Generace mobilních aplikací: Proč mi nepíšeš?

| Autor: Jan Schnier | Rubrika: Láska a vztahy

Vzpomeňte si, v kolika hollywoodských filmech zachrání lásku na poslední chvíli záznamník. Generace našich rodičů byla oproti nám prakticky k nezastižení. Moderní technologie naopak nabízejí možnost být s partnerem neustále v kontaktu. Z dobrého sluhy se ale postupně stal vládce, který naše vztahy ovlivňuje víc, než bychom chtěli.

Generace mobilních aplikací: Proč mi nepíšeš?

Sedí naproti sobě v restauraci a místo stisků dlaní pod stolem si každý ťuká do vlastního telefonu. Častý obrázek není cizí ani dvaatřicetileté Pavle. S partnerem spolu už dva roky žijí v jednom bytě, ale stejně si přes den posílají vzkazy přes mobilní aplikaci. A večer si nemají co říct. „Všechno důležité si napíšeme přes den,“ říká Pavla. „Je to zvyk ze začátku vztahu a teď už je nám oběma divné najednou přestat. Vlastně spolu vedeme nepřetržitou konverzaci.“ V hospodě mezi chody tak řeší úplně jiné vztahy. Podobně jako pacienti v čekárně u zubaře, teenageři na zastávce tramvaje nebo parta dam u baru. A co ti teda napsal? A co mu teda odpovíš?

MÉNĚ JE VÍCE

Tomáš má náročné povolání v nadnárodním koncernu. Před časem potkal Zuzanu a všechno šlo skvěle až na jeden detail. Neustále mu posílala vzkazy po messengeru, když musel pracovat, a očekávala okamžitou odpověď. „Psala mi, že na mě myslí a že jí chybím,“ líčí čtyřiatřicetiletý muž. „Požádal jsem ji, aby přestala. Nechápala proč a jinak příjemná známost se pro mě postupně proměnila ve svazující povinnost neustále datlovat zprávy.“

Textová komunikace ovlivňuje průběh i kvalitu vztahů. Esemesky, e-maily, zprávy v messengeru a další programy nebo aplikace, které se postupně objevují a zase mizí v propadlišti dějin. Před dvěma lety provedl tým psychologů na Univerzitě Brighama Younga v Utahu experiment s 276 účastníky, kteří elektronickou konverzaci s partnerem používali i několikrát denně. Zjistili, že neustálá provázanost prostřednictvím technologií od sebe partnery naopak vzdaluje.

Nešlo přitom o páry, které by se zprávami zatím jen oťukávaly. Téměř polovina zkoumaných dvojic byli snoubenci, 38 procent uvedlo, že jsou ve vážném vztahu, 16 procent tvořili manželé. „Hlavní roli hrálo to, o čem a jak často si vzkazy posílali,“ popisuje autorka výzkumu Lori Schadeová. Běžná provozní konverzace vztah udržovala. Zpráva, že má manžel koupit po cestě domů mléko, se ukázala jako neškodný pomocník.

P. S.: ODEPIŠ!

Jenže partnerské textové komunikaci dominují kratší zprávy, a to především emotivního charakteru. A většinou nad nimi jeden z dvojice příliš nejásá. „Zvláště muži hodnotí svůj vztah jako méně kvalitní, pokud takové zprávy dostávají často,“ říká Lori Schadeová. Co má ostatně člověk několikrát denně odpovídat na dotaz, jak se mu daří. Dobře. Nevím. A jak tobě? Nejpozději do půl roku dojdou slova i jedinci s nadprůměrným literárním talentem. Od zpráv typu „Proč jsi mi zase nenapsal?“ potom zbývá jen krok k odcizení a k rozchodu. Bzučení telefonu tím ale zpravidla neutichá. Po rozchodu přicházejí na řadu vyčítavé, nebo dokonce urážlivé zprávy, které mohou ve vážnějších případech hraničit se stalkingem.

