Je stejný, ale tolik jiný, možná proto ho miluji! Je ztělesněním všeho, co mě na mužích přitahuje, mám ho ale jen půlku. Mám jen jeho tvář a tělo.
Maminka mého muže byla dlouho neplodná, nikdo již nečekal, že ve svých 40 letech otěhotní. Nečekané „požehnání“ bylo hned dvojnásobné, tchýně čekala dvojčata. Kluci byli zdraví, krásní a neobyčejně hodní. Tcháni často říkají, že jim kluci zachránili uvadající manželství.
Tchán se do kluků zbláznil, byli jeho život a ohromně se jim věnoval. Byl prý jeden z mála tátů ze sídliště, kteří rádi tlačili kočárek, chodili na hřiště, třídní schůzky, s dětmi k lékaři a podobně. Úžasný vztah s tchánem, mimochodem nejrovnějším a nejcharizmatičtějším mužem co znám, z kluků udělal skvělé chlapy. Po tátovi byli šikovní, rovní a pěkní – charisma, smysl pro humor, dobrodružnou povahu a lehké sklony k bohémství zdědil ale jen jeden z kluků. Můj muž to ale nebyl.
Přišlo mi naprosto úžasné, že někde běhá věrná kopie mého skvělého muže. Ale…
Manžela jsem poznala v zahraničí, kde jsme oba přes rok pracovali. Strašně se mi líbil, vzhledově byl přesně můj typ. Vysoký, ramenatý, nosatý, s vzezřením čerta a povahou anděla. Manžel byl velmi jemný a hodný, přitom byl silový sportovec a navíc zručný.
Strašně jsem se zamilovala. Jeho klidná introvertní povaha kontrastovala s mojí vrozenou divokostí, smyslem pro hlučnou legraci a nadšením pro každou „blbinu“. Rok po seznámení jsme se vrátili do Čech a ihned se k sobě přestěhovali. Manželova bratra jsem znala jen z fotek a vyprávění a přišlo mi naprosto úžasné, že někde běhá věrná kopie mého skvělého muže.
První rodinná večeře byl opravdu zážitek; tchýně je roztomilá droboučká dáma, která vypadá o 10 let mladší a vedle robustního tchána s vzezřením mořského vlka budí dojem půvabně stárnoucí mořské víly. Oba rodiče mého muže jsou výtvarníci, oba jsou moc milí, zajímaví a inspirativní lidé. A stejný je i ON.
Nemine den, abych na něj nemyslela
Zamilovala jsem se snad během hodiny. Kdo to někdy zažil, ten mě chápe. Kdo ne, klepe si na čelo, jak můžu být tak dětinská. Jednoduše mě naprosto oslnil! Ale nepřestala jsem milovat ani svého muže, jen ho miluji jinak – tak nějak klidně, bez vášně. A pro tuto poklidnou lásku jsem kývla i na jeho žádost o ruku. Jeho bratr nám šel za svědka.
Od první rodinné večeře jsme se samozřejmě viděli ještě mnohokrát, moc si rozumíme. Čím hlouběji a déle ho znám, tím víc jsem jím posedlá. Nemine den, abych na něj nemyslela, a jsem svým způsobem moc ráda, že momentálně pracuje v zahraničí a nesouží mě svou blízkostí. Někdy se bojím, abych neudělala strašnou chybu, a nerozdělila tak celou rodinu a bratry, kteří se mají moc rádi. Vím, že je to strašně nefér vůči mému muži, ale srdci prostě nemohu poručit.
Jsem na zbytek svého života odsouzená k soužení a toužení
Někdy jsem šťastná, někdy se strašně trápím, protože vím, že má situace nemá absolutně žádné východisko. Ledaže by se do někoho zamiloval můj muž a odešel by ode mne a jeho dvojče by mi začalo projevovat nejen přátelství, ale i lásku. Což by asi nebyl problém, má ženská intuice mi napovídá, že mu nejsem lhostejná. Jenže jak ho znám, nikdy by tímto způsobem bratra nezranil. I to je vlastnost, pro kterou si ho vážím.
A tak jsem na zbytek svého života odsouzená k soužení a toužení. Stále se s ním budu potkávat, stále budu odolávat pokušení. Někdy je to bolavě krásné, a někdy bych nejradši od všeho utekla.
(Anežka, 28 let)
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!