Chodím se svým bratrancem. Rodina o ničem neví

| Autor: MM | Rubrika: Láska a vztahy

Vím že není protizákonné chodit s bratrancem, dokonce bychom se mohli i vzít. Neumím si ale ani představit, jaký poprask ba to vyvolalo v naší rodině!

Chodím se svým bratrancem. Rodina o ničem neví

Manželství nemůže být uzavřeno mezi předky a potomky a mezi sourozenci. Totéž platí o příbuzenství založeném osvojením, pokud osvojení trvá. Neplatnost manželství vysloví soud i bez návrhu,“ dočetla jsem se s ulehčením v § 12 Zákona o rodině. Vzít bychom se tedy s Antonem mohli! Ale naprosto si nedovedu představit, jak bychom vše oznámili rodině, která ještě ani netuší, že spolu už rok chodíme. Navíc přítel, který je mým bratrancem, pochází z východního Slovenska a celá jeho rodina je značně konzervativní a nábožensky založená.

Svého bratrance Antona jsem takřka neznala

Anton je můj bratranec, syn bratra mé maminky. Prarodiče se rozvedli, když byla máma malá holka a babička se s mou maminkou odstěhovala do Prahy. Děda zůstal na Slovensku a spolu s ním i můj strýc, který byl v té době na prahu puberty a chtěl zůstat s otcem. Rodina se tehdy definitivně „roztrhla“ a česká i slovenská větev žila svým životem.

Maminka se se svým bratrem takřka nevídala, cestu k sobě našli až o mnoho let později, v době, kdy začal strýc studovat vysokou školu v Praze. Od té doby jsou v kontaktu, ale kvůli vzdálenosti se navštěvují zřídka. A tak jsem svého bratrance Antona takřka neznala. Má první vzpomínka na něj je z prázdnin, kdy jsme s maminkou a sestrou strávily několik dní u strýce a tety. Má starší sestra a Anton si tehdy padli do oka a spiklenecky se bavili tím, že mě „trápili“ – byla jsem pro ně tehdy pokusným králíčkem pro pobavení. Naše další setkání na svatbě mé sestry bylo ale už úplně jiné…

„Tý bláho, já se vyspala s bratrancem!“ bzučelo mi neustále v hlavě

„Ségra, kdo je tamten kluk?“ vypadlo ze mě skoro automaticky, jakmile jsem ho v chumlu příbuzných a známých zahlédla. „Anežko, to je přeci Tonda!“ smála se sestra. „Tonda! Anton? Do háje!“ myslela jsem si. Anton se mi totiž na první pohled strašně líbil, byl přesně můj typ – očividně svobodomyslný, optimisticky naladěný a neobyčejně charizmatický chlapík s nepřehlédnutelným nosem a temperamentem. Navíc bylo evidentní, že stejně jako mně v chumlu tet a strýců zasvítil Tonda, tak jsem Tondovi zasvítila i já.

„Ahoj špunte! Si docela vyrostla?“ řekl mi s úsměvem můj uhrančivý bratránek. Myslím, že jsem tehdy vykoktala cosi o nevyřízených účtech z dětství, pak vypila dvě deci bílého na ex a nakonec s Antonem proklábosila, provtipkovala a protančila celý večer a noc. Nad ránem jsme spolu skončili v posteli.

Morální kocovinu jsem druhý den měla mnohem větší, než tu skutečnou. „Tý bláho, já se vyspala s bratrancem!“ bzučelo mi neustále v hlavě. Navíc jsem se před Antonem styděla. Jsem sice extrovert a ráda se bavím, ale rozhodně to neznamená, že skončím s kýmkoliv okamžitě v posteli! Anton druhý den odjel na Slovensko a spolu s ním i mé srdce. Vše sice vypadalo jako románek na jednu noc, neskutečný úlet – ale skutečnost byla jiná, byla jsem zamilovaná až po uši, a moc doufala, že se mi podaří zapomenout. Anton byl na tom podobně. Neustále mi psal, volal a já se mu pokoušela vysvětlit, a sebe přesvědčit, že je konec. Ale nebyl…

Je to už rok, co zvítězil cit nad rozumem

Za dva měsíce se Anton přistěhoval do Prahy za prací, a dokonce se s našimi domluvil, že než mu kamarád uvolní byt, bude bydlet u nás! Já už jsem v té době žila v pronájmu, ale k našim jsem každý večer docházela venčit psy. Nakonec jsme samozřejmě venčili spolu. Nyní je to už rok, co zvítězil cit nad rozumem a co spolu chodíme.

Anton u mě nebydlí, to bych před mou všetečnou mamkou neutajila, většinu dní v týdnu ale trávím u Antona. Maminka pravděpodobně něco tuší, protože mi nedávno řekla: „Viky, neudělej nějakou blbost, rodinu máš jen jednu, ale fajn kluků běhá po světě dost.“

Máma má Antona ráda, je tolerantní a chápavá, ale cítím, že můj vztah s Antonem by kvůli rodině neodkývala. Co se týče Antonovy rodiny, je vše naprosto jednoznačné – dostalo by se nám tvrdého odsouzení, nesouhlasu a opovržení.

Anton i já máme jasno v tom, že náš vztah je osudový a „ten pravý“, ale co dál? Oba máme rádi i své rodiny a neumíme si představit, že by s námi přerušily kontakty, že by se nás zřekly a „vydědily“. Naše situace je neuvěřitelně těžká.

(Viky, 26 let)

Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!

Další články z rubriky

Láska je nesmrtelná: Muž podporoval svoji ženu s rakovinou do posledního výdechu

Láska je nesmrtelná: Muž podporoval svoji ženu s rakovinou do posledního…

Včera | Jennifer Meredino (40) byla příliš mladá na to, aby zemřela. Osud s ní však měl jiné plány a když…

Na co je dobrý sex? Pomůže od migrény, stresu i škytavky

Na co je dobrý sex? Pomůže od migrény, stresu i škytavky

Včera | Jste čím dál tím pohodlnější a máte problém se přemluvit k sexu? Až zjistíte, k čemu všemu vám…

MAGDA (27): Přítelův syn mi dělá návrhy. A příteli to nevadí!

MAGDA (27): Přítelův syn mi dělá návrhy. A příteli to nevadí!

6. 12. | 12 | Magda má o 15 let staršího přítele s dospívajícím synem ve střídavé péči. Chlapec je jen o 10 let…

Jak poznáte, že už s vámi nechce trávit Vánoce

Jak poznáte, že už s vámi nechce trávit Vánoce

6. 12. | Vánoce mají být svátky pohody a klidu, ale ne vždy to funguje. Je to také období, kdy lidé…