Tak treba priatelovi povedať že nie si jeho majetok, na tomto svete nikto nikoho nevlastní ani rodičia svoje deti a každý má právo robiť si čo chce samozrejme potom znášať za to následky :) A čo sa týka angličtiny, tu sú celkom fajn stránky na zlepšenie angliny z domu http://www.domluvitse.cz/ Vieš keby ťa priatel predsa len presvedčil :D
S priatelom ti nepomôžem ale rozhodne choď do zahraničia. Tam sa dá naozaj skvele naučiť jazyk. Ja som sa doma učil cez metodu Imitum od anglictiny-bez-biflovania.sk je to pekný kurz ked ste na slovensku ale urcite to nenahradí pobyt v zahraničí tak hurá do toho.
Ahoj všem,my jsme s přítelkyní byli 2,5 roku a z toho jsme 1,5 společně bydleli. Věkový rozdíl byl mezi námi větší, než je uvedeno v článku. Jí je 22 a mě 28 let. Od začátku vztahu jsem věděl, že chce odjet na erasmus. A dost jsem ji v jejich plánech podporoval, protože náš vztah byl bezproblémový (společné zájmy, kamarádi, atd.). Doposud jsem nepoznal člověka, s kterým bych měl tolik věcí společných. Letos v lednu mi odjela po velkém loučení do Španělska. Snažili jsme se komunikovat každý den přes krátké zprávičky a 2x týdně přes skype. Jenže erasmus to je sama párty, člověk pozná mraky nových lidí a záleží pouze na něm, jak to ustojí. Asi tak po 50 dnech od odjezdu mi bylo oznámeno, že už jí vlastně tolik nechybím. V tom okamžiku jsem si uvědomil, že ji ztrácím a nemohu s tím nic dělat. Čekal jsem tu na ni, dával ji svou lásku znát, protože je mi stále vším! Ale ona pod vlivem okolí a jednoho sympatického chlapce usoudila, že je mezi námi strašně velká propast. Snažil jsem se jí to vymluvit, protože já zatím neplánuji rodinu, děti a bydlení v podnájmu jsme našli, abychom měli nějaký klid. Bohužel ten cizinec jí je natolik sympatický, že vše hodila za hlavu. A nepomohlo ani vyzvednutí na letišti s kytkou či společně strávené chvíle při její krátké návštěvě v ČR. Vrátil se mi úplně jiný člověk – strašný pocit a hlavně ta bezmoc. Znamená pro mě opravdu mnoho a tak jsem navrhl pauzu do jejího definitivního návratu s tím, že každý můžeme mít v tomto období jiného partnera. Svůj pobyt si v zahraničí chce prodloužit do září, pak plánuje bydlet s kamarádkou na kolejích. A v dalším roce chce na rok či půl vycestovat na pracovní stáž. Ve všem bych ji byl oporou a v ničem nebránil. V případě pracovní stáže v Německu bychom se mohli navštěvovat každý měsíc. Ale v tuto chvíli jsem pro ni pouze kamarád. Takže pokud chceš výraž, partner by tě měl podpořit v tvých snech a plánech. Tak jak jsem to udělal já. Bohužel v mém případě zbylo rozbité srdce na tisíc kousků.
Ten chlap je normální uzurpátor, který si spletl století. Pokud mu vyhoví, at se připraví na to, že on bude chítí rozhodovat naprosto o všem celý jejich život. Kam smí nastoupit do práce, jestli už budou mít dítě, jak dlouho s ním musí zůstat doma atd. Slečna už dost ustoupila, když začala uvažovat o blízké evropské zemi. On ustupovat nehodlá. Nevidím tam dobrou perspektivu.Trudo promiňte, vy máte názory jako z 19.století. žena asi patří k plotně a dětem. Jazyk se rozhodně nikdy nenaučíte tak skvěle z knížek jako pobytem na místě. Jo a ta babička, co se nedomluví s holandskými vnoučaty, je asi pěkná slepice. Protože Holanďani jsou obvykle dost dobře jazykově vybaveni, mohla by se s nimi domluvit anglicky - jestli neumí, ať se učí. A i tu neobvyklou holandštinu se může učit, sama jsem na ni chodila rok do jazykovky před více než 30 lety a nkolik spolužaček byly právě ženy, které měly v Holandsku provdané dcery.
