Křik, vulgarity, rozbité talíře, pláč a občas facka – je vůbec možné být ve vztahu, v němž si partneři tímto způsobem pravidelně vyměňují rozdílné názory dlouhodobě šťastná? A lze se vůbec hádat takříkajíc „s noblesou“?
Relativně spokojené partnerství či manželství si lze jen těžko představit bez ochoty ke kompromisům a schopnosti v rozumné míře ustoupit ze svých požadavků, nároků i představ.
Tyto vlastnosti jsou pak základními předpoklady pro to, abychom se uměli hádat kultivovaně, bez trvalých následků v podobě zahořknutí a ztráty vzájemné úcty.
V populární a velmi inspirativní knize Čtyři dohody od Dona Miguela Ruize se píše: „Slovo je nejmocnějším nástrojem, který jako lidé máme; je to kouzelný nástroj. Ale stejně jako má meč dvě ostří, dokáže i naše slovo vytvořit ten nejkrásnější sen, anebo vše okolo zničit. Jedním ostřím je zneužívání slova, což dělá ze života peklo. Druhým ostřím je čistota slova, jejímž prostřednictvím vytváříme pouze krásu, lásku, nebe na zemi. V závislosti na tom, jak je užíváno, může nás slovo osvobodit, anebo zotročit ještě více, než si dokážeme představit.“
Na dlouhou dobu „zotročit a uvěznit“ v urážkách a jedovatostech můžeme nejen sebe, ale i své milované. Čemu se tedy pokusit v hádkách (které prostě k životu patří) vyhnout, abyste mezi sebou a svým partnerem postupně nevybudovala zeď?
Nezapomeňte, že vaším „protivníkem“ bývá člověk, kterého nejvíce milujete
Hrubě se vyjadřující, natož vulgárně vřeštící dámy ztrácí svůj půvab a šarm na mnoho hodin a možná dokonce i dní po hádce. Hrubosti hřímající pánové ve svých partnerkách zase dávají vzklíčit neblahému pocitu, že: „Chlap, co mi tohle řekl, mě už nemůže milovat!“. Hrubé urážky, křik a konce neberoucí osočování krade ze vztahu úctu k druhému. Přestanete-li si pak vážit jeden druhého, nemá váš společný život příliš růžovou budoucnost.
Jednou pro vždy pohřběte „kostlivce ve skříni“ a neomílejte historické záležitosti
V okamžiku, kdy se v průběhu hádky o neuklizené nádobí vytasíte s tím, že on se před rokem s kamarády přesně v den vašeho výročí strašně opil, je konec hádky v nedohlednu. Atmosféra houstne, napětí se stupňuje a vy se najednou pomalu přestáváte orientovat v tom, o co šlo na počátku. Pokud opravdu nutně potřebujete dořešit cosi z minulosti, řešte to v klidu, nad sklenkou vína a dobrou večeří. Vyřešené „historické“ záležitosti pak jednou provždy pohřběte. Prospěje to nejen vaší duši, ale i vztahu. Proč do hádky o nepořádku na stole pravidelně zatahovat opilého Karla a Frantu, se kterými váš partner strávil vaše výročí (pak to ale samozřejmě náležitě „vyžehlil“).
Nevíte-li co dál, dejte si pauzu
Už hodinu vás evidentně nechápe (nebo naopak), hádka se točí kolem několika nepodstatných maličkostí v uzavřeném kruhu, atmosféra houstne, slova i gesta se přiostřují a pomaličku začíná hrozit výbuch – ohňostroj neslušných výrazů či dokonce v některých domácnostech oblíbený „letecký den“. V takové situaci, kdy se už marně snažíte nějakou dobu navázat nit, je velmi rozumné hádku dočasně odložit a dát si pauzu. Někdy pak už po pauze není na co navázat…
Odborníci radí: „Nehádejte se v posteli!“
Postel je sladké místo odpočinku, útočiště před všednodenními starostmi i nejobvyklejší místo k milostným hrátkám. Proč toto skvělé místo znesvětit hartusením a dohadováním? Alespoň tak to radí mnozí psychologové. Naopak vhodné je prý zasednout ke stolu – máte mezi sebou bezpečnou vzdálenost, ale zároveň jste si blízko, navíc sedíte ve stejné výšce (nikdo nad nikým neční) a máte šanci sledovat partnerovy reakce. Dalšími, ne úplně vhodnými místy, jsou auto a kuchyně, obojí kvůli bezpečnosti. V kuchyni je spoustu ostrých nástrojů a hysterický afekt umí vykonat nepěkné věci a hádka během jízdy vás zase může svést nejen ze společné partnerské cesty, ale i ze silnice.
Nikdy není ostuda se omluvit a usmířit, naopak!
Usmíření bývá sladké a omlouvat se je takřka vždy za co. Tedy pokud se omluva nenese v duchu: „Tak tedy promiň, no…!“
A nezapomeňte, pokud máte děti, a i ony byly svědky vaší hádky, měly by být svědky i vašeho usmíření. Byť třeba druhého (pro děti sehraného) kola. Tyto zkušenosti jsou pro ně větším vkladem do života, než dlouhosáhlé přednášky o tom, jak se mají a nemají chovat.
