Tak jestli se něčeho doslova děsím, tak je to nemohoucí stáří!!!! Konce lidí jsou fakt u mnohých hodně nedůstojné!!! Moji rodiče zemřeli oba nehodou, mamce bylo 86 let kéž bych i já tak dopadla. Padli a už se neprobrali! To může člověk jenom závidět! Hodně lidí se v LDN zasebevraždí jako dcery tchán. Tělo měl mrtvé ale hlava myslela. Odmítl přijímat tekutiny a stravu a do 3 měsíců bylo po něm. A to nebyl jediný případ kdo to takto dobrovolně ukončil. Hodně lidí nemohoucích nechce čekat na smrt, tak udělají vše pro to aby smrt přišla co nejdříve.
Armana: já myslím, že jsem tu nijak nekritizovala práci v nemocnici...teda krom zážitku, kdy jsme sestru až my s mamkou musely sestru upozornit, že má babička horečku. Ale zrovna na domov v Charitě a v tom domě pro seniory si vážně stěžovat nemůžeme. Mamina vždy napekla nějaké buchty, koláče, udělala toho plech a vzala i ostatním, stařečkové jí tam všichni znali a těšili se na její buchty.
Mata69: Tak vidíš že víš co je to za práci. Ale mrzí mě, že ostatní kritizují, nic jim není vhod. A ještě ten otřesný nadpis: V nemocnici mi zabili babičku. Té krávě bych hubu rozbila. Pardon, omlouvám se. Kdyby jim babička umřela doma, a to v jejím věku není nic zvláštního, to bychom mohli všichni říkat že oni doma zabili babičku. Hodně času a dřiny dá doma jeden člověk, co pak celé oddělení v nemocnici. Ale to blbec nepochopí.
lebahu: nehledě na to, že na tu péči o toho seniora prostě nemusíš mít fyzické síly. Dítě je malé, zvládneš ho...80 kg těžkého chlapa je horší přebalovat, zvedat, přesunovat...mýt...vždyť víš o co jde.
lebahu: to si říkám taky, nemysli si...jenže když máš děti, jsi mladá, začínáš ...a víš kdy zhruba zase budeš volnější, děti rostou, nevyžadují tu péči jako miminka, batolata....a když odrostou, vracíš se do práce. S péči o seniora je to jiné...je ti spíše k padesáti, netušíš na kolik zhruba let to bude a v 55 a víc už o tebe na trhu práce nějak není zájem. Vidím to u známých, u kamarádek co si tím, prošly...Víš, rozumím jak to myslíš a vypadá to tak jednoduše - a tak jednoduché je říci - VŽDY to jde nějak udělat. No, já už to tak lehce neříkám, protože prostě "vím". Nepotřebuji se tady obhajovat, udělali jsme co bylo v našich silách. Museli jsme se s takovým rozhodnutím vyrovnat sami. Odsoudit může jen ten, kdo zná tu situaci.
Mata69: Já se zeptám obráceně... narvala ta babička děcka do děcáku, protože bez nich by jí bylo líp (mohla by chodit do práce, platit hypotéku...)?
Nemyslím, že všichni staří lidé co žijí v domovech pro seniory, jsou tam "odloženi" proto, že se o ně nikdo nechce starat. A jsou domovy, kde se starají dobře. Tam, kde jsme měli babičku my, to bylo hezké a co jsme viděli, starali se dobře. Bylo tam čisto, personál milý a to vidíte, když tam jste denně. Klobouk dolů před nimi, není to lehké a takoví lidé to mají jako poslání, jinak si neumí představit takovou práci vydržet dělat.
Máme doma tchána s pokročilým alzheimerem...je ležící, jen s obrovskými obtížemi jde přesunout na vozík...jakž tak obléknout...omýt...měřil asi 190 cm, prostě kus chlapa, i když už je z něj jen stín, kdo to zná ví, že i s malou vetchou babičkou je náročné zvedání, natož s takovým chlapem. Zatím to tchyně zvládá, pomůžeme...ale už teď víme, že nejspíš přijde doba, když už doma nebude moci být. Kdy už se nám ho na nohy nepodaří postavit...posadit...Ono to vypadá tak idylicky - postarat se o svého stařečka...a já říkám dokud to jde, tak rozhodně ano! Ale řeči, že "jen" leží, že stačí mu podat pití, polohovat...nakrmit...to je hezké a vypadá to snadno. No, není to takové. Navíc člověk utlumený léky a přesto agresivní, zlý...Každý má nějaké limity.Ale zpět k článku - nepřišlo mi, že by paní byla v LDN, pochopila jsem to jako normální hospitalizaci.
