[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
„Jsem spokojený. Když pominu takové ty drobnosti, jako nedochvilnost, odkládání věcí na poslední chvíli, Ivanu vidím jako úžasnou ženskou, se kterou bych chtěl mít brzy děti. Jediné, co bych jí fakt vytkl, je její neuvěřitelná vlastnost vygradovat jakoukoliv hádku do maxima. Jde třeba jen o maličkost a ona místo toho, aby se ji snažila hasit, ještě si přisadí... Musí mít prostě vždy poslední slovo a já bouchnu.“
„Jelikož jsem po roce a půl do své přítelkyně stále hodně zamilovaný, nejsem si vědom ničeho zásadního. Ještě mi asi nespadly růžové brýle. Vadí mi jen, že je Linda hodně pracovně vytížená a tak se vidíme méně, než bych si přál. Jsou tu samé služební cesty, pracovní večeře a na mě nemá čas. Pořád v ruce žmoulá iPhone. Když to jde dobře, trávíme spolu dva večery týdně. Na tom by měla fakt zapracovat a lépe si organizovat svůj profesní i osobní život.“
„Moje žena je krásná, úžasná a navíc teď čeká naše první dítě, takže co bych jí měl vytýkat? Neměnil bych asi nic. Jen mě poslední dobou celkem dost unavuje řešit její každodenní „úlovky“ na internetu. Právě pořizuje výbavu pro miminko a na můj vkus je do toho příliš ponořená. Její věta, která vždy začíná: Luky, chtěla bych s tebou něco prodiskutovat... mě začíná přivádět k šílenství. Copak tomu rozumím? Barva kočárku je mi fuk, hlavně ať jezdí a nestojí milión. Tyhle starosti ale brzy pominou a budeme se konečně těšit z miminka.“
„Se ženou se známe asi patnáct let. A po takové době už jsem si vědom, že měnit cokoliv na ní nemá smysl. Takovou jsem si ji zamiloval, vzal, počal s ní děti. Nikdy jsem na jejím vylepšování ani nepřemýšlel, vždy mě bavilo, že je to silná osobnost – ne žádná loutka, kterou bych si vodil, jak se mi zlíbí. Ve vztahu mám rád zdravou kofrontaci a vzájemný respekt. Nic mi tedy nijak zásadně nevadí!“
„Kdybych měl kouzelnou hůlku, tak bych se na své ženě asi dost vyřádil. Jako první bych jí vrátil mysl do dob, kdy jsme ještě neměli děti. Mateřství Helenku hodně změnilo. Připadá mi, že už to nejsme MY, ale jen děti, děti, pak ona a následuji já. Někdy si připadám jako stroj na peníze a zařizování. Když navrhnu, že bych zašel na večeři ve dvou, odpoví: To je zbytečné utrácení, uvaříme si doma. Asi jí nedochází, že bych chtěl někdy zažít zas něco intimního a vypadnout od každodenního kolotoče.“
„Považuji se za velmi tolerantního člověka, nechci nikomu nic přikazovat nebo zakazovat. Moje přítelkyně mi vyhovuje taková, jaká je, jen mi v poslední době došlo, že náš sexuální život začíná malinko stagnovat. Dříve jsme se milovali nejméně třikrát týdně. Ale teď maximálně jednou. Doufám, že jde jen o přechodné období...“
„První, co bych změnil na své ženě, je její nechuť experimentovat v sexu. Pro ní jsou vyhovující klasické dvě polohy, orální sex odmítá a o něčem dalším nemůže být ani zmínka. Přál bych si, aby odhodila zábrany a přestala řešit blbosti. Přiznávám, že právě tenhle problém mě hodně tíží a nevím, jestli se se situací někdy smířím. Nerad bych hledal vyžití jinde.“