Babička nesnáší vnučku a miluje vnuka. Co s tím?

| Autor: Martina Machová | Rubrika: Láska a vztahy

Příběh paní Aleny je smutný a nepochopitelný. Babička, maminka Aleny, jedno vnouče miluje a druhé přehlíží.

Babička nesnáší vnučku a miluje vnuka. Co s tím?

Ne všichni prarodiče se vnoučatům věnují, mají na ně čas a projevují jim lásku. Mnozí prarodiče v současné době ještě pracují, jiní pracovat musí, další si velmi aktivně užívají zaslouženého důchodu. Maminka paní Aleny nepatří ani k jedné z těchto skupin, je už několik let v předčasném důchodu a je skvěle finančně zaopatřená. Vnoučata pravidelně hlídá, ale ke každému má úplně jiný vztah i přístup. Starší vnučku přehlíží, mladšího vnuka zbožňuje. Holčička je přitom klidná a milá, chlapeček naopak velmi živý a komunikativní.

Povzdech první: Dcerka je vyrovnaná, hloubavá a velmi přátelská – přesto ji babička nemá ráda

Dcerce je 6 let a synovi 4 roky, oba jsou zdraví, hezcí a ve školce i škole mají kamarády. Vím, že jsou oba u dětí i učitelek oblíbení, i když každý z jiného důvodu. Syn je rošťák, ale vždy nakonec poslechne, omluví se a je úžasně komunikativní. Dcera je klidná, vyrovnaná, hloubavá a spíše submisivní, ale je velmi přátelská a milá. Mnoho lidí o ní mluví jako o andělovi. Proč to píši?

Přeci, aby bylo jasné, že neexistuje nějaký na první pohled zjevný důvod, proč má babička jednoho vnouče ráda a druhé ne. Ne že by byl zjev či nějaký hendikep považován za relevantní důvod k tomu, nemít vnouče rád, ale alespoň bych částečně pochopila, co mou matku k takovému chování vede.

Povzdech druhý: Řekla jí: „Tak pojď, ty naše puťko!

A co tak hrozného dělá? S vnukem se mazlí, lechtá ho, pusinkuje, ptá se, co by chtěl k obědu, na co si chce hrát, kam půjdou ven – dcerka se musí vždy přizpůsobit. Babička nám také často telefonuje, vždy chce mluvit jen s vnukem, ptá se ho, jak se má, co mu má uvařit, až přijede, a napíná ho, jaké pro něj má překvapení. Dcerku k telefonu nikdy nechce.

Podobně probíhají i návštěvy u nás nebo třeba rodinné oslavy; babička s dcerou prostě prakticky nekomunikuje. Když už s ní mluví, tak obvykle v krátkých větách, bez nadšení, jakoby chladně. Naposledy když od nás s dětmi odjížděla, obula synovi boty, oblékla ho (vše už umí sám!), opusinkovala a na dcerku jen houkla: „Tak pojď, ty naše puťko!“. Málem jsem vyskočila z kůže, jenže jsem spěchala do práce a nebyl čas nic řešit. Syn se za babičkou hrnul – zbožňuje ji, dcerka se po mne otočila, sklopila hlavu a odcházela.

Povzdech třetí: Babička ji nemá ráda, protože je holka

Po poslední návštěvě u babičky (babička je teď na měsíc v lázních), jsem se rozhodla si s dcerkou o všem popovídat. Šly jsme spolu koupit nové boty a při té příležitosti do cukrárny, a já se pokoušela od dcery nenápadně vyzvědět, jak to s jejím vztahem k babičce je. „Já mám babičku ráda, ale ona mě ne, protože jsem jen holka. Kdybych měla i dědu, měl by mě rád on!“

Vůbec jsem nechápala, proč si tohle dcera myslí, ale podstatné pro mě je, že moje holčička vše vnímá a chápe. Nejhorší bylo, když mi ale moje empatická malá žena řekla: „Maminko, radši bych chodila s tebou do práce, ale vím, že to nejde, tak to u babičky vydržím. Víš, někdy jsem naštvaná na bráchu, že ho má babička ráda.“ Uf! Takové úvahy jsem od 6leté holčičky nečekala. Jenže co mám dělat? Syn babičku miluje a je s ní šťastný. Bylo by pro něj těžké tam nejezdit. Mám sourozence rozdělit? To mi přijde také nesprávné.

Povzdech čtvrtý: Své matce píši dopis, aby mne vůbec vyslechla

S mámou jsem o všem samozřejmě mluvila, tedy pokoušela se mluvit. Jenže ona je typ člověka, co problémy druhých bagatelizuje. Nad vším mávne rukou a klidně řekne: „Ale holčičko, trochu se uklidni, kdo by ti je hlídal.“ Ano, nemám, kdo by mi děti hlídal, manžel má časově náročné zaměstnání a já jsem živnostník a pracovní dny mám každý jiný dle zakázek.

Asi bychom zaplatili paní na hlídání, ale úplně bych si zkazila vztah s matkou a synovi bych sebrala babičku. Rozdělovat při hlídání sourozence mi přijde divné. Nevím, co dál. Za týden se babička vrátí a já mám už jen 7 dní na rozmyšlenou. Začala jsem jí tedy psát dopis, říkám si, že jen tak mě „vyslechne“ do posledního slova (což nikdy neudělala) – otázka je, jak zareaguje.

Další články z rubriky

MARTINA (57): Dcera je biomatka, tak nesmím vnoučata rozmazlovat

MARTINA (57): Dcera je biomatka, tak nesmím vnoučata rozmazlovat

Včera | 17 | Babičky byly vždy od toho, aby si svá vnoučátka hýčkaly, měly na ně víc času než maminky a dopřály…

Má váš partner krizi středního věku? Udělejte těchto 5 věcí

Má váš partner krizi středního věku? Udělejte těchto 5 věcí

19. 8. | Změnil se váš manžel po padesátce a vy máte najednou pocit, že ho vůbec neznáte? Příčinou může být…

Zdena (52):  Na manžela jsem alergická. Nedokážu ho ale opustit

Zdena (52): Na manžela jsem alergická. Nedokážu ho ale opustit

17. 8. | 16 | Po letech soužití některé páry začnou být na sebe doslova hnusné. Jeden druhého iritují…

Problémy ve vztahu? Možná jste žena, se kterou muž nikdy nevydrží

Problémy ve vztahu? Možná jste žena, se kterou muž nikdy nevydrží

17. 8. | Máte problémy ve vztazích, žádný vám dlouho nevydrží a vy přemýšlíte, kde je asi zakopaný pes?…