Bojuji o partnera s jeho dcerou. A prohrávám!

Bojuji o partnera s jeho dcerou. A prohrávám!

V dnešní době rozchodů a rozvodů není nijak výjimečné, že si jako partnera najdete muže, který již má děti. Seznámení s jeho potomkem či potomky bývá jednou z největších zkoušek nového vztahu. Hodně záleží na věku dětí, při trpělivém a laskavém přístupu ale většinou nakonec vše dopadne dobře. Někdy je to však složitější. Pětatřicetiletá Aneta s dcerou svého partnera doslova válčí.

„Radka jsem poznala před necelým rokem na vánočním firemním večírku. Věděla jsem, že někdo toho jména u nás pracuje, ale byl v jiném oddělení a nikdy jsme se osobně nesetkali. Při rautu jsme se potkali u stolu se sladkostmi a dali se do řeči. Fascinovalo mě, s jakou vášní dokáže chlap mluvit o čokoládě, byla jsem z něj úplně unešená,“ vypráví.

Aneta Radka také zaujala, a tak propovídali celý večer a nakonec ji doprovodil domů. „Pak jsme spolu v práci začali chodit na oběd a asi po měsíci se dali dohromady se vším všudy.“ Aneta od začátku věděla, že je Radek rozvedený a má patnáctiletou dceru. Bydlel sám ve svém bytě a Karolína u něj trávila čas podle vlastního uvážení.

„Máme spolu vynikající vztah, skoro polovinu měsíce bydlí u mě, má tam svůj pokoj, a kdyby to neměla ode mě tak daleko do školy, myslím, že bych ji tu měl ještě častěji,“ vyprávěl Radek Anetě. Ta byla na Karolínu zvědavá a na setkání s ní se těšila. „Myslela jsem si, že když je jí patnáct, bude už víceméně dospělá a budeme si rozumět.“

O to větší šok pro ni první setkání bylo. Došlo k němu po třech měsících, kdy Radek obě dvě pozval do restaurace na seznamovací večeři. „Jakmile jsem ji poprvé uviděla, věděla jsem, že to bude špatné,“ vybavuje si Aneta. „To prostě žena pozná. Dívala se na mě nenávistně jako na největšího nepřítele, a to jsme se ještě ani nepozdravily. Myslím, že byly od začátku rozhodnutá mě nesnášet, ať bych udělala cokoli.“

Karolína Anetě odmítla podat ruku a celý večer u stolu skoro nepromluvila. Objednala si několik chodů jídla z té nejdražší kategorie, ale do každého jednou rýpla a pak prohlásila, že v takové společnosti nemá vůbec chuť.

„Snažila jsem se být milá, vtipkovala jsem, překonávala se, ale měla jsem pocit, že čím víc se snažím, tím je to horší. Chvílemi se mi zdálo, že má ze mě vyloženě legraci,“ vzpomíná Aneta. Nejvíc ji ale mrzelo, že Radek nijak nezasáhl. „Několikrát pronesl něco jako ale no tak, Kájo, ale to bylo všechno. Chyba byla, že jsem pak mlčela a na jeho pozdější dotaz, jak se mi Karolína líbí, jsem odpověděla, že je moc sympatická.“

Aneta podcenila, že muži nemají tak jemné senzory, a Radek vzal její odpověď bez jakýchkoli pochybností. Později pro ni proto bylo těžké mu vysvětlit, že jeho dcera se snaží je „rozejít“.

„Jsem si naprosto jistá, že přesně o tohle jí jde,“ říká rezolutně Aneta. „Nevím, jestli se bojí, že by o tátu přišla, žárlí na mě, nebo je to prostě pubertální rozmar, ale jde na to mazaně a mám pocit, že se jí do dříve nebo později podaří. Bojuju totiž sama, Radek je v tomhle úplně mimo.“

Aneta se po půlročním chození k Radkovi přestěhovala. Jakmile to Karolína zjistila, nejprve se u táty měsíc ostentativně vůbec neukázala. Ten to nesl těžce a chvíli to vypadalo, že snad Anetu z bytu zase vystěhuje. „Když už jsem byla smířená, že si budu zase balit, Karolína se najednou objevila přede dveřmi s dvěma kufry, že chce bydlet tady.“

