V zamilovanosti člověk přirozeně nevidí nedostatky svého partnera a je slepý k dobře míněným radám svého okolí. Jak dosáhnout toho, aby prozřel? S tím si teď láme hlavu Andrea, protože její dcera je až po uši zamilovaná do Patrika, který ji ale jen zneužívá.
My ženy jsme prostě záchranářky. Nevím, proč toužíme pomáhat ztraceným existencím a proč si myslíme, že se s námi změní? Možná je to tím, že bychom pak byly výjimečné. Co nedokázala ta před námi, se podařilo až nám. Prostě by nám to dalo status té pravé.
Ať je to tak nebo není, už jsem ve svém okolí viděla dost holek, které doufaly, že s nimi se ten jejich usadí, přestane honit každou sukni nebo třeba začne pořádně makat a starat se o rodinu. Bylo mi jich líto a byla jsem šťastná, že mě nikdy nic takového ani ve snu nenapadlo. Můj manžel Mirek je zodpovědný chlap, o kterého se můžu opřít.
Jenže pak naše Natálka začala chodit s Patrikem. Naprosto ji chápu, je to krásný kluk, kučeravé tmavé vlasy, modré oči, je vysoký a má tak sladký kukuč. Dokud spolu jen chodili ve čtvrťáku na střední škole, byla jsem za ni šťastná. Věčně se spolu smáli, podnikali různé akce. My i Patrikovi rodiče nejsme nijak přísní, takže mohli trávit čas jak u nás, tak u jeho rodiny, a to i přes noc.
Po střední se odstěhovali do Ústí nad Labem a šli oba na vysokou. Natálku jsme podporovali i Patrik dostával peníze z domova. Ale stačilo jim to na nájem a základní jídlo, cokoliv chtěli navíc, museli si vydělat. Zatímco Natálka studovala a zvládala brigády, Patrik už v prvním semestru vzdal školu. Do brigád se taky moc nehrnul, chvíli mekáč, chvíli pomáhal v supermarketu, ale nikde dlouho nevydržel. Na jaře se rozhodl, že se přihlásí na jinou vysokou školu. Jenže tu pak další rok zase vzdal.
Natálka o tom nijak moc nemluvila, vlastně si nikdy nestěžovala, jen jsem pochopila, že Patrik nestuduje ani moc nepracuje. Když jsem se ptala, jak to zvládají s penězi, ujišťovala mě, že v pohodě. Pak jsem se jednou potkala s Patrikovou mámou a ta se mi celá zoufalá svěřovala, že Patrik nemá pořádnou práci, byla zoufalá, že je přece tak chytrý, tak proč něco nedělá. Přiznala mi, že už jim došla trpělivost, že když už nestuduje, přestali ho podporovat. V tu chvíli ve mně všechno ztuhlo – to ho živí Natálka?
Když jsem s dcerou promluvila, vyjela jsem na ni možná hned ze začátku pěkně zostra, takže se Natálka naježila, zaujala obrannou polohu a bylo vidět, že se se mnou o tom nemíní bavit. Patrik pracuje, všechno táhnou na půl. A prostě se hledá, takže nestuduje a stejně se nechce zařadit do tohohle šíleného komerčního světa, který člověka jen odcizuje.
Dost nevěřícně jsem se na ni dívala. Další víkend jsme jen tak náhodou jeli s manželem do Ústí a pozvali se k mladým na návštěvu. Natálka s Patrikem vypadali harmonicky, pochopila jsem, že takhle nic nepoznám, nenápadně jsem nakoukla do ledničky a do koupelny, jenže měli prostě všechno.
Pak si na pohodu zkusil s Natálkou promluvit manžel, ale ona zase říkala, jak se mají s Patrikem skvěle. Byla jsem hotová, tak jsem zašla za rodiči Patrika a ti mi na rovinu řekli, že si myslí, že Patrik nepracuje, že každou chvíli chce po nich peníze. Že třeba tvrdí, že mu v práci dluží, pak že mění zaměstnání, protože mu nezaplatili. Pak že se jim rozbila pračka a potřebují novou.
Ale že už se naštvali a přestali mu před dvěma měsíci cokoliv dávat, protože si říkají, že se musí postavit na vlastní nohy. Když jsem jim se slzami na krajíčku řekla, že to znamená, že to všechno padne na naši Natálku, jenom pokrčili rameny, že je jim to líto. Ale že s tím bohužel nic nenadělají.
Domů jsem šla jak spráskaný pes. Vůbec nevím, co mám dělat. Zkusím s Natálkou promluvit, ale je mi jasné, že se akorát zatvrdí a bude dál tvrdit, že je vše v pořádku. Ale přece to nemůžu tak nechat, musím jí něco říct. Ale bojím se, že ji ztratím, že se nebude pak chtít se mnou vídat. Tak nevím, co mám dělat, abych ji zachránila a neztratila.
