Ale jooo ať jede, je mladá, ale pak není fér s přítelem plánovat budoucnost a přitom hledat pobyty jinde, když ví, že on odjet nechce.
Zebruška: to je viď! To by jednoho nenapadlo...vždy´t ani nevěděla jestli je doktor ženatý nebo zadaný...nic.
Jinak v těchto případech těžko radit, protože v takových záležitostech to má každý úplně jinak. Pro někoho je nejdůležitější možnost cestovat, poznávat, mít volnost, má touhu po dálkách a pokud si ji nenaplní, tak bude celý život nespokojený a zklamaný sám ze sebe a ze všeho kolem, jiný se do takových pobytů nežene a je mnohem spokojenější doma s partnerem a stačí mu sem tam dovča v cizině. Některé páry zvládají pravidelné dlouhé odloučení a nepřipadá jim na tom nic divného a nijak jim to vztah neohrožuje, u jiných stačí i kratší doba než cca rok a už to neunesou a rozejdou se. V tomto nejde nikomu poradit, to si musí jen ona sama rozhodnout, co je pro ni a její další život lepší a důležitější, která varianta jí přinese víc štěstí a spokojenosti. Dopředu nikdy nebude vědět, jestli vztah takové odloučení přežije nebo ne, to neví nikdo, kdo to nezkusí, takže riskovat bude. To si musí sama zvážit, co by pro ni bylo do budoucna horší - jestli pomyšlení, že nevyužila možnost cestovat (a bude se tím věčně užírat a všem kolem to dávat "sežrat"), nebo fakt, že přišla o partnera (pokud to neustojí). Mně osobně by se sice nechtělo bez partnera na tak dlouho odjet, ale zas bych pro sebe ani neviděla jako problém na něj počkat, kdyby jel na rok pryč - není to tak dlouhá doba, aby člověk musel honem honem lovit někoho jiného. Ale já nejsem Andrein partner, takže v takových věcech neradím lidem nic.
No páni, mně na příběhu nejvíc vyrazil dech způsob, jakým se seznámili - ji ošetří na pohotovosti doktor, kterýho viděla tím pádem asi tak deset minut, když byla jen odřená, a na kontrolu mu přinese lístky do kina a podstrčí pozvání na rande! Fíha, já jen zírám, jak jsou dnes ty mladý holky emancipovaný. Přiznám se, že to by mě nikdy nenapadlo. Nebo by mi něco takovýho přišlo děsně trapný. Jsem asi nějaká zakřiklá nebo stará nebo co.... :-) To bych si v jejím případě asi spíš nebyla jistá sama sebou než přítelem doktorem (evidentně se s tím nemaže a v Kalifornii může narazit na tolik hezkých a zajímavých chlapů!).
Taky ještě studuji, taky je mi 25, jen s přítelem jsem 7 let a bydlíme spolu rok. Hodně jsem přemýšlela, jestli jet na výměnný pobyt, ale vím, že by mi přítel velmi chyběl a s ním bych si cestování užila mnohem více. Nikdy bych dobrovolně neodjela od člověka, kterého miluji nejvíce na světě, a když zvážím cestování ale možnost rozpadu vztahu, já mám jasno.
Je jasné, že pokud odjede, tak o mladého a sympatického doktora bude žhavý zájem. Stejně se k němu autorka nehodí.
Ve 25 letech bych jela. 10 měsíců není tak dlouhá doba. V ideálním případě by pak behem toho posledního měsíce mohli usa procestovat spolu. Jako největší problém bych viděla získání pracovního víza, aby si mohla vydelat víc než špatně placenou prací načerno.
Myslím si,že děvenka by měla odjet.Možná se jí až tam rozsvítí v hlavě,o čem je život.Pan doktor buď počká,nebo ne.Dříve spolu dva chodili,láska jak trám,ale on šel na vojnu a třeba půl roku se nedostal domů.No a buď to vztah vydržel,nebo ne.Byly to zkušenosti k nezaplacení.Psaly se dopisy,nebo se jednou za čas volalo.Dnes spolu můžou kvákat po netu,volat si denně.A taky si nemyslím,že ona bude mít tolik příležitostí navazovat sexvztahy,a doktor třeba taky ne,co je to rok? Uplyne jak voda.Nechala bych to,čas ukáže co a jak bude.