Armana: skvělé podmínky pro domácí péči? Cca rok zpět jsem hledala jak pomoci mé mámě v péči o babičku. Ano, existuje charita, jezdily s babičkou cvičit, jezdily jí mýt...to je super. Ale to je max. hodinku, pak frčí dál. Babička fakticky ležící, s dopomocí si sedla na gramofon, na vozík...Sehnali jsme polohovací postel, vozík...gramofon. Občas jsme babičku "pohlídali" já nebo brácha...vzali ji na vozíku na procházku po vsi. Nevím děvčata, zkuste si ve 40 přijít o práci s dětmi na krku, třeba s hypotékou...a jít se starat o nemohoucí babičku. Jak to udělat? Děti na škole (což stojí peníze, to je bez debat), hypotéka s platbou taky nepočká...Máma se starala co mohla, ale když 10x, 15x na noc vstane k babičce, která si potřebuje "cvrknout" do gramofonu, plíny odmítala a sundávala si je...tak ta nevyspalá osoba když má pak celý den fungovat, tak to asi není dobré. Ta pomoc charity, to je fakt jen drobeček, chvilka...Naše pomoc v tom, že si jela na nákup, sama k lékaři a podobně. Člověka na celodenní péči nejenže jsme nesehnali, ale ani bychom ho nezaplatili. A když nám máma odcházela před očima, během pár měsíců zhubla snad 10 kilo a najednou vypadala o 10 let starší, neskutečně unavená, vyš´tavená...Tak jsme sehnali pro babičku pobyt v charitě, kde byla přes týden a na víkend si jí brala mamka domů. A tam jsme za ní denně byl někdo na návštěvě. v té charitě. Babička tam byla nespokojená, na nás naštvaná. Péče tam ale byla řekla bych dobrá. Po zánětu močového měchýře, a následně zápalu plic, kdy babičku odvezli do nemocnice a už definitivně ležící jí zpět do charity nepřijali. Našli jsme místo v domově pro seniory, hledali jsme vhodný s dobrými referencemi a našli. Věřte, není to lehké rozhodnutí, fakt ne. Ale někdy je potřeba si říci, kdy už na to nejsou síly, kdy už to prostě nejde zvládnout. A nesuďte šmahem všechny, kdo to musí udělat.
Armana: Pod oba příspěvky se ráda podepíšu.
A ještě, milá Ido, jak si myslíte že má starý člověk dlouho žít a jak umírat? V 88 letech se již umírá a někdo bez velkého varování. Ležící člověk ve většině případů dostane zápal plic, to není z nachlazení. A že měla jen prášky na tlak? To jste si jako mysleli že bude s prášky na tlak žít do 100 let? Nebo že vůbec neumře? Především jste měli obviňovat ze smrti sebe, nikdo jste si ji nevzal domů, přitom dnes jsou opravdu skvělé podmínky pro domácí péči, vím to, chodím občas opatrovat 89-letou paní, její rodina taky ještě pracuje, ale i tak by ji nikam nedali, mají paní na hlídání, občas i já pomůžu. Tak laskavě nekecejte a nehledejte výmluvy proč to nešlo!
Příspěvky nečtu, jen bych se naštvala ještě víc. Podle článku jsou v rodině matka a dvě dcery, vnoučata nevím. Ale ani ty tři dospělé ženy nejsou schopné se postarat o jednu babičku, dávat jí pravidelně pít, polohovat ji, pomáhat s hygienou,... V nemocnici na LDN je většinou 35-40 starých lidí, 2-3 sestry či ošetřovatelky. Kolikrát za den se dostanou k lůžku jednouho stařečka? Kolikrát za směnu mu dají napít? Kolik času si mohou dovolit krmit pomalu jednoho nemocného? Když nebude mít cévku, bude často pomočený a proležený, o zápachu ani nemluvím. Když se babička začne na posteli vrtět a chtít někam jít(bývá občas mimo-dle článku), kdo je blízko aby jí pomohl či jí trpělivě vysvětloval že nemůže, že upadne? Kolik zde kritizujících mělo maminku, babičku, dědečka doma do posledního vydechnutí? Nemáte na to čas? Neumíte to? Ale to je to jediné co pro své staré nejbližší můžete udělat. Tak laskavě nekritizujte! Raději jděte do takového zařízení na nějaký čas pracovat a uvidíme jak to zládnete lépe. A svědectví stré babky na pokoji? Kdo chce psa bít, hůl si vždy najde.
Když jsem si přečetla článek a pak recenze doslova mi šel mráz po zádech s jediným přáním. Nedej můj strážný anděli pokud existuješ dopustit, abych se dostala někdy do nemocnice a tam zemřela!!!! To snad není ani možný co svinstva je mezi lidmi a hlavně lhostejnosti, nezájem o druhé! Četla jsem, že v Rumunsku tak strašně stoupla korupce, že i v nemocnicích se musí dávat úplatky celému personálu a dokonce i uklízečkám. Fakt aby nás to už konečně všechny spláchlo.
tomama: a proč jste to nenahlásila třeba primáři, nebo hlavní sestře, nebo přímo vedení nemocnice, když víte, že jedna sestra "krade peníze"?
Ani nečtu zatím Vaše reakce. Za mě - hnus! Napadnout bez jakýchkoliv konkrétních, ověřitelných, informací všechny zdravotníky, příp. sociální pracovníky v přímé péči, tedy lidi, kteří zasvětili svůj život POMOCI DRUHÝM, je dost nechutné. Bez ohledu na možnost selhání jednotlivců či na problémy či nedotstatky, které se v systému objevit mohou.
lebahu: ja, aha, tak to jo, já si představila klasický oddělení.
tomama: proboha, tak toto už je úplně hororový! Kde se to děje? Abych tam náhodou někdy nešla.... A tam si nikdo na nic oficiální cestou nestěžoval? Ty krádeže peněz třeba, to už je snad trestný čin.
