Eva (40): Je mi 40, ale vypadám na 60. Proč zrovna já?

V dnešní době jsou takové možnosti plastické chirirgie,stačí na to mít peníze a udělají vám nový ksicht natotata! Zde ale jsou v pozadí větší problémy,než vrásky a vaky pod očima: myslet si ale,že nějaký muž baží makat na cizím a pečovat o tři cizí děti ,to je naivita.Co by z toho měl? Občas nějaký sex, a dál? Připadá mi,že by paní chtěla zásah zhůry,nějaký bůh či co by jí seslal někoho,kdo by se o vše postaral,a ona by se vypravila meditovat do Indie a všechny starosti by po jejím návratu zmizely-děti by vyrostly,barák se dodělal,práce by byla potěšením za závratný příjem a byla by v sousedním baráku....Naivita a sny musí pryč,nezbyde,než se poprat se vším,však čas ukáže,co je a co není důležité.Naštěstí život uplyne velice rychle,tak se paní ještě dočká i klidu a pohody.

Mata69: no jo, jenže sehnat práci za mzdu o 2 - 3 tisíce nižší v místě bydliště je dost problém. Taky bych sehnala práci v místě bydliště. Jenže kdybych dělala tam totéž, co dělám v Praze, můj plat by byl nižší o 12, slovy dvanáct tisíc, a to v tom nejlepším případě. V horším i o 15 tisíc. No a to je dost podstatný rozdíl. To radši dojíždím a výhledově přesunu to bydliště, než bych se spokojila s menším platem. Do důchodu mám daleko a závazky se platit musej.

helza: no ale podle článku si s těmi financemi moc dobře neporadí...takže? Buď je mimo, ačkoliv asi na svém postu v bance nějak úspěšná je (a nebylo by to nic mimořádného) a nebo je zase celý článek vycucaný z prstu ;-)

modrodolka: Máš pravdu. Myslím si, že pisatelka má krom všeho ještě jeden velice podstatný problém a to je nedostatek pohybu. Přesto, že se dře od rána do večera, pohyb na čerstvém vzduchu a rošťačení s dětmi ji chybí.

Jinak tím, že živí rodinu, má asi problém v tom, že hledat si novou práci vyžaduje čas a přechod na nové místo možná znamená nějaký měsíc bez výplaty, což si Možná nemůže dovolit.

Mata69: Jestliže paní pracuje v bance a jak psala, dotáhla to tam docela daleko, předpokládám, že s financema si ví rady dost dobře. I když právě tady vyvstávají pochybnosti o autenticitě článku. Myslím na značnou neopatrnost ohledně financí u zaměstnankyně banky.

Paní v článku píše, že již bance pracovala a byla taky strhaná a na pokraji zhroucení, ač ještě mladá, před tím, než ji její, dnes už zemřelý muž, odtamud vytáhl. To, co ji trápí je tedy ta práce v bance, vztahy, které tam panují, prestižní a nepřátelská atmosféra, zodpovědnost. Vrásky možná nejsou v její tváři tak podstatné, jako celkový vystresovaný výraz, plynoucí z nálady a pocitů bez radosti. Řešením tedy není změnit bydlení, je odejít z té banky.
.......................................................................................................................................Jinak my jsme bydleli ve městě (v Olomouci), ve vlastním bytě, nikoliv v nájmu a dnes bydlíme v domku na vesnici. A musím potvrdit, že výdaje za bydlení máme dnes zcela nesrovnatelné, přesně 8x nižší. I ve vlastním bytě se platí do fondu oprav, vodné a stočné je ve městě drahé. Ve městě jsme sotva vycházeli a to muž pracoval. Dnes jsme oba v důchodě a opravdu hodně ušetříme. I přitom, že jsme zařizovali bydlení, kupovali spoustu nábytku a spotřebičů a kdoví čeho, nakupovali vybavení zahrady, stromky, keře, kytky a tak. Bydlet v nájemním bytě může znamenat navíc to, že majitel bytu může nájem kdykoliv zvýšit. A pokud vím, nájmy v Olomouci jsou podle mne tak vysoké, že se možná rovnají splátkám za její hypotéku i bez poplatků za energie, vodné, stočné, kominíky a nevím co ještě.........................................................................................................................................Co se týče dojíždění, nevíme, zda dojíždí po dálnici, nebo ne. A kolik z těch 40 km jede Prahou. My jsme 20 km od města, ve městě jsme za 10 minut od nastartzování auta. A to máme k dálnici asi 6 km. Když ale jedeme třeba k veterináři, pak se táhneme dalších 30 -45 minut městem. (hlavně podle toho, jak volné jsou vlakové přejezdy). A to je Olomouc, ne Praha. Tam je snad rychlejší zaparkovat na okraji a do práce dojet metrem. :-)))

