ANNA (58): Rozvedla jsem se po 30 letech manželství. Okolí mě odsoudilo

| Autor: TN | Rubrika: Láska a vztahy

Jeden by řekl, že v dnešní době už tyhle předsudky nemá nikdo zapotřebí. Ale rozvést se na maloměstě, kde se většina lidí zná, je zřejmě stále ještě něco neslýchaného – především ve chvíli, kdy je vám hodně přes padesát. V tu dobu už přece máte jen vděčně držet pusu a krok, ne dělat takové hlouposti!

ANNA (58): Rozvedla jsem se po 30 letech manželství. Okolí mě odsoudilo

Návrat do maloměsta

V naší malé obci žiju přes třicet let – přesně tak dlouho, jak znám svého manžela. Původně jsem „městská holka“, ale protože naši přesídlili do hlavního města kdysi za prací a jinak byli sami původně z maloměsta, vždycky jsem byla načichlá obojím. Líbil se mi ruch ve městě, kulturní život, jenže stejně mě to táhlo domů, do přírody.

Když se naši na stará kolena vrátili do svého rodiště, byla jsem moc ráda, že za nimi nebudu jezdit na jiný kraj Prahy, ale do malebné obce v Posázaví. Navíc se od dob jejich mládí dost změnilo a stalo se normou i z takových míst dojíždět do metropole za prací.

To byl také důvod, proč jsme se, když jsem se vdala za svého muže, časem rozhodli přistěhovat se za mými rodiči. Milana jsem potkala ještě na vysoké škole a dva roky po promoci jsme se vzali. Oba jsme vystudovali ekonomii a oba si našli zpočátku práci v bankovních institucích. Ale brzo přišlo na řadu téma děti a shodli jsme se, že je budeme raději vychovávat mimo ruch velkoměsta.

Můj muž už rodiče neměl, a když se naskytla možnost koupit pěkný dům v téže obci, kde žili mí rodiče, bylo rozhodnuto. Přestěhovali jsme se a obě dcery se nám narodily už tam. Prvních pár let bylo nejhezčích. Já byla s dětmi doma, Milan dojížděl do práce, ale rozhodně to nebylo tak, že bychom ho viděli pár minut denně. Dokázal si na nás udělat spoustu času – a rád.

Mí rodiče byli ještě plni elánu a vnoučata pro ně byla opravdovou vzpruhou. Když to shrnu, prvních deset let manželství bylo přesně takových, jak jsem si vždycky přála. I druhá desítka společně strávených let byla ještě docela hezká – s většími dětmi začaly větší starosti, ale nic, co bychom nezvládali.

Jak se vyvíjel Anny příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou poslední kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.

Následující »

Další články z rubriky

EVA (45): Dělala jsem muži naprostý servis. Stejně utekl se ženou, která ani nevaří

EVA (45): Dělala jsem muži naprostý servis. Stejně utekl se ženou, která ani…

Dnes | Řada žen si myslí, že když svému muži snesou modré z nebe, připoutají si ho k sobě navždy. Ne každý…

Nevěra na obzoru: Jak jí předejít a nepodlehnout touze?

Nevěra na obzoru: Jak jí předejít a nepodlehnout touze?

Včera | Nejen muži, ale i my ženy se občas ocitneme v situaci, kdy zvažujeme nevěru. Bojujete s pokušením a…

Není dobrý milenec? Vychovejte si ho!

Není dobrý milenec? Vychovejte si ho!

21. 11. | Žádný učený z nebe nespadl a ne každý je v posteli dobrý odjakživa. Někdo je prostě talent od…

ERIKA (39): Zapletla jsem se s bratrem svého muže. Nevím, jak se vymotat

ERIKA (39): Zapletla jsem se s bratrem svého muže. Nevím, jak se vymotat

21. 11. | 15 | Když jste jedna rodina, trávíte spolu hodně času, a přitom nejste pokrevní příbuzní, může přeskočit…