Emocionálně nestálí partneři jsou lepší pro přežití v nebezpečí

| Autor: Famous | Rubrika: Láska a vztahy

Cítit se šťastně a bezpečně ve vztahu, po tom touží naprostá většina lidí. Jenže mít emocionálně stálého partnera nemusí být výhodné vždy. Podle izraelských psychologů je to dokonce velmi nevýhodné v době nouze a v nebezpečí.

V tom se naopak hodí mít partnera emocionálně nestálého, který je pohotovější a pro přežití výhodnější.



Podle izraelského experimentálního psychologa Tsachiho Eina Dora evoluce lidskou společnost formovala tak, aby sestávala z emocionálně stálých i nestálých individuí. Pokud totiž čelí hrozbám, reagují lidé různě podle toho, jestli považují svět za bezpečné či nebezpečné místo. Různé typy reakcí formují lidi více či méně naladěné na různé typy nebezpečí.

A evoluce vytvořila mix lidí s různými styly připoutání (attachmentu), protože směs různých typů má lepší šanci na přežití než skupina tvořená pouze stabilními či pouze labilními jedinci.

„Emocionálně stabilně připoutaní a klidní lidé mají nevýhody. Reagují i konají pomalu, protože se musejí nejprve zorganizovat,“ vysvětluje Ein Dor, proč je lepší být v krizi a nebezpečí labilním typem.

To podle něj vysvětluje, proč má polovina populace nepevný a vrtkavý styl partnerského připoutání, zatímco jako partnery většina lidí preferuje jedince bezpečné a stabilní.

Bezpečné neboli pevné připoutání (attachment) mají lidé, kteří vidí svět většinou jako bezpečné místo, dokážou se s optimismem soustředit na své úkoly a nenechají se stáhnout do bahna negativních myšlenek. Vyhledávají skupiny a dobře v nich pracují. Nejistý či nepevný styl připoutání mají lidé, kteří jsou úzkostní, většinou tíhnou k podobným lidem, jsou přitom rezervovaní, vyhýbaví, rádi řeší problémy sami a málo spoléhají na partnery.

Typ attachmentu se vyvíjí v dětství. Malé dítě se totiž nemůže spoléhat na sebe a je závislé na rodičích. Když pláče a rodiče ho rychle utiší a přijdou k němu, dítě má pocit, že svět je bezpečné místo. Když ale rodičovská pomoc nepřijde včas a není adekvátní, dítě pociťuje úzkost a získává nejisté emocionální připoutání.

Ein Dor se zabýval výzkumem attachmentu experimentálně ve skupinách dospělých lidí. A došel k závěru, že nejistý styl attachmentu je evoluční adaptací, která je výhodná v nebezpečí a období nejistoty. Proto se tento styl attachmentu přenáší a lidé s tímto stylem připoutání mají ve společnosti své místo.



ČTĚTE TAKÉ:
Cizoložníci a prostopášnice versus monogamie


Komentáře

Komentářů celkem: 0

Další články z rubriky

Letní sex v přírodě: Na co si dát pozor?

Letní sex v přírodě: Na co si dát pozor?

Dnes | Léto je konečně tu a horké počasí vyvolává v lidech touhy a chtíč. Příroda přece skýtá tolik míst k…

BLANKA (45): Můj partner je sexy, ale tak trochu hloupý

BLANKA (45): Můj partner je sexy, ale tak trochu hloupý

Dnes | 4 | Blanka má za sebou nevydařené manželství a nyní je ve vztahu s mužem, který je naprostý opak jejího…

MILADA (48): Vzala jsem si podruhé stejného muže. A je to mnohem lepší

MILADA (48): Vzala jsem si podruhé stejného muže. A je to mnohem lepší

25. 6. | 1 | Rozejít se s partnerem ve dvaceti a pak se k sobě zase vrátit je celkem běžné. Jaké to ale je, když…

Jste dobrá v posteli? Poznáte to podle své postavy

Jste dobrá v posteli? Poznáte to podle své postavy

24. 6. | Co všechno může naznačit vaše postava? Třeba i to, jaká jste milenka! Pamatujte ale na to, že ať už…