modrodolka: může hypotéku zkusit přetáhnout do jiné banky, nová jí zpravidla nabídne lepší podmínky než ta stávající - takže určitě to jde a mohla by ušetřit na splátkách,nebo o pár let hypotéku protáhnout a snížit si tak splátky...jasně, že řešení jsou. Jen se musí hledat a ne naříkat na osud.
Když najde místo blíže bydlišti, bez dojíždění, tak může klidně 2-3 tisíce ušetřit za dojíždění, takže když bude mít práci o tuto částku nižší, je pořád "na svým".
Pořád je to o tom, jestli chce začít pracovat na svým vzhledu, musí si uspořádat život a mít na to, věnovat si sobě, čas. To už tu zaznělo na začátku, musí začít konat a ne sedět a naříkat. Samo se nesrovná a nezmění nic.

Mata69: toto řešení mi připadá nejlepší. Protože i kdyby našla blízko zaměstnání vhodný byt, co zas ta maminka? Ta by zase na hlídání musela dojíždět-a to by asi bylo neschůdné. Podmínka je, aby našla práci v místě, kde má domeček neb velmi blízko a nižší plat by jí vyvážil o mnoho větší klid. Pak by i zkrásněla.
Kdyby se ty 4 hodiny, co dojíždí, věnovala dětem a zahrádce, udělala by líp, pěstováním zeleniny a ovoce by ušetřila plno peněz .A nejde zažádat o snížení hypotéky z hlediska toho, co se jí stalo?

j66: v článku se píše - denně se ptám, kdy to skončí - jestli splácení hypotéky bude trvat ještě cca 15 - 20 let, tak to hned tak neskončí. Pravděpodobnost, že se dotyčná zhroutí dřív, je celkem vysoká. Pravděpodobnost, že uloví někoho, kdo by jí pomohl splácet, je celkem nízká. A jestli ona něco neudělá - cokoli, tak se samo od sebe nic nevylepší. Takže dál splácet hypotéku a čekat na nějaký zázrak, byť i s tím faceliftem, to zas já pokládám za špatnou variantu. Paní to ani nepřeju, ani nezávidím. Hloupé je, že to odnáší ty děti, na které jejich matka nemá čas, a babička, která musela rezignovat na svůj vlastní život a dělat chůvu vnoučatům. Co na to říká dědeček, to se tam ani nepíše, dost pochybuju, že je nadšený.

lebahu: No ale paní dělá v Praze , tak proč by si kupovala byt v menším městě? Aby místo z baráku na vesnici dojížděla z bytu v menším městě. Já to jako lepší řešen nevidím! Ve svém domě si může spotřeby energií mnohem lépe vyřešit, úsporné spotřebiče atd. V bytě se poplatky rozdělí na všechny vlastníky a to se ovlivnuje dost složitě. Já vidím jako lepší variantu doplatit hypotéku a z premiíí si udělat facelift :-))

Kámoška (se třema dětma, dluhy, otcem v baráku, který vydá za 3 tchýně a bez plastiky) si našla bezvadnýho chlapa (už jsou spolu 15 let), takže zázraky se dějí. :-)

lebahu: :-)) to je fakt - "vyžehlení" obličeje zas tolik nestojí, a jestli je to fakt jediná věc, která tu paní trápí... Ovšem teda chtěla bych vidět toho chlapa, co by do toho šel - tři děti, tuna závazků a tchyně nastěhovaná v baráku. To by musel být hodně odvážný muž :-)

I když my tady řešíme co by měla a ona má v podstatě jedinej problém, že má vrásky a má strach, že s tím ksichtem nesbalí žádnýho chlapa. To spraví za pár tisícovek plastika, takže proč se tady dohadujem o hypotékách.

