Chronicky nevěrný

| Autor: PhDr. Veronika Kavenská | Rubrika: Láska a vztahy

Nevěra může rozcupovat manželství na kusy a zanechat ošklivé šrámy na duši podváděného i podvádějícího. Někoho k ní přivede zoufalá situace, jiné třeba zvědavost.



Touha po záletech vede chronické nevěrníky z jedné aférky do druhé a brání jim budovat dlouhodobý naplněný vztah.

Slovo nevěra se dnes skloňuje leckde. V časopisech pro ženy se dozvíme, jak ji před partnerem utajit, nebo naopak jak bystrým okem zálety svého protějšku prokouknout. Bulvární plátky zase přinášejí skandální odhalení nevěrných celebrit. V psychologických knihách najdeme desítky rad, jak se s ní vyrovnat a jak jí předejít. Nad kávou s kamarádkou probereme, kdo z našich známých je komu nevěrný a kdo by chtěl být a není.

Nevěra je námětem tisíce filmů, důvodem zániku milionů vztahů, a naopak začátkem mnoha dalších. A není čemu se divit. Podle průzkumů, které provedli doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc., a prof. PhDr. Petr Weiss, Ph. D., je v Čechách nevěrných 34 % vdaných žen a 55 % ženatých mužů. Je tedy celkem logické, že se cizoložství stalo jedním ze stěžejních témat v souvislosti s partnerskými vztahy.

Proč jsou lidé nevěrní

I když je nevěra takřka všude kolem nás, naše postoje k ní se liší od základů. Dokonce ani na tak zdánlivě jednoduchou otázku jako „Co je to nevěra?“ nenajdeme univerzální odpověď. Pro jednoho jí je pouze dokonaný pohlavní styk, jiný se cítí ohrožen už tím, že jeho protějšek tráví část volného času s kolegou opačného pohlaví. A co nevěra virtuální? Je to podvádění, nebo spadá do stejné kategorie jako sledování pornofilmů či četba lechtivých povídek? Na nevěru neexistuje jednotný názor, stejně jako nejsou jednotné motivy, které nás k ní přivádějí. Někdy mohou být důvodem problémy ve vztahu, jindy třeba pomsta za partnerovu nevěru, snaha dohnat ztracené mládí, pokus, jak se odpoutat od partnera, dlouhodobé odloučení, ale i osobnostní charakteristika protějšku.

Psycholog PhDr. Petr Šmolka popisuje muže a ženy, kterým bývají partneři nevěrní. U mužů jde především o tzv. muže tří „S“ - slabé, slušné, spolehlivé. Je to vlastně ideální prototyp muže, jenom žít se s ním tak nějak nedá a partnerka může brzy zatoužit po rozptýlení ve formě postelového dobrodružství s jiným. Další skupinou mužů, jejichž ženy častěji loví v cizích vodách, jsou muži despotičtí, malicherní, žárliví nebo ignorující partnerčina očekávání a přání. U žen je situace složitější. „V zásadě půjde především o tři typy žen,“ vysvětluje Petr Šmolka. „Tím prvním jsou ženy obětavé, kráčející životem pod heslem ,vše pro rodinu‘. Spolehlivé, vždy k dispozici, dokonce i ten sex nikdy neodmítající. Zároveň ženy, kterým jako by chyběla potřeba či odvaha pro vlastní seberealizaci. Kdykoli se pán tvorstva vrací domů, může si být absolutně jist, že najde vše na obvyklém místě.

Hle, zde je lednička, zde sporák, tu křeslo, tam manželka, tuhle televizor, tamhle šatní skříň. Tedy ženy, které svým mužům dříve či později začnou jaksi splývat s bytovým zařízením. Ženy, které jim nedopřejí možnost, aby byly aspoň někdy postrádány.“ Druhým typem podváděných žen bývají ženy nadměrně výkonné a kompetentní. Vše si dokážou zařídit samy, od manžela takřka nic nevyžadují. „Vedle své bývalé manželky jsem si připadal naprosto zbytečný,“ vzpomíná na zkušenost s takovým typem ženy Martin, dvaatřicetiletý poslíček ze zásilkové služby. „Vždycky byla o krok napřed, vše měla promyšlené, nachystané a já už jen nasedl do toho jejího plánu a vezl se. Nebyl důvod protestovat, protože všechno bylo naplánované dokonale, ale já si připadal nevyužitý a zbytečný. Po dvou letech jsem ji začal podvádět s operátorkou od nás z práce.

