Nedávno jsem tady na Dámě četla příběh 27leté Lídy, která je pořád panna. Jak já jí rozumím! Panna sice nejsem, ale kdysi jsem se rozhodla pro svůj další život stanovit také jasné mantinely. Po několika zkušenostech jsem se rozhodla, že s dalším sexem počkám až po svatbě. A to je problém! Svěřila se nám naše čtenářka Zuzka.
Odjakživa jsem povahou velmi romantická, citlivá a důvěřivá duše. Jak moc jsou to pro dnešní dobu nepraktické vlastnosti, jsem si ověřila nespočetněkrát. Rodiče mě už odmalička varovali, abych se snažila být větší realistka, báli se, že si někde takzvaně rozbiju nos.
V pubertě jsem se s nimi hádala, plná vznešených iluzí, že svět je plný dobrých lidí, jen je stačí objevit. Že ten, ke komu se budu chovat hezky, se bude stejně chovat i ke mně. A že když někomu nelžu, nedovolí si to ani on. Zpětně nechápu, jak jsem mohla být takhle naivní.
Nebylo tedy divu, že jsem naletěla téměř každému. Spolužáci moji slabost brzy odhalili a často jsem se stala obětí nějakého vtípku, ale to byly celkem nevinné věci, které mě zas tak moc netrápily. Horší to bylo s láskou. Když jsem kolem patnácti let začala navazovat první nesmělé pokusy o sblížení s opačným pohlavím, byla jsem absolutně bezradná.
Nedokážu lidi odhadnout
Vůbec jsem nedokázala odhadnout, co je dotyčný zač a jak to se mnou vlastně myslí. Chybou určitě bylo, že jsem si vybírala starší kluky, kteří už měli něco za sebou, ale tehdy se mi vrstevníci – jako asi většině holek – prostě zdáli příliš nevyspělí.
Moje první schůzky s kluky si byly dost podobné. Obvykle jsme se dvakrát třikrát sešli, podnikli klasické rande ve stylu kino, procházka, líbání. Pak se jejich požadavky začaly stupňovat, a když jsem je nechtěla splnit, vycouvali a zmizeli.
Pak se objevil Jirka. U něj jsem měla pocit, že to myslí opravdu vážně, a po několika týdnech jsem nakonec podlehla a poprvé se s ním milovala. Týden na to se se mnou rozešel. Byl upřímný a řekl, že si chtěl jen vyzkoušet, jaké to je mít pannu. Tak mi namluvil, co jsem potřebovala slyšet, abych se s ním vyspala.
Byla to moje první láska, a tak jsem se z toho docela dlouho vzpamatovávala. Další vztah jsem navázala až za rok. Po předchozí zkušenosti jsem si říkala, že je vlastně jedno, jestli se s někým vyspím na první schůzce, nebo budu odolávat – stejně nepoznám, jak to se mnou ten chlap myslí. S Danem nám to vydrželo asi čtyři měsíce, pak jsem zjistila, že kromě mě má ještě víc než přátelský vztah s dalšími dvěma slečnami.
No a podobným způsobem se situace opakovala ještě několikrát. Nevím, co jsem dělala špatně, jakou auru vyzařovala, že se na mě vždycky lepili – nebo jsem si je sama podvědomě vybírala – chlapi, kterým o nějaký trvalejší vážný vztah nešlo. Dneska je mi šestadvacet – a můj nejdelší životní vztah trval pět měsíců…
Když jsem před dvěma lety přišla na nevěru poslednímu „partnerovi“, a to po měsíci chození, něco se ve mně zlomilo a řekla jsem si, že takhle už to dál prostě nejde, že bych dříve či později rezignovala na jakoukoli lásku, a to jsem nechtěla. Chtěla jsem si zachovat víru, že opravdová láska existuje, že někde je ten chlap, který bude férový a bude to se mnou myslet stejně vážně jako já s ním.
Odjela jsem si vyčistit hlavu
Nakonec jsem udělala docela radikální rozhodnutí. Ze všeho nejdřív jsem dala výpověď v práci a na tři letní měsíce odjela do Říma, což byl vždycky můj sen. Navštěvovala jsem jazykový kurz, poznávala Řím se všemi jeho kouzly a na poslední měsíc se přesunula k moři, kde už jsem jen relaxovala. Během léta jsem prožila několik románků s italskými muži. Nezávazně, se snahou oprostit se od jakýchkoli emocí a jen si užít.
S čistou hlavou jsem se pak vrátila do Čech, našla novou práci – a zahájila programový život single ženy. Po roce už jsem se cítila jako znovuzrozená a připravená nechat život plynout a nechat do něj přijít někoho, kdo za to bude opravdu stát. Rozhodla jsem se, že další muž, se kterým se vyspím, bude až můj manžel. Už jsem nechtěla být jen povyražením pro chlapy, kterým o nic jiného než sex nešlo.
Není asi překvapivé, že za ten rok, co takto žiju, jsem na nikoho, kdo by tohle respektoval, nenarazila. S několika muži jsem si vyšla na rande, dva to zabalili hned poté, co jsem jim na rovinu řekla, jak to mám. Třetí spíš ze slušnosti vydržel o něco déle. Čtvrtý mě měl asi opravdu rád a tři měsíce byl statečný, ale ani on to nezvládl. Přitom sex jako takový neodmítám, kromě pohlavního styku a orálního sexu souhlasím se vším i teď. Pro ně je to málo.
Nedokážu posoudit, jestli to, co dělám, je správné a jestli takhle toho pravého partnera najdu. Už jsem uvažovala i o tom, že si dám inzerát na seznamku, kde svoje názory vysvětlím a měl by odpovědět jen ten, kdo je chápe. Ale zatím jsem to neudělala, pořád si říkám, že takový zoufalec nejsem a snad se mi podaří někoho „normálního“ potkat i v běžném životě. Ale ve skrytu duše samozřejmě pořád doufám i ve variantu, že se objeví někdo, komu budu moct uvěřit, že mě opravdu miluje, a pak se i moje rozhodnutí změní.
Zuzka, 26 let