j66: Předpokládám, že po prodeji domu by jí nějaké peníze zůstaly, takže byt v menším městě by za to i koupila. A pokud ne, poplatky za energie platí i v bytě i v domě, takže rozdíl žádný nebo zanedbatelný a běžná údržba domu a malé průběžné opravy (zvlášť když si na vše někoho bude muset najmout a zaplatit) taky něco stojí. To jsou běžné představy lidí z města (a bytu), "ty se máš, ty máš na baráku všechno zadarmo". Ano, možná se oproti městskému životu dá nějaká hotová koruna ušetřit, ale je vykoupená tvrdou prací. Většinou když si člověk spočítá, že místo "okopávání vlastních brambor" by stejný čas strávil někde na brigádě, tak zjistí, že by si těch "brambor" mohl koupit 2x tolik.

j66: já nepsala, že to není nemožné takové vzdálenosti dojíždět, ale musí si to každý spočítat, jestli se mu to vůbec vyplatí, jestli není lepší vzít práci za míň peněz, ale v místě (nebo lepším dosahu), protože to v konečným výsledku vyjde stejně, jen s menší časovou ztrátou. A paní horko-těžko řeší péči o děti za pomoci své matky, takže to pro ní asi úplně OK není.

Elynor: Na placení nájmu není špatného nic. Ale přestat platit hypotéku na barák a začít platit nájem 3+1 (se třemi dětmi to na menší byt není) , to bude s poplatky za energie na cca stejné výši . A to mi teda přijde jako špatné řešení.

janky: dneska na tom banky de facto netrvají, aby byla hypotéka zajištěna životní pojistkou, ano - vnutí lidem jakousi pojistku (často bývá nedostatečná), protože jim to sleví setinu procenta na úrocích. Dříve to tak bylo, a banka figurovala (vyžadovala to) jako oprávněná osoba v té životní pojistce. Dnes se to tak už nedělá. Ale je na odpovědnosti každého, aby takové zajištění měl. A k tomu dědictví, tuším, že vy jste ještě měla dědické řízení podle starého "občana", nevím jestli to není dnes trochu jinak. Myslím tím, že by děti nemohly zdědit dluhy. Ale to fakt nevím.

j66: co je špatného na placení nájmu? Plno lidí platí nájem a nebere to jako újmu :-)

Co se týká dojíždění - já dojíždím denně do práce 60 km tam a zase zpátky. Jedna cesta trvá dvě hodiny = pěšky na nádraží, pak vlak, pak metro a bus. Zpátky totéž v opačném pořadí. Denně čtyři hodiny ztraceného času. Mám toho plné kecky a nebaví mě to, unavuje mě to a to nemám ty tři děti, které doma pláčou po mamince a nemám na krku nůž ve formě splácení hypotéky. A stojí mě to třicet tisíc ročně, za to bych měla parádní dovolenou, například. Jezdím takhle už osmý rok a velice doufám, že už poslední, že se mi podaří to změnit ještě letos, protože to fakt není k životu, tohleto. Ano, hodně lidí dojíždí běžně, vlaky jsou plné. Ale neznám nikoho, kdo by si to pochvaloval - pro všechny je to řešení spíše nutné, nikoli vítané a praktické. A jak se jim naskytne příležitost, obvykle toho radostně nechají, není to nic, oč by se člověk dral.

Tak prodá barák, umoří dluhy a půjde do nájmu a místo hypotéky bude platit nájem, To si teda pomůže!

Elynor: Dům, i když zatížený hypotékou, je stavebníků, nikoliv banky, jak psala Mata. A u opatrovnického soudu to funguje tak, že nezletilé děti dědí v první řadě nemovitý majetek, takže zákonný podíl na baráku po otci, ale nemohou dědit dluhy, takže hypotéka šla komplet za mnou, ne jen podíl s tím, že by děti ze své části umořily část hypotéky. Ale je fakt, že bych se divila, kdyby pán neměl životní pojistku na zajištění hypotéky - naše hypoteční banka na tom kdysi trvala...

Mata69: dobře, napsala jsem to tak pro zjednodušení - banka má zástavní právo, a pokud dlužník přestane platit, uplatní toto zástavní právo. A to se obvykle dělá zpeněžením předmětu zástavy, nejlépe prodejem, případně dražbou. Konečný důsledek je stejný.

