Bára (31): Po zpackaném porodu mám šílený strach z lékařů. Jak to mám zlomit?

Dasa52: já si myslím, že si ty porody pamatujeme všechny, hlavně pocity. Ale záleží na každé jak si je v sobě zpracuje. Jestli si to dál životem nese jako nějaké trauma a hrozný zážitek (a znám takové ženy) a nebo to prostě hodí za hlavu s tím, že prostě to tak bylo, a že děti jim za to stály.

mambule: pamatuju si detaily jednoho z porodů 30 let a věřte mi to nebo ne, budu si je pamatovat i na smrtelné posteli. :-)

lebahu: ty opět nezklameš, válím se smíchy - přírodu štveme...:-D

betateta: buďte v klidu, dobré porody nikdo nepopisuje na internetu, není to tak zajímavé :-) kamarádka rodila před pár měsíci v porodnici v Písku - 10 minut, všichni na ní byli milí, dítě je krásné a zdravé. mluvila jsem s ní telefonem a povídaly jsme si o těch našich chlapech a najednou povídá, hele, já musím končit, asi budu rodit, praskla mi voda. a za 10 minut mi přišla SMS od manžela, že kluk je na světě :-)

Tuhle diskusi jsmem fakt neměla číst :-(!

Mata69: tak je jasný že když žena poprvé rodí neví stejně vůbec do čeho jde ale v dnešní době už jsou různé možnosti než byly kdysi takže to asi bude vážne vymyšlené

Zpackaný porod... nrtvrdím, že jsou všichni doktoři neomylní, vždy milí, empatičtí a vykonávají své povolání zodpovědně a s láskou... ALE máme tady vždy pohled pouze z jedné (laické) strany. Z opačné strany to může být taky tak, že kdyby paní nedostala kapačku, porod by se nepohnul sám vůbec, kdyby jí neskákali po břiše a netahali dítě kleštěma, možná by nebylo "pouze" přidušené, ale mrtvé. Kdyby jí nenastřihli, hrozila by ruptura hráze (taková píštělí zhojená ruptura až do konečníku, kdy stolice odchází pochvou je "chuťovka"). Kdyby doktor nevybavil placentu hned a čekal na anesteziologa, možná by paní vykrvácela... Jsem zastánce toho do porodu nezasahovat, pokud jde vše tak jak má jít... ovšem tak jak už nejsme pomalu schopné přirozeně otěhotnět, zrovna tak spousta ženských už není schopná porodit normálně. Přírodu štveme a snaží se nás nemnožit.

j66: sama jsem rodila třikrát ;-) tak o tom taky trochu vím. A nejhorší byl zcela jistě ten první porod. Vyjukaná, naprosto překvapená sílou té bolesti a pocit, že personál je studený, neosobní. I později na pokoji - sestry nepříjemné, když jsme se učily koupat, přišlo mi, že peskují za každou prkotinu, když nebylo na koupání připraveno vše do puntíku. Já jindy výřečná osoba, byla jsem z toho vyklepaná. Nejlepší to bylo potřetí. Nechávali všechno na mě, co si řeknu...prý už "vím sama". Ale on se s tím pere každý jinak, někdo si asi ten hrozný zážitek nějak moc vryje.

Mata69: Docela přesně si pamatuji, když jsem poprhé otěhotněla a šla na "gyndu" , nic mi nebylo tak jsem šla až někde ve 3 měsíci, a v městě kam jsem se přsthovala . Přišlo mi , že sestra a doktorka jsou na mě hnusný, vyčítavý, kdyby tenkrát tu byla ještě jiná gynda, tak jsem odtud utekla :-) Byla jsem prostě strašně přecitlivělá a všechno mi strašně nefér, že si na mě zasedly , jsou zlý atd. Ale ve svý podstatě mi řekly , akorát jsem měla přijít prý dřív a druhý den ráno přijít nalačno na odběry. Sestra byla dokonce skoro sousedka ze sousední ulice, a fakt je příjemná . A úplně stejnej pocit jsem měla po porodu na pokoji, tak mi taky přišlo, že mi sestra ubližuje když mě nutila jít na záchod , bála jsem se že spadnu a ona mi vůbec nechtěla pomoct :-(
Ale ani takhle "hnusný" chování zdravotnického personálu mne neodradilo a porodila jsem znovu,:-))

