Chtěla jsem rozvod. Ale teď toho hrozně lituji

| Autor: KK | Rubrika: Láska a vztahy

Jsem zoufalá. A můžu si za to sama. Jednu dobu jsem měla pocit, že se svým manželem už nevydržím ani den. Všechno bylo špatně, připadalo mi, že se v tom soužití dusím, že musím pryč. Pálila jsem mosty bez ohledu na cokoli. Nakonec jsem udělala poslední, nevratný krok - požádala o rozvod. A manžel mi po měsících tahanic vyhověl. Jenže místo úlevy se dostavily nekonečné deprese, smutek a jedna velká výčitka - co jsem to provedla? Dnes toho hrozně lituju a chtěla bych ho zpátky. Ale on už je jinde.

Chtěla jsem rozvod. Ale teď toho hrozně lituji

Michal byl moje první láska, klasická středoškolská. Chodili jsme oba na osmileté gymnázium, takže jsme se znali od dvanácti let. První dva roky jsme se snad přímo nesnášeli, puberta s námi cloumala. Dělal mi nejrůznější naschvály, které skoro hraničily se šikanou, a já neváhala na něj žalovat. Pak se to najednou během jedněch letních prázdnin změnilo. Asi jsme trochu dospěli, já i fyzicky, a když jsme se v září znovu potkali, najednou to mezi námi jiskřilo.

Začali jsme spolu chodit. Spolužáci si nejprve mysleli, že jde snad o nějakou recesi, pak nám dávali maximálně měsíc nebo dva. Ale my spolu byli záhy rok – a najednou jsme společně maturovali. Byla z nás nerozlučná dvojka. Neuměla jsem si tehdy představit, že bych ještě někdy byla s někým jiným, a Michal na tom byl stejně. Proto jsme i velmi vážně řešili, co po škole dál. Nechtěli jsme se od sebe odloučit, jenže zatímco Michal chtěl ještě studovat, já už se viděla spíš v práci. Škola mě nikdy zas tak nebavila ani mi příliš nešla. Ale Michal i rodiče mě přesvědčili, že jen s gymplem si dnes těžko vystačím, a tak jsme nakonec našli kompromis.

Našli jsme si malý podnájem v Praze, a zatímco Michal šel na vysokou, já se přihlásila na rok do jazykovky s tím, že pak se uvidí. Nakonec jsem v ní strávila tři roky, Michal se mezitím stal bakalářem – a završili jsme to svatbou, která se od nás už dlouho čekala. A zatímco poté manžel dál studoval, já jsem porodila syna. Můj život se točil jen kolem něj a vytváření zázemí pro manžela. První rok jsem byla šťastná, vše se točilo kolem dítěte, ale pak se to najednou začalo nějak kazit.

Měla jsem pocit, že mi něco utíká

Čím dál víc jsem si uvědomovala, že jsem vlastně vůbec nic nezažila. Můj den se točil jen kolem malého a vytváření zázemí pro budoucího inženýra. Když Michal přišel ze školy nebo práce, kterou si ke studiu našel, byl unavený a stejně se ještě musel učit. Na mě neměl čas ani energii, nechápal, že si po celém dni doma potřebuju povídat s někým jiným než batoletem.

Začali jsme se hádat. Nejvíc v době, kdy měl Michal poslední semestr, psal diplomku a připravoval se na státnice. Byl většinu času doma, ale nesměla jsem na něj pomalu promluvit slovo. Když malý plakal nebo dělal rámus s hračkami, křičel na něj i na mě, ať ho utiším. Já oponovala, ať se jde učit jinam, že malému dítěti těžko zakážu pláč.

Nemohla jsem se dočkat, až bude vše za námi. Myslela jsem si, že s koncem Michalova studia skončí i naše hádky a začne ta pravá rodinná idyla. Jenže to bylo spíš naopak. Michal si našel opravdu lukrativní práci, která ho úplně pohltila. Sice nosil domů hodně peněz, ale k čemu to bylo, když jsem ho viděla pět minut denně? Odcházel, když jsme s malým spali, a vracel se, když už jsme taky spali. Dokonce jsem ho chvíli podezřívala, že snad má jinou, ale opravdu trávil tolik hodin ve firmě. Říkal, že taková příležitost už se nebude nikdy opakovat, a tak jí teď musí pár let (!) obětovat.

Nechápal mé argumenty, že to rodinu zničí. „Co bys chtěla? Celý den se válíš doma, já na vás dřu, a tobě se to nelíbí?“ křičel. „A k čemu to je? Dítě tě ani nezná, jsi pro něj skoro cizí. O vlastní ženu pohledem nezavadíš, po třech letech manželství. Jak si pak mám připadat?“ ječela jsem já.

Pořád jsme se hádali

Napětí doma se stupňovalo. Zasekli jsme se, nebyli schopni se na ničem domluvit. Nejhorší bylo, že jsem si o tom neměla s kým promluvit. V Praze jsem měla jen Michala, chyběly mi kamarádky. Rodičům jsem se bála něco říct, Michala měli rádi jako vlastního a vůbec by mi nerozuměli. Jenže mně bylo čím dál hůř, měla jsem pocit, že v našem bytě nevydržím už ani den.

A pak už jsem neviděla jiné východisko. Vždycky jsem byla horká hlava. Místo abych zkusila na čas odjet k rodičům nebo situaci jinak uklidnit, požádala jsem o rozvod a Michala postavila před hotovou věc. Poprvé po dlouhé době vypadal, že ho něco opravdu zaujalo – byl přímo v šoku. Nevěřícně si ten papír četl a díval se na mě s nefalšovanou bolestí v očích. Měla jsem pocit zadostiučinění, že jsem v něm konečně probudila nějaké emoce.

