Připadám si jak z nějaké hloupé brazilské telenovely, kde pravda vždycky vyjde najevo, až když už je pozdě, a pak musí proběhnout dalších 500 dílů, aby se dospělo k nějakému konci. Akorát já netuším, k jakému konci bych měla dospět.
Pracuji jako profesorka na střední škole a i když dokážu být také pěkně divoká, musím si hlídat kvůli studentům a hlavně kvůli jejich rodičům pověst. Neříkám, že s nastoupením do funkce jsem začala sekat latinu a po páté večerní nevytáhnu paty z domu. Ale dávám si pozor, kam chodím, co tam dělám a kdo by mě u toho mohl vidět.
V minulosti jsem žádné nepřístojnosti nevyváděla, nemám žádné ukryté kostlivce ve skříni, takže můžu být klidná. Jak jsem ale nedávno zjistila, totéž nemůže tvrdit můj manžel. Překvapuje mě, jak dlouho si svoje tajemství dokázal střežit.
Můj manžel Jindra je vlastníkem drahé restaurace, ve které jsme se vlastně poznali. Byla jsem tam tehdy na večeři se svým bývalým přítelem, který slavil narozeniny. Jindra se tam ten večer několikrát mihnul, což jsem zaregistrovala, protože vypadal strašně dobře.
Snažila jsem se ale soustředit na svého přítele a na jeho oslavu. Druhý den mi volalo neznámé číslo a ozval se mužský hlas, který mi sděloval, že jsem si předchozí večer zapomněla v restauraci šálu a ať si ji přijdu vyzvednout.
Nebyla jsem si vědoma žádné šály, kterou bych ten večer měla mít na sobě, ale ten muž byl velmi přesvědčivý, a tak jsem se v restauraci cestou domů z práce stavila, jako bych něco tušila. A opravdu, čekal tam na mě sám majitel, který se mi při večeři tolik líbil.
Omluvil se, že byl tolik drzý a zjistil si z rezervací moje telefonní číslo a pod falešnou záminkou mě do restaurace přilákal. Chtěla jsem se naštvat, ale prostě to nešlo. Byl tak milý a sympatický, že se mu nedalo odolat, navíc mi věnoval opravdu drahý šátek, prý aby došlo aspoň trošku na jeho slova.
Dali jsme si spolu skleničku vína a povídali jsme si. Moc jsme si rozuměli, ale hned jsem mu připomněla, že mám přítele a nehodlám se kvůli cizímu člověku jen tak pro nic za nic rozcházet. Pochopil to, rozloučili jsme se a odešla jsem. Pak mi ale do práce začaly chodit květiny, bonbony a různá malá překvapení. I když jsem chtěla, nedokázala jsem na něj zapomenout.
Nakonec situaci paradoxně vyřešil můj tehdejší přítel, který se už v našem vztahu necítil dobře a navrhl rozchod. Bylo mi to líto, ale cítila jsem, že to tak bude lepší pro nás pro oba, protože Jindřicha jsem prostě nedokázala dostat z hlavy.
Sice jsem hned rovnýma nohama skočila do dalšího vztahu, což mi moje okolí rozmlouvalo, ale nikdy jsem toho nelitovala. S Jindrou mi bylo skvěle, všechno klapalo, jak má, prostě láska jako trám. Po třech letech známosti jsme letěli na dovolenou na Bali, kde mě požádal o ruku, a rok na to jsme se vzali. Svatba byla pohádková a já se strašně těšila na náš společný život.
Zařizovali jsme domek, který jsme koupili, a i když sem tam nějaká hádka proběhla, byla jsem šťastná. Od svatby je to už rok a půl a tak jsme začali mluvit o miminku a shodli jsme se, že bychom si ho oba moc přáli. Jenže pak přišla rána z čistého nebe.
Stavil se za mnou můj bratr s tím, že má dost špatnou zprávu. Protože nerad chodí kolem horké kaše, vybalil to na mě rovnou – našel nějakou porno nahrávku, kde hraje Jindra! Nemohla jsem tomu věřit, ale když mi ji pustil, bylo to jasné.
Byl to Jindra, sice o dost let mladší, ale nedal se nepoznat, už kvůli tetování, které má. Věděla jsem, že žil nějakou dobu v Německu, kde údajně vydělával na to, aby si mohl otevřít svoji restauraci, ale netušila jsem, že vydělával takto!
Nejsem žádný velký puritán a sama se na porno občas ráda kouknu. Nikdy jsem ani nijak zvlášť neodsuzovala pornoherce. Nechápala jsem, že se někdo může živit tímhle a mít přitom normální život, ale nikdy jsem se tím nezabývala a říkala jsem si, že je to jejich věc. Jenže teď se to dotýká přímo mě!
První, co jsem udělala, bylo, že jsem šla na testy na všechny pohlavní nemoci. Sice vím, že na ně pornoherci chodí pravidelně a že kdyby Jindra nějakou nemoc měl, asi by si mě jen tak nevzal, ale jistota je jistota. Testy naštěstí dopadly negativně, ale špatný pocit zůstal.
Zaprvé proto, že mi můj manžel lhal, respektive nepřiznal temnou, ale důležitou část jeho minulosti, zadruhé z morálního hlediska. I kdybych se s tím dokázala smířit já, je dost velká pravděpodobnost, že na filmy narazí někdo z našeho okolí. Narazil na ně i můj bratr!
Neumím si představit, co by se dělo pak, jak by reagovala rodina, kolegové ve škole, žáci… A sama v sobě si neumím srovnat, jak se ohledně toho vlastně cítím já. Jindru moc miluju a vím, že je to zlatý člověk, který by mě na rukou nosil.
Asi bych si s ním měla promluvit, ale nechci, aby se cítil nepříjemně nebo mu to nějak ublížilo. Na druhou stranu, tohle je sice jen nějaký bubák z minulosti, ale když mi to tolik let tajil, co když skrývá ještě něco víc?