Ano, i já vím kulový. Byla jsem svědkyní umírání jedné stařičké paní, kterou nechal personál dvakrát spadnout z lůžka a lékaři nic neřekl. Mně to všechno nechali pozorovat, i když jsem je prosila, aby mě vyvezli alespoň na chodbu. V dotyčné nemocnici pracují dvě dámy, které jsou už na kriminál. Jedna krade pacientům peníze z peněženek ve stolcích, případně si o ně přímo řekne s tím, že je "zítra" vrátí, druhá řeší při ošetřování pacientů své drogové dýchánky, zdravotní problémy svého pejska, přičemž cpe paní, kterou má nakrmit, lžičku s jogurtem do oka - vůbec se na ni nepodívá. A když ji požádají, aby se o vás postarala, prohlásí: O tu krávu? Nikdy! Pan primář háže při vizitě bonmoty, ale nevšimne si, že nohu nemáte zlomenou v kyčli, ale v koleni..... No a když se tak nějak neuzdravujete, nechají vás převézt do LDN, abyste nezabírali místo "opravdu nemocným". Ne že by vás o tom předem informovali. Prostě najednou vtrhnou do pokoje saniťáci, naloží vás a odvezou mimo Prahu. A zkuste se odtamtud dostat, nebo jen přesvědčit vedení LDN, že nejste nepříčetnej cvok, že máte jenom zlomenou nohu!
lebahu: Ale právě takový pacienti jsou žádaní a když řeknete, že si ho vezmete domů, tak vám ho prostě nebudou chtít dát, budou vám tvrdit , že doma nejste takto kvalitní péče schopni a vůbec asi nechcete aby se uzdravil !!! Opravdu mám takovou situaci za sebou a vím od jiných lidí , že je to obvyklé jednání doktorů přesvěčovat příbuzné , že doma vám táta máma teta umře , protože jedině v nemocnici ví co dělat !!!
Zebruška: Tak bylo to myšleno jako "doléčovací" oddělení, tedy obdoba LDN při nemocnici. Tam můžeš být zadarmo 3 měsíce. Nemocnice na to vcelku ochotně přistupují, obsazené lůžko = zaplacené lůžko.Navíc pacient je sice náročný na ošetřovatelskou péči (sestra dostává plat stále stejný, takže to rozpočet nezatíží), ale není náročný na lékařskou péči. Leží, čumí do stropu a polyká tabletky. Nic jiného se s ním nedělá, tím pádem e za něho neutratí. Když má štěstí, jednou za týden na pokoj nakoukne rehabilitační pracovnice. No sakra, tohle mohl klidně provozovat doma, pokud by byla rodina (s pomocí třeba pečovatelky) ochotná ho nakrmit a umýt mu zadek.
lebahu: Já bych tak úplně nesouhlasila s vaším tvrzením, že se příbuzní nechtějí postarat a odkládají staré lidi do nemocnice. Mám s tím osobní zkušenost (sice cca 5 let starou) a vím, že doktoři žádnou domácí péči nepropagují a musíte si jí opravdu vydupat a ještě si vyslechnout jaká jste hyena, že jedině v nemocnici doktor ví co dělat. Tatínek umíral bylo to evidentní a nám doktorka tvrdila že v nemocnici na kapačkách a s cévkou zblbnutý sedativy na tom bude líp a uzdraví se! Když jsme ho vzali domů , tak než umřel, ztratil aspon ten prázdný výraz v očích.
lebahu: to se opravdu děje? Já si nějak neumím představit, jak to ti lidi v praxi zařídí, aby si někde v nemocnicic nechali 3 měsíce někoho, kdo jejich péči už nepotřebuje (resp.potřebuje trvalé ošetřování, ale to hned začnou v každé nemocnici, co znám řešit s příbuznými, do které léčebny mají dotyčného převézt, že u nich už je zaléčený). Vždyť dnes je obvyklý problém nemocnic nedostatek lůžek (ne jak dřív, když byla pro nemocnici nejdůležitější obsazenost lůžek kvůli penězům, takže tam rádi nechávali i lidi, co by mohli dávno domů) a každá se snaží si lůžka uvolnit, jak nejdřív to jde.
Ano, člověk se má starat o své nemocné příbuzné, to je naprosto normální. V nemocnici mají poskytnout neodkladnou péči, tedy např. odoperovat, zaléčit, stabilizovat stav a po zlepšení alou domů. K tomu slouží zdravotní pojištění. Ne, aby tam někdo odložil babičku na 3 měsíce na zimu, protože ušetří za topení a jídlo. (Pracuju se starými lidmi, vím o čem mluvím, je to naprosto běžná praxe) Nejvíc si většinou stěžují lidi, kteří si nemocnici pletou s odkladištěm nepohodlných příbuzných, stížnostmi si tak hojí své špatné svědomí, že vše bylo přednější než se postarat o maminku.
Jo a chyba serveru 500 i nadále přetrvává. Nejen zde, i u jiných článků.
Měla jsem dosud to velké štěstí, že jsem v nemocnici jako pacient byla jenom dvakrát, a to v porodnici, což je poněkud něco jiného. Ale když k mým zkušenostem s tím, jak byli v nemocnici bližní, přidám ještě některé komentáře zde... Nechť mě všichni bozi ochraňovati ráčí, abych nikdy do nemocnice nemusela. A když, tak jedině v bezvědomí či v komatu, to se nebudu moct bránit a nebudu o tom vědět. Protože, jak jsem pochopila, člověk by vlastně měl být za to hrubé jednání a nedostatek péče ještě vděčný! Že ho rovnou nenechali umřít na chodníku. A to si léta platím každý měsíc v řádu tisíců korun českých zdravotní pojištění, abych tu péči teda měla, když ji budu potřebovat. Tak by to člověk rád využil - a tady se dočte, jak je to na obtíž. A se má starat sám o své nemocné příbuzné, protože co by od nemocnice ještě nechtěl. Kde to jsme, to se radši ani neptám :-((
Ale ještě k příspěvku - pokud si paní myslí, že za smrt babičky opravdu může špatná péče, ale nechce se jí jít až do soudního sporu, tak by aspoň stížnost na vyšší místa napsat měla, ale musí ji mít podloženou - co konkrétně udělali babičce špatně, kdo se k ní choval nevhodně a jak (ne jen obecně, oni na ni nebyli hodní, nad tím každý nadřízený mávne, protože s tím se nedá nijak dál pracovat). Protože někdy i to může pomoct. Podobnou zkušenost měla moje teta, když byla má nevlastní babička v LDN s pokročilým Alzheimerem. Už je to léta letoucí, tak si to nepamatuju nijak přesně, ale také řešila, že se o starou paní špatně starají, pak vypozorovala, že se problémy dějí vždy, když tam je jedna konkrétní sestra. Jednou ji i osobně viděla při nějakém hrubém zacházení, když netušila, že to teta vidí. Teta sepsala obsáhlou stížnost na vedení. Sice moc nevěřila, že by to k něčemu vedlo, ale chtěla si aspoň ulevit, jak na ni byla rozčilená. No a co se nestalo - ona to nebyla první stížnost na dotyčnou, sešlo se toho už víc a nakonec to skončilo odchodem problémové sestry. Kdyby všichni mlčeli, tak by se nestalo nic. Takže aspoň tu stížnost by mohla zkusit.