Mata69: tak zas těžko říct, co komu pomůže a co ne. Já mám totiž pocit, že dneska mají některé ženy představu, že porod je vlastně taková procházka, že to bude strašně fajn zážitek, že to nebude nijak moc bolet, nebudou u toho cítit nic nepříjemného (některé vlivem názoru, že doktor je bůh a musí dnes zařídit, aby to byla pohodička, jiné pod vlivem opačného názoru, že budou mít vše bez zásahu, přirozené, a proto to bude paráda), nebudou u toho žádné nepříjemné projevy jako krev a to všechno okolo, všichni je budou držet za ruku a laskavě uklidňovat a bude to jen takový všeobjímající pocit štěstí a lásky. Že si vůbec neuvědomují, že i dnes je porod prostě dřina, že to i přes všechny uvolňující techniky (ať medikamentózní jako epidurál, tak přiiozené jako hopsání na míči, masážní sprchy, hudba a aromaterapie a já nevím co) zkrátka někdy bolet bude a to docela hodně, že u toho bude spousta nehezkých tělních tekutin apod. A když je průběh jiný, než si ideálně vysnily, když je zaskočí, jak je to nepříjemné, a zjistí, že se dějí věci, které si před porodem ani neuměly představit, tak se hned mluví o zpackaných porodech a hnusných doktorech a porodních asistentkách a dští se síra na porodnice (a kolikrát bez ohledu na to, jestli se opravdu událo něco špatně). Možná když pak žena uvidí, že vlastně neprožila nic tak hrůzostrašného a odpudivého, ale normální porod jako každý druhá, tak se z toho nebude tak hroutit. Neříkám tím, že se nikdy nestane při porodu zřejmá chyba a že nikdy porodník nezaviní následný zdravotní problém, jasně, že někdy k lidské chybě dojde (doktor je taky jen člověk a může situaci špatně vyhodnotit - blbé je jen to, že v jeho případě to může mít fatální následky, zatímco chyba u sekrektářky nikoho zajímat nebude. Proto taky klademe na doktory větší nároky a víc je kritizujeme) a pak je třeba to řešit, klidně i soudní cestou. Jenom mám zkrátka někdy pocit, že se kolemprůbehu porodů dělá až zbytečná hysterie, která nepramení mnohdy ani tak z objektivních chyb, jako ze špatných představ a očekávání rodiček. A to si představme, jaké mají dneska ženy možnosti v porovnání s tím, co bylo dřív, třeba za takovýho hlubokýho socialismu. Jenom holt úplně bezbolestný porod je i dneska utopie.

ruzickaa: já bych řekla, že poprvé je každá rodička zaskočená, prostě si nikdo nedokáže představit co to je, může to tisíckrát číst, vidět instruktážní filmy, stejně NEVÍ. A krom jiného je ženská u toho porodu tak trochu "mimo"...logicky...některé věci vnímá mnohem intenzivněji. Možná není ani doktor "hnusný", jen prostě v tu chvíli to žena vnímá jinak, to, co by jindy klidně přešla a jako potíž neviděla. A pak je to o tom, jak si to v sobě zpracuje. A tahle to evidentně nezvládla, dokonce si z toho vyrobila slušnou fobii. A příspěvky typu, které se tu objevují, ty jí tedy opravdu nepomohou.
Chová se jakoby dnes neexistovala možnost si porodnici zvolit, navštívit jí dávno před porodem, domluvit se svým gynekologem, vzít si sebou osobu, které důvěřuje...Ono to bude nejspíš celé krásně opět vymyšlené.