Nějaké "povolení k nevěře" je podle mne blbost. Rok není zase tak dlouhá doba, aby se to sexuálně nedalo vydržet, lze přece masturbovat. O případném nezávazném sexu je lepší nevědět a pokud se objeví někdo jiný/jiná tak jejich vztah skončí sám od sebe. Ona vycestovat chce, on jí nebrání a že neví jak to dopadne ? To se ukáže.
Syda1949: já měla v pětadvaceti dva syny, pětiletého a tříletého. Jenže to bylo za onoho režimu, a díky aktivitám napřed mého otce, a posléze i mého manžela, neb jsem se tak šikovně vdala, jsem neměla šanci jet ani do tehdejší Jugoslávie. Kdybych tenkrát dostala příležitost jet do Kalifornie, prášilo by se mi za patama - a asi bych se snažila tam i zůstat a nevracet se více. Tenkrát, před třiceti lety. Ale i dnes, kdybych měla tu šanci jet na téměř rok do Kalifornie, tak se vším praštím a jedu. Ovšem dnes bych se po tom roce vrátila, protože tam za oceánem si zvolili za prezidenta Trumpa, a to se obávám, že to bude obdoba toho, co máme za prezidenta nyní zde. Vostuda nebetyčná. Takže bych si jaksi nepolepšila. Nicméně jako zkušenost je to určitě dobré v každém případě.
Elynor: V pětadvaceti měla moje dcera tříletého syna. Vždy je to o volbě a o zralosti. Dcera zvolila partnera a dnes je matkou dvou krásných synů.
Být to moje dcera, řeknu "jeď, takových Filipů ještě potkáš... " a i kdyby na ni on věrně čekal, nikde není záruka, že ho pak ona ještě bude chtít. Spíš ne. Bude mít nové zkušenosti a jiný rozhled. V pětadvaceti má přesně věk na cestování a poznávání světa. Když ty možnosti jsou, byl by hřích to nevyužít.
Nikdo ji nesoudí myslím, ani nezatracuje, ani jí to tu asi nikdo nezávidí. Ona vlastně ani neví, kde bude bydlet, co tam bude dělat, pojede do nejistoty. Navíc, co všechno se může během cestování stát, co všechno se může přihodit tam. Najde práci u nějakého sympatického šéfa, potká charismatického učitele, pro kterého bude hezká chytrá holka z Čech zajímavou možností mít za přítelkyni něco trochu jiného, než ti ostatní. No a bude hned všechno jinak. za pár let sem napíše, byla jsem na studijním pobytu, který jsem si protáhla. Přítel chce žít tady, kde pracuje, já váhám a stýská se mi po Čechách.....Mě tak trošinku zaráží, že ona si tu možnost studia iniciativně vynašla sama. Byla to její aktivita. Jako chlapa, který jí nabízí manželství a chce jí být dlouhodobým partnerem pro život.....by mě právě tohle nejvíc asi mrzelo....Neměla se tedy sestěhovávat, měla zůstat u rodičů a jen s ním randit, když cítí, že ještě není usazená. Někdo je usazený natotata i v mladším věku, jiný se neusadí ani v padesáti. Znám lidi, co jsou věčnými hledači prakticky do důchodu.....a to už je na pováženou.
Mata69: Já bych jí až tak nesoudila ve 25 letech je tohle uvažování docela normální, hodně lidí má tendenci že chce ještě něco "zažít" než se usadí a na to aby otěhotněla má ještě pořád do 30 hodně času. Spíš je problém v tom že její partner o totéž nestojí. Znám páry co společně podnikli právě cca v tomto věku roční cestování po Austráli, což právě prověřilo jejich vztah. Tak že kdyby chtěl cestovat i on asi byste o ní neříkala že je nedospělá osoba, ne? Tady jde spíš o to, že se nepotkávají právě v této věci, které sama o sobě. To ale neznamená že ona je "špatně" naopak se mi líí že o tom poctivě přemýšlí, zvažuje všechno pro a proti s partnerem o tom aktivně komunikuje a navíc (což nedospělé osoby často dělají) partnera ani okolí z ničeho neviní, je zjevný že si je vědoma toho, že rozhodunít je na ní a že to může mít dost zásadní dopady.
SandraN: už jen to, že o sobě píše, že je věčný student, že studium natahuje co to jde. A pak vzápětí napíše, že se ani nestihla osamostatnit. A na to, že chce odjet na rok do Ameriky. Nějak pořád není schopna převzít odpovědnost a nebere, že má i odpovědnost za to, že cosi s přítelem plánuje a teď od toho couve.
Jinak známých syn, též VŠ a věčný student, studoval taky všade možně, přitom pracoval, ALE ŽÁDNÝ JEHO VZTAH TO NEPŘEČKAL! Nyní studium ukončil, má titul, stálý vztah, a zakotvil natrvalo v Čechách. Je třeba si srovnat priority. Je docela možné, že Andrea za x let zjistí, že do té Ameriky na rok jet měla, neb se jí manželství rozpadlo stejně, ale to nikdo dopředu nemůže vědět. Dát cestování přednost před blízkým člověkem není fér k tomu člověku, podle mého, pokud pojede, bude mít pořád výčitky svědomí a pořád se bude ujišťovat, že se nic nezměnilo. Čímž mu trvale poleze na nervy natolik, že i přes dnešní vymoženosti - Skype, mobily, atd, si pan doktor řekne, mám to zapotřebí? Zase něco jiného by bylo, kdyby on ještě studoval a potřeboval tomu věnovat čas, pak by to dobře sladili, nebo kdyby potřebovali došetřit třeba na byt, že on by mohl být víc v práci a ona by za mořem měla skutečně dobře placenou práci. Nic z toho nevidím, jen ten rozmar cestovat, studovat, a nepostavit se čelem životu, a začít normálně chodit do práce. Jiní pracují od 18 let, aniž bych slečně studium záviděla, mám dojem, že se do práce fakt moc nehrne....než po návratu najde místo - té asi každé místo vhod nebude ....no nevím, jak říkám, našla bych si tu práci a na vysněnou Ameriku si pěkně šetřila. A jela s ním, byť třeba na pětinovou dobu....
Těžko radit druhému. Rozhodně jim ten čas bude utíkat daleko rychleji, než když za mých bohužel dávno minulých mladých let se holky překotně vrhly do manželství a pak dva roky čekaly s miminem, až se jim manžel vrátí z vojny. Většinou bydlely u rodičů a minimálně obden poslouchaly, kam to mohly dotáhnout a jak si zkazily život. Myslím, že Andrea už něco nastudováno a procestováno v 25 letech má a že by bylo dobré udělat kompromis. Nikde nevidím, že by chtěla zdokonalit angličtinu, ona chce vidět kus Ameriky. Na jejím místě - takových partnerů člověk za život moc nepotká - bych zvolila variantu vzít si delší dovolenou, třeba i neplacenou, oba dva a na dva tři měsíce do té Ameriky vyjet i s partnerem. Andrea může jít na brigádu tady, aby si přivydělala /nevidím, zda už pracuje, či zda ji partner živí?/ a užije si cestování a o partnera nepřijde.
Nedospělá osoba spřádá s partnerem plány na společný život, přitom má v hlavě, že ještě necestovala dost, neviděla toho dost a hledá možnost jak ještě vycestovat. Přestože ví, že partner o to nestojí. Takže vidím jedinou cestu a to tu, že se prostě rozjedou. Buď hned, nebo během jejího pobytu v cizině. Vždyť ona s ním nepočítá už teď. Našla možnost jak na deset měsíců odjet, přestože věděla, že on nepojede a už teď plánuje, jak tam zůstane déle. Co si myslí? Že tu na ni bude čekat, jestli se ona náhodou uráčí vrátit? No a kdyby to vzdala a neodjela, vzali se a měli děti, bude mu to celý život vyčítat. Takže za mne - ne, neustojí to.
Neustojí.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.