Kalendáři s číslem 2013 už zbývá posledních pár listů k utržení, a to spoustu lidí „nutí“ k bilancování, jak moc se jim tento rok podařil či nikoliv. Pro mnoho z nás to byl rok poměrně těžký, a napjatě čekají konec roku se stejnou nadějí, s jakou námořník hledí do dalekohledu a vyhlíží kousek pevniny.
Kdy bilancovat?
Většina lidí skládá účty sama sobě koncem roku. Ti poctivější ještě o svém životě uvažují i kolem narozenin, především pokud jde o životní „kulatiny.“ Jinak je ale samozřejmě možné se nad svým životem zamyslet kdykoliv.
Jeden psycholog kdysi řekl, že když je člověk šťastný a spokojený, pak jej nic nenutí bilancovat. A něco pravdy na tom bude. Jste-li v pohodě, nemáte důvod nic měnit, a tudíž „duševní účetnictví“ nepotřebujete. Ale běda, pokud někde něco skřípe a vy nechcete být pasivními diváky svého života, ale jeho aktivními tvůrci.
Proč bilancovat?
Máte pocit, že se vám nedaří, a těšíte se jen na to, až toto období skončí? Říkáte si, že se v tom nebudete ještě babrat a sypat si sůl do ran? Ačkoliv to je na první pohled logické, zkuste si ty situace znovu v duchu (aspoň jednou) přehrát. Třeba vás při tom napadne, jak se celá věc dala vyřešit jinak, a příště si na to vzpomenete. Ne nadarmo se přece říká, co mě nezabije, to mě posílí.
Známý motivační řečník Zig Ziglar s oblibou říká: „Hážou vám klacky pod nohy? Zatopte si s nimi,“ případně přirovnává špatné zkušenosti ke kyselému citronu.
„Máte spoustu kyselých citronů? Tak si z nich udělejte osvěžující citronádu!“ Jinými slovy – pokud vás potká nějaká špatná věc, z níž opravdu nemáte radost, netruchlete, ale otočte ji ve svůj prospěch. Ne nadarmo se říká, že dobrá je i špatná zkušenost, pokud si z ní dokážete vzít ponaučení. Jednou se může zmýlit každý, a je to naprosto v pořádku. Ale opakovat stejnou chybu poněkolikáté už není chyba, ale naše vlastní hloupost….
Se štítem, nebo na štítě?
Je jen na vás, co si z vaší bilance odnesete. Dost to ovlivní vaše povaha a temperament. Budete se na tento rok dívat tak „uf, přežila jsem ho,“ nebo si řeknete „hurá, zvládla jsem to, přestože to bylo chvílemi těžké, ale ustála jsem to se ctí?“
Není až tak důležité, co všechno vás letos potkalo. Mnohem podstatnější je to, jak na tyto události nahlížíte. I kdyby vás stíhala jedna katastrofa za druhou, tak pokud si dokážete říct „to jsem ale dobrý/á, že jsem to zvládl/a,“ pak je to menší průšvih, než když se někomu v porovnání s vámi vede královsky, ale on to vyhodnotí jako velký malér. Vše je zkrátka v hlavě….
Těžký rok „třináct“
Myslíte, že vás potrápila ona nešťastná třináctka, jíž jsme se celý letošek nedokázali zbavit? Ale no tak, přece nebudete pověrčiví jako stará babka. A i kdyby, tak za pár dní už bude třináctka minulostí a začne se psát příběh nový. Ten, který bude ultra šťastný, protože kdo si vzpomene na velkou násobilku, si možná uvědomí, že 14 = 2x7, a 7 je přece šťastné číslo, ne?