Mata69: Moje sestra dělá v MB , každý den jezdí cca 40km,. V prstenci okolo Prahy 40-50 km se dojíždí také běžně. Samozřejmě si to každý musí zvážit, jestli se mu to vyplatí .

j66: Pokud se motá část cesty přes Prahu, tak možná i dvě hodiny tam a dvě zpátky. Jo, ona to asi dá, ale PROČ? Aby v 60-ti byla strhaná na 80, děcka pravděpodobně v nějakém prdelákově (na baráku kde je akorát práce a s matkou, která na ně neměla čas, i když "ne vlastní vinou") nezůstanou, takže tam bude gepět sama (partnera si v tomto šrumci asi nemá šanci najít) a přemýšlet, kde vezme prachy a síly na další opravy a běžnou údržbu domu? Ale bude ji hřát dobrý pocit, že nezklamala...no za to si nový život nekoupí.

j66: 50 km na dojíždění, pokud nejde opravdu o velmi lukrativní a velmi dobře zaplacené místo, mi "normální a běžné" nepřipadá. To je téměř hodina do a hodina z práce. To paní tak 4 tisíce měsíčně projede, doma prakticky není...opravdu by v jejím případě bylo vhodné poohlídnout se po jiném, byť hůře placeném místě v blízkosti bydliště.

Evidentně když si hypotéku na dům brali, o nějakém zajištění životní pojistkou nejspíš ani nechtěli slyšet a nechtělo se jim platit další "zbytečné" výdaje, jak už to tak bývá. Protože po smrti manžela by jí měla paní ideálně celou zaplacenou životní pojistkou manžela, nebo aspoň z velké části. A teď by byla bez starosti jak zvládnout splátky.

Elynor: dům zatížený hypotékou nepatří bance, to je další mylná představa, patří konkrétnímu vlastníkovi (nebo vlastníkům), kteří si tu hypotéku na něj vzali. Jen tím domem ručí té bance. Prodat jde dům i s hypotékou, není to nic mimořádného, fakticky se to provede tak, že prodejem toho domu se umoří ta hypotéka. A kupující si vezme hypotéku novou.

Dasa52: Souhlasím s Vami , 50 km je běžná vzdálenost na dojíždění. jak do prahy, nebo třeba dojíždění do MB je to 40-50km autem úplně běžné. Já bych teda zrekonstruovaný barák neprodávala. Pokud ho přestavěli tak za něj vložené peníze zpátky nedostanou, Na 3 děti by musela koupit aspon 3+1 a to by jí asi ani peníze z prodeje baráku po umoření dluhu nestačily tady okolo prahy určitě ne. Paní je prostě unavená. ale ona to dá :-)

V článku se píše, že paní splácí hypotéku. To znamená, že dům není ani její ani dědictví dětí - dům patří bance, dokud hypotéka není celá splacená. Prodat dům zatížený hypotékou možné je, byť to není snadné, ale pořád je to lepší varianta, než počkat, až se paní zdravotně sesype a nebude moci splácet, takže o dům nakonec stejně přijde.

ad dům - prodat ho nemůže, protože po tatínkovi na něm mají dědické podíly i tři děti. Jsem v podobné situaci - do osmnácti let dětí za ně v tomto ohledu jedná opatrovnický soud, a bylo mi řečeno, že primárním cílem tohoto soudu je udržet nezletilým dětem majetek. K soudu musí navíc jít každá případná větší rekonstrukce, oprava, pronájem,všechno. A kdo vám bude čekat na rozhodnutí soudu? Jinak dokud děti studují, avšak nejdéle do 26 let, mají nárok na sirotčí důchod a ona na vdovský, pokud se znovu nevdá.

Nárok na sirotčí důchod by být měl. Kamarádův otec se zabil na kole, normální pracující chlap. Kamarád, té doby student Vš, důchod normálně dostal a to i v celkem slušné výši. Nicméně nevím, nakolik s těmito penězi pak může ona disponovat.
Ovšem větší problém, než ten finanční vidím jinde - péče o tři děti není zrovna sranda a už vidím chlapa, který bude do takového chomoutu chtít skočit...

Dasa52: děkuji za poučení, ale nemáte zcela pravdu. Pojištění schopnosti splácet za vás hypotéku nezaplatí. Zaplatí max. roční splátky - v případě dlouhodobé pracovní neschopnosti nebo v případě, že přijdete o práci. (i to má, ale vcelku přísná pravidla). Rozhodně to nedoplatí hypotéku. A jinak souhlasím - chlap s rodinou a hypotékou na krku by měl mít životní pojištění - ale bohužel nemusí a věřte či ne, spousta lidí ho přes obrovské finanční závazky nemá a nebo velmi nedostačující.
A ano, souhlasím s většinou - paní by měla přestat fňukat a začít něco proboha se svojí situací dělat. Jestliže má dům, který neutáhne, musí to řešit. Pravda je, že dům není prodaný za měsíc (může, ale spíš s tím nepočítat), to už je jedno, prostě by si měla sednout, zamyslet se a vymyslet plán co dál. Takhle to vypadá, že není schopna vystoupit z kolejí, které si nastavili s manželem (nebo nastavil on).

