právník a netuší, že vydědit syna za těchto okolností není možné? to musí být fakt idiot :-D osobně bych s takovým rasistickým hovadem nebyla ani za cenu toho, že bych se měla o dceru starat sama a od něj brát jen výživné. a že by se zapotil, aby na to vydělal, to by se mohl spolehnout, jak nejsem zastáncem zlatokopek v jiných případech. je mi z pana doktora práv na zvracení.
Také bych nejásala do nebes kdyby si dcera přivedla cikána, ale bylo by to její rozhodnutí a její výběr! Řekla bych jí svůj názor a víc bych to neřešila! Pokud by byla vnoučata, rozhodně bych je chtěla vidět i kdyby se manžel stavěl na hlavu!
j66: no, sice se malé děti vozí autem, ale vézt někam na výlet půlroční dvojčata znamená rozhodně jet i s jejich maminkou. A otázkou je, jestli ona po tom zážitku s tchánem má chuť dělat si výlety na tajnačku za tchýní - což by taky znamenalo, že nejedou k ní domů, kde by si mohla dvojčata v klidu obstarat, přebalit, nakojit atd., ale že se teda budou celý den někde potulovat po venku, v restauraci apod.a o to už s dvěma miminama není o co stát. Taky si myslím, že schůdnější varianta momentálně je, aby Dita přijela za nimi. Mám pocit, že u ní by stačilo se rozhodnout a udělat to - a ne se dokola rochnit v tom, jak jsem na tom špatně a nic nemůžu a nikdo mi nepomůže a vůbec všechno je špatně a litujte mě.
zuzkasim: Amen! Kruté, ale pravdivé. Ditě bych příla, aby v sobě našla sílu, lehké to v její situaci bohužel nebude, ale přece si nechce nechat ukrást syna, vnouče a možná i prima snachu.
zuzkasim: To myslíte vážně? Malé děti se autem vozí úplně běžně, a co si pamatuji tak jízda autem takhle malé děti spíš uspává. Naše republika je malá a za 5-6 hodin jste z Prahy až v Bohumíně, do Aše je to z Prahy tak 3 hodiny. Po republice cestuji docela dost, takže vím že to je vždy cesta na otočku. Ano chápu, že jsou sociální případy pro které je to jak jet do Ameriky, ale z článku mi nepřišlo, že je to tento případ.
j66: Půlroční děti se obvykle neodváží manželem na druhý konec republiky. V půl roce se děti ještě obvykle kojí, cestovat s tak malými dvojčaty musí být zážitek (ne všechny děti v autě spí), to mi přijde blbost.
Co brání synovi, sebrat vnučky a přivézt je mámě ukázat? On přece ví, že je máma nemobilní . Můžou se sejít na hřišti, v cukrárně nebo v autě. Za tři roky, že by nenašli ani jednu možnost jak se sejít bez otce? .......................................Jen jestli není ten zakopaný pes ve slovech: "žádné pomoci nečekej" a syn na to jde přes matku a v podstatě citově vydírá.
tomama: to že se manžel nepostará je jen odhad, to fakt nevíte, m ůže bejt relativně normální jen má problém s cikánama, každopádně ale je vždy řešení jen je ho třeba uvidět a paní ho nevidí.
Jestli ta paní existuje, tak by v první řadě měla vyřešit svůj život než syna. One je zjevně ubohým stínem svého muže, bez něj se nedokáže ani uprdnout. Bohužel vím, že tohle je realita mnoha žen, zvykly si tak dlouho žít v kleci, až ani nevidí mříže, ani ty otevřená vrátka přímo před sebou.
Elynor: Fotka je z fotobanky (asi z kategorie free), tam si nemůžeš moc vybírat, když nechceš platit. Že by Dáma měla fotografa či platila za fotky... no neblbni, dle zoufalých snah dělit články na "boxíky" a už i reklam typu "zhubla bez diety a cvičení" jsou totálně v háji.Ještě reklama na zvětšení penisu tu nebyla, jinak už zoufalství dosáhlo vrcholu.
Na tom celém mě zaujalo jen ilustrační foto, na kterém je evidentně bílá dívka oblečená asi na maškarní za nějakou Carmen či co :-)) je pozoruhodné, jaké mají někteří jedinci představy o tom, jak má vypadat cikánka.
Právě, že pan ředitel Zeměkoule se nepostará, od toho má otrokyni, která je na něm zřejmě závislá i finančně, takže musí panu právníkovi zdůvodňovat každý výdaj. Možná by bylo dobře (pokud na to syn přistoupí), aby dojel k nim do bydliště, tam by paní na smuvené místo přišla i s dcerou a konečně by se setkali .
