Pokud jste sama a toužíte najít konečně partnera, máte na výběr hned několik typů seznamek. Možná jste jich už spoustu vyzkoušela, ale pořád se na vás neusmálo štěstí. Jednou z novinek, která vám může pomoci k nalezení protějšku, je Rande poslepu. Zajímalo nás, co se pod tím přesně skrývá a tak jsme tuhle formu seznamování vyzkoušeli...
Rande poslepu není klasická seznamka, ale dobrodružný večer plný nevšedních zážitků. Dostanete šanci prožít zajímavý večer s lidmi, kteří jsou „na stejné lodi“, rádi se seznamují, zkouší něco nového a nebojí se žádné výzvy! Stačí zavřít oči, a nechat naplno působit svoje ostatní smysly a vychutnat si své pocity zcela jinak. Každý z účastníků akce má možnost přímo na místě získat kontakt na protějšek, který ho zaujal. Navíc také přispějete dobré věci – průběhem večera vás budou provázet nevidomí a 10 % z ceny bude věnováno Nadačnímu fondu Českého rozhlasu do sbírky Světluška na pomoc lidem s těžkým zrakovým postižením.
"Jde v podstatě o rande naruby. Člověk normálně během prvních pár sekund dle vzhledu člověka rozhodne, zda má smysl se bavit dál, či jít o dům dál. Při tomto rozhodnutí může člověk učinit unáhlené rozhodnutí a přijít tak minimálně o zajímavého člověka. Rande poslepu nabízí možnost se nejprve s člověkem bavit a pak teprve zjistit, jestli by to sedělo i vzhledově, " popisuje svoje zkušenosti naše nezadaná externí redaktorka.
Je báječné při prvním kontaktu s člověkem neřešit, zda mi náhodou něco neuvízlo mezi zuby, či zda nejsem nervozitou rudá jako rajče, či se mi neleskne nos. Maximálně řeším, zda mám svěží dech a jinak se můžu plně soustředit jen na to, jak mi partner sedí.
Je taky skvělé se s každým novým partnerem bavit absolutně ze stejné startovní pozice. Vzhled tu prostě nehraje žádnou roli a velmi rychle rozpoznáte uspávače hadů od opravdu charismatického jedince. A to jen z konverzace, ne z toho, že má na sobě drahou košili, či hodinky. Je to velmi osvobozující.
Musíte se však potýkat se strachem, že ten, kdo se vám velmi zamlouval, nemusí být na světle tím největším krasavcem. To už je riziko, které musí podstoupit každý návštěvník téhle seznamky. Nicméně kamarádce se stalo, že si po tmě perfektně sedla s jedním klukem. Když ho poznala na světle, nebyla z jeho vzhledu uchvácena a pravděpodobně by se s ním za normálních okolností nezačala bavit, ale nabuzena z milé konverzace se do toho vložila a nyní si již shánějí společné bydlení.
Ve tmě, ochuzeni o zrakový vjem, vnímáme všechno daleko intenzivněji. Náš hlas zní jinak – hlasitěji, hruběji, soustředíme se na to, jak plynule mluvíme. Ve tmě si paradoxně nemůžeme na nic hrát, naše osobnost vynikne a schovají se detaily, kterými nás zrak pouze mate. Po prvních chvílích nejistoty se začnete cítit uvolněně.
Seděla jsem v místnosti s dalšími 9ti děvčaty a čekala, až k nám potmě přivedou naše první „slepé“ partnery. Náš nevidomý průvodce Ondra začal odpočítávat 5 minut. Slyšela jsem, že se naproti mně někdo usazuje, šoupnutí židle a pak přisunutí ke stolu. „Ahoj, já jsem Katka,“ začala jsem nesměla. „Ráda bych Ti podala ruku, ale bohužel jí nevidím,“ pokusila jsem se o vtip. Nicméně můj protějšek se zasmál a řekl: „Jsem Ondra. Pojďme si tu ruku zkusit najít“.
A tak jsme rozbili ledy, nad stolem v naprosté tmě jsme se snažili nahmatat naše ruce, až se nám to povedlo a mohutným stiskem jsme stvrdili naše seznámení. Pak už to šlo jako po másle, konverzace volně plynula a když se ozval zvonek, bylo mi spíš líto, že Ondra odchází.
Moment rozhodování – mám mu dát svůj kontakt? Jak asi bude po hlase sympatický kluk vypadat na denním světle? Zděsím se a uteču? A co když se mu nebudu líbit já? No což, život je risk, proč to nezkusit. Předávám tedy lísteček s kontaktem. Lísteček dostávám i od Ondry, těžko říct, zda s kontaktem nebo bez…
Muži se za asistence Ondry o jeden stolek posunou a začínám druhé kolo dle naprosto stejného scénáře. Již jsem daleko sebevědomější a konverzace si užívám, je to tak zajímavé hodnotit člověka jen na základě jeho hlasu a charismatu! Všechny bariéry, předsudky jsou najednou pryč a já jsem uvolněná, veselá. Ne všichni, co si naproti mně sedli, mě zaujali, to rozhodně ne, někdy ten člověk promluvil a já si říkala: „Bože, tak tenhle člověk by mě uspal po 2 minutách“, ale i tak to bylo zajímavé, pozorovat svoje pocity.
Na konci akce, když se rozsvítilo, bylo mi líto, že tma společně s magickým zážitkem ještě chvilku netrvá…
Ale zpět do reality. Organizátorky nám nabízejí sklenku sektu a možnost se mezi sebou o našem společném zážitku pobavit. A co víc, zkusit si najít partnera, který nás v průběhu večera zaujal a zjistit, zda i na světle kouzlo přetrvává.
Nejsem si moc jistá, zda chci někoho hledat. Když v tom se ozve: „Hledám Popelku, ale nikoliv podle nožky, ale podle ruky. Mohu prosím vyzkoušet potřást všem slečnám rukou a najít si tu, co mě tak zaujala?“.
Všichni se smějí a mně dojde, že to je Ondra – vysoký, černovlasý kluk se sympatickým úsměvem. Neohroženě se k němu vydávám a podávám ruku. Zazubí se na mě. Mám radost a jsem zvědavá, jak se to dál bude vyvíjet...
Pokud vas tento typ seznamování zaujal a chtěli byste ho vyzkoušet, jukněte na www.randeposlepu.cz .