EVA (44): Byla jsem nevěrná a nedokážu s tím žít

Ahoj, já teď řeším něco podobného. Proto chápu. Miluju svého muže nadevše. A přesto..se mi stalo něco podobného, taky v opilosti...Jsem zhnusená sama sebou! Já k tomu chlapovi nic necítím, vůbec nic! Vůbec to nejhorší ale je to, že můj miláček to na mně poznal....a nenadává, nekřičí, ale pláče! To je pro mě ten nejhorší trest! Už mi prý odpustil, ale říká, že mě moc miluje, že
ho to moc bolí a že má zlomené srdce.... Já trpím s ním, sedla jsem si k němu, objali jsme se a brečeli spolu...Celou dobu si nadávám v duchu do rohatých domácích zvířat ženského rodu... Kdyby to na mě nepoznal, asi bych to řešila taky přes psychoterapeuty, protože já svého muže miluju strašně moc a nechci ho ztratit...On mě prý taky ne... Takže tohle chápu

Syda1949:nevím na základě čeho usuzujete že ji víc trápí že neví co bylo, vždyť celý poslední odstavec je o tom že ji trápí černé svědomí a hrůza že to naní manžel pozná a bude konec vztahu...

Syda1949:nevím na základě čeho usuzujete že ji víc trápí že neví co bylo, vždyť celý poslední odstavec je o tom že ji trápí černé svědomí a hrůza že to naní manžel pozná a bude konec vztahu...

farah.farah: Když jí asi nejvíc trápí to, že neví co bylo než to, že něco bylo.Vždyť ono taky nemuselo být vůbec nic. Nepitvat, někdy je sex prostě jen sex.

Jděte to sdělit duté vrbě....Jinak řečeno:nic nikde neříkejte,zapírejte! kdyby náhodou něco.Možná se nic nestalo,dva ožralci jen tak spali v posteli nahatý,možná se muckali a usnuli u toho...Takový už je život!

farah.farah: souhlasím.

Být jí zajdu si k psychologovi nebo nějakému terapeutovi a řeknu to jemu, zjevn j íto hodně trápí a rady zapomeňbn jsou fajn, ale o to se ona půl roku snaží a je jí zjevně čím dál hůř, sama se jen tak s tím špatným svědomím nevyrovná. A může jim to dík tomu vztah narušit, i když to manželovi neřekne. Především si ona sama musí zpracovat ten pocit viny co má, psycholog by jí s tím mohl pomoci.

helza: napadlo mě to stejné - pokud si z toho vůbec nic nepamatuje, nemůže vlastně ani vědět, k čemu tedy přesně došlo, zvlášť, jestli byl kolega ve stejném stavu. Třeba spolu jen hráli flašku a pak usnuli :-))) Na každý pád je jasné, že i kdyby mezi nimi ve skiutečnosti k sexu nedošlo, tak stejně paní bude mít pořád špatný pocit z toho, že to mohla nechat zajít takto daleko. Na jejím místě bych si z toho vzala ponaučení, že je dobré si na večírcích nepřihnout tak hluboko, až to dno ani nevidíme, ale uchovávat si v nějakých rozumných mezích jasnou mysl. JInak se musí se svým svědomím potrápit sama - běda házet to na manžela! Já nejsem zastánce nějakých nevěr, ale pokud se jednou během dlouhodobého vztahu stane takový úlet v opilosti a nejde o opakovanou nevěru a delší milenecký vztah, tak je to podle mě přesně ten případ, kdy opravdu platí nic nesdělovat. On by jí toto nakonec asi prominul, ale ona na něj zbytečně hodí odpovědnost za to, co s tím. Proč by se s tím měl prát on, když nic neudělal? Proč by on měl mít starosti a měl rozhodovat, jestli dál spolu ano nebo ne? Tím ať se trápí ona, když něco provedla. Ona by totiž svému muži v takovém případě asi taky odpustila a netrvala na rozvodu, jenže by jí tím způsobil zbytečné trápení. Ať ona netrápí jeho a hlavně se už nikde neopíjí :-) Protože dva úlety by už na odpuštění nebyly.

Berte to z té pozitivní stránky. Ta "příhoda" vás totiž poučila v tom, že "se to může stát". I slušnému člověku, i člověku, který to odsuzuje. Mohlo se to stát vám, může se to stát vašemu muži, komukoliv. A vy už budete vědět, jak je snadné takto ujet a jak je těžké se z toho otřepat; že tedy nelze nikoho soudit, natož odsuzovat. A to se netýká pouze nevěry. Berte to jako dobré poučení pro život a muže tím netrapte. Třeba i on se někdy dostane, nebo už dostal, do podobné situace. Po tom ale rozhodně nepátrejte. A i kdyby se on někdy k něčemu takovému přiznal vám, vy se pokuste svůj úlet zamlčet. Za riziko, že to muž nedokáže skousnout, to nestojí a vaše svědomí přiznání stejně neukonejší. Stejně nevíte, co a jak se vlastně stalo, tak se v tom nerochněte, představivost vám možná kreslí scénáře, které se vůbec nebyly. Mimochodem, pokud i váš spolunevěrník byl skutečně opilý, pochybuji že vůbec k něčemu došlo. Opilý muž může mít sice choutky, větší sebevědomí a odvahu, ale nebude mít žádnou erekci.

Je to strašný když člověk ulítne a ještě si vůbec nic nepamatuje opakovat už se to nebude to víte vy i váš kolega.Tak proč si ničit manželství jedním úletem s kterého si prakticky nic nepamatujete.Doporučuji si to pořádně srovnat v hlavě a nechat to být a nic neříkat.

Proboha,..nejhorší řešení - ulevit svému svědomí a přiznat se. Nehodláte v tom úletu evidentně pokračovat ani vy a ani ten kolega, tak si to prostě v té hlavě porovnejte a buďte zticha. Pokud nechcete zničit svoje manželství.