stahor: no, vím to tak částečně, jak to chodí ve zdravotnictví - já sama sice nejsem ani doktorka, ani sestra, nicmémě pocházím z rodiny, kde (a to i v širším příbuzenstvu) je hodně lékařů nebo sester, moje nejlepší kamarádka je také lékařka a shodou okolností i v manželově rodině je hodně zdravotníků, takže to mám od hodně lidí z první ruky. Vím, na co si stěžují a jaké mají podmínky k práci. Ale řeknu vám, že i takto v rámci rodiny člověk vidí ty rozdílné přístupy. Podmínky mají všichni stejné, ale zatímco jedna sestřička i doma mluví o pacientech hezky a i doma na ně myslí a snaží se co nejvíc pomáhat (a lidi ji taky mají rádi), tak druhá na svou práci může nasadit psí hlavu a všichni "pacoši" jsou hrozní a lezou jí na nervy a vůbec o těch lidech mluví v soukromí hrozně a když jí člověk řekne, proč to teda dělá, tak neví..., protože co jinýho by dělala, za pokladnu by nešla, tak radši bude prudit nemocný lidi v nemocnici. No a o tom to je - všichni víme, že lékaři, sestry, ošetřovatelé mají těžkou práci, ale to že někdo ji dělá dobře a jiný špatně, je jen v lidech. Jako všude jinde (mimochodem snad v každé práci stráví lidi hromadu času administrativou, kvůli tomu by musel být napruzený každý). A kdo ji dělá špatně a nechce ji dělat a ubližuje při ní jiným lidem, tak by radši opravdu měl jít pracovat jinam.
Armana: Paní Armano, nemáte pocit, že se dopouštíte stejně rychlého a stejně emocionálního soudu jako Ida? Tedy s tím rozdílem, že Idě zemřel milovaný člověk a dá se u ní chápat trocha "hysterie"? Možná to tak není, ale nešlápl vám někdo na kuří očko?
Armana: nesoudila bych tak drsně Idu, že nebyly schopny se o babičku postarat. Jestli byla babička po operaci zlomeniny (i když těžko říci co je to "pochroumaná kyčel"), není ani moc reálné si takového člověka vzít domů. A protože přímo z aktuálních zkušeností v rodině vím, že prostě postarat se někdy není v silách rodiny, tak pak ta rodina spoléhá na zařízení, které je k tomu určené a kde jsou profesionálové. Fakt mi vadí to drsné odsouzení, ale i když ona zrovna tak drsně obviňuje personál nemocnice ze "zabití".No...
Vážená dámo, opravdu nejste zdravotnice a víte kulový. Jednak jaký věk považujete za vhodný k úmrtí? 88 je již dost vysoký a i relativně zdravý člověk najednou odejde. Jak jsem pochopila, jste vy, vaše maminka, sestra a nevím kdo jiný a nikdo z vás nebyl schopný se o babičku postarat. Cca dospělé ženy se nepostaraly o jednu babičku. 30-40 starých lidí, možná i víc a kolik sester na směnu? Víte to? Nevíte!!!! Víte kulový, nechci být sprostá. Kolikrát za den dáte napít jedné babičce když ji máte doma? Kolikrát těm 30-40 ? Jak dlouho budete jednu babičku krmit? Jak dlouho vám bude trvat nakrmit těch 30-40? Cévka? Ano, jinak by močila pod sebe a vám se nebudou líbit proleženiny a smrad. Zápal plic? Ano, u ležícího člověka je to nejčastější komplikace. Pád? Ano, píšete že byla občas zmatená. Bylo by toho hodně co napsat, ale to vy-nezdravotnice, nikdy nepochopíte. Ale mohla byste to zkusit, třeba jen o tom víkendu. Pak si popovídáme.
zkouska odesilani prispevku
Taky mi tu naskakuje chyba serveru :-(( K článku - já bych tomu i věřila, že se personál na tom podepsal a pomohl té paní do hrobu. Bohužel se to bude velmi těžko prokazovat. Ale nenechala bych to být. Babičce už to sice nepomůže, ale prověřit to tam neuškodí, a ono někdy stačí už jenom vzbudit pozornost, aby se vidělo, že to někoho zajímá, aby si začali dávat lepší pozor.
