Nevěra je mrcha. Bolí. I kdybychom ji chtěly přehlédnout nebo se s ní smířit, zakousne se nám pod hrudní kost a hryže a hryže… Cítíme ji ráno, když se probudíme a podíváme na muže ležícího po našem boku, okusuje nás ve chvíli, kdy zazvoní našemu partnerovi mobil, hlásí se pokaždé, když si na něho vzpomeneme.
A pokud by snad někdo chtěl srovnávat nevěru se žárlivostí, tak pozor! Pokaždé jde o něco jiného! V případě žárlivosti většinou jen o podezření nebo dokonce nalhávání si něčeho, co ani neexistuje – zato dokonaná nevěra, potvora, je už skutečná. Neexistuje nic – vynecháme-li patologické stavy – co by dokázalo zdevastovat a zničit vztah dvou lidí tak rychle a s takovou jistotou jako záskok, který se provalil.
Statistika nelže. Nebo ano?
Podle dat, která uveřejnila chicagská univerzita, přiznalo mimomanželskou aférku dvanáct procent mužů a sedm procent žen. Kolikrát se tak ale stalo, to už neříká, zato dodává, že zálety bují především mezi staršími muži a u extrémně mladých párů. Je nasnadě proč – padesátiletí muži rychle dobíhají ujíždějící vlak, nehledíce na to, že mají pleš, břicho a vysoký cholesterol; jejich konta či luxusní auta pohled na ně spraví.
A mladí jsou ještě nevycválaní či najednou zjistí, že před vstupem do manželství ještě nezkusili všechno... Vzhledem k tomu, že v USA je mnoho lidí věřících, můžeme předpokládat, že pokud jde o statistiku, buď jsou opravdu uvědomělí a věrní – nebo lžou. A to z jednoduchého důvodu; podle domácích statistik má s románkem mimo legitimní vztah zkušenost
pomalu polovina z nás všech. Například podle průzkumu agentury SC&C přiznalo nevěru 39 procent mužů a 27 procent žen. A navíc počítejme s těmi, kteří ji – podle plzákovského hesla: zatloukat, zatloukat, zatloukat – nepřiznají nikdy.
Názory odborníků na podvádění se různí a není se čemu divit – copak je vůbec možné uchopit lidské pohnutky a city?! Někdo tvrdí, že nevěra signalizuje, co je ve vztahu špatně, jiný, že jde jen o chvilkové pomatení smyslů, které je případně povzbuzené alkoholem. Pak samozřejmě existují lidé, pro které je lov jedinců opačného pohlaví hrou, či takoví, kteří jsou posedlí sexem a hormony je tím pádem vženou do náruče „všemu,
co se pohybuje“...
Co na to zdravý rozum? Přiznejme si, že tak trochu napovídá, že
cizoložnictví je sice zavrženíhodné, ale svým způsobem pochopitelné. Celoživotní věrnost je opravdu hodně vzácná, možná ji zvládli naši prarodiče či rodiče, ale v dnešní době by za ni nikdo z nás nejspíš ruku do ohně nedal. Mimochodem – před sto lety byl průměrný lidský věk něco málo přes čtyřicet let, za tu dobu bylo třeba zplodit a vychovat děti a ještě se postarat o to, aby měly co jíst. Na nevěru jaksi nebyl čas...
I člověk je zvířátko
Člověk se svým sexuálním chováním neliší příliš od většiny ostatních zvířat. Překvapuje vás to? Pokud ano, vylovte ve své hlavě těch pár zvířecích druhů, které si jsou opravdu věrné. Moc jich není, v případě
savců jen čtyři procenta, jsou to například bobři, vydry, některé druhy netopýrů, lišek a lichokopytníků nebo někteří primáti, jako například giboni. Naopak šimpanzí samička kopuluje v průběhu říje průměrně s pětatřiceti partnery.
Nevěra je zkrátka program přírody. Jak bychom pak mohli očekávat, že si my, lidé, jako zástupci savců, budeme až do smrti věrní? I my máme v sobě zakódováno volání divočiny, které mužům napovídá, že je třeba zachovat rod, a tedy inseminovat co nejvíc samiček. Ženy zase pudí k tomu, aby v době ovulace obcovaly s větším množstvím zástupců opačného pohlaví, protože tím zvýší pravděpodobnost oplodnění kvalitní spermií. Že je to až strašidelné? Je – ale vědeckým závěrům se neubráníme.
Odborníci, především z oblasti biologie, zkrátka jednoznačně tvrdí, že jsme přirozeně polygamním druhem. Ať si však kapacity tvrdí cokoli, chceme mít vedle sebe věrného partnera, na kterého se můžeme spolehnout. Naše drahá polovička obvykle touží po podobné oddanosti, pokoušíme se tedy o totéž. Stejně jako jsme se my, lidé, naučili netrhat zuby syrové maso, chceme se naučit i párovému soužití. A totéž očekáváme od svého protějšku.
Přestože je partnerská věrnost do určité míry proti přírodě a monogamii nám vnutila kultura, ve které žijeme, pořád ještě věříme na věčnou, nehynoucí a věrnou lásku. Naši muži mají naštěstí, na rozdíl od zvířat, také nějakou povědomost nejen o sexuálně přenosných chorobách, ale i manželkách ve dveřích s válečkem v ruce, zhrzených milenkách, které jsou schopny všeho, či svedených kolegyních, kvůli nimž by museli odejít z lukrativního místa. Ale drží je to skutečně v šachu?
Je to ještě nevěra?
Jako myslící bytosti máme tendenci za všímhledat důvod. „Byl mi nevěrný – ale proč?“ ptáte se, a pokud si tuto otázku pokládáte proto, že je třeba důvod nevěry odstranit,
pak je to v pořádku. Většinou je ale ono „proč“ zabarveno vztekem a nenávistí. Než se tedy na nevěrníka vrhnete, je lepší počkat, až negativní pocity odezní a teprve poté hledat příčinu, která vašeho muže vehnala do postele jiné ženy. Zamyslete se nad tím, zda je váš vztah skutečně milenecký – nebolela vás v poslední době nějak moc často hlava a nevyhýbala jste se sexu? I zda je přátelský – máte si ještě pořád co říct?
Ženy si rády namlouvají, že je všechno v pořádku, a dělají jakoby nic, dokonce i když je poměr jejich partnera či nášlap k němu očividný. Ne kvůli
němu, ale kvůli sobě. Zapomínají však, že každá rána, pokud není zhojena hned, se zanítí... a totéž se může stát i se vztahem, který není včas léčen. Zhnisá a odumře...
Někteří prostopášníci si odskočí jednorázově, jiní opakovaně a další jsou schopni pěstovat si bokem paralelně druhou ženu. Případně i víc milenek. A co je vlastně opravdová nevěra? Je jí vášnivý polibek? Nebo orální sex? A co lovení potenciálních souložnic přes internet a psaní lechtivých až
pornografických vzkazů? Podvádí muž svoji milou, když píše jiné – a při tom případně masturbuje? Kde končí hra, která partnerce nevadí, a začíná nevěra? A jak je to s nevěrou fyzickou – bez lásky, a naopak psychickou,
která není naplněna sexem? Na všechny otázky je jednoduchá odpověď:
nevěra je všechno, co nás bolí, co nám ubližuje a co nás ponižuje. A co z nás dělá „tu druhou“!
„Více najdete v aktuálním čísle časopisu My Life.„
ČTĚTE TAKÉ:
Laskání od ženy vzbuzuje v mužích hazardní chování