Zoufalci, podivíni, podvodník i kolega, kterému dělala „převoznici“ – to je jen malý výčet Iviných pokusů o vztah. Iva je bezradná, nechce být sama, ale kde ve čtyřiceti letech najít normálního nezadaného muže?
Exmanžel nesnášel rodinný život
Jsem už 10 let sama. Tedy ne úplně sama, ale s docela rozumnou patnáctiletou slečnou. Manžel odešel, když byla dcera malá. Šel za štěstím a svobodou, vedle mě a neustále nemocného batolete se cítil jako s koulí u nohy – což jsou jeho slova. Neodešel za jinou ženou, ale za svými koníčky. „Horolezí“ kdesi po světě, rodinný život pro něj není.
Škoda jen, že to nevěděl, když mě žádal o ruku a přemlouval, abychom spolu měli miminko. Já se tehdy do svatby a mateřství příliš nehrnula. Zato teď mi životní partner po boku moc chybí. Nechci být nejlepší roky svého života sama a také nechci sama stárnout. Jenže kde vzít ve čtyřiceti letech normálního chlapa a neukrást ho jinde jiné? Pokusů už jsem učinila několik.
Měla smůlu na samé zoufalce a podivíny
I přestože jsem si po rozvodu myslela, že život bez chlapa bez problémů zvládnu, ten pocit, že vedle mě občas někdo spřízněný usíná, mi chyběl snad po měsíci, co se manžel odstěhoval. Vůbec jsem to nečekala – mám hodně přátel i zájmů. Nechyběly mi ani peníze a pomoc; peníze vydělat umím a s hlídáním mi hodně pomohli rodiče. Chyběl mi prostě chlap, a tak jsem ho hledala. Bohužel zkušenosti ze seznamek mám šílené nebo jsem prostě jen měla smůlu na samé zoufalce a podivíny.
Nakonec se však přeci jen objevil jeden „normální“ chlap, se kterým mi to navíc skvěle fungovalo v posteli. Bohužel se časem ukázalo, že panáček není rozvedený, jak tvrdil, a já nebyla jediná jeho láska. I tak se mi s ním rozcházelo těžko. Byl to sice sedmilhář, ale měl šarm a jiskru, které jeho předchůdci i následovníci postrádali. Další vážnější známostí byl kolega z práce.
Nebyla to láska jako trám, ale bylo to moc fajn
S kolegou jsme se sblížili na jedné firemní akci, byl v rozvodovém řízení, já opět zklamaná z jedné nevydařené schůzky s mamánkem, kterého v podstatě nejvíc zajímalo, jestli umím uvařit svíčkovou a španělské ptáčky. Poplakali jsme si na rameni, něco popili a nakonec skončili v posteli. Nebyla to sice láska jako trám, ale bylo to moc fajn.
Kolega neměl děti a padl si do oka s mou dcerou, dokonce jsme společně s dcerou podnikli i několik pěkných výletů a strávili víkend na horách. Vše vypadalo tak nadějně! Zvláště poté, co se kolega opravdu rozvedl. Čekala jsem, že se přestěhuje ke mně, ale šel raději do předraženého pronájmu. Velmi rychle mu zachutnala znovunabytá svoboda a ze vztahu se mnou pomaloučku vycouval, byla jsem pro něj prostě jen „převoznice“. Prý se ještě nechce vázat. Chtělo se mi tehdy mlátit hlavou o zeď!
Zajíček, který chtěl děti
Poslední vážná známost byl jeden náš klient, o 10 let mladší kluk, který byl evidentně na zralejší dámy. Opět vše nějaký čas klapalo, i pubertální dcera ho vzala na milost. Jenže tenhle kluk do mě byl blázen, rozmazloval mě, obletoval a zbožňoval, a tak jsem se nakonec lekla já. Mně bylo 40, jemu 30 a chtěl se mnou strašně moc dítě. Já si na mimino ale netroufla a vztah nakonec ukončila.
Je možné, abych ještě potkala úplně normálního svobodného chlapa bez závazků? Každý můj vztah má nakonec nějaký háček, ze kterého se později vyvine pořádný hák. Bohužel ani v mém okolí nemám žádnou ženu, která by po čtyřicítce našla normální známost, normálního životního partnera.