Eva se po dlouhé době zúčastnila večírku, který se jí stal osudným. Pěkně si zkomplikovala život a navíc si nic nepamatuje. Teď ji tíží svědomí a neví, jak ze začarovaného kruhu ven…
S manželem jsme spolu už dlouhých patnáct let, ale to rozhodně neznamená, že bych se s ním nudila nebo že bychom měli nějakou krizi. V manželství nám to až na pár výkyvů klapalo a vychováváme spolu dvě děti, nikdy jsem neměla důvod pomyslet na jiného muže. Petra, mého manžela, jsem znala dávno předtím, než jsme spolu začali chodit. Zažila jsem proto i některé jeho předchozí vztahy, takže jsem celkem věděla, do čeho jdu.
Jednou z věcí, která se mi na něm líbila, byl jeho názor na nevěru. Absolutně ji odsuzoval a co ho znám, nikdy nevěrný nebyl. To samé samozřejmě vyžadoval od své partnerky. A v tom jsme se naprosto shodli, protože jsem na aférky a tajné románky měla úplně stejný názor. Když jsme spolu začali chodit, měli jsme alespoň v tomto bodě jasno.
Rozuměli jsme si samozřejmě i v dalších věcech a také v posteli nám to skvěle klapalo. Když mě proto Petr po třech letech vztahu požádal o ruku, neměla jsem důvod říct ne, protože jsem věděla, že jsem potkala toho pravého, který mě nikdy nezradí. Netušila jsem ale, že to nakonec budu já, kdo to všechno pokazí.
Když jsme měli po svatbě, začali jsme pracovat na dětech, takže o zábavu bylo postaráno. Když přišel na svět syn a čtyři roky po něm dcera, bylo pořád co dělat. Teď už jsou děti odrostlé, a tak máme v posledních letech s Petrem víc času na sebe. Věnujeme se našim koníčkům, jezdíme na výlety a je nám spolu fajn. Proto si nedokážu vysvětlit, proč jsem udělala to, co jsem udělala.
Před několika měsíci jsme byli s lidmi z naší práce na teambuildingu. Vůbec se mi nechtělo, myslela jsem, že to bude nuda, a moje pocity sdílela i většina kolegů. Nakonec se ukázalo, že jsem se zmýlila a všichni jsme si to užili. Někteří až moc… Teambuilding se totiž zvrhnul v obrovský mejdan, kde alkohol tekl proudem. Dlouho jsem se žádné party neúčastnila, a tak jsem si řekla, že si to užiju až do dna i s vědomím, že druhý den mě nemine pořádná kocovina. To jsem ale ještě netušila, že i ta morální.
Většinu večera jsem totiž měla po boku jednoho fajn kolegu, se kterým jsme si vždycky rozuměli, a navíc je to opravdu fešák. Ukázalo se, že nám spolu jdou i mejdany. Neustále mi nosil další a další skleničky vína, hodně jsme tančili a já byla čím dál rozjařenější. A pak najednou nevím nic.
Probuzení bylo opravdu kruté. Probrala jsem se totiž v pokoji toho kolegy, vedle něj v jeho posteli a oba jsme byli nazí. Bylo mi jasné, co jsme v noci vyváděli, jenže já jsem si to vůbec nepamatovala! Ani jak k tomu došlo, ani jak to probíhalo. Ale co bylo hlavní, nemohla jsem uvěřit tomu, že jsem byla schopná svému manželovi něco takového provést!
Domů jsem se vrátila s malou dušičkou a snažila jsem se na všechno zapomenout. Nějakým zázrakem se to totiž neprovalilo a kromě nás to nikdo z kolegů nevěděl. Sám můj parťák v hříchu je navíc také ženatý, takže ani on nechce, aby se taková informace dostala ven. Myslela jsem tedy, že to ututláme a čas všechno spraví, jenže to jsem se mýlila.
Jak se ukázalo, svědomí dokáže člověka pěkně potrápit. Už je to několik měsíců a mě pořád budí ze spaní můj hřích, bojím se, kdy to na mně manžel pozná, jsem vyděšená, podrážděná a nesvá. Výčitky mě pronásledují na každém kroku. Mám pocit, že když se nepřiznám, zblázním se z toho. Jenže vzhledem k manželovu názoru na nevěru přiznání také nepřipadá v úvahu, jelikož to by byl mezi námi konec. A teď babo raď…