Mata69: Tak v tom s vámi souhlasím sice porod není žádná hračka ale tyhle příběhy jí vážně nepomohou když bych chtěla druhé dítě .

Tak já si na své porody pamatuji a docela přesně, a to je tomu již 38let
Poprvé se mne ujali ,jak to bývalo.Po prohlídce oholit tupou žiletkou,potom klystýr a na hekárnu.No jo,ale klystýr jsem měla poprvé v životě a nevěděla co to obnáší,tak tak jsem stačila i nestačila doběhnout na záchod ale odnesl to nejen záchod ale i dlaždice odshora až dolů.Než jsem to toaleťákem utřela tak jsem zapomněla i na bolesti.Pak už to bylo v pohodě,rodil mě doktor na kterého každý nadával ale já na něj nedám dopustit.Podruhé to bylo také dost rychlé,a to měli obě děti přes 4 kg
Ale jako každá matka hned po porodu- už nikdy.
Ale nikdy neříkej nikdy

Pokud paní chce další dítě, je asi načase řešit to s psychologem a odbourat panický strach z nemocnice a porodu. Jestli to na ni má takový účinek ještě po pěti letech, tak je jasné, že sama to nepřekoná nikdy. Jinak z popisu porodu mi přijde jako strašné to vytahování neodlučitelné placenty bez anestezie (já jsem s tím problém neměla, odloučila se mi sama, ale i tak mi tahle závěrená fáze vytahování placenty připadala mnohem hnusnější než samotný porod), ale jinak si nemůžu pomoct, ale nevidím tam nic tak strašně dramatického. Snad jen to, že před prvním proodem si žádná žena neumí představit, jaká je to bolest a jaké zvraty provází každý i bezproblémový porod, takže paní to asi jako kdekoho dost zaskočilo. Může zvažovat, jestli by nebyl pro ni býval lepší ten císař, že by se vyhnuli kleštím, to jistě, ale toto rozhodování je vždycky těžké, on ani ten císař není bůhvíco příjemného a bezpečného (většinou ženy uvažují o prorodních bolestech, ale neuvažují o tom, že císař je vlastně náročná operace a pooperační rehabilitace při péči o novorozence taky není nic moc), navíc se dnes už obecně ví, že císař není moc prospěšný pro dítě, které si neprojde přirozenými procesy, neosídlí se mu správně střevní mikroflóra apod. Takže chápu, že to je vždycky těžké rozhodnout, co bude lepší, a vždycky pak člověk může zvažovat, co by kdyby (a po bitvě je každý generálem). Ale pokud odhlédnu od tohoto faktu, tak čteme, že samotný porod bolel, to tak ale zkrátka je. Že když se v průběhu zastaví (což se děje docela často a dělo se to i dříve bez porodnic - dokonce to byl jeden z častých důvodů úmrtí při porodu), tak je nutné ho znovu rozjet, to je nasnadě. Kdyby ji tam nechali dalších třeba pět hodin se trápit a čekat, co se stane, a pak by řekli, no nic, dítě je přidušený, protože se porod včas znovu nerozjel, to by asi neunesla spíš (já jsem měla při prvním proodu představu, že nebudu chtít žádný zásah, a stalo se mi přesně toto - opravdu jsem docela dlouho trvala na tom, že infuzi nechci, že počkáme. Nakonec jsme se akorát výrazně dýl trápila a když za mnou došel primář a vysvětlil mi, že sice mohou dál plnit moje přání a ještě čekat, ale pak se pravděpodobně dítě nenarodí v pořádku, tak jsem otočila a nakonec byla vděčná, že mě přemluvili, popohnali to a porod byl za mnou natotata). Že se v závěru porodu rozjedou kontrakce "na sto", tak to je snad taky normální, k tomu prostě dojde tak jako tak někdy vždycky. Ano, velmi bolestivé a mě to poprvé taky hodně zaskočilo, ale nevyhne se tomu u porodu žádná, jinak to holt příroda nezařídila. Že je závěr porodu nepříjemný - no ano, je, nevěřila bych, kdyby někdo řekl, že vytlačování dítěte ho nebolelo a bylo mu příjemné. Spíš bych řekla, že to je velmi nepříjemné každé a za jakýchkoliv okolností. Odpor taky při tom cítí běžněasi každá, prostě tam je, protože hlavička je vždycky o něco větší než ta připravená "dvířka" a chvíli trvá, než se tlakem zformuje (já teda třikrát cítila odpor vždy, bez výjimky). Docela mě překvapilo, že tam paní s sebou nikoho neměla (aspoň to tak vyznívá), to je dnes trochu neobvyklé. Když žena nechce manžela, obvykle bere aspoň maminku, sestru nebo si domluví dulu, zkrátka někoho, kdo je k ruce jen jí (protože myslet si, že doktoři a sestry, kteří tam mají na starosti celé oddělení, mají pořád čas být mi k ruce, je trochu naivní). Třeba by stačilo si příště vzít někoho, kdo se bude starat jen o ni, bude vědět, co chce, a bude za ni komunikovat s doktory (mně v tomto opravdu velmi pomohla přítomnost muže, se kterým jsme měli vše probrané, a když bylo třeba mluvit s doktory či asistentkou, mohl to dělat za mě a já jsem se mohla soustředit na kontrakce a nemusela jsem se rozptylovat konverzací). Takže i to bych viděla jako jedno z řešení, lépe se sama připravit, nepřijít sama, mít porodní plán (v článku se nepíše nic o tom, jestli ho měla a jestli na něj brali zřetel - já ho měla pokaždé a vždycky se od něj vše odvíjelo), vybrat jinou porodnici, domluvit si lékaře. Řešení, jak to překonat, určitě existují, pokud člověk opravdu chce.

