Emocionálně nestálí partneři jsou lepší pro přežití v nebezpečí

| Autor: Famous | Rubrika: Láska a vztahy

Cítit se šťastně a bezpečně ve vztahu, po tom touží naprostá většina lidí. Jenže mít emocionálně stálého partnera nemusí být výhodné vždy. Podle izraelských psychologů je to dokonce velmi nevýhodné v době nouze a v nebezpečí.

V tom se naopak hodí mít partnera emocionálně nestálého, který je pohotovější a pro přežití výhodnější.



Podle izraelského experimentálního psychologa Tsachiho Eina Dora evoluce lidskou společnost formovala tak, aby sestávala z emocionálně stálých i nestálých individuí. Pokud totiž čelí hrozbám, reagují lidé různě podle toho, jestli považují svět za bezpečné či nebezpečné místo. Různé typy reakcí formují lidi více či méně naladěné na různé typy nebezpečí.

A evoluce vytvořila mix lidí s různými styly připoutání (attachmentu), protože směs různých typů má lepší šanci na přežití než skupina tvořená pouze stabilními či pouze labilními jedinci.

„Emocionálně stabilně připoutaní a klidní lidé mají nevýhody. Reagují i konají pomalu, protože se musejí nejprve zorganizovat,“ vysvětluje Ein Dor, proč je lepší být v krizi a nebezpečí labilním typem.

To podle něj vysvětluje, proč má polovina populace nepevný a vrtkavý styl partnerského připoutání, zatímco jako partnery většina lidí preferuje jedince bezpečné a stabilní.

Bezpečné neboli pevné připoutání (attachment) mají lidé, kteří vidí svět většinou jako bezpečné místo, dokážou se s optimismem soustředit na své úkoly a nenechají se stáhnout do bahna negativních myšlenek. Vyhledávají skupiny a dobře v nich pracují. Nejistý či nepevný styl připoutání mají lidé, kteří jsou úzkostní, většinou tíhnou k podobným lidem, jsou přitom rezervovaní, vyhýbaví, rádi řeší problémy sami a málo spoléhají na partnery.

Typ attachmentu se vyvíjí v dětství. Malé dítě se totiž nemůže spoléhat na sebe a je závislé na rodičích. Když pláče a rodiče ho rychle utiší a přijdou k němu, dítě má pocit, že svět je bezpečné místo. Když ale rodičovská pomoc nepřijde včas a není adekvátní, dítě pociťuje úzkost a získává nejisté emocionální připoutání.

Ein Dor se zabýval výzkumem attachmentu experimentálně ve skupinách dospělých lidí. A došel k závěru, že nejistý styl attachmentu je evoluční adaptací, která je výhodná v nebezpečí a období nejistoty. Proto se tento styl attachmentu přenáší a lidé s tímto stylem připoutání mají ve společnosti své místo.



ČTĚTE TAKÉ:
Cizoložníci a prostopášnice versus monogamie


Komentáře

Komentářů celkem: 0

Další články z rubriky

Zpověď rodičů: Jak nám děti zkazily sex

Zpověď rodičů: Jak nám děti zkazily sex

23. 5. | Každý, kdo má dítě, ví velmi dobře, jak ten prcek dokáže zkomplikovat sexuální život. A co potom,…

PETRA (40): Nemohla jsem otěhotnět, a tak mě přítel sledoval

PETRA (40): Nemohla jsem otěhotnět, a tak mě přítel sledoval

23. 5. | 13 | Petra prožívala velkou lásku a velmi toužila po miminku. S partnerem se jí však nedařilo počít, což…

8 vět, které rozhodně nechcete od muže slyšet v posteli

8 vět, které rozhodně nechcete od muže slyšet v posteli

20. 5. | Mužům občas chybí v chování k ženám diplomacie a takt. Nejhorší pak je, když k nevhodné situaci…

Máte tajemství? Co ženy skrývají před svými partnery?

Máte tajemství? Co ženy skrývají před svými partnery?

18. 5. | Říkáte pravdu za každou cenu, nebo se občas raději uchýlíte k milosrdné lži? Které věci by podle…