Mata69: hypotéku zaplatí pojišťovna v případě, že jí máte pojištěnou proti neschopnosti splácet. Rozumný chlap s třemi dětmi a manželkou v domácnosti musí mít i životní pojistku a případně i důchodové připojištění. Byla jsem se synem sama od 14 let, ze začátku nám taky bylo ouvej, ale po 5 letech jme si koupili auto i velký dům, takže dneska mohu mít v přízemí i rodiče, kteří by z důchodu sotva zaplatili nájem a takhle si cestují po světě a bydlí zadarmo. Vždycky záleží na tom, jak si kdo ustele. Paní inženýrka by měla přestat fňukat a začít věci řešit. Také bydlím na vesnici 40 km od Prahy, také pracuji v Praze a nejen v Praze, dojíždím za zákazníky i na Slovensko a je mi přes padesát a přítele mám o 10 let mladšího a nikdo to nepozná. Jediné, v čem to má horší je, že má ty tři děcka, ale za ty může být jedině ráda. Za pár let jí budou pomáhat tři a mně pomáhá jen jeden :-) Hlavně si musí všechno pořádně promyslet - možná by mohla dům prodat a koupit si v Praze nebo někde v okolí byt/menší domek, aby to měla blíž do práce. Možná by mohla dělat něco jiného, než pracovat v bance. Určitě by si měla uspořádat čas tak, aby jí zbylo dost času na spánek, jídlo a trochu relaxu. Jde to, chce to jen na sobě pracovat. Mně před lety pomohla metoda ZTD a ač se to může zdát směšné, pár přečtených článků mi změnilo život o 1000 %. Nikdo to nemá na světě jednoduché a nic není zadarmo. Moje heslo je: vem si od života co chceš, ale za všechno zaplať!

lebahu: souhlasím, mám stejný dojem. Navíc paní se teď spoléhá na svou matku, která se jí stará o děti. Co když ta její matka onemocní, nebo prostě vzhledem ke svému věku na to už nebude stačit? Dál - dům je sice "skoro" hotov, ale práce kolem domu a na zahradě nikdy nekončí, kdo se o to stará teď, když paní je od rána do večera pryč? A co ty děti - napřed žily na staveništi, rodiče na ně neměli čas, protože dřeli na domě, a teď zas na ně matka nemá čas, protože dojíždí do práce a splácí dluhy, tak co je tohle za dětství? Jestli bych se na to nevykašlala. Mám z toho pocit, že paní doplatila na svou submisivní povahu - její manžel chtěl cestovat, ale cestovalo se za její peníze, když došly, začal si on plnit svůj sen a na její sny se možná ani nezeptal. Nejvyšší čas začít myslet na sebe. Barák prodat, poplatit aspoň část dluhů a jít někam blíž k pracovním možnostem.

