Narodila jsem se přesně na Štědrý den a řeknu vám, že je to pořádná otrava. Ve srovnání s Ježíškem, v den mých narozenin nikdo nekřepčí...
Teorie praví, že děti narozené přesně na Štědrý den by měly být v životě šťastné a spokojené. Mít úspěch, být zdravé, silné a já nevím jaké ještě. Narodila jsem se rodičům jako dáreček a musím prohlásit, že tato teorie je lživá a nepravdivá. Narodit se v tak výjimečný den s sebou nepřináší žádné výhody, spíš naopak.
Pominu to, že mi bude čtyřicet, jsem rozvedená, musím chodit do práce, starat se o děti, to totiž nikoho nezajímá. Spíš se přenesu zpět do dětství a řeknu vám, že slavit narozeniny v den, kdy celý svět oslavuje a uctívá něco úplně jiného, je pěkná nuda. Nebo ne?
Křivda č. 1
Pamatuju si třeba, že jako malá holka jsem nikdy neměla narozeninový dort. A brala jsem to jako obrovské příkoří. Moji sourozenci měli během roku banánový, případně z kompotovaného ananasu připravený, který maminka snaživě posypala lentilkami, já o Vánocích dostala pusu na tvář a oznámení, že dort nebude, protože kdo by ho jedl, když je na podnose tolik sladkostí v podobě vánočního cukroví…
Křivda č. 2
Jak to bylo s dárečky? Maminka zaběhla do pokoje a přinesla mi cosi zabalené ve vánočním papíru. A s ohledem na to, že se snažila věci mezi nás dělit úplně přesně, všimla jsem si večer u stromečku poměrně brzo, že já mám dárečků pět, brácha se sestrou šest. Takže mi došlo, že z vánoční, ježíškovské, hromady máma jen vylosovala jeden, který mi pak dala.
Křivda č. 3
V pubertě už mi výše uvedené bylo vlastně jedno. Spíš jsem byla naštvaná, že rodiny mých kamarádek nejsou solidární a na den mých narozenin se ani jedna nemůže dostavit, aby mi popřála. V lednu jsem pak většinou dostala pusu a rtěnku, kterou dotyčná dostala od tety a nehodila se jí. V době, kdy jsem vyrůstala já, totiž něco jako reklamace moc nefungovalo.
A dnes?
Před nedávnem jsem se konečně dočkala. Tak dlouho jsem asi o své křivdě mluvila, až se moje dcery s přítelem dohodli, takže jsem ho ve sváteční den nakonec dostala. Obrovské kolo od vozu, které vypadalo skvěle! Přesně tak, jak jsem si vždycky přála. Problém byl ten, že dort neubýval. Povinně jsme všichni, včetně psa, snědli kousek, ale dort byl prakticky stále stejně veliký. A víte co? Nakonec mi došlo, že výjimečné pracny, linecká kolečka nebo cukrové měchurky jsou jako dobrota k narozeninové kávě mnohem lepší než dort, který dostávají během roku všichni.
Je zvláštní, že i moje dcera se narodila ve stejný den jako já, a jako Ježíšek. Takže si na Štědrý den ráno hupneme do postele a přejeme si navzájem vše nejlepší. Pravda, Ježíšek u toho není, v daný okamžik nám ale zas tolik nechybí. Uvědomuju si, že Johanka je tím nejlepším dárkem, který jsem kdy v životě dostala (spolu s její v létě narozenou sestřičkou), a plně vynahrazuje všechny z prádelního koše náhodně vytažené a minus jedna dárečky. Sice jsem se dost nadřela, než jsem ji před čtyřmi lety poprvé držela v ruce, od té doby ale vím, že všechno má v životě smysl. Nevím kdo, ale v každém případě se mi ten někdo chtěl odměnit za to, jak moc jsem celé dětství „strádala“. Díky.
Je ale fakt, že mi moje dcera jednou vmete do tváře, že dárky jí dělím, že to, co dostává na Štědrý den ráno k narozeninám, by mělo být vlastně pod stromečkem (omlouvám se, ale tisíc dárků vymyslet zkrátka nedokážu), že ji šidím tím, že dort ode mě nikdy neviděla, takže je vlastně chudák, kterého nikdo nemiluje. A v neposlední řadě bude smutná, že velké holčičí párty se u příležitosti jejích narozenin vlastně nekonají. Budu však mít připravenou odpověď. Když si totiž počká, v životě se dočká i toho nejkrásnějšího dárku. To je sice věc, kterou jí jako dítěti budu jen těžko vysvětlovat, ale můžu se modlit, že jednou třeba pochopí, co jsem jí tím chtěla říci.
Mimochodem, nebylo by fajn myslet si, že celý svět šílí, slaví a miluje se právě proto, že jste se narodila zrovna vy? Já si to myslet budu a stejné sebejistotě naučím i svou dceru. Takže ne tři kamarádky ze školy, kvůli nám slaví celý svět…
Článek vyšel v časopise Maminka