Ten příspěvek je takový zvláštní, paní řeší co dělá manžel synovi ale přitom mi připadá že problém je vlastně někde jinde, jendak v tom že nevídá vnoučata která vidě chce, což je podle mne iluzorní problém, řešit se dá všechno od udělání si řidičáku počínaje po ponechání dcery v péči manžela nebo pečovatelky, na jeden den by to jistě zvládli. Paní prostě chce aby se všichni v rodině měli rádi a je zcela bezradná, když se rádi nemají, ale "chtěním" nic nezmění, co si vzala za manžela, to má, jestli je s ním jinak šťastná z toho článku poznat není, ale tipuju si že pán asi o všem doma rozhoduje a ona ani nepípne a dělá co on jí říká, jinak by si totiž s touhle situací poradila. Dcera by jistě chtěla bráchu jeho ženu a děti taky vidět, vše jde vyřešit, ale paní chce být oběť v "neřešitelné" situaci a tak jí je. Mi připadá že tohle mají často ti co se o někoho starají že se stanou takovými trpiteli a za to že pomáhají postiženému v rodině se jakoby schovávají a jsou takovými mučedníky v područí zlého osudu, místo aby vzali svůj život do vlastních rukou. To že se paní stará od dceru je chvályhodné ale proto ještě nemusí přestat žít vlastní život.
Dito, tady se potkává víc problémů najednou. Snachy původ, reakce manžela, nemoc dcery, Váš podřízený postoj asi ke všemu, co rozhodne manžel. Známá kupříkladu kdysi mezi řečí řekla NESMÍM SE MALOVAT, ač nikdo z nás nikdy neslyšel jejího muže, jak na ni haleká...a tu řasenku okamžitě vyhoď! A v létě zase se stoickým klidem řekla manžel se nebude chtít stěhovat a tak trčeli roky v nadměrném bytě po odchodu dětí, nenáviděni celým panelákem, neboť lidi stáli o výměnu. Důchod a plat je rozdíl - a ani to s ním nehnulo. Jindy plánovala malování a sjednávala si pomoc se slovy, táty se malování netýká.....a vždy měla svatou pravdu. S jejím mužem nic nehnulo. Měl to tak zařízené a ona ho znala. Po jeho odchodu byla jako slepá myš. Rozum jí velel žít dle svého, ale neporadila si, neuměla to. Udělala pouze malé revolty, jako je přesun skříňky na místo, které odmítal, atd a jinak samozřejmě v tom bytě nadále zůstala, každý rok lamentujíc nad nedoplatkem. Dva důchody a jeden je přece rozdíl....a nehne to s ní...! Jak tady říkají děvčata, Váš muž má svůj postoj a Vy přece můžete mít jiný! Je to i Váš syn! Problém není Romka - mimochodem asi inteligentní stvoření, co tu čtu, ale Vaše reakce na předsudky Vašeho muže. Taky bych nejásala. Což o to. Důležité ale je, jaká ta snad holka je! Nepřála bych tomu Vašemu diktátorovi, aby jednou čekal, až mu ve stáří poslouží. Vaše nemocná dcera, která sama pomoc trvale potřebuje, ta o něj asi nebude moci pečovat. Vidí ten Váš chlap dál, než do zítra a nazatýden?
Paní Dito, se vším, co zde bylo napsáno, souhlasím. Chápu, že na vás celá situace, jak synův odchod, rozpor s otcem a nemoc dcery, padla jako balvan a je pro vás těžké jej zvednout a postavit se, natož jakkoliv bojovat. Ale musíte. Váš muž má možná pravdivé a rozumné argumenty, ale nemá srdce. Má možná vzdělání, praxi a rozum, ale nemá kapku moudrosti. Můžete tedy předpokládat, že stejně rozumnými a pravdivými argumenty a příklady ze soudů, vás bude časem nutit dát dceru do ústavní péče. A až vy se z celé situace zhroutíte docela, vás strčí do ústavu, byť jiného, taky. A pokud narazí na prima bílou šťabajznu a opustí vás, dokáže vás rozumnými argumenty přesvědčit, že tak je to pro vás vlastně nejlepší. Proto si nesmíte nechat vzít všechno a nesmíte zůstat na takovém člověku závislá. Ani vy, ani dcera. RS je v takovém mladém věku strašná nemoc, nemůžete s ní bojovat s kamenem na krku, kterým je vám manžel, ale musíte doufat v nějakou oporu. Možná právě syn a rodina jeho ženy vám ji poskytnou. Možná právě proto osud milosrdně vehnal vašeho syna do náruče Romky. Ano, jsou jiní, jsou možná divocí, nepochopitelní, ale především tím, že člověk, rodina, dítě, jsou u nich na prvním místě a až daleko daleko za nimi je to hmotné zázemí. Určitě vás rádi přijmou a pomohou vám.
