Podvedla jsem svého manžela. Neplánovala jsem to, ale vyspala jsem se s naším sousedem. Stalo se to dvakrát, podruhé nás manžel přistihl přímo při sexu. Od té doby mám doma peklo.
1. Neříkám, že si to nezasloužím
Samozřejmě, že za to, co jsem provedla, musím nést následky. Jenže pokud se manžel vyjádří ve smyslu, že mi to odpustí a chce se mnou dál být, tak by se i on měl podle toho chovat. Ne tohle říct a pak se mnou jednat jako se zločincem, kterého doma jen trpí.
Náš soused se mi líbil vždycky, bydlíme vedle sebe asi pět let, ale nikdy jsem se na něj nedívala jako na potenciálního milence. Byl to prostě soused. Až letos se to začalo nějak měnit. Tedy ne že bych něco takového plánovala, ale s manželem jsme měli docela velkou krizi (jsme spolu sedm let, tak to je ta pověstná, co touto dobou přichází) a já spíš ze vzteku, abych se odreagovala, začala koukat po jiných mužích, a porovnávala je s tím svým.
Nechtěla jsem mu být nevěrná, aspoň zpočátku určitě ne, brala jsem to jako hru. Jenže jsem netušila, že se sousedovi líbím. Je svobodný a co vím, tak i bez nějaké stálejší přítelkyně, viděli jsme u něj už vícero žen, navíc i mladší než já. Jsem hloupá, ale když jsem ho najednou začala zdravit s větším úsměvem a občas s ním dala do řeči, vyložil si to, co jsem já brala celkem nevinně, jinak, a zareagoval celkem pochopitelně.
- Jak pokračoval příběh paní Emy dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou čtvrtou kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 4
2. Věřila jsem, že teď vše bude zas dobré
Když mě pozval k sobě domů, ještě jsem sama sobě namlouvala, že to je jen přátelská návštěva a o nic nejde. A i když jsem po vstupu do bytu poznala, že o přátelství tu tedy nepůjde, ještě jsem byla rozhodnutá to stopnout a celé nedorozumění vysvětlit. Jenže pak mě hned za dveřmi popadl do náruče, začal líbat - a mně najednou vypnul mozek a všechno mi bylo jedno.
Sex s ním byl prostě skvělý. Jednoduše proto, že to bylo po sedmi letech něco jiného. To samozřejmě není důvod k nevěře, to vím... I proto jsem mu rovnou řekla, že to bylo sice krásné, ale taky poprvé a naposled. Potutelně na mě koukal a pak řekl: "Jak chceš, ale ty přijdeš. Já to vím." Trochu se mě dotklo, jak si tím byl tak jistý.
Asi čtrnáct dní se nic nedělo, dokonce jsem ani neměla tak velké výčitky, jak jsem si myslela. Naopak jsem se na svého muže začala konečně zase dívat s láskou, jaká tam byla dřív. Probralo mě to a chápala jsem názory, že někdy může nevěra pomoci restartovat vztah. Věřila jsem tomu a myslela, že odteď už bude vše dobré. Místo toho jsme se ale další večer s mužem pohádali jak ještě nikdy, kvůli naprosté prkotině!
Pokračování 3 / 4
3.Přistihl nás v tom nejlepším
Druhý den byla sobota, a ráno u snídaně hádka pokračovala. Manžel se nakonec sebral a jel na ryby. Já dlouho nevěděla, co dělat, až jsem zjistila, že stojím u sousedových dveří. Nebyl doma. Uf, aspoň neudělám nějakou blbost, řekla jsem si. Jenže když jsem se vracela ke svému bytu, potkala jsem ho na schodech. Jen jsme se na sebe podívali a o pár minut později už jsme byli v naší koupelně. Odtáhla jsem ho tam s posledními zbytky rozumu, že tam snadno zakryju stopy. Jenže jsem nepočítala, že manžela to na rybách nebude bavit a vrátí se tak brzy!
Scéna to byla jak z filmu. Křik, pokusy o vysvětlení, úprk souseda, slzy, výčitky... Byl to divoký víkend, na jehož konci mě manžel překvapil. Řekl, že to zřejmě bylo potřeba, abychom se oba probrali. Že on mě miluje a ví, že jsem byla poslední dobou nešťastná. Prý mi to odpustí, taky na tom má svůj podíl viny, a půjdeme dál. Padla jsem mu kolem krku, nečekala jsem, že se k tomu takhle postaví, a v mých očích ještě stoupl.
Jenže tenhle krásný proslov byl to poslední hezké, co od té doby z jeho strany bylo! Nerozumím tomu. Manžel sice tohle řekl, ale chová se naprosto opačně. Každý den - a jsou to zhruba čtyři měsíce, co se to stalo - mi dává najevo, že mi neodpustil. Je jedna velká chodící výčitka a trestající ruka v jednom. Nedá se s ním normálně bavit, všechno stáčí na moji nevěru. Ať mluvím o čemkoli, ve všem vidí nějakou souvislost.
Pokračování 4 / 4
4. Odpustil jsem ti, ale zapomenout nemůžu
Když chci jet na výlet, je to proto, abych neviděla souseda, když si chci koupit něco na sebe, je to proto, abych ho mohla svádět. Uvařím jeho oblíbené jídlo - to si myslím, že tím smažu, co jsem provedla? Neuvařím nic - to mi tedy rychle otrnulo, že ho tak zanedbávám! Ať udělám cokoli, je to špatně. O sexu ani nemluvě, tam to prostě nefunguje. I když se chovám jako dřív, poslouchám poznámky, že tohle jsem dřív nedělala a mám to určitě od něj.
Udělala jsem chybu, že jsem na začátku na tohle přistoupila. Cítila jsem se vinna a věřila, že si takové zacházení zasloužím. A manželovi to evidentně dělá dobře, že mě může takhle ponižovat. Tuhle jeho stránku jsem vůbec neznala! Poslední dobou už je toho ale moc. Takhle "odpuštění" nevypadá. Zkusila jsem mu to říct, ale hned mě utnul. "Samozřejmě že jsem ti odpustil. Ale zapomenout nejde. To ještě potrvá dlouho, nemůžeš čekat, že hned druhý den budu dělat, jako by se nic nestalo."
Jenže právě tak to přece musí být, pokud máme jít dál. K čemu bude spolu zůstávat, pokud mi bude denně dávat najevo, co jsem provedla. Pak na mě stejně nemůže pohlížet jako na ženu, kterou má ráda, když si to bude připomínat. A ještě horší je, že i já k němu takhle ztrácím lásku a úctu. Bojím se, že když to takhle půjde dál, stejně půjdeme od sebe, takový vztah nemá šanci. Jak mu to ale vysvětlit?
Ema, 32 let
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!