Bohužel moje zkušenosti s nemocnicemi jsou velmi tristní, s jednou jedinou výjimkou. Ta výjimka byla jedna nemocnice v severních Čechách, kde byl 14 dní můj tehdy 13letý syn hospitalizován a bylo o něj postaráno naprosto perfektně, taky jsem těm sestrám vyjádřila poděkování. Všechny ostatní případy byly katastrofa. Denně jsem například jezdila do nemocnice, abych mohla přítele po vážné operaci umývat, převlékat, krmit, cvičit s ním, donést mu pití a vůbec se o něj starat, jinak by po něm neštěkl pes. Totéž jsem dělala o pár let dříve i pro exmanžela, taky po operaci, kdy měl omezenou pohyblivost a potřeboval pomoc. Pro mého otce jsem to udělat nemohla, protože byl na JIP, a tam se to nedalo. Teprve až na normálním oddělení, a tam už pobyl jen několik málo dnů a poslali ho domů, kde už o něj postaráno bylo. A když je potřeba navštívit lékaře s mojí 80letou matkou, musíme já nebo sestra chodit s ní, aby se k ní zdravotnický personál choval slušně, jak jde sama, zacházejí s ní jako s nesvéprávnou, jen proto, že je už stará. Děsím se, že jednou taky budu stará, a bude se mnou jednáno jak s onucí, která zbytečně zdržuje a obtěžuje. Dneska si - možná - svá práva pacienta ještě obhájím, ale co až už nebudu moct? Což zrovna ve zdravotnických zařízeních všeho druhu, kam člověk nejde z plezíru, ale proto, že musí, že je mu zle, jinak by tam dobrovolně přece nevlezl, tak zrovna tam je to zacházení s lidmi na hodně mizerné úrovni.
Zažila jsem v nemocnicích hrůzu i ráj. Nedám dopustit na Vojenskou nemocnici ve Střešovicích-neurochirurgické oddělení, kde mi zachránili nejen život, ale úžasnou pětitýdenní péčí odbornou i lidskou mě pomalu připravovali na pozvolný návrat do běžného života.A ta hrůza byla na neurologickém odd. jedné VČ nemocnice, kde jsem měla jen dobrat injekčně poslední antibiotika a vůbec nikomu nebylo nápadné, že po těžké operaci mozku otékám v obličeji a na horečky jsem po 2 dnech dostala paralen. Po 3 dnech jsem skončila v Praze zpátky, kde mě vrátili do života. Takže opravdu kde, kdo a jak.
Naše rodina má bohužel také velice špatné zkušenosti s hospitalizacemi jak starších, tak mladších příbuzných. Vím, že sester je málo, hodných ještě míň a mít sama noční na oddělení se rovná hororu. Je to práce náročná fyzicky i psychicky. Nicméně taková pochybení, jako v lednu trvale otevřené okno nad zpoceným pacientem v polobezvědomí se zápalem plic, uškrcená cévka pod peřinou a půl dne prázdný pytlík na moč u postele, zaškrcený odvod z pooperační rány přes celou noc i přes dvojí upozornění sester, záměna výsledků, zanedbání péče při nádoru, nadávky sester při znečištění do postele, trvalé nepodávání nápoje či mísy ležícímu se zlomeninou, ponižování pacienta, který byl hospitalizován na psychiatrii, ač patřil diagnozou na neurologii, atd atd. I my víme, co to je, když se najednou ze dne na den zhorší zdravotní stav. U starého člověka to už potom nejde zpátky, jak svou kondici ztratí, je konec. My ty zkušenosti máme fakt na 75% špatné. Není to tom, že se k nám někdo choval nepříjemně, jsme jenom lidi všichni a léčit lidi je odpovědnost za životy a leckdy se musejí rozhodovat v minutě a ve stresu. Jde o to, že v těch našich zmiňovaných případech byly ty problémy tak nějak zlehčovány a nebylo uděláno, co mělo. My jsme laici! Nemůžeme jim říkat, proč neuděláte tohle a tamto! Jestliže se v čekárně na mamologii sejdou dvě 40 leté ženy, jedna je tam prvně s malou bulkou a druhá chodí na pravidlené kontroly se čtyřmi, které rostou, jak je možné, že té první nabídnou odběr krve a vzorku a té druhé řeknou, přijďte zase za půl roku? Jak je možné, že diabetikovi, který má jeden den hodnoty cukru 7, druhý 18, třetí 12, dají ráno léky na cukr a odpoledne mu TEPRVE NABEROU KREV? Byla jsem svědkem rozhovoru dvou dávno dospělých dcer. Ta první se rozčilovala, že nikdo s maminkou nechodí, nikdo ji nenakrmí, že jediné, co umějí, dávat uspáváky. Ta druhá jí řekla, kdybys měla sloužit sama na oddělení s těmito lidmi, dáš jim prášek na spaní taky a ještě ráda....Jen si představ, co to je, když na tebe každou chvíli volají a chtějí jedno a totéž. Naše rodina už na péči v jakémkoli zařízení má takový apaticky jednostranný náhled, že bychom všichni dali přednost tomu, radši do nemocnice nejít, ať to je s čímkoli. Někdo má holt smůlu. My si ji tedy docela vybrali. Několik našich příbuzných se prostě z nemocnice nevrátilo, ač tam šli ve velice dobré kondici. Sedmdesátka-při celkově dobrém zdravotním stavu - to není snad na pacientovo odepsání stran personálu. Jistě, my všichni tu mluvíme o práci, které nerozumíme, ale tu práci dělají lidi, co k nim máme mít důvěru! Já ji už nemám....