Teď přemýšlím, jak to je s tím sirotčím důchodem, protože si myslím, že na něj nemá automaticky každý nárok, a čtu, že " nezbytnou podmínkou pro vznik nároku na sirotčí důchod je, že zemřelý ke dni smrti pobíral starobní či invalidní důchod nebo si platil pojištění dost dlouho na to, aby na některý ze zmiňovaných důchodů (stačí i na důchod předčasný) nárok měl; případně zemřel následkem pracovního úrazu." A stejně tak s tím vdovským důchodem - "Nárok na vdovecký nebo vdovský důchod má každý, komu zemřel manžel nebo manželka na následky pracovního úrazu. A také člověk, jehož zesnulý zákonný partner pobíral starobní nebo invalidní důchod, případně ke dni úmrtí splňoval kritéria potřebná k tomu, aby nárok na starobní (i předčasný) nebo invalidní důchod měl." A muž paní z článku se zabil v autě, žádný pracovní úraz... Takže pokud nebyl ve věku, kdy by měl nárok na nějaký důchod, tak asi nic, co? No na každý pád já bych na místě paní taky udělala rázný řez. Z článku tak nějak vyplynulo, že ten dům byl spíš sen jejího manžela než její, a nevypadá to, že by k němu nějak extrémně přilnula, takže než bych trávila léta takovým zápřahem (jezdit denně 100km kvůli práci, vůbec nevidět svoje děti, být ze všeho strhaná jak borůvka a nemít nic ze života), abych splatila dům, tak bych ho radši prodala a pořídila si něco menšího blíž k místu zaměstnání. Nemusela by denně tolik dojíždět, tudíž by získala víc času pro děti a i pro sebe, mohla by se trochu víc vyspat, byla by svěžejší. Navíc dům pro ni samotnou pořád bude znamenat spoustu práce a když celkově je toho na ni moc.... Já na jejím místě bych asi zamířila někam do bytu, kde by i odpadla všechna práce okolo domu a zahrady, takže zase by měla víc času na rodinu a odpočinek. Prostě takové to "začít znovu a jinak", hodně lidí to nakopne a pomůže jim to odpoutat se od starostí, které je sužují.

Vdovský důchod dostává žena pouze 1 rok po smrti manžela, takže to už asi uplynulo. Zato sirotčí důchod zůstává po celou dobu soustavné přípravy na povolání a není to tak zlé, odvážila bych se tvrdit, že u 3 dětí už se to blíží náhradě výdělku manžela. Což nenahradí ztrátu muže, ale aspoň ekonomicky by rodina neměla být úplně na mizině. Nedokázala bych denně dojíždět 50km za prací, zvlášť, pokud jsem jediný rodič a děti jsou malé. Našla bych si práci blíž domova, byť hůře ohodnocenou společensky i finančně.
Redakci Dámy se klidně nabízím jako korektorka, protože neustálé gramatické chyby mi opravdu vadí!

monada: fakt bych se divila kdyby děti díky sirotčímu důchodu mohly vystudovat.Jedině že by příjmy matky byly tak slušné že by ten důchod mohla dát na jejich studia.A hypotéka v žádném případě smrtí nezaniká,takové nastavení neexistuje.

Ještě jedna věc proč cestovali pouze za její peníze . Když měl manžel sen dům tak ho měli koupit na hypotéku a z ušetřených peněz ho opravit něco za něco.

lebahu: Co se týká financí tak určitě má důchod po manželovi a děti sirotčí což není málo něco by jim mohla s jejich peněz odkládat zbytek dát na dluhy . ( neteřinka ovdověla když bylo děvčatům 9 a 12 let a díky sirotčímu důchodu obě vystudovaly VŠ)Některá hypotéka zaniká při úmrtí jednoho s manželů nevím jak to má nastaveno.Nebo má půjčky to nepíše.Souhlasím s níže , že kdyby si našla práci blíž domu ušetřila by čas i peníze za dojíždění. Takže pěkný příběh.Ale kapku zas zkreslený.

mambule: Já z ní mám pocit, že mele z posledního, z nějaké piety si drží barák (manželův sen) a dře kvůli tomu jako mezek. Je potřeba něco hodit přes palubu dřív než to přes palubu hodí mě. Já bych se v prvé řadě zbavila baráku nebo dojíždění do práce, projezdí tolik času a peněz, že s nějakou o něco méně placenou prací v místě by na tom byla finančně stejně a časově o pár hodin denně líp. Když si odpočine, bude hned vypadat o 10 let mladší. Takhle si koleduje jenom o to, že splatí dluhy a přesně v momentě, kdy si řekne, že už je dobře, tak ji složí nějaká nemoc.

lebahu: naopak bych řekla, že to chce vytrvat. Paní má tři zdravé děti a hezké bydlení, zbývá splatit dluhy (asi to nebude hypotéka, když nekupovali nový dům, ale opravovali). Do práce by dřív či později chodila (jezdila) i kdyby ji zůstal manžel naživu. Řekla bych, že toho má za sebou hodně v dobrém (cestování, děti) i ve zlém (smrt manžela), takže je unavená a jistě by potřebovala si od všeho na čas odpočinout, ale k radikální změně nevidím žádný důvod. Pokud myslí na svůj zevnějšek a na nový parnesky vztah, má už to nejhorší za sebou.

Chce to razantní změnu, kde a jak začít už si musí každý rozmyslet a udělat sám.