Úplně nejdůležitější je proto přiměřenost. Stačí tři až čtyři vzkazy denně. Komunikace nesmí partnerům bránit, aby se věnovali jiným činnostem, třeba si jen tak popovídali s kamarády nebo si šli v klidu zaběhat. Kvalitu vztahu snižuje také časté omlouvání. „Vždycky, když se pohádáme, mi druhý den chodí od manželky omluvné esemesky,“ svěřuje se sedmačtyřicetiletý Štěpán. „Obvykle mi ale jen připomenou mou rozmrzelost a stejně se ke sporu večer musíme vrátit.“ Klasické jsou pak omluvy za zpoždění ve chvíli, kdy se máme s partnerem sejít. „Naivně se domníváme, že stačí poslat zprávu nebo zavolat a ten druhý nám snad bude ještě vděčný za možnost postát si na místě schůzky o půl hodiny déle,“ poznamenává psycholog Petr Šmolka.

ZTRACENO V TEXTOVKÁCH

Kdo píše zprávy, musí současně počítat s nedorozuměním. Bez grimas a melodie hlasu přečte stejnou větu každý jinak. Informace je neúplná. Stačí, aby protějšek napsal jen čau, a nejistota příjemce do toho může vložit nekonečné množství významů. Jak to jenom myslel? Podle Alberta Mehrabiana, specialisty na nonverbální komunikaci a profesora psychologie na Kalifornské univerzitě v Los Angeles, tvoří až 85 procent komunikace právě nonverbální složka. Jiní odborníci hovoří dokonce až o devadesáti procentech. Nejvíce vypovídá výraz tváře a řeč těla následuje tón hlasu a také kontext situace. Tendence vyjadřovat se ještě stručněji než stručně nás naučila nahrazovat tyto prvky nonverbální komunikace obrázky. Rozesmátý smajlík má vyjádřit ironický tón hlasu, podporu dáme najevo zvednutým palcem. „Emotikony bych raději nepovažoval za výraz emoce, ale jen za upřesňování toho, co jim ve virtuální komunikaci předcházelo,“ říká Petr Šmolka. „Těžko si představit, že citově vyprahlé ženě bude stačit, když jí její partner pošle každou sudou hodinu několik roztlemených smajlíků.“

Podle nonverbální komunikace se také rozhodujeme, jestli se nám protějšek zamlouvá. Paradoxem proto je, že v současné době vztahy obvykle začínají posíláním zpráv. Nebo že seznámení zprostředkovává internet. U potenciálního partnera leckdy dřív než barvu očí zjistíme, jak je na tom s pravopisem. Nikdy si také nemůžeme být jisti, zda se za třicetiletou nezadanou knihovnicí s blond vlasy neskrývá olezlý stařík, kterého vzrušuje představa, jak mu podléháme. A může také překvapit, že ten v esemeskách vtipný a pohotový muž je v konverzaci tváří v tvář toporný a nudný.

PÍSEMNĚ JSME ODVÁŽNĚJŠÍ

Vznikající vztahy bývají navíc poněkud rychlokvašené. U klávesnice a obrazovky padají zábrany, některé dvojice se velmi brzy odváží až za hranici kybersexu. Když se pak konečně setkají, mají pocit, že se už důvěrně znají, a některé vývojové fáze seznamování přeskočí. Vzkazy a telefonáty dřív pouze navazovaly na základ načerpaný při osobním kontaktu. Teď je to naopak, všímá si Sarah Coyneová, která se svými kolegy před pěti lety napsala studii věnovanou úloze médií ve vztazích nového tisíciletí. Podle jejich zjištění například teenageři považují textování za nejdůležitější způsob, jak partnera poznat. Pro ženy a muže středního věku potom zprávy představují často jediný způsob, jak si nezávazně zaflirtovat.