Jestli hrdinka příběhu existuje a jestli si tu čte ty vaše hororové příběhy z porodnice, tak je jisté, že už rodit nikdy nepůjde! :-)))

Ano,taky jsem si 1. a 2.porod děsně užila,je to fakt lidmi,neochotnými doktory,porodními asistentkami,jen tím,že jsem drsňák,jsem vše překonala,ale nezapomněla,následky obřích nástřihů mám dodnes.Tehdy před r.1989 nemohl být se mnou nikdo z rodiny,dítě se ukazovalo oknem záchodu v patře tatínkům,nebo skrz skleněné dveře...Dodnes nesnáším doktory,nechodím nikam,zažila jsem samé nepříjemné zážitky s nimi,ať už šlo o moje děti,rodiče,o mně.Když slyším,kolik by chtěli peněz za to,co (ne)dělají,tak mám vztek! Když je člověk hledal,nikdy nebyli na oddělení,spali,měli jiné ordinace,prostě nebyli tam,kde měli být.Nějaké směšné vizity,akorát tyjátr dle 19.století! Když už,tak se baví jen se známými,ale nějaký obyč chudší pacouš jim je ukradený! Dnes se snad dá zjistit na netu,jestli je vůbec nějaký doktor přátelský a ochotný,profesně zdatný a k tomu se nějak vetřít,snad se poptat po známých,vzít si do nemocnice někoho,kdo se nedá odbýt a prosadí se i proti spiknutí zaměstnanců.Jinak,jedna známá se tak bála do nemocnice jít rodit (po zkušenostech s 1.dítkem),až porodila sama! překotně doma,naštěstí se nikomu nic nestalo,dítě zdravé,i ona.