Radek byl tak šťastný, že s ním dcera mluví, že bez váhání souhlasil. A tak už několik měsíců žijí společně ve třech. Aneta chvíli naivně doufala, že se tím její vztah s Karolínou zlepší, ale to se samozřejmě nestalo. „Naopak, začala systematicky pracovat na tom, aby v bytě bylo permanentní dusno. Radek je chlap jako každý jiný. Chce mít doma klid, nezajímá ho, co se stalo a proč, nechce nic řešit.“

Aneta se ujala role paní domácnosti. Karolína ale její snahu o běžný rodinný život bojkotuje. „Ať uvařím, co uvařím, nejí to. Když se dívám na televizi, ona se chce dívat vždycky na něco jiného, i kdyby to byl kreslený večerníček. Když uklidím, okamžitě udělá nepořádek a pak před tátou tvrdí, že jsem to udělala já.“

Všechny tyto bojůvky Anetu unavují, nejhůř se jí ale bojuje s Karolíniným bezostyšným lhaním. „Občas jen zalapám po dechu, co je schopná vypustit z pusy. Žaluje třeba, že jsem na ni křičela – přitom spolu promluvíme tak dvě slova za den. Stěžuje si, že jí dvě hodiny blokuju koupelnu, ačkoli je to přesně naopak. Dělá mi naschvály, nad kterými žasnu – nedávno jsem měla v pračce připravené Radkovy bílé košile do práce. A ona mezi ně v noci strčila svoje červené tričko, takže jsem pak z pračky tahala všechno růžové. Samozřejmě všechno popřela a já byla za blbce.“

Karolíninou přítomností trpí i intimní vztah partnerů. Když je doma, je prakticky nemyslitelné, aby se milovali. „Jako by vždycky poznala, že na to myslíme, a postará se, aby k tomu nebyla příležitost. Klidně si vymyslí, že je jí špatně, nebo potřebuje vysvětlit něco do školy, a Radek běží.“

Aneta se snaží být tolerantní. Radek se jí svěřil, že s bývalou manželkou o dceru při rozvodu musel bojovat, chvíli se zdálo, že ji nebude smět vídat vůbec. A tak je teď vděčný, že o něj tak stojí, a bojí se, aby o ni nepřišel. „Snažím se to pochopit, ale jde to čím dál hůř. Deptá mě, že nevím, jak na ni, a ještě víc to, že Radek to nevidí. Mé občasné náznaky bere jako neopodstatněné stížnosti a odbývá je s tím, že je dcera v pubertě a musím být nad věcí.“

Aneta si většinu toho, co jí Karolína provádí, nechává pro sebe. Bojí se, že by jí Radek nevěřil a že o něj přišla. „Možná se ale hlavně bojím přímé konfrontace. Že by to došlo do situace, kdy bych musela říct já, nebo ona. A tuším, že on by dal přednost dceři.“

S tímhle pocitem se jí žije velmi těžko. „Ale asi je to logické. Který rodič by nedal přednost dítěti? Nemohla bych se na něj zlobit. Jenže v tomhle případě by to nebylo fér…“

Před několika dny se odhodlala a zkusila si s Anetou promluvit. „Doslova jsem se ponižovala. Prosila jsem ji, ať řekne, o co jí jde, že udělám všechno, ale že jejího tátu miluju a chtěla bych s ním být šťastná. Seděla na gauči a dívala se na mě tak povýšeně, až mi z toho bylo špatně. Pak řekla, že ji to prostě baví! A že je jen otázka času, kdy to vzdám.“

Anetu napadla už zákeřná myšlenka, že si Anetino chování zdokumentuje a nahraje třeba na mobil. „Jenže pak se vždycky zarazím a říkám si, že taková mrcha přece nejsem. Neumím si představit, že bych za Radkem šla a pouštěla mu, jak mi jeho dcera nadává. Jestli si to neumím vybojovat jinak, tak si ho možná ani nezasloužím.“

ČTĚTE TAKÉ:
Pomoc, on chce dítě, ale já ne!

ČTĚTE TAKÉ:
Karikatury slavných osobností. Poznáte je?

Doporučujeme

Články odjinud