Z muže paní Dagmar se po úraze stal upír! Pochopitelně že ne skutečný, ale energetický upír – z Dany nevysává krev, ale energii a život.
Po úraze byl na čas odkázaný na mou pomoc
Už si snad ani nepamatuji, kdy jsem se naposledy uvolněně nadechla, od srdce se zasmála a doopravdy se bavila. Vše se ještě více zhoršilo poté, co se i druhá dcera odstěhovala k příteli a já zůstala sama s manželem.
Byla jsem s mužem, který se po úraze, který měl před dvěma lety, strašně změnil. Dlouho byl v pracovní neschopnosti, navíc částečně odkázaný na mou pomoc, pak nemohl několik měsíců najít práci.
Během této doby se na mě strašně upnul – a to nemyslím jen fyzicky, což chápu, protože byl po značně devastujícím úraze rukou dlouho závislý na mé pomoci, ale především psychicky.
Držela jsem ho nad vodou, dodávala sílu a naději – to se samozřejmě nějaký čas zvládat dá a v partnerství jsou taková období přirozená, jenže manžel se ode mne nějak zapomněl odpojit. Velmi pěkně mi to vysvětlila kartářka.
Kartářka se trefila do černého
Ne že bych kartám a předpovědím nějak fanaticky věřila, ale kartářka, která bydlí nedaleko mé maminky a chodí k ní celá řada mých kamarádek, je i bez studia psychologie fenomenální psycholog s neobyčejně silnou intuicí.
Tato úžasná dáma mi řekla něco ve smyslu: „Když byl na dně, cítil ve vás vaši obrovskou sílu a lásku, ale podvědomě i slabost a neschopnost ho odmítnout a říct ne. Vy jste byla tou, kdo mu dovolil, aby si na vás vypěstoval závislost!
Nyní žije z vaší energie, život ho tak nestojí žádnou námahu. Jen se veze. V určité fázi se nevědomě odmítl postavit zpět na vlastní nohy a vy jste mu to dovolila a podporovala ho!
Nyní ve vás vzbuzuje pocit, že pokud ho ze dne na den odpojíte, tak zemře. Buď na chvíli dopustíte, aby padl, a budete se modlit, aby se zvládl opět postavit na vlastní nohy, nebo časem upadnete oba dva. Ale pozor, osud obvykle nejdřív pošle varování, často v podobě nějaké nemoci či jiné nepříjemnosti.“ Místo abych odcházela od kartářky povzbuzená, bylo mi ještě hůře.
Je mi stále v patách, halí mě jako mlha
Manžel není zlý, naprosto ne, ale je mi neustále na blízku, obklopuje mě jako mlha. Když jsem doma, stále se mě dotýká, vždy stojí někde poblíž. Ať jdu kamkoliv, chce jít se mnou, ustavičně mi s něčím pomáhá, o všem se se mnou chce radit. Nic nezačne a neudělá sám od sebe. Ale pozor, není líný! Jen šíleně nesamostatný.
Jakmile přijdu domů, všechno na mě padne. Otevřu dveře, překročím práh a cítím se jak africká žena, která dostala na hlavu obrovský těžký balík. Několikrát jsem se snažila manželovi vysvětlit, že potřebuji prostor, jenže nakonec se vždy pohádáme. Manžel má pocit, že už ho nemiluji, že je na obtíž. Věřím mu, že se tak cítí, jenže on není naprosto schopen, možná i ochoten pochopit, o co mi jde!
Psycholožka naznačuje, ať se rozvedu
Byla jsem několikrát u psycholožky, ta mi poradila několik věcí, jak říkala ona „strategií“, ale nepomáhalo NIC! Nakonec mi přišlo, že byla i ona bezradná a snažila se mě nasměrovat k tomu, abych se od manžela totálně odstřihla. Ale to já nechci!
Nechci se rozvádět, manžela mám ráda, před úrazem to byl prima chlap a já věřím, že v něm ten normální chlap stále někde je, jen netuším, jak ho probudit.