To jsou ti debilní doktoři,chlapi,co vůbec neví jak porod bolí a honem to chtějí mít za sebou! Naštěstí v mém případě byl porod úplně v pohodě,dcera se mi narodila za 3,5 hodiny po té,co mi dali vyvolávací tabletu a vše bez komplikací..Odrodila mě jen porodní sestra a až ve fázi tlačení přišli další doktoři.. Co si ovšem vybavuju je vyprávění mojí maminky - tehdy se na vyvolávání porodu nedávaly tablety,ale kapačky - leželo se v místnosti,které se říkalo "hekárna" a ona měla nějakýho primáře,který chtěl jít honem na oběd a její porod urychlit (já i bratr jsme se narodili kolem 12 odpoledne) a myslím,že se jí tohle stalo zrovna,když rodila mě..Pan primář jí přidal rychleji kapačky takovým způsobem,že i sestra se vyděsila,co to má znamenat..Prostě chlap,idiot,co neví jak to bolí a rychle chce obědvat.. Hnus!
Paní radím,ať to řeší s psychologem.. Jak tu už bylo níže řečeno,další porod může proběhnout úplně v pohodě a je možné se zkusit domluvit s nějakou porodní asistentkou,že by ji odrodila ona.. Hlavně hlavu vzhůru,klidně o tom může mluvit s manželem,ten by ji určitě pochopil :-)

Nedivím se, také jsem měla těžký porod, ale už jsem si pak doslova vyžádala, vykřičela císaře. Vyvolávali mne a tlačili mi také malého ven, ačkoliv jsem nebyla dostatečně otevřená, chudáček malý. Bohužel je toto standartní postup. Také jsem si říkala, že do dalšího už také nepujdu. Ale už mne to přešlo, zpracovala jsem si to v hlavě, urovnala myšlenky, večer jsem si ten porod v hlavě procházela a už co vím, že si druhý porod budu řídit sama. Zní to asi blbě, když to takhle napíšu, ale např. pokud to nebude nezbytně nutné, tak se vyvolávat už nenechám, od sester na poporodním nic chtít nesmím. Mám nepříjemnou zkušenost se sestrami na poporodním, než s doktorama. Můžete i si domluvit svého doktora k porodu, často to rodičky dělávají, jsem si všimla. A i můžu doporučit kineziologii, ta Vám taky pomůže porod zpracovat :).

Pamatovat si pět let po porodu všechny detaily není normální, uvízlo vám to v hlavě víc, než je zdrávo. Existuje přirozený mechanismus způsobující ztrátu paměti týkající se porodních strastí - jinak už by totiž většina žen znovu rodit nechtěla. Tento mechanismus u vás evidentně selhal... Také jsem měla zvrzaný první porod a syna museli křísit, skutečně měl poruchu učení, ale není to nic, s čím by se nedalo žít. Prostě s tím musíte počítat a neklást na dítě přehnané nároky. O pět let později jsem čekala dceru, druhého porodu jsem se bála snad ještě víc než prvního, ale vše bylo v pohodě odbyté asi za hodinu. Takže statecnost a odvahu, jste přece dospělá ženská. Je nepravděpodobné, že by vás stejná smůla potkala znovu a výběrem vhodné porodnice případně i porodníka (placený nadstandard - nevím, zda to jde udělat legálně, ale bokem se určitě s někým domluvíte) lze všem nepříjemnostem předejít.

Mám taky fóbii z doktorů následkem jejich hnusného chování ke mně a nejen ke mně. Bohužel, takoví zmetci se najdou v každém povolání, jen v tomhle oboru to víc bolí :-(

Z prvního porodu jsem měla taky příšerný zážitek, akorát mě nakonec toho císaře udělali. Vojtovku jsem s malým cvičila jen asi půl roku a je v pořádku. Takže jsem se taky bála otěhotnět, ale mám skvělou doktorku a domluvila jsem se sní, že podruhé mi císaře naplánuje. Všechno vyšlo, naplánovala mi ho tři týdny před termínem a syn je úplně v pořádku. Mám štěstí, že pracuje i v nemocnici. Jinak by to měla řešit spíš s psychologem, než se čtenáři Dámy...