Slečně bych doporučila, ať jede, ale aby s tímhle pánem už nepočítala, a skutečně se s ním rozešla rovnou hned. Jeho to bude míň bolet a jí je to stejně fuk, jak to tak vypadá :-)
Uf, názor Trudy mě teda zvedl ze židle....mám kamarády, kteří spolu jsou dvacet let, od jejích patnácti, jeho osmnácti - než si pořídili děti, strávil on několik let na stážích v cizině a ona dva roky jako aupair v Anglii. Ustáli to v pohodě, naopak je to utvrdilo v tom, že chtějí být spolu a že k sobě patří.Takže to opravdu nemusí nutně znamenat konec vztahu.
Kdyby mi bylo 23, studovala jsem a měla takovouhle možnost, tak bych jí prostě využila a holčině bych to doporučila taky. Konec vztahu to znamenat může, ale taky nemusí. Nakonec, on ten přítel taky není ještě tak starý, aby se popř. nemohl přizpůsobit i on a odjet na ten rok do ciziny s ní. Například. Anebo existuje skype, nízkonákladové letecké společnosti (píše, že by nakonec nemusela až do Ameriky, ale zůstala by i v Evropě a to už jsme na úrovni vztahu třeba u řidiče kamionu ), prostě to neznamená, že o sobě rok neuslyší.Navíc si myslím, že o tom, že by si něco takového přála, museli mluvit už dřív, taková rozhodnutí se nedělají ze dne na den. A pokud nemluvili (jedno z čí viny), tak je na tom vztahu stejně něco špatně a pokud se rozpadne, žádná škoda.
Já tedy měla muže 2 roky na vojně a vydrželi jsme to. Jak to bylo se sexem u něěj ovšem netuším.Myslím si, že svým způsobem má partner pravdu a jelikož je chlap, jeho způsob komunikace neoplývá obratností. Musí to podle mne oba brát jako roční pauzu s tím, že až po tom roce se teprve ukáže, jak to dopadne. A že je na každém z těch dvou, s jak silným závazkem ten rok vydržet ve věrnosti, jsou ochotni do toho jít. Jako vadírání, nebo podobně bych to nebrala. Jde, zdá se, o různou míru představivosti, různou míru závislosti a zodpovědnosti.
evelyn: No podle toho článku asi neřekla. Mě popravdě napadlo, že je otázkou, jakým stylem mu to řekla. Zda "mám možnost jet na rok... co si o tom myslíš?", nebo mu jako hotovou věc oznámila "hele, jedu na rok do USA". Na tom totiž hodně záleží. Ve vztahu by měli rozhodovat o takové věci oba, jinak nejde o vztah a je to rukavice předem vhozená do ringu k boji.Jiná otázka, která některé ženy asi tak netíží, je otázka, jak zdravý chlap, zvyklý žít s přítelkyní, vydrží rok bez sexu. A to odpovím rovnou, nevydrží. A to asi partner ví a možná naopak neví, že ona by to případně vydržet mohla. I když její libido zná pouze on, ne my.
Souhlasím s vámi, že ve 23 letech má na roli usedlé maminy času dost, je to studentka, musí dodělat školu - to by po ní partner taky mohl za chvíli chtít, aby přestala do školy chodit, protože spousta přítelkyň jeho kamarádů si ve škole našla jinýho kluka. Za chvíli by jí taky mohl zakazovat chodit cvičit, protože do fitka choděj chlapi, co když se tam zamiluje? A po dokončení školy jí honem udělá dítě, aby nemohla nastoupit nikam do práce, protože tam by taky mohla někoho potkat. Nesouhlasím s Trudou, že když spolu bydlí, musí sedět na zadku nebo si vybrat, to je jak středověk. Když chce jeden druhého podvést nebo opustit, může to udělat v Čechách za rohem, nemusí kvůli tomu jezdit přes půl světa, stane se to tak jako tak. Buď se mají rádi a vydrží, nebo ne a přijdou an to dřív.
Problém vidím v tom, že dneska mladí spolu chvíli chodí, a už se sestěhovávají. Starší generace v tom vidí vážný vztah, ale sakryš - ta slečna ještě studuje, ano, je jí 23 let, ale ještě není "hotová", jde o studentskou lásku, kolik takových lásek vydrželo nástup obou partnerů do zaměstnání... Jak to tu zaznělo - partner je o čtyři roky starší, asi už chce rodinu - takže co když bude chtít mimino? To prostě slečna nedostuduje? Nebo bude promovat těhotná, aby on byl spokojený a ona udržela vážný vztah? On bude spolurozhodovat po tom, do jakého zaměstnání nastoupí? A nechal si on mluvit do svého výběru od ní? Nejsem hádavá, raději hledám kompromisy, ale tady bych se tedy postavila.
