Byli jsme spolu šťastní. Do té doby, než se objevila jeho bývalka

| Autor: KK | Rubrika: Láska a vztahy

Začít si vztah s někým, kdo ještě nemá sám v sobě uzavřený ten předchozí, je největší chyba. Já jsem přesně tohle udělala, byť nechtěně. To, že můj partner stále něco cítí k bývalé přítelkyni, vyšlo najevo až po třech letech. Možná si to neuvědomoval ani on sám.

Byli jsme spolu šťastní. Do té doby, než se objevila jeho bývalka

Než se objevila ona, byla jsem s Lukášem naprosto šťastná a myslela jsem si, že on se mnou taky. Za celou dobu, co jsme spolu, jsme se prakticky nikdy nepohádali. Byl to tak nekonfliktní člověk, že se mi to zdálo až nenormální. Kdykoli se zdálo, že by mohlo přijít nějaká dusno nebo ostřejší debata, smířlivě pronesl něco jako „přece se kvůli tomu nebudeme hádat“ a bylo po problému.

Říkala jsem si, že tak skvělého chlapa asi člověk nepotkává každý den. Jediné, co mě na něm trochu mrzelo, bylo, že hrozně nerad mluvil o sobě. Uměl dokonale naslouchat druhým, ale aby prozradil něco ze svého života, to musel mít člověk vyloženě štěstí. Na začátku vztahu jsem z něm každou informaci musela páčit kousek po kousku.

Ze všeho nejméně se chtěl bavit o bývalých vztazích. Proč to potřebuješ vědět, není to jedno, říkal pokaždé, když jsem se ptala třeba na počet partnerek, jeho první milování, největší lásku, poslední vztah. „Nerad se bavím o věcech, které jsou uzavřené. Proč se v tom šťourat, to by k ničemu nebylo,“ tvrdil.

Začal se chovat divně

A tak jsem se smířila s tím, že v něčem budu mít prostě doma pana Tajemného. O moc víc jsem se nedozvěděla ani od Lukášových kamarádů. Nesvěřoval se zřejmě příliš ani jim, pouze jeden z nich naznačil něco v tom smyslu, že jeho poslední vztah skončil nevěrou oné dívky a Lukáš se z toho dlouho vzpamatovával.

Náš vztah klapal bez problémů. Po dvou letech jsme se dokonce sestěhovali do společného podnájmu, bez problémů řešili finance, shodli se na zásadních životních prioritách i na tom, kam jet na dovolenou nebo jakou si koupit pohovku. Čím dál víc jsem si začínala myslet, že s Lukášem už by to mohlo vyjít napořád.

Jenže před zhruba třemi měsíci se začal najednou chovat nějak divně. Byl nezvykle zamlklý, často duchem mimo, když jsem na něj promluvila, vůbec nereagoval nebo mluvil úplně o něčem jiném. Když jsem se ho ptala, co se děje, obvykle odpověděl, že nic, že toho má jen moc v práci.

Sledovala jsem ho po práci

Začal být ale náladový a dokonce mi občas odsekl nebo se na mě vyloženě utrhl. To jsem u něj vůbec neznala. Když jsem ho na to upozornila, omlouval se, že to je jen přechodné a ať se na něj nezlobím. Jenže mně ženská intuice říkala, že tady něco není v pořádku. Když mi o několik dnů později řekl, ať na něj večer nečekám, že se v práci asi zdrží a pak půjde s kolegy na pivo – což nikdy nedělal – nedalo mi to a v dobu, kdy obvykle končil, jsem se nenápadně potloukala okolo firmy, kde pracoval. Netrvalo dlouho a Lukáš vyšel ze dveří a někam rázoval. Sledování mi tedy moc nešlo, kdyby nebyl tak zahloubaný, musel by se mě tisíckrát všimnout.

Takhle ale došel až k nedaleké restauraci, sedl si na zahrádku a na někoho čekal. Asi za čtvrt hodiny k němu přišla nějaká dívka. V první chvíli se mi ulevilo, protože si sedla, aniž by se políbili nebo třeba jen podali ruku. Jenže čím déle jsem je pozorovala, tím víc jsem si všímala, jak na ni Lukáš zírá. Ona ho měla očividně na háku, ale on vypadal ztracený.

Nerada chodím kolem horké kaše, a tak jsem čekala, dokud o několik hodin později nepřišel domů, a rovnou na něj uhodila. Ani se nesnažil dělat nechápavého. „To je moje bývalá přítelkyně,“ vypadlo z něj. „A ty s ní něco máš?“ ptala jsem se zoufale.

„Já nevím… nemám, ne tak, jak si myslíš, jenom…“ nedovedl se vymáčknout. „Čtyři roky jsem o ní nevěděl, zmizela. A pak jsem ji najednou náhodou potkal – naprosto nečekaně. A vůbec si s tím nevím rady.“

Má cenu o něj bojovat?

Pokračovala jsem ve výslechu, sama sebe jsem nepoznávala. Z Lukáše postupně lezlo, že Sabrina ho podváděla a rozešla se s ním, on se z toho dlouho vzpamatovával a po roce, kdy potkal mě, byl přesvědčený, že už je to minulost.

„Jenže když jsem ji teď znova uviděl, najednou se mi to vrátilo,“ řekl s odzbrojující upřímností. Nevěřila jsem svým uším. „Co vrátilo? Copak ty něco cítíš k holce, která tě podváděla a kopla do zadku?“ rozkřičela jsem se nakonec. Jen krčil rameny, že to prý nemůžu pochopit.

„A co teď chceš dělat? Rozejít se? Nebo si mi to nehodlal vůbec říct?“ Opět jen pokrčení rameny. Prý si myslí, že si jen potřebuje vyjasnit, jak to tehdy bylo, a pak to definitivně uzavře. Že prý když mu dám trochu času, tohle skončí a všechno bude jako dřív. Jak ráda bych tomu věřila! Ale nevěřím. Bojím se, že tak lehké to nebude.

Na druhou stranu – je opravdu možné, že by znovu zamiloval – nebo stále ještě miloval – někoho, koho neviděl několik let? A měl spokojený vztah? Lukáše opravdu miluji. Umím si představit, že bychom pokračovali dál, pokud by s jeho bývalou k ničemu nedošlo. Denně se bojím, že přijde s tím, že odchází. Zároveň nevím, jak bychom se potom vraceli do starých kolejí. Má cenu o něj bojovat, nebo je to už ztracené…?

Jitka, 29 let

Další články z rubriky

MAGDA (27): Přítelův syn mi dělá návrhy. A příteli to nevadí!

MAGDA (27): Přítelův syn mi dělá návrhy. A příteli to nevadí!

Dnes | 7 | Magda má o 15 let staršího přítele s dospívajícím synem ve střídavé péči. Chlapec je jen o 10 let…

Jak poznáte, že už s vámi nechce trávit Vánoce

Jak poznáte, že už s vámi nechce trávit Vánoce

Dnes | Vánoce mají být svátky pohody a klidu, ale ne vždy to funguje. Je to také období, kdy lidé…

MILUŠKA (52): Jsem ráda, že má manžel milenku!

MILUŠKA (52): Jsem ráda, že má manžel milenku!

4. 12. | 39 | „Díky slečně Simoně jsme oba spokojenější!“ tvrdí Miluška o mileneckém vztahu svého muže a jeho…

Jak poznáte, že bude dobrý milenec? Sledujte prsty, doteky i polibky!

Jak poznáte, že bude dobrý milenec? Sledujte prsty, doteky i polibky!

3. 12. | Byli jste už na několika schůzkách a vše spěje k tomu, že brzy dojde k prvnímu sexu. Jste nervózní,…