„Proč, proboha? Já tomu nerozumím...“ opakoval pořád dokola. Měla jsem vztek, že si vůbec naše problémy neuvědomuje. Jemu to připadalo jako běžné manželské soužití. Zároveň jsem mu trochu záviděla, že byl tak v pohodě. „Já netušil, že je to tak špatné, že se cítíš tak mizerně, já to zkusím napravit,“ říkal zkroušeně. Jenže já byla v ráži, rozhodnutá všechno skončit, a ani týdny přemlouvání se mnou nehnuly.

Nakonec ustoupil. Rozvedli nás rychle, na všem jsme se dohodli, Michal mi vyšel vstříc. Pomohl mi odstěhovat věci k našim, domluvili jsme se na návštěvách syna. A mně začalo peklo. Čekala jsem, že se mi rozvodem uleví, zase se nadechnu a v klidu si rozmyslím, co dál. Doufala jsem, že brzo potkám někoho, s kým mi bude dobře, kdo bude stát o mě i syna. Říkala jsem si, že jsem vlastně nepoznala jiného muže, nic si neužila a teď to všechno doženu. Jaké naivní představy!

Místo úlevy se dostavily deprese

Rodiče se mnou skoro nemluvili. Nemohli pochopit, že jsem já, třiadvacetiletá husa s gymplem, která nikdy pořádně nepracovala, opustila zámožného inženýra, navíc tak hodného! Naštěstí jsem si našla rychle práci v malé cestovní kanceláři a na část dnes se dostala z dusné atmosféry. Moje iluze, že rodiče budou s vnoučátkem rádi a já budu moci po večerech chodit za zábavou a najdu příležitost k seznámení, se rychle rozplynuly. Vypadalo to, že se mi naopak snaží každou takovou šanci překazit.

A tak jsem po večerech, když malý usnul, zůstávala sama jen se svými myšlenkami. A ty byly čím dál chmurnější. Najednou jsem měla čas nad vším přemýšlet v klidu, bez hádek a vypjatých emocí, a začínala jsem si uvědomovat, že jsem udělala chybu. Je samozřejmě pravda, že s ubývajícím časem ve vzpomínkách zůstává hlavně to hezké a na špatné zapomenete, takže jsem si plno věcí určitě idealizovala. Ale přesto jsem z celé situace začínala vycházet jako člověk, který si nevážil toho, co měl, a neuměl se přenést přes problémy, které se s odstupem času ukázaly jako ne zas tak podstatné. A já kvůli nim rozbila vztah s někým, kdo mě měl rád!

Prožila jsem několikaměsíční fázi, kdy jsem sama sebe střídavě litovala a proklínala. Michal si mezitím o víkendech jezdil pro syna, ale nikdy jsem u toho nebyla. Bála jsem se s ním potkat. Až asi po roce a půl jsem sebrala odvahu a setkala se s ním.

Dlouho jsem si připravovala, co mu řeknu, a s bušícím srdcem a sklopenýma očima zašeptala: „Hrozně mě mrzí, co jsem provedla. Nezasloužil sis to. Pořád tě miluju a chci tě zpátky. Chci se vrátit.“ Bylo ticho. Nakonec jsem sebrala odvahu a podívala se na něj. Díval se na mě smutně, s lítostí, ale láska už tam nebyla. „Škoda, že jsi to nevěděla dřív. První měsíce bych dal cokoli za to, abys tohle řekla. Ale teď už ne. Už jsem se z toho dostal a žiju s někým jiným – a tak to i zůstane.“

A mám to. Mám, co jsem chtěla, nic s tím neudělám. Bolí to, strašně. Můj příběh nemá šťastný konec, ale snad bude pro jiné poučením, aby se nejdřív snažili věci řešit – vždycky se dá o všem nejdřív mluvit. Když pak uděláte takové nevratné rozhodnutí, nebude cesta zpátky...

Čtěte také

Co udělat po rozvodu, abyste toho bídáka dostala rychle z hlavy

Co udělat po rozvodu, abyste toho bídáka dostala rychle z hlavy

15. 11. | 2 | Rozvodové papíry jsou podepsané a podané, jenže co teď? Vzhledem k tomu, že rozchod je na stupnici…

Zůstávám s ním kvůli dětem. Dělám dobře?

Zůstávám s ním kvůli dětem. Dělám dobře?

13. 5. 2015 | 5 | Už nemohu dál; manželství se mi drolí mezi prsty, láska vyprchala, zůstala jen bolest, hořkost,…

Další články z rubriky

KARIN (39): Opouštím ho, i když ho stále miluji

KARIN (39): Opouštím ho, i když ho stále miluji

Dnes | V rámci zachování zdravého rozumu a posledních zbytků sebeúcty ho opouští, i když ho stále miluje –…

Láska je nesmrtelná: Muž podporoval svoji ženu s rakovinou do posledního výdechu

Láska je nesmrtelná: Muž podporoval svoji ženu s rakovinou do posledního…

8. 12. | Jennifer Meredino (40) byla příliš mladá na to, aby zemřela. Osud s ní však měl jiné plány a když…

Na co je dobrý sex? Pomůže od migrény, stresu i škytavky

Na co je dobrý sex? Pomůže od migrény, stresu i škytavky

8. 12. | Jste čím dál tím pohodlnější a máte problém se přemluvit k sexu? Až zjistíte, k čemu všemu vám…

MAGDA (27): Přítelův syn mi dělá návrhy. A příteli to nevadí!

MAGDA (27): Přítelův syn mi dělá návrhy. A příteli to nevadí!

6. 12. | 12 | Magda má o 15 let staršího přítele s dospívajícím synem ve střídavé péči. Chlapec je jen o 10 let…