Ivana: Je mi 50 a ještě jsem nepotkala pravou lásku

Asi tady budu za za psychicky nemocnou ženskou, ale mám opačný názor než většina zde píšících. Já jsem pravou lásku poznala, je to už dávno a trvala 7 let. Kdyby nedošlo k jedné havárce... věřím že by trvala dodnes. Samozřejmě, jedná se o vyjímky, ale já jsem si s Jirkou sedla jako prdelka mimča na nočník. Při prvním pohledu jsme oba věděli, že se nevidíme naposledy. Ne že by mě nosil na rukou, nebo kolem mě skákal jak jsem si pískla, ba naopak. Během našeho života jsme dostali spoustu kopanců a ty nás stmelily tak, že jsme se nebáli ničeho a nikoho. Vždycky jeden z nás podržel toho druhého, mohli jsme si říct naprosto všechno, . Je mi 55 let a opravdovou lásku jsem si prožila jednou. 7 let je sice jen malá kapka ve vyschlé poušti života, ale pro mě i ten krátký časový úsek znamenal důležité poznání, že opravdová láska existuje. A není to jen vzpomínka, kterou jsem si upravila k obrazu svému. Byla to nádherná, někdy náročná, ale vždy pohodově vyřešená realita.

Možná si paní opravdickou lásku nezaslouží,tak ji nemá.Porovnávat lidskou a psí lásku: no to snad ani nejde! Zvíře je jenom zvíře .Vysnít si něco je jedna věc,a upnout se na to jako na realitu,je věc druhá.Čekat,že jednoho dne pod oknem zavolá princ na bílém koni,je zbytečné.Musí se za prvé vědět,co se vlastně chce a za druhé to jít hledat! Takové nějaké uhranutí někým,koho vidím první vteřinu a již HO miluji,tak to asi neexistuje,ale najít dobrého přítele,s kým se budu cítit dobře,on nebude vypadat jako Quasimodo,tak se do něj můžu zamilovat- tak to by asi šlo.Klidně i v 60,90....

monada: Snít je potřeba, ale nesmí se to míchat