On když je člověk v nemocnici, není mu nejspíš zrovna do skoku. Je ve stresu, má bolesti, potíže...proto i třeba slovo vyslovené jindy by mu nepřišlo nijak zlé nebo odměřené, ale v dané chvíli a situaci, kdy je prostě člověk přecitlivělý, to pobere jinak. Když mě odvezli do nemocnice s dost silným záchvatem menierova syndromu, zvracela jsem jak alík, nemohla stát na nohou jak se se mnou točil svět - sestra na příjmu první co na mě vyhrkla "nejste těhotná?" - a to jsem měla sebou zprávu a přivezl mě můj obvodní, co zrovna sloužil pohotovost. Dva dny jsem tam ležela na kapačkách, se zavřenýma očima, protože prostě se svět kolem mě nehodlal zastavit. A když se mi udělalo líp, tatáž sestra na mne "tak už vám zalezl pupík?" Prostě jsem ležela, moc nekomunikovala a měla zavřené oči, protože mi bylo zle. Možná to nemyslela zle, ale jak vidno, i po 16ti letech to mám v hlavě živé jak dnes a citím jak se mne to dotklo. A je to prkotina! Jak se mají cítit lidé s mnohem vážnějšími potížemi? Ty sestry jsou profesionálky, tohle mají být schopné odhadnout.
stahor: ale to jsem tu psala níže - každý ten pobyt snáší jinak. Jeden vymrzuje a nic mu není dost dobré - ten si asi na sestřičky stěžovat bude. Jiný je pokorný, klidný a tak mu i sestřičky přijdou dobré. Ono se i líp usmívá na klidného a vděčného pacienta, než na mrzouta co pořád zvoní a něco chce. Vyhoření hrozí v každé práci...v každé profesi. To není výsada zdravotního personálu. A kde je vzít? to už tu zaznělo taky - lépe je zaplatit, aby jich bylo víc, aby měly zájem to dělat. Ale to tu asi nevyřešíme. Dokud je to jak to je, není stejně nic, co by je omlouvalo za hrubé chování nebo necitlivé chování k pacientům.
Musím říci, že i naše zkušenost s pobytem naší babičky (89 let) na interně okresní nemocnice, nebyla dobrá. Na to, že má babička horečku, se nám podařilo sestru upozornit až na několikrát. Několikrát nás odmítla, že je vše v pořádku, že u ní byla. Až když jsem se nedala odbýt, změřila jí. S jídlem jí také nepomohli, což na jednu stranu chápu, prostě je jich tam fakt málo, aby stihli takto obsloužit všechny, na druhou stranu - to tam mají ti stařečkové umřít hlady? Viděli jsme jak babička v nemocnici šla rapidně dolů - otázka je jak se na tom podílí "péče-nepéče", jak se na tom podílel zdravotní stav, věk...ležení bez polohování.Tchán, sice špatně, ale chodící se nám po 14ti dnech z nemocnice vrátil jako ležák. Protože logicky pro sestry bylo pohodlnější jej zacévkovat, opatřit plenami a nechat ležet. Nikdo ho nenutil chodit na mísu, nikdo ho nenutil udělat aspoň pár kroků s holemi, aby mu zůstala pohyblivost. Ano, má alzheimera a jeho stav je horší a horší...ale u takových lidí je hodně důležité co nejdéle zachovat jejich pohyblivost a musí se nutit. Je to ale velmi pracné.Ale znovu musím říci, že pro člověka nad osmdesát let, je zlomenina často fatální záležitostí, ten člověk se do té doby nějak pohyboval, byl vcelku soběstačný. Jedno upadnutí všechbno změní. Do toho narkoza, dlouhý pobyt na lůžku...a je to špatné. Pokud ale je domněnka, že nebylo vše jak mělo, je potřeba to - i pro svůj klid - řešit.
Mata69: naprosto souhlasím, ale kde vezmete ty hodné?Pochopitelně je to v lidech,ale pokud vám něco říká vyhoření, pak ve zdravotnictví je to v současnosti naprosto běžné a téměř pravidlo po nějakých odsloužených letech. No a že by se taky hodnotilo chování pacientů? často se k perzonálu chovají hůře než ke služkám, takže se často ani není čemu divit.
Omlouvám se za trojí odeslání, ale po odeslání to hlásilo "chyba serveru" a při opakovaném načtení stránky to dopadlo takto. Bohužel, nejde to smazat.
stahor: obávám se, že je to jako všechno - v lidech. Proč některé sestřičky jsou milé a vlídné a jiné ne? Jsou přeci hodnoceny stejně...jsou všechny na stejné pozici. Vím, že to není lehké a že mají spoustu papírování a je jich málo, mají hodně služeb...ale - některé to prostě zvládají dobře a některé jsou protivné.
Elynor: Pochopitelně vám přeji dlouhá a klidná léta. Nevím, čím jsem vás rozčílil. Pravdou?
Zebruška: rozumím vám, ale nevíte o čem mluvíte. Sester je takový nedostatek, že nejsou schopny vykonávat svou práci, natož ještě s úsměvem.Polovinu su stráví nesmyslným papírováním a vyplňováním různých hodncení a tabulek.No a že půjdou pryč? Kdo tam pak bude dělat.Budeme ještě rádi, že vůbec někdo má zájem v současných podmínkách v krizovém zdravotnictví dělat.Aspoň nějak. A bude hůř. Zapoměňte na staré socialistické zdravotnictví. Ještě budeme vzpomínat.No ale za to si můžeme i my sami. Na tu vycinkanou svobodu nějak nestačíme.
to jsou smutné příběhy, co tu píšete :-(
V srpnu loňského roku měl manžel těžkou havarii na kole, když jel z hub. Byl převezen letecky do Prahy do nemocnice Vinohrady. I když byl pomalu celých 14 dní v umělém spánku, vzorně se o něj starali. Byl čistý, oholený. Po této době ho převezli k nám do nemocnice, i když ležel na JIP, péče byla minimální. Nejhorší bylo, že se v té době v nemocnici již topilo a do oken pražilo slunce. Tak na něj otevřeli okno a ani nezatáhli žaluzie. V těle měl zánět. Nemohl kašlat, protože měl zlomenou sanici. V Praze ho věčně odhleňovali. U nás v nemocnici ho snad odsáli až pár hodin před smrtí. A výsledek zemřel na zápal plic.
