Vykuř-frajtra: zajímavé - jen tak čistě ze zvědavosti, z jaké oblasti pochází tento dialekt češtiny obohacený přehršlí slangových výrazů? Doposud jsem nikoho neslyšela takto mluvit.
stahor: ano, pouze se podílí. Rakovinu nezpůsobuje, ale může přispět k jejímu rozvoji, případně k neúspěšnému léčení. V článku ovšem není výslovně řečeno, že šlo o rakovinu.
Heleno, už to nespravíte, neodčiníte. Konečně - Váš muž na vybranou měl. X krát se s Vámi mohl rozejít. Neudělal to. I přesto chtěl žít s Vámi. Nesoudím, ale asi bych jednala na jeho místě jinak...Udělejte pro něj teď, co jde a nechte minulost být. Jednou se každému to dobré i špatné vrátí. Odjinud.
Omlouvám se za překlepy, večer to už s mým zrakem vypadá dost blbě. :))
Jestliže v sobě člověk najde dostatek emociální zralosti, abys odpustil těm, kteří jej zranili, a to bez ohledu na to, zda činili pokání nebo ne, jeho zranění se začnou hojit. Možná si říkáte, že když muž Helrně odpustl, zbavil ji břemene. On ale zbavíl břemen, bolesti a zranění především sám sebe!
V tomhle věku dělat najednou radikální rozhodnutí, jako měnit práci a sypat si popel na hlavu.. na to je už pozdě. Tohle jste si měla uvědomit před třiceti lety, ne až teď. Jo, a takovou mámu bych taky dvakrát nemusela. Díky bohu, že taková není.
Nebuď prudérní, kdyby ti Helča nastavila diferák a ještě k tomu pokouřila fujaru, tak bys tak kategoricky nebyl...:)
Elynor: není to pravda. stres jako faktor, který se podílí na onkologických onemocněních je nezpochybnitelný.
To, že to napíše veřejně svědčí o tom, že je to kráva a děvka.
....kdo je bez hříchu, ať první hodí kamenem...říkal již Jožka Kristušák, který stejně tak prznil Mařku Magdalénku horem i dolem, ačkoliv byl tak nějak v celibátu...:) a Mařce se to líbilo, o tom žádná...:)...a vo vo vo tom to je, že baby? :)
masenka:Taky se tomu divím????
Že vůbec má tu odvahu, toto napsat :(
Elynor: Naprostý souhlas, nemoc postihne kohokoliv a s tím, že muže podle vlastních pocitů Helena trápila, nijak nesouvisí. A že má výčitky - já si dokonce pamatuji, když mi umírala 96. letá klientka, o kterou jsem pečovala do posledního dechu, tak mi na supervizi psycholog říkal. Pocit viny mívají mnohem častěji a více ti, kteří se nejlépe starají a kteří nic nezanedbali. Lajdáci to často berou tak, že smrt patří k životu. Já jsem se tehdy cítila hrozně, každý okamžik, kdy jsem z nějakého důvodu nebyla po ruce (měla jsem 3 děti a chodila do práce), každý unavený pohled místo povzbuzujícího úsměvu, každé přání, které jsen ji nestihla splnit, jsem si vyčítala.
Nakopal bych tě do zádele "Milko". S tímto jaká jsi byla mrcha bych se nechlubil.
Nesmysl, nemoci si nevybírají. I ten nejmilovanější muž, kterému manželka celý život aportovala pantofle, vařila denně teplé večeře a vzhlížela k němu jako ke svatému obrázku, by mohl takhle skončit. Nemá cenu se obviňovat. Vždycky, když odchází někdo blízký, cítíme, že jsme neudělali dost, a vždycky můžeme najít něco, co jsme slíbili a už na to nedošlo, něco, co jsme mohli dělat jinak, a už není čas... To je přirozená věc. Touha nějak pomoci a současně bezmoc cokoli zlepšit. A je taky přirozené, že člověk v takové situaci leccos přehodnotí, a rozhodne se do budoucna věci změnit, i když tomu umírajícímu už to nepomůže. Já bych paní nepranýřovala, má to těžké, a nepochybuju, že se o manžela snaží postarat a zajistit mu tu nejlepší péči, jaká je dostupná. A rozhodně nelze tvrdit, že by neonemocněl, kdyby ona se k němu dřív chovala jinak.
Myslím, že příliš snadno hážete kamením. Každý z nás je chybující. Jeden si svá, nejspíše malá pochybení neuvědomí do konce života, cítí se světcem, druhý chybuje více a své chyby jednou pochopí a cítí se mrchou. A když pak lituje, ti "světci" po něm hází kamením. Kdo z nich je asi lepší? A kdo zcela jistě a bez spekulací ví, že jí jde zase jen a jen o sebe, že se nekaje, ale chlubí? Každý kdo prožil umírání blízkého člověka ten nepoznal, jak v těch chvílích zcela přehodnotí celý svůj život, jak jej přítomnost smrti změní. Kdo nepoznal, ten nemá srdce. Kdo nevěří, jednou pozná a uvěří........................................................................................................................................Je sicemožné, že situace Helenu změnila poze dočasně, nicméně i to svědčí o tom, že zase taková mrcha není. A přededevším, v tuto chvíli je její budoucnost irelevantní, v tuto chvíli je to člověk kající se a trpící.
Tak ano, asi by manželku a matku roku nevyhrála, ale zase na druhou stranu, co chlapovi bránilo, sbalit si kuférek a kluka (nebo postavit kufr před dveře jí) a místo brečení se sebrat a jít o dům dál k nějaké hodné puťce domácí? Kdyby s ní nechtěl být, tak s ní není. Za svůj život si zodpovídá každej sám a jeho boj jak s ním naloží.
Blbá ženská, to si vzpomněla brzo..
O synovi je tam jen krátká zmínka,ale myslím,že až táta umře,že už ona pro něj nebude existovat.Byla celý život agoistická mrcha a je jí i teď.
A co čeká? Vždyť jí jde zase jen o sebe...
... asi tak nějak. Dýchá to na mě úplně stejně.
Milá dámo, vy ničeho nelitujete, vy se chlubíte. No tak si to u lůžka člověka, kterého jste zničila, odseďte, a pak z vás může být veselá vdova.
Co k tomu říct?
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.