Píšete to nádherně - taky nechápu, proč je paní tak uvázaná a tvrdí, že rozhodně nemůže syna navštívit. Vždyť o víkendu snad je manžel doma, dceru by tam samotnou nenechala a tak se prostě někdy postará o dceru tatínek, ona mu může jen oznámit, že ten den pojede na návštěvu do Prahy, že se postará o dceru a hotovo. A jestli se mu to líbí nebo ne, bych vůbec neřešila - maximálně kdyby něco kecal, tak bych mu řekla, že mně se zas nelíbí jeho chování, jemu se nemusí líbit to moje, ale to je tak vše. Nebo jak tu píší někteří, do Prahy se dá dostat i s vozíkem a kdyby to naplánovala a zorganizovala, tak by třeba udělala i dceři velkou radost, že by mohla uvidět bráchu a jeho rodinu. Ať si zjistí, jaké má možnosti a vyrazí. Nechápu, jak se může takto nechat vmanipulovat do situace, která jí nevyhovuje a trápí ji. Proč si to prostě nezařídí tak, že ona syna vídat chce, tak tam jezdí, on nechce, tak holt se drží bokem. Každý podle svého.
No,už se staly i horší věci.Buď on ji povznese výš,nebo ona jeho stáhne dolů,nic horšího se asi nestane.Možná jim to vyjde a budou slušná rodina,nebo ne.Chápu pana manžela,že se steká,já bych též nejásala na jeho místě,ale hned zavrhovat syna i jeho rodinu,to jsou gesta na prd.Vy máte možnosti různé,jak se vidět s vnoučaty,ale v té závislosti na manželovi se bojíte,aby se zloba a nenávist nepřenesla i na vás.Tak se setkejte někde na půli cesty,doma bych o tom nemluvila.Možná jednou i choť změní názor,až se přesvědčí,že to u syna funguje.Možná ho i z povzdálí tajně sleduje,nezdá se mi,že by se vlastní krve zcela zřekl kvůli tomuhle všemu.
zuzkasim: plně se s Váma ztotožňuji .
zuzkasim: Přesně tak máš úplnou pravdu a on má navrch JÁ jsem nepostradatelný . Nezlobte se , ale stýskat si , že nevidí vnoučata je blbost prostě za nima zajedu a jinak nepotřebuje manžela na odvoz dcery je autobus bezbariérový aj. Taxi pro zdavotně postižené . Prostě naložím dceru určitě by taky chtěla vidět neteře a synovce a jedu .A manžel ať se postaví na hlavu. Prostě jen chtít . Je vidět , že se nechá kočírovat a neumí se rozhodnout. Je to škoda i pro vnoučata nevidět i druhou babičku.Moje druhorozená dcera si vzala také cigána jak on říká já nejsem rom já nekradu . Manžel taky nebyl na svatbě , ale já a její sestry jsme byly . A ještě kombinace s jehovisty . Tak si dovedete představit co u nás občas bylo . Vše se dá zvládnout . Vnuk je navíc špatně chodící s mírnou poruchou mozku .Je pravda , že jsou temperamentnější a hlučnější , ale vše se dá ukočírovat. Nikdy bych si nenechala mluvit jestli mám nebo nemám jít za vnoučaty a dcerou .Zeť je šikovný pracuje a postavili společně dům .
No tak jeden víkend za čas se pan docent postará o vlastní dceru a Dita si může vyjet za synem do Prahy, odpočinout si a vychutnat si vnoučata.
Milá pisatelko, problémem není váš muž, který se nedokázal přenést přes výběr synovy manželky, problémem je vaše závislost. Mít postižené dítě, okamžitě si ten řidičák udělám. Nikde není psáno, že muž tu bude věčně a déle jak vy. Může mít nehodu ze dne na den a jak to budete s dcerou řešit např. s návštěvou lékařů? Pokud máte příspěvek na péči o těžce nemocného člověka, který potřebuje celodenní péči, můžete si občas zaplatit pečovatele. Pak si můžete klidně odjet na celý den. Dobrovolně se k někomu uvázat tak, že se od něj roky nevzdálím na více hodin, je naprostá hloupost, ať jde o nemocného rodiče, dítě či partnera. Ničíte sama sebe. Mimochodem víkend by vaše dcera se svým tatínkem doma nezvládla? Omlouvám se, že jsem tak krutá, ale sama se rochníte ve svém vlastním bahýnku a neděláte nic proto, abyste se z něj zvedla. Ono totiž dá mnohem víc práce něco udělat - řidičák, sehnat pečovatele, organizačně vše zvládnout, než si stěžovat a plakat nad svým osudem.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.