DENISA (36): Nikdy jsem nebyla na druhém rande. Jsem divná?

| Autor: MP | Rubrika: Láska a vztahy

Denisa začíná být skutečně zoufalá. Biologické hodiny jí zvoní na poplach, jenže ačkoliv už dávno překročila třicítku, s žádným mužem se nedostala dál než na jedno rande. Co by měla změnit?

DENISA (36): Nikdy jsem nebyla na druhém rande. Jsem divná?

V dnešní době singles možná nebudu takovou výjimkou a většině lidí nepřipadá příliš divné, že jsem ve svém věku ještě svobodná. Jenže je tu malý rozdíl. Singles žijí sami ze své vlastní vůle, kdežto já jsem vždycky toužila být ve vztahu. A to se mi bohužel doposud nikdy nepoštěstilo. Navíc čas letí, biologické hodiny tikají a moje naděje na „normální život“ se zmenšuje rychlostí blesku. Netuším ale, kde pořád dělám chybu.

Už od mala jsem se mimo školku a školu stýkala jen se staršími kamarády. Přátelé mých rodičů měli děti odrostlejší, takže jsem neměla na výběr a vlastně jsem si s nimi vždycky rozuměla lépe než se svými vrstevníky a spolužáky. Kamarádky jsem samozřejmě ve škole měla, ale stejně staří kluci mě vůbec nezajímali, ani v pubertě. Ti starší se zas nechtěli pouštět do pletek s mladou a nezkušenou holkou, která je navíc ještě pořád pod dozorem rodičů. A tak jsem celou střední vlastně s nikým doopravdy nechodila. O panenství jsem přišla v sedmnácti letech s o sedm let starším klukem, kterého jsem si přímo k tomuto účelu vybrala. Samozřejmě jsem se do něj zamilovala, ale on mi hned od začátku dal jasně najevo, ať od něj nic víc nečekám.

A tak to pokračovalo i nadále. Po pár neúspěšných pokusech jsem to ve svém rodném městě vzdala a doklepala tam zbylý čas, který mi zbýval do nástupu na vysokou školu. Ani během studií jsem vztah nenavázala, i když tam jsem se o to příliš nesnažila. Chtěla jsem si užívat života a na nikoho se nevázat, což mi roky studií umožňovaly. Po škole jsem si ale našla dobrou práci a začala jsem se usazovat. Veselé večírky už mě tolik nelákaly, občas jsem raději zůstala doma u filmu nebo s knížkou. Dalším mým „koníčkem“ se stalo obrážení svateb. Kamarádky se totiž vdávaly jedna za druhou a vesele plodily děti, jen já jsem pořád zůstávala na ocet. Momentálně jsem mezi spolužačkami ze základní i střední školy jediná, kdo ještě nemá rodinu. Jenže tomu člověk neporučí.

Za ty dlouhé roky jsem samozřejmě potkala řadu zajímavých mužů a několikrát jsem se zamilovala. Jenže jsem vždy skončila se zlomeným srdcem. Ať už probíhalo první rande tak, že jsme s dotyčným zašli na večeři a ještě ten samý večer jsme skončili v posteli, nebo jsem dala na rady svých kamarádek a zkusila jsem dělat nedostupnou, pozvání na druhé rande se prostě nekonalo. Nikdy. Přitom o milence jsem nikdy nouzi neměla, spíš naopak, takže v neschopnosti ohledně sexu to určitě nebude. Ošklivá také nejsem, většinou ti muži přišli první se seznámit, takže jsem se jim nějakým způsobem líbit musela. Hloupá si také nepřipadám, navíc mě o všech mých přednostech ujišťují kamarádi obou pohlaví.

Když se však zeptám mužů, v čem by mohl být zakopán pes, nechápavě krčí rameny a tvrdí mi, že kdyby šlo o ně, rozhodně by si mě nenechali utéct. Na rande však se mnou jít nechtějí, protože podle svých slov si mě váží jako svojí kamarádky a nechtějí to zničit. Když už o mě někdo projevuje zvýšený zájem a vypadá to, že by byl ochotný jít na více než jedno rande, jde zpravidla o nějakého zoufalce, který se chová i vypadá, jako by utekl z nějakého nápravného zařízení, a patrně si říká, že nemá co ztratit, tak proč to na mě nezkusit. Kamarádky, z nichž řada je o dost mladší než já, a přesto mají vážný vztah, jsou vdané nebo mají dokonce děti, mě neustále utěšují, že nejsem sama a že se ten pravý objeví, když to budu nejmíň čekat. Jenže já už to vlastně nečekám vůbec, a přesto se nikdo neobjevuje. Začínám propadat zoufalství, protože toužím po lásce i po dětech, jenže příroda je neúprosná a já mám obavy, že už to třeba nepůjde. A nechci skončit tak, že budu podstupovat umělé oplodnění a zůstanu na ocet jako matka samoživitelka. Jenže jiné východisko pro mě asi není.

Další články z rubriky

Dana (46): Po dvaceti letech chodím s přítelem z mládí. A je to…

Dana (46): Po dvaceti letech chodím s přítelem z mládí. A je to…

Dnes | Po dvou manželstvích zůstala Dana sama, a tak se po čtyřicítce ocitla v situaci, kdy začala hledat…

Neuspokojuje vás masturbace? Možná děláte něco špatně!

Neuspokojuje vás masturbace? Možná děláte něco špatně!

21. 7. | My ženy známe svoje tělo nejlépe a měly bychom vědět, co nám opravdu dělá dobře. Máte ale pocit, že…

Odpustíte nevěru? Víme, kdy a jak to udělat

Odpustíte nevěru? Víme, kdy a jak to udělat

20. 7. | Zjistit, že vás partner podvádí, je zásadní životní zvrat. Nikdo neví dopředu, jestli bude schopen…

IRENA (51): Štěstí v neštěstí. Díky bouračce jsem si našla přítele!

IRENA (51): Štěstí v neštěstí. Díky bouračce jsem si našla přítele!

20. 7. | 5 | Vypadalo to na jeden z nejhorších dnů v jejím životě, nakonec ale díky němu Irena našla novou lásku.