1. Náš vztah byl "až příliš krásný"
S Kryštofem žiju už pět let a nebýt toho, k čemu se mi nedávno přiznal, nikdy by mě nenapadlo o něm pochybovat. Není to žádný svůdník od pohledu, žádný hezoun nebo sebevědomý bavič, kolem kterého by se motaly davy ženských. Naopak, vždycky to byl klidný tichý typ, ostatně seznámili jsme se v knihovně. Spíš jsem ještě "uhnala" já jeho, protože byl dost plachý.
Chci tím říct, jsou typy mužů, u kterých tak nějak předpokládáte, že věrnost nebude jejich silná stránka, a pak takoví, u kterých by vás to ani ve snu nenapadlo. A Kryštof je jeden z nich. Možná jsem si jím tedy byla až moc jistá. Nikdy jsem na něj nežárlila - ale stejně tak jsem nedávala důvod k žárlivosti jemu. Zkrátka jsem tohle vůbec neřešila. Milovala jsem ho, bylo mi s ním krásně a byla jsem přesvědčená, že on to má stejně.
Za celých pět let jsme se totiž ani jednou pořádně nepohádali, nebyl k tomu důvod. Občasné drobné neshody ohledně maličkostí samozřejmě nepočítám, ale jinak jsme si žili vpravdě idylicky. Což je podle Kryštofa nakonec vlastně ten hlavní důvod, proč mě podvedl! "Bylo to až příliš dokonalé," vypadlo z něj mimo jiné. Takže mít skvělý vztah je vlastně špatně?!
Jak se vyvíjel Gábinin příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou třetí kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.
Pokračování 2 / 3
2. Výčitky svědomí ho dohnaly
Na Kryštofovu nevěru bych nejspíš nikdy nepřišla. V polovině srpna odjel s kamarády jako každý rok na týdenní pánskou jízdu na hory. Když se vrátil, choval se trochu jinak než obvykle, ale nepřišlo mi to nijak divné, obvykle po dovolené býváte ještě duchem jinde, natož když týden vidíte jen chlapy, pivo a hřebeny hor. Takže jsem jeho roztržitosti a náhlým záchvěvům něžnosti střídaným naopak podivnou odtažitostí nevěnovala pozornost.
Až nakonec jsme si poslední srpnový večer otevřeli na terase láhev vína, povídali si, a když se úplně setmělo, že jsem Kryštofa už skoro neviděla, najednou se tiše ozval: "Musím ti něco říct." Odmlčel se a mně v tu chvíli zatrnulo - když chlap takhle začne větu, bývá to průšvih. "Celou dobu přemýšlím, jak s tím naložit, jestli mlčet, nebo ti to říct, obojí je špatně, ale už to zkrátka nemůžu vydržet, nedokážu to řešit jinak. Já jsem se vyspal s jinou holkou," vypadlo z něj.
Seděla jsem ve tmě naprosto mlčky, tak opařená, že jsem vůbec nevěděla, co v tu chvíli říct nebo dělat. On ani na mou reakci nečekal a pokračoval dál, chrlil to ze sebe, jako by to chtěl mít co nejdřív za sebou. Že se potkali na horách, spali ve stejné turistické chatě, že s nima ty holky večer popíjely a tahle ho nepokrytě balila, že se nejdřív bránil, ale pak to prostě s pitím přehnal, a řekl si něco jako "A proč vlastně ne, Gábina se to nikdy nedozví, v životě jsem nic takového neudělal a té naší idyly mám někdy až po krk, tohle mě nakopne..."
Pokračování 3 / 3
3. Nedokážu se rozhodnout, jak dál
Nevěřila jsem svým uším, jak to popisoval. Naštěstí aspoň vynechal detaily. Druhý den se prý probudil s obrovskou kocovinou - alkoholovou i tou morální. Od té doby si rve vlasy, co to provedl, kdyby mohl vrátí všechno zpátky, strašně ho to mrzí a nikdy se to nemělo stát a nikdy prý už nic takového neudělá.
To opravdu ne, protože ti ani nedám možnost, pomyslela jsem si v duchu, ale nahlas jsem se neřekla nic. Veškerou sílu jsem dala do toho, abych se nerozbrečela a ponechala si nějakou důstojnost, i když nejradši bych na něj začala ječet. Kryštof si mezitím přede mě klekl a se slzami v očích mě prosil, ať mu odpustím, že miluje jenom mě a že mi to rád bude dokazovat, jak dlouho bude potřeba. Bylo to jak z nějakého béčkového filmu!
Jsou to skoro tři týdny a já pořád nevím, co dělat. Scénu jsem mu udělala až druhý den, emoce nakonec musely ven, a od té doby je pláč na pořadu dne. V jednu chvíli se s ním chci rozejít, v další brečím, protože si neumím představit být bez něj. Cítím se strašně ponížená, ale když vidím, že ho to opravdu mrzí, tak taju. To sis to sakra nemohl nechat pro sebe? křičela jsem na něj už několikrát. Žila bych v blažené nevědomosti a nic jsme nemuseli řešit. Jen svěsí ramena, že to prostě v sobě nedokázal dusit a dívat se na mě.
A tak pořád nevím, jak se rozhodnout. Pořád ho miluju a pocitově s ním chci být, jenže se bojím, že tohle mezi námi zůstane napořád a náš vztah to poznamená. Nebylo by lepší to rovnou utnout a netrápit se? Navíc ve mně bobtná i uražená ješitnost, v noci se mi o tom zdá, i když mi detaily neřekl, pořád mám nějaké představy jeho a jiné holky v posteli a připadá mi, že se z toho brzo zblázním. Vím, že nevěra potká řadu dvojic, každý ji řeší jinak. Ráda bych pro sebe našla to nejlepší řešení, ale sama nevím, které to je...
Gábina, 29 let
Dáma.cz je na facebooku. Přidejte se k nám!