Kdyz studium venku mela v planu uz pred jejich seznamenim, urcite to partnerovi sdelila, takze zas takove prekvapeni to nemohlo bejt. Ma 23, at studuje a zije, chlapa, co reaguje hystericky na jeji plany, at posle do koncicich zad. Byl to alespon zpusob testu, jak jejich vztah funguje a mel by podle partnera fungovat i dal. Tady to vypada, ze si prisuzuje chlap pravo veta za oba, to by se ji stejne casem prestalo libit.
Truda: Kruci nějak jsem to blbě odklepla... no v takové situaci by asi oba partneři tvrdě nesouhlasili a velice by se ohrazovai, že to je strašné a nepřijatené a co si kdo dovoluje je od sebe trhat. A když to chce udělat slečna kvůli vzdělání? Najednou to není špatné?............... Ona vstoupila do intenzivního vztahu, do soužití, a to chce narušit. Odloučení by bylo problémem i ve chvíli, kdy by spolu jen chodili, ale oni spolu dokonce žijí. A v této situaci dává partnerovi najevo - nebude mi vadit, když tě rok nebudu mít vedle sebe................. On chce dál blízký vztah, ona ne. Pro něj je to rovno opuštění, ono to totiž opuštění opravdu je. Takže pac a pusu a jít si hledat slečnu, ale takovou, která ho budu chtít napořád, a ne jen do chvíle, kdy se jí šikne něco zajímavějšího.
Mata69: Já jsem se vyjádřila k popisovanému problému - trvalý vztah, lidé spolu žijí a najednou se jeden z nich rozhodne, že na rok odejde. To není o tom, že by nikdo neměl vyjíždět na zkušenou, tady jde o opuštění partnera a očekávání, že mu to nebude vadit................. Kdyby najednou do spokojeného soužití někdo přišel a řekl, že jeden z partnerů bude muset na rok pryč, můžou si volat a jednou za kvartál se vidět -
lebahu: Já jsem netvrdila, že model Rotary klubu by měl být pro autorku článku. Popisovala jsem, co jsem zažila u bratrancových dětí, ti byli v té době ještě nezletilí.
A co kdyby se příteli přestalo líbit, že ona studuje? Tak by jí nutil, aby s tím sekla? Já chápu, že to vidí jako začátek konce, ale druhého člověka k sobě nejde připoutat násilím.
Truda: myslím,, že ta "rotace" po třech měsících, aby se člověk nezamiloval je uplně zcestná idea. Tři měsíce je na zamilování až až :-)
Truda: teda uplně mě mrazí z toho když to čtu....Radši dospělé děti nikam nepouštět že? Zavřít hranice a a´t sedí doma na zadku! Co takhle životní zkušenosti, praxe, naučení se jazyků? A co třeba zjištění, že to v té cizině není tak úžasné, že všude je krajíc o dvou kůrkách?Jestli nějaká babička "přišla" o dceru a vnoučata tím, že je dcera v Holandsku, tak to bude asi chyba jinde a nebude to tou vzdáleností, protože ta není dneska vůbec nepřekonatelná. Znám tolik lidí co mají děti v cizině, co si děti našly partnera cizince...Už vůbec nechápu proč by měla holka v nějakých 23 vzdávat studia a obětovat to vztahu...to mi fakt v pořádku nepřipadá. Už proto, jak jsem psala níže, že by mohla celý život litovat, že se pro něj čehosi vzdala...
Také jsem měla příležitost studovat rok v zahraničí, a neříkám, že se mi tam nelíbilo, ale doma je doma. Vrátila jsem se, díky roku v zahraničí sehnala super práci. Ale to se nelíbilo mému příteli - ne ta škola v zahraničí, ale ta práce - on byl starší, a tak dobrou nesehnal, vlastně nesehnal žádnou, a šel studovat další VŠ - a tak jsme se rozešli. Nakonec si vzal domácí puťku bez maturity, která k pánovi s dvěma VŠ patřičně vzhlížela. A rotary klub po třech měsících - uváděná dcera nebyla na jahodách určitě ani ty tři měsíce, takže o čase to rozhodně není.... Mimochodem - až na jednoho kluka jsme se všichni po roce studia vrátili do Čech a máme české (a slovenské) partnery.