Psaní na klávesnici nebo v telefonu totiž odstraňuje řadu bariér, které nás brzdí při rozhovoru tváří v tvář. K navázání komunikace stačí napsat libovolný pozdrav. Nemusíme tedy řešit, jestli někomu podat ruku, obejmout ho nebo políbit. Nehrozí, že se srazíme nosem nebo neodhadneme počet přátelských polibků na tvář, nesvrhneme při tom rukávem sklenici ze stolu. A navíc nikdo nevidí, jestli se červenáme.

Modelový případ, jak se změnil průběh známostí, popsali už v roce 2013 Jesse Fox a Katie Warberová v knize s názvem Romantické vztahy ve věku Facebooku. „Dvojice se pozná, navzájem si prohlédnou svoje profily na sociálních sítích a stanou se tam přáteli. Vyměňují si zprávy a dříve nebo později jeden z nich pozve druhého na společenskou akci, o kterou oba projevili zájem. Tam si domluví setkání ve dvou.“ Telefonní čísla si obvykle vymění až po společně strávené noci.

VIRTUÁLNÍ SOUBOJE

Možná jste to také viděli: někdo sedí na lavičce nebo v metru, zuřivě ťuká do mobilu a tváří se, jako kdyby sváděl bitvu. A opravdu ji svádí. „Nejsme při tom nuceni poslouchat ten její nepříjemný ječák ani nemusíme koukat na ten jeho brunátný ksicht,“ popisuje výhody virtuálních hádek Petr Šmolka. „Hádka o to, co kdo řekl nebo neřekl, navíc nemusí být tak destruktivní. O pár řádek výše se snadno přesvědčíme, jak to bylo doopravdy.“

Ve výjimečných případech se zprávy stávají i nositelem informace, která adresátovi oznámí konec vztahu. Kopačky tak dostal bývalý manžel Britney Spearsové. Terapeutka Julia Willertonová v knize Psychologie mezilidských vztahů tvrdí, že podobnou zkušenost sdílejí čtyři procenta Britů. „Někdy k rozchodu dojde jen změnou statusu na Facebooku.“

Usvědčujícím důkazem se ale zprávy mohou stát i jinak. Mnoho odhalených nevěr jde na vrub elektronické komunikaci. Lustrování partnerova mobilu nebo počítače je kapitola sama pro sebe, bolestná informace se ale někdy vnutí sama. Stačí chvilka nepozornosti, jedno kliknutí a zpráva doletí jinam, než měla. S fatálními důsledky.

Textová komunikace tak představuje nové pole, které se musí ve vztahu prozkoumat. Nestačí mít s partnerem společné zájmy, souznění musí panovat i v míře vyťukávání svých emocí na displeji telefonu. A známé „zatloukat, zatloukat, zatloukat“ by se ve třetím tisíciletí mělo definitivně změnit na „mazat, mazat, mazat“. Textové zprávy i historii internetového prohlížeče.

Komentáře

Komentářů celkem: 0

Další články z rubriky

HANA (39): Balí mě soused a láká mě na drsný sex!

HANA (39): Balí mě soused a láká mě na drsný sex!

29. 11. | 29 | Pohledný soused Hany se jí už několik týdnů dvoří. Oběma je jasné, že by nešlo o vztah, ale…

MÁJA (46): Přítelův syn je monstrum. Přemýšlím o rozchodu

MÁJA (46): Přítelův syn je monstrum. Přemýšlím o rozchodu

28. 11. | 29 | Máji přítel má velmi problematického syna. Společně strávené víkendy jsou pro ni očistec a k Májině…

JOVANKA (31): Přítel je rasista. Nesnáším to!

JOVANKA (31): Přítel je rasista. Nesnáším to!

27. 11. | 45 | Přítel Jovanky má dvě tváře. Navenek působí jako uhlazený elegán s galantním chováním vůči rodině i…

8 témat, o kterých se v posteli nikdy nemluví

8 témat, o kterých se v posteli nikdy nemluví

26. 11. | Chcete mít s partnerem perfektní sexuální život? Pak s ním rozhodně mluvte o vašich potřebách a…