Chodím se svým bratrancem. Rodina o ničem neví

| Autor: MM | Rubrika: Láska a vztahy

Vím že není protizákonné chodit s bratrancem, dokonce bychom se mohli i vzít. Neumím si ale ani představit, jaký poprask ba to vyvolalo v naší rodině!

Chodím se svým bratrancem. Rodina o ničem neví

Manželství nemůže být uzavřeno mezi předky a potomky a mezi sourozenci. Totéž platí o příbuzenství založeném osvojením, pokud osvojení trvá. Neplatnost manželství vysloví soud i bez návrhu,“ dočetla jsem se s ulehčením v § 12 Zákona o rodině. Vzít bychom se tedy s Antonem mohli! Ale naprosto si nedovedu představit, jak bychom vše oznámili rodině, která ještě ani netuší, že spolu už rok chodíme. Navíc přítel, který je mým bratrancem, pochází z východního Slovenska a celá jeho rodina je značně konzervativní a nábožensky založená.

Svého bratrance Antona jsem takřka neznala

Anton je můj bratranec, syn bratra mé maminky. Prarodiče se rozvedli, když byla máma malá holka a babička se s mou maminkou odstěhovala do Prahy. Děda zůstal na Slovensku a spolu s ním i můj strýc, který byl v té době na prahu puberty a chtěl zůstat s otcem. Rodina se tehdy definitivně „roztrhla“ a česká i slovenská větev žila svým životem.

Maminka se se svým bratrem takřka nevídala, cestu k sobě našli až o mnoho let později, v době, kdy začal strýc studovat vysokou školu v Praze. Od té doby jsou v kontaktu, ale kvůli vzdálenosti se navštěvují zřídka. A tak jsem svého bratrance Antona takřka neznala. Má první vzpomínka na něj je z prázdnin, kdy jsme s maminkou a sestrou strávily několik dní u strýce a tety. Má starší sestra a Anton si tehdy padli do oka a spiklenecky se bavili tím, že mě „trápili“ – byla jsem pro ně tehdy pokusným králíčkem pro pobavení. Naše další setkání na svatbě mé sestry bylo ale už úplně jiné…

„Tý bláho, já se vyspala s bratrancem!“ bzučelo mi neustále v hlavě

„Ségra, kdo je tamten kluk?“ vypadlo ze mě skoro automaticky, jakmile jsem ho v chumlu příbuzných a známých zahlédla. „Anežko, to je přeci Tonda!“ smála se sestra. „Tonda! Anton? Do háje!“ myslela jsem si. Anton se mi totiž na první pohled strašně líbil, byl přesně můj typ – očividně svobodomyslný, optimisticky naladěný a neobyčejně charizmatický chlapík s nepřehlédnutelným nosem a temperamentem. Navíc bylo evidentní, že stejně jako mně v chumlu tet a strýců zasvítil Tonda, tak jsem Tondovi zasvítila i já.

„Ahoj špunte! Si docela vyrostla?“ řekl mi s úsměvem můj uhrančivý bratránek. Myslím, že jsem tehdy vykoktala cosi o nevyřízených účtech z dětství, pak vypila dvě deci bílého na ex a nakonec s Antonem proklábosila, provtipkovala a protančila celý večer a noc. Nad ránem jsme spolu skončili v posteli.

Morální kocovinu jsem druhý den měla mnohem větší, než tu skutečnou. „Tý bláho, já se vyspala s bratrancem!“ bzučelo mi neustále v hlavě. Navíc jsem se před Antonem styděla. Jsem sice extrovert a ráda se bavím, ale rozhodně to neznamená, že skončím s kýmkoliv okamžitě v posteli! Anton druhý den odjel na Slovensko a spolu s ním i mé srdce. Vše sice vypadalo jako románek na jednu noc, neskutečný úlet – ale skutečnost byla jiná, byla jsem zamilovaná až po uši, a moc doufala, že se mi podaří zapomenout. Anton byl na tom podobně. Neustále mi psal, volal a já se mu pokoušela vysvětlit, a sebe přesvědčit, že je konec. Ale nebyl…

Je to už rok, co zvítězil cit nad rozumem

Za dva měsíce se Anton přistěhoval do Prahy za prací, a dokonce se s našimi domluvil, že než mu kamarád uvolní byt, bude bydlet u nás! Já už jsem v té době žila v pronájmu, ale k našim jsem každý večer docházela venčit psy. Nakonec jsme samozřejmě venčili spolu. Nyní je to už rok, co zvítězil cit nad rozumem a co spolu chodíme.

Anton u mě nebydlí, to bych před mou všetečnou mamkou neutajila, většinu dní v týdnu ale trávím u Antona. Maminka pravděpodobně něco tuší, protože mi nedávno řekla: „Viky, neudělej nějakou blbost, rodinu máš jen jednu, ale fajn kluků běhá po světě dost.“

Máma má Antona ráda, je tolerantní a chápavá, ale cítím, že můj vztah s Antonem by kvůli rodině neodkývala. Co se týče Antonovy rodiny, je vše naprosto jednoznačné – dostalo by se nám tvrdého odsouzení, nesouhlasu a opovržení.

Anton i já máme jasno v tom, že náš vztah je osudový a „ten pravý“, ale co dál? Oba máme rádi i své rodiny a neumíme si představit, že by s námi přerušily kontakty, že by se nás zřekly a „vydědily“. Naše situace je neuvěřitelně těžká.

(Viky, 26 let)

Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!

Další články z rubriky

ŽANETA (43): Můj manžel se nechce vzdát milenky

ŽANETA (43): Můj manžel se nechce vzdát milenky

Včera | 17 | Žaneta nemá zrovna šťastné období. Přišla na to, že ji manžel podvádí, a neví, jak situaci řešit.…

7 věcí, kterých si na vás muži při sexu vždy všimnou

7 věcí, kterých si na vás muži při sexu vždy všimnou

18. 11. | Myslíte si, že muži jde při sexu především o uspokojení a drobností kolem si nevšímá? Omyl! Chlapi…

ROMANA (47): Můj milenec je manžel mojí šéfové

ROMANA (47): Můj milenec je manžel mojí šéfové

16. 11. | 15 | Romana po rozvodu netoužila po žádném vážném vztahu, tak si našla ženatého milence. Jaký to asi…

Potvory dostanou, co chtějí! Naučte se jejich fígle!

Potvory dostanou, co chtějí! Naučte se jejich fígle!

15. 11. | Také se vždycky divíte, že muži leží u nohou těm největším potvorám? Možná je nejvyšší čas se od…