Zubr: a co jí napsali jako příčinu úmrtí do úmrtního listu?
Dobrý den, něco podobného jsem bohužel zažila na začátku tohoto roku. Babička šla do nemocnice s podezřením na lehkou mrtvičku. Do té doby byla naprosto soběstačná a nic vážného ji netrápilo. Po týdnu nezbytného " pozorování" se nám už nevrátila. Co se s ní stalo, když byla celou dobu pod "odborným" dohledem nám nebyl nikdo schopen pořádně vysvětlit . Bohužel v době chřipkové epidemie nám byly umožněny jen krátké a vyjímečné návštěvy. Z telefonátů s babičkou jsme se dovídali o chování personálu, které bylo ke starému člověku naprosto tragické. Babička si stěžovala na nedostatek pití, na zazvonění setra nepřišla,o ochotě pomoci ji na záchod ani nemluvím. Dokonce ji přivázali za ruku k posteli, aby jim náhodou nespadla. Sestry nám pak do očí při návštěvě lhaly, že dostala napít před chvílí atd. a s námi samozřejmě mluvili velmi přátelsky. Psychika je v nemocnici velmi důležitá, řekla bych na prvním místě a pokud personál neustále dává najevo jak jsou jim pacienti na obtíž a jak jimi pohrdají, tak tam nemá co dělat! Jak tu bylo napsáno jejich platové ohodnocení je velmi špatné, ale proč to má odnést někdo, kdo za to opravdu nemůže? Volba povolání a místo práce je přeci na každém z nás a sestry jistě vědí jaká práce je čeká. Podávání informací ze strany lékařů bylo za tu dobu v podstatě nulové. Stěžovat si na primáře oddělení, vedení nemocnice, nebo dokonce na mateřskou krajskou nemocnici? předem marný boj... Z českého zdravotnictví a z přístupu k pacientům je mi opravdu zle.
stahor: betateta mluvila o vlídnosti a lidském přístupu a ten jde k pacientům používat v každém případě - to nezáleží na množství personálu a práce, jestli se na starou babičku sestra usměje a prohodí vlídné slovo, když ji ošetřuje, to záleží na povaze každého. Člověk nemusí být zdravotník, aby viděl rozdíly - na tom samém oddělení některé sestry jsou samý úsměv a mile k pacientům promluví, jiné jsou zamračené jako čert a nejradši by vás sežraly. Vím, že je to těžké a že to chce někdy přemáhání, ale koneckonců třeba učitel si taky nemůže vylívat zlost na žáčcích, i když nemá zrovna naládu, a takový herec komik musí odehrát svoje vystoupení vtipně, i kdyby mu nakrásně doma někdo umíral, takových povolání je, kde to chce mnohdy sebezapření, ale i to souvisí s profesionalitou. A těch zdravotníků, kteří to umí, si taky lidé nepoměrně víc váží. Když na to někdo nemá a nezvládá to, tak by si měl radši najít jiné zaměstnání. A všichni víme, že starým nemocným lidem v nemocnicích a různých léčebnách často právě nejvíc pomůže laskavý přístup...
Stahor, nezměním a nezměním, před mnoha a mnoha lety jsem rok pracovala v jednom denním stacionáři pro seniory, nejsem zdravotník a neseděla jsem tam každý den, pracovala jsem v administrativně, ale i tak jsem viděla a slýchala věci, které bych jako paní v letech raději zapomněla. Samozřejmě hodně záleží na vedení, jaké lidi nabírá a co svým zaměstnancům vůči klientům dovolí a toleruje, prostě jaká je "štábní kultura". Tady byla děsná. Co se týče příběhu Idy, těžko soudit, kde je pravda, nemáme dost informací, ale umím si představit, že se babičce mohlo v nemocnici vinou špatné péče přitížit.
stahor: ve které nemocnici, prosím, pracujete? Abych věděla, kam se v žádném případě nesmím nechat odvézt, kdyby se mi něco přihodilo. Chci totiž být na světě ještě celkem dlouho.
Domnívám se, že pokud by nemocnice tuto dámu žalovala, jistě by uspěla. Nějaké řeči o zanedbané péči jsou velmi ožehavé téma a nestačí svědectví nějaké ,možná i sklerotické, pacientky. To, že se při imobilizaci mohou přidat různé komplikace je v tomto věku naprosto logické a proč nebyla podchlazena druhá pacientka, to se taky nedovíme. Nikterak se nezastávám nemocnice, péče je v těchto zařízení adekvátní nedostatku perzonálu, navíc velmi špatně placeného. A o nějakém poslání už tady nemluvte. Za poslání vám nikdo chleba neprodá. Pro Betateta -Zkuste na jeden den jít na takové oddělení pracovat a uvidíte, jak rychle změníte názor. Tady od stolu se to dobře kritizuje.Tady je každý generál.
