Klárko, myslím, že v současné době není tak rozhodující kde chceš bydlet, ale otázky, kde najdete oba práci a možnost bydlení. Ona ta vesnice totiž už není to, co byla za tvých mladých let.
Manželství je vždy o kompromisu, asi se nedá žít na obou místech zároveň, takže budete muset vymyslet nějaké schůdné řešení. Napadá mě, pracovní týden v Praze, na víkendy koupit chalupu někde na vesnici. Znám dost lidí, co takhle žijí spokojeně většinu svého života. I my jsme řešili podobné dilema, já z města, manžel z vesnice, která je navíc v chráněné oblasti, ze začátku mu příroda a jeho život hodně chyběli, jezdil domů často, teď už si zvykl (zůstali jsme ve městě, nebyla jiná možnost bydlení). Nevolila bych žádná ultimáta ani rozchod, v žádném vztahu nebude 100% shoda, to je nesmysl. Určitě zvládnete probrat své možnosti a možná z příchodem dítěte sami uvidíte, co se vyvine jako nejlepší možnost (dám příklad, když se narodí dítě s mnoha alergiemi, rodiče někdy zvolí život mimo město kvůli zdraví dítěte, nebo se naopak dítě bude jevit velmi nadané na hokej a zvítězí potřeba zůstat ve městě a podporovat dítě v jeho koníčku...).
šiška: Tak je vesnice a vesnice, že. Já třeba jezdím s přítelem každou volnou chvíli na Šumavu, protože taky pracuje v Praze a pro nás pro oba je to prostě ráj. Šumavská příroda co by kamenem dohodil, spousta kulturního (zámky, hrady, rozhledny, muzea, restaurace, farmářské trhy) a sportovního vyžití (cyklostezky, pěší stezky, voda, adrenalinové sporty), na náměstí spousta malých obchůdků včetně pekáren, lékáren, kadeřnických či kosmetických salonů nebo restaurací.Ale hlavně ty lidi!!! Usměvaví, vstřícní, ochotní! Nevím, na jaké "vesnici" jsi žila ty, ale nechápu, proč by lidi měli auto fasovat. Spíš mi připadá, že se auta fasují v Praze :) Na to, jak máte propojenou městskou dopravu (metro, trmvaje, bus, ...) a provoz je čím dál hustší, tak to je trochu paradox, ne? Určitě v té vaší vesnici byly také autobusové nebo vlakové spoje do většího města, příp. když někdo potřebuje k doktorovi, rodina se obvykle postará. Ale hlavně ti důchodci tam žijí většinou celý život, takže ví kdy a v kolik a čím. A takový důchodce ze Šumavy si k doktorovi kolikrát zajede na kole, což se o těch v Praze, co si sotva dokážou sednout na tramvaj, říct nedá :) Ale jak říkám, to je o lidech, ne o tom, kde žiješ. A taky o prioritách. Co je ti bližší, jestli mít kolem sebe přírodu a klid nebo špinavé MHD a nákupní centra či vlastně vietnamské večerky :)Každopádně souhlasím s názorem většiny, že tohle si autorka měla rozmyslet daleko dřív. Proč jste se brali, když jste ani neměli tušení, kde chcete žít, co chcete dělat dál, kolik chcete dětí, kdo se bude starat apod. V určitých částech mi tenhle článek přijde prostě vymyšlený. Nad jednoduchostí či hloupostí obou "vysokoškoláků", kterým má táhnout na 30, mi zůstává rozum stát. A omlouvám se za sloh :)
šiška: ještěže v tom "hnusu" jak píšeš na vsi někdo žije, jinak bys neměla totiž ani co jíst. Každý žíje tam, kde mu to vyhovuje, ale napsat, že život na vsi je hnus je trochu silná káva. Můžeš napsat, že sis nezvykla, že tobě to nevyhovuje...ale napíšeš-li že je to hnus, spousty lidí se to může dotknout.
Vše je věc názoru a dohody,že.Žiji 46let na vesnici a dosud jsem si nezvykla!Do města to mám 30km tudíž dojíždět za doktory 60km obě cesty, úřady, kulturní vyžití, obchody, školy prostě vše hrozně z ruky o dopravním spojení nemluvě.Moje dcery tím hrozně trpěly, nebylo možné s nimi dojíždět takovou dálku na krasobruslení a jiné sporty o které měly zájem.Člověk na vsi by měl auto fasovat a ne kupovat. Za mě, život na vsi hnus, hlavně pro staré nemocné kteří neustále musí po doktorech. Není nad bydlení na periférii města kde jezdí MHD každých pár minut a jak město tak příroda je kousek k dosažení. Když se dcera nevrátila posledním autobusem domů, byla jsem zralá na Bohnice co se ji stalo.Naštěstí ji v takovém případě vždy někdo přivezl.Ve městě je prostě vše k životu člověka a život na vsi pouze o víkendu a v neděli večer honem zpět mezi civilizaci a mezi vše co je na dosah ruky.
No hlavně si tedy myslím, že tohle si měli ujasnit před svatbou. To je docela zásadní rozpor, když každý chcete žít jinde. A jak vidno s dítětem se to ještě komplikuje.
V podstatě souhlasím s Markytankou. Pokud oba o kousek neustoupíte a nedojde ke kompromisu (když ustoupí jen jeden, nebude to dobře), je lepší se rozejít. V 28 letech jste ještě dost mladá na to, abyste si našla nového manžela a těhotenství stihla v rozumném věku.
No, upřímně? Toto je docela zásadní rozpor... Jelikož evidentně ani jeden nechcete ustoupit, viděla bych jediné řešení a to, jít od sebe... Vím, že je to radikální, ale takto se budete jeden nebo druhý trápit, až přijde dítě... Sama jsem byla vdaná 5 let a jelikož jsem nebyla spokojená (důvod byl malinko jiný), tak jsem to ve 32 letech odpískala a rozvedli jsme se (šlo to lehce, když nejsou děti)... Nyní mám nového manžela a dítě na cestě:) A jsme spokojení všichni :) Možná se tu objeví rady, že až bude dítě, tak se nějak domluvíte... no, nesázejte na to....dítětem se nic nevyřeší :) Hlavně musíte být šťastná a spokojená VY!
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.