemně i bez nějaké ohromující lásky? No a v neposlední řadě bych asi zvážila i to případné odstěhování se za dětmi do daleké ciziny - pokud by tedy doma i nadále byla sama, tak by ji nemuselo trápit, že by si třeba v Americe nebyla schopná najít přátele (jazyková bariéra, ostýchavost atd.), to má prašť jak uhoď, jestli sedí sama doma u nás nebo v Americe :-) Ale tam by aspoň mohla občas navštěvovat děti a vnoučata tak, jako kdyby děti zůstaly žít v naší republice, a mohla by mít naději, že nebude umírat sama (pokud teda má normální děti). Na jejich pozvání čekat nemusí - ony ji děti možná nezvou, protože znají její názory a nechuť cokoli měnit (partnera NE, najít si přátele NE, odstěhovat se na stará kolena do ciziny NE). Třeba by stačilo, kdyby to téma naťukla sama a děti by nebyly proti a pomohly jí zařídit si tam nějaké bydlení poblíž nich. Ale jestli chce nějakou změnu, musí s ní začít sama.

Pro vkládání komentářů se musíte nejdříve přihlásit