Souhlasím s tím, že pokud si chce paní stěžovat, tak musí zjistit mnohem více o péči o babičku a neopírat se jen o informace od paní z vedlejší postele - jak už tu bylo napsáno, každý snáší pobyt v nemocnici jinak a třeba i chování sester, které je pro někoho normální a nijak mu nevadí, je pro druhého už nepřijatelné a stresuje ho. Na chování sester by mohla třeba pro svůj lepší pocit napsat stížnost na vedení nemocnice (jaký to bude mít efekt je ve hvězdách, ale ona by si aspoň mohla říct, že na to upozornila). Jak to bylo se dzravotním stavem babičky a případným zanedbáním péče, by bylo potřeba lépe prozkoumat, nechat přezkoumat zdravotní dokumentaci odborníky, najít si vhodného právního zástupce, který se na problematiku ve zdravotnictví specializuje, pokud by našli nesrovnalosti, podat žalobu, nechat vypracovat odborné posudky. Je ale třeba počítat s tím, že to je běh na dlouhou trať, na několik let. Někdy se špatná péče prokáže (není těžké najít zprávy o případech, kdy bli lékaři osouzeni za prokázané zanedbání péče), jindy se ale ukáže to, co tu také už bylo napsáno - že u takto starých lidí někdy jakákoliv zdravotní komplikace nebo úraz může být fatální, byť před tím byli docela fit. Prostě v tomto věku už tělo není schopné takové regenerace a operace, narkóza, delší nepohyblivost (už po týdnu ležení se dělají proleženiny a fatální zápal plic je také bohužel dost častým průvodním jevem), navíc doprovázené stresem z pobytu v nemocnici a bolestí můžou u staršího člověka velmi rychle způsobit rychlé celkové chřadnutí. Zažila jsem to už v rodině několikrát, jak rychle se může zdravotní stav najednou zhoršit a nemusí to být ničí vina. Když to vidí poprvé, tak je přesvědčený, že se někde stala chyba a nevěří tvrzení lékařů, že to takto prostě bývá. A když pak vidí ten samý průběh i u dalších lidí, bez ohledu na to, zda byli v nemocnici či ne nebo v jaké, pak mu dojde, že to tak opravdu asi je obvyklé, že si jen nechceme připustit naši smrtelnost a věříme, že vždycky všechno se musí vyřešit.
betateta: Jinak ale souhlasím s Matou, faktická chyba tam být nemusela, ale mnohdy by stačilo vlídné slovo a lidský přístup. Důvěra v ošetřující lékaře dělá divy a vlídná a přátelská atmosféra ve zdravotnickém zařízení je velmi důležitá.
Zažila jsem ve vzdáleném příbuzenstvu podobný případ. Stará paní, zlomenina v oblasti kyčle (tipuji, že to zde bude podobný případ, starším dámám se kyčle lámou rády), jinak dobrá kondice. Po desetidenní hospitalizaci byla paní v takovém fyzickém i psychickém stavu, že si ji příbuzní vzali domů na revers. Bylo to tenkrát hodně nepříjemné. Do nemocnice se pak ještě na chvíli vrátila, ale do jiné. Stížnost tenkrát napsali, dokonce byli osobně za primářem i za šéfem nemocnice, platné to nic nebylo. Dostali oficiální písemnou odpověď ve stylu „k žádnému pochybení nedošlo“. Stěžovat si v ČR na chybu lékaře je dle mých zkušeností takřka nemožné, ono i ozvat se u lékaře, že se vám jeho postup nelíbí, vyžaduje občas notnou dávku odvahy.
Pokud je opravdu podezření na vážná pochybení, je potřeba jednat a né jen tak házet do větru nějaká obvinění. Vzít si právního zástupce, nechat přezkoumat lékařskou dokumentaci. To, že to říkala paní z vedlejší postele nemusí být ještě tak zcela pravda. Od doby co byla moje babička v nemocnici vím, že různí lidé (a staří obzvláště) snášejí ten pobyt různě. Někteří si stále na cosi stěžují, jiní to snášejí v klidu - jako vaše babička. Pravda je ovšem taky to, že v 88 letech sice může člověk být samostatný a v celku v dobré kondici, ovšem operace a hlavně narkoza může jeho stav rapidně zhoršit. Právě i delší ležení, kdy u tak starých lidí dojde k zápalu plic poměrně lehce. Formula, že babička tam šla "jen s pochroumanou kyčlí" je taky taková zavádějící. U tak staré osoby zlomenina jakákoliv může totiž být fatální. Takže než někde házet obvinění ze zabití babičky - radši prověřit co se stalo. Nehledě na to, že zabití to není - maximálně lze prokázat zanedbání péče s následkem smrti. Zabití je zcela něco jiného.
V článku chybí nějaké informace. Proč vlastně byla babička s "pochroumanou kyčlí" hospitalizována? Prodělala operaci kyčle? Pokud ne, proč nebyla v domácím ošetřování? Proč ji opakovaně cévkovali? Jak přišla k zánětu průdušek (který mohl rychle přejít do zánětu plic a ten u dlouhodobě ležících pacientů může způsobit úmrtí) - souviselo to s nadměrným větráním a podchlazením? Pokud si chcete na nemocnici stěžovat, zkuste si celou historii hospitalizace projít krok po kroku a pokusit se zjistit, kde došlo ke konkrétní chybě (například nesterilní cévkování - zánět močových cest - zánět ledvin - selhání ledvin???). Hrubé zacházení s pacienty je odsouzeníhodné, ale smrt má vždycky nějakou konkrétní příčinu. S obecně formulovanou stížností na zabití 88leté stařenky bez bližší specifikace patrně neuspějete.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.