Ta na mě koukala jako na chlapa. Byl jsem rád, že jsem jí mohl tu a tam pomoct odnést věci do skladu nebo jí uvařit kafe. Člověk prostě potřebuje trochu obdivu a pocit, že k něčemu je,“ tvrdí Martin. Třetím typem žen, jejichž manželé bývají častěji na záletech, jsou podle Petra Šmolky tzv. „včelí královny“. „Zpravidla je charakterizuje touha po mateřství, vlastní partnerství je zde pouhým prostředkem jejího naplnění. Jakmile muž splní svoji biologickou funkci, bývá odstaven do pozice trpěného trubce,“ říká. Vina však nebývá jen na bedrech podváděného partnera. Někteří z nás si v sobě nosí jakýsi druh osobní konstelace, která je pro nevěru přímo předurčuje. Pojďme se blíže podívat, které složky naší psychiky mohou za věčným záletnictvím stát.

Sebevědomí na nule

Nevěra a milostné aférky jsou výborným prostředkem, jak si zvýšit sebevědomí. S rostoucím počtem objektů, u kterých zaboduji, se zvyšuje skóre mé atraktivity a pocit vlastní hodnoty. Jsem žádoucím, oslňujícím, prostě někým. Takové domněnky mohou na vědomé či nevědomé úrovni putovat myslí některých nevěrnic a nevěrníků. Jejich sebevědomí je křehké, nebo dokonce silně narušené, a potřeba cítit se cennější je vede z jedné náruče do druhé. „Často jsem s muži, které se mi podařilo svést, nakonec ani nespala,“ svěřuje se grafička Dominika. „Nepotřebovala jsem totiž sex, ale ten pocit, že jsou ze mě paf a že je můžu mít. Jejich lichotky a obdiv mě příjemně hřály u srdce a připadala jsem si s nimi jako královna.

V tu dobu jsem měla už pět let vážnou známost, ale vedle přítele se cítila spíš jako starší sestra než jako femme fatale.“ Potřeba dokazovat si vlastní hodnotu prostřednictvím druhých mívá kořeny ve zkušenostech z dětství a dospívání. „Nedostatek uznání a ocenění jak ze strany rodičů, tak později i učitelů či vrstevníků vyvolává pocit nejistoty a pochyby o vlastní hodnotě. Často celoživotně se pak snažíme hledat v reakcích druhých jakési sebepotvrzení, jsme přecitlivělí na kritiku a zvýšení potřebné pozitivní odezvy. Schopnost zaujmout potenciálního partnera, získat si jeho obdiv, uznání a vztah nebo jím být alespoň partnersky přijímán, to je jedna z mála cest k posílení narušeného sebevědomí. Čím hlubší je porucha, tím intenzivnější bývá potřeba takového potvrzování.

Mimomanželský vztah zde není cílem, ale prostředkem,“ vysvětluje psycholog Petr Šmolka. Málokdo z podvádějících si ale tyto hluboce zakořeněné motivy připouští. „Tito muži si pochopitelně neuvědomují, že příčinou jejich chování je křehké vědomí vlastní hodnoty, strach z odmítnutí a závislosti. Racionalizují si své motivy výroky jako ,mě to baví‘ nebo ,já jsem zkrátka na ženský, co je na tom špatného?‘ Znovu a znovu slyším muže říkat ,jsem velice náruživý‘. Neuvědomují si, že je do nových dobrodružství vůbec nežene sexuální potřeba. Používají sex k získání emocionálního uspokojení, které má s erotickou slastí jen málo společného,“ upozorňuje Carol Botwin, autorka knihy Proč jsou muži nevěrní.

Více se dočtete zde



„Další zajímavé články najdete v aktuálním čísle časopisu Moje psychologie„

Komentáře

Komentářů celkem: 0

Další články z rubriky

Láska je nesmrtelná: Muž podporoval svoji ženu s rakovinou do posledního výdechu

Láska je nesmrtelná: Muž podporoval svoji ženu s rakovinou do posledního…

Včera | Jennifer Meredino (40) byla příliš mladá na to, aby zemřela. Osud s ní však měl jiné plány a když…

Na co je dobrý sex? Pomůže od migrény, stresu i škytavky

Na co je dobrý sex? Pomůže od migrény, stresu i škytavky

Včera | Jste čím dál tím pohodlnější a máte problém se přemluvit k sexu? Až zjistíte, k čemu všemu vám…

MAGDA (27): Přítelův syn mi dělá návrhy. A příteli to nevadí!

MAGDA (27): Přítelův syn mi dělá návrhy. A příteli to nevadí!

6. 12. | 12 | Magda má o 15 let staršího přítele s dospívajícím synem ve střídavé péči. Chlapec je jen o 10 let…

Jak poznáte, že už s vámi nechce trávit Vánoce

Jak poznáte, že už s vámi nechce trávit Vánoce

6. 12. | Vánoce mají být svátky pohody a klidu, ale ne vždy to funguje. Je to také období, kdy lidé…