Už dlouhou dobu se mi zdá, že moje kamarádka má vážné problémy, ale až teď jsem si uvědomila, že možná mnohem větší, než jsem si myslela. Bojím se, že uvažuje o sebevraždě.
Zatímco kdysi byla Blanka živá, veselá a společenská žena, v posledních několika letech to s ní jde z kopce. A já i rozumím tomu, proč – je jí 39 let a nepodařilo se jí založit rodinu. Do nějakých třiatřiceti ještě byla optimistická a se zdánlivě nepřeberným elánem se vrhala do dalších seznamovacích pokusů. Pak se to ale začalo nějak lámat a oslava jejích 35. narozenin připomínala spíš pohřeb. No a po nich jako by už rezignovala.
„Už jsem svůj okamžik prošvihla,“ říkala čas od času od té doby. „Teď už si nikoho nenajdu a čas, kdy bych mohla otěhotnět, mi rychle vyprchává.“ Snažila jsem se ji utěšovat, dodávat jí víru, přesvědčovala ji, že dnes může mít dítě i po čtyřicítce. Ale sama jsem tomu moc nevěřila, protože Blanku její situace měnila. Působila jako zoufalkyně a muže ještě víc odrazovala.
V její situaci jí ani nepomáhá, že má kolem sebe spoustu kamarádek, které jsou už léta vdané a mají děti. Blanku navíc některé využívají jako hlídací tetu. Viděla jsem na ní, jak je rozpolcená – strašně ráda se o děti starala, ale zároveň byla smutná, protože její to nebyly. Já jí proto ty své nikdy nesvěřovala, připadalo mi, že bych ji tím trápila.
Blanka je jedináček a bydlí doteď v jednom domě s rodiči, kteří už jsou docela staří. Zatím jsou soběstační, ale i tak se o ně stará víc, než by musela, a ke všemu musí pořád poslouchat, že jim nedokázala dát vnoučata. To jí taky nepřidá. Za poslední rok se s ní stala velká změna, nešlo si toho nevšimnout. Jako by najednou zestárla o několik let.
Přestala o sebe dbát, navíc asi pije
Až po nějaké době mi došlo, čím to je – postupně o sebe přestává úplně dbát. Přestala se malovat, barvit si vlasy, chodí pořád ve stejném, navíc nijak slušivém oblečení. Když jsem se jí zeptala, co se děje, hořce se zasmála. „Bude mi čtyřicet, tak už se tomu přizpůsobuji.“ Vynadala jsem jí, že ve čtyřiceti je na vrcholu, takže se nemusí stylizovat do staré babky, ale ona to prostě vzdala.
„Co si budu namlouvat. Jakou já mám perspektivu? Bude to jen čím dál horší. Víš, mě takový život nebaví. Mám kamarádky, mám stárnoucí rodiče – ale při vší úctě, chtěla jsem trochu víc. A to už mít nebudu,“ řekla mi.
Tehdy jsem jejím slovům nevěnovala moc pozornost, ale různé podivné poznámky se začínají množit. Čas od času říká věty jako „To už nestojí za to“, „Tohle mě už trápit nemusí“, „To už se nevyplatí“. Jednou dokonce řekla: „To už se brzo vyřeší samo“. Kdybych nevěděla, jak je nešťastná, asi bych si toho tak nevšimla, ale takhle mi to začalo vrtat hlavou. Navíc mám podezření, že Blanka začala pít. Když přijdu k ní domů, často stojí ve dřezu skleničky na víno a lahví alkoholu má ve své části domu až příliš. Tvrdí, že pije, aby zahnala smutek, a já jí to věřím, ale bojím se, že už to přehání.
Tohle všechno dohromady mi nějak nedá spát. Možná je „jen“ v depresi, což samo o sobě je hrozné, ale neuvažuje, že by si něco udělala. Jenže, co když ano? Nemám v tomhle žádnou zkušenost, nedokážu to rozpoznat. Možná panikařím zbytečně, jenže kdyby ne, nikdy bych si to neodpustila.
Bára, 38 let
CO MŮŽE BÝT VAROVNÝM PŘÍZNAKEM?
- Dotyčný o sebevraždě mluví, ať v souvislosti se sebou, nebo obecně. Nestává se, že by o svém úmyslu zcela mlčel
- Obecně zažitá představa, že kdo říká, že se zabije, to neudělá, je nesmysl!
- O budoucnosti mluví neurčitě nebo slovy, která naznačují, že ví, že se s ním něco stane
- Má za sebou nějakou velmi stresující událost, se kterou se nedokáže vyrovnat
- Člověk je „utlumený“, stává se z něj introvert, neprojevuje emoce
- Má potíže s řádem, pracovní kázní, jeho výkonnost v zaměstnání klesá
- Užívá léky proti depresím
- Nezajímá se o nic kolem sebe
JAK S TAKOVÝM ČLOVĚKEM JEDNAT?
Vyslechněte ho. Pokud začne mluvit o sebevraždě, neodvádějte řeč jinam, ale dopřejte mu sluchu. Nesnažte se jeho situaci bagatelizovat, i kdyby vám jeho problémy připadaly malicherné. Nepoučujte, vyhněte se kázáním typu „svého života si máš vážit, jiní jsou na tom mnohem hůř“. Nabídněte mu svou pomoc, dejte najevo, že se na vás může kdykoli obrátit. Nabídněte mu doprovod k odborníkovi.
