Děti vyletěly z hnízda a s manželem máme krizi

Zkuste začít odznova. Najděte si nějaký spolek, klub, dnes je velké množství. Kroužky pro dospělé, klub turistů, klub důchodců, výtvarné dílny... podle toho co vás baví, kde budete mezi lidmi a nebudete se cítit osamělá. Třeba až manžel uvidí, co všechno zajímavého děláte, taky se přidá.

Je to o tom mít svoje zájmy už před důchodem. V důchodu se velmi těžko s něčím začíná, nebo ve věku po padesátce, když celý život se věnoval dětem a péči o ně a vlastní zájmy šly stranou.

šiška: nemám ráda, když někdo píše, že si důchodce z malého důchodu nemůže cestovat. Znám spoustu důchodců, kteří jsou v klubu turistů a ti opravdu vybírají cenově velice dostupné zájezdy, jezdí po krásách naší vlasti a nestojí je to tisíce. Kousek vlakem, zbytek chodí pěšky....a mají zážitky, společnou legraci.
Nevím co to je - důchodce z vyspělého státu - ale to bude asi ten důchodce, kterého můžeme vidět na zahraničních zájezdech, dobře vypadají starší Němec například? No, bylo by dobré se ho zeptat jak dlouho si na tak báječný důchod šetřil a kolik takových v Německu je. (nebo v jiném "vyspělém" státě) Jistě tam žije spousta takových, co jsou na tom jako ti naši.

Tak u nás je to také jako v tomto článku! Dcery bydlí daleko takže i vnoučata sice odrostlá vidíme málo. Ještě že lidstvo vymyslelo PC to je můj prostředník ke komunikaci a ubíjím na něm čas. Také jsem vášnivá čtenářka knih a to je mé štěstí naštěstí. Celý život jsem se těšila na důchod jak se vyspím a užiji si, jenže spát nemohu-úděl stáří a z malého důchodu se také nedá užívat-cestovat. To důchodci z vyspělého státu jsou na tom mnohem lépe, cestují po celém světě, mají na koncerty a drahé vstupenky na muzikály a divadla.Život je jen o penězích, když sou je to snažší,že.

Takhle to dopadá, když člověk nemá žádné zájmy...

Tak to Vás oba lituji. U nás je to jednoduché manžel rád tráví čas doma má svého koníčka(už rok nepracuje já jsem na invalidním důchodu) Já mám taky svého koníčka a máme vnoučata ty mě i manžela zas pohlcují(jsem si vědoma , že vyrostou a už nás nebudou tolik navštěvovat a hlídání už taky nebude ) jinak občas společně vyrazíme , ale to bývá zřítka kdy. Já jsem zas holka do větru nevadí mi jít někam sama , ale můj koníček je , že se setkávám s mnoha lidmi a jsme na stejné vlně a manželovi večer povykládám co se mi cestou přihodilo nebo něco jiného a on zas co slyšel nebo udělal. Občas mi taky vadí , že je takový pecivál tak se snažím taky být chvilku doma,On se ptá ty dnes nikam nejdeš?