Truda: Slečně je 23 let, je dospělá, svéprávná, může volit, pít alkohol, pořídit si zbrojní průkaz a řídit silnou motorku... proboha jaký dohled rodičů, dozor v hostitelské rodině a střídání míst po 3 měsících aby se nestihla zamilovat? Je 21 století, nepotřebuje garde ani pás cudnosti...
Dnes 90% studentů jezdí aspoň na jeden semestr ven na různý výměnný pobyty a normálně se pak většina vrací... no a pokud se uchytí venku, nevidím na tom nic špatnýho... dnes je svět tak malej, že jestli dcera žije v Holandsku nebo v Praze je vcelku jedno.Názor nepouštět ven mi přijde jak za socíku, taky jsme nesměli nikam, abychom náhodou venku nezjistili, že je to tam lepší... Mě naopak přijde prima, že maj mlaďoši spoustu možností poznat svět a najít si svou cestu sami.PS: Kdyby to bylo naopak, a ven chtěl jet on... tak by všichni řekli ať jede, páč je chlap, má šanci atd.... a od ní by se čekalo, že bude držet hubu a krok a věrně čekat... a běda jestli ne... Tenhle dvojí metr se mi nelíbí.
Partner má pravdu, je to buď studium, nebo vztah. Jedním zadkem nelze sedět na dvou židlích. Slečna se jednou rozhodla pro partnerské soužití, tak ať z něj neutíká. Jednou si "odskočit" na rok je v pořádku? A dvakrát? Nebo čtyřikrát? Bez dětí ano, s dětmi už ne? A za rok zase zmizí její partner?..........Její výlet není o lepším vzdělání - to může získat i tady, když bude chtít. Řeč se může naučit i jinak než ročním pobytem někde jinde.........Pokud chce na rok jinam, je to opuštění partnera, navíc ne tak nutné jako dřív vojna - tohle je dobrovolné. A je trápením toho, kdo je opouštěn...............Třiadvacetiletá holka i její partner těžko vydrží rok bez protějšku opačného pohlaví - bez rozhovoru, bez společné zábavy, bez sexu. Rok rozdělení je nejlepší cesta k rozchodu. ........Co po tom roce? Holka se vrátí domů a všichni včetně partnera jsou stejní, známí, nezajímaví, nudní. A v cizině bylo všechno nové, lákavé, ohromné, lepší - proto tam přece chtěla, že. ...........Ale ať si dobře rozmyslí, jestli jí stojí za to, aby tady spřetrhala kořeny a jinde byla pořád jen cizinkou. Nepředpokládám, že se za rok vrátí, naváže tam, kde skončila, a všechno se zase vrátí do starých kolejí.......... Známá jen pustila dceru v létě na jahody do Irska a ejhle, objevil se šikovný Holanďan a babička se už s vlastními vnoučaty nedomluví, vlastně ztratila dceru i vnoučata. ............Znám způsob, jak rok studovat venku a vrátit se v pořádku do starých kolejí. Výměna dětí členů Rotary klubu. Je to na rok, bydí se v rodině, ale nesmí se navázat milostný vztah a co tři měsíce se mění místo pobytu - i proto, aby se tam člověk nezamiloval. .....................Ale rok na jednom místě bez dozoru rodičů je příliš nebezpečný pro vztah doma. Takže partner autorky má pravdu - když odjezd, tak rozchod.
Mata69: Přesně vím, co by následovalo... až by se s ní rozcházel (rozváděl) kvůli nějaké jiné, mladší, otluče jí o hlavu, že je slepice bez vzdělání.Takže odfrčet studovat a s milým fešákem se rozejít rovnou. Může projevit obavy ze vztahu na dálku, ale to je tak všechno. U mě by si to tím vydíráním definitivně zabil.
pokud jsi vnitřně přesvědčená, tak odjeď...je to sice lehce zatěžkávací zkouška pro váš vztah - pokud nevydrží, alespoň budeš vědět na čem v něm oba jste...pokud ano - tím lépe pro vás dva
A k článku bych ráda řekla, že takové vydírání by se mi taky nelíbilo a přesně jak autorka píše - co přijde jako další? Jednou by toho litovala, že se vzdala studia v cizině....
Prvně bych se ráda zeptala redakce, co je toto za větu: "Chtěla abych, aby to pochopil" Četla jsem to několikrát a nějak to nemohu pobrat...Kontroluje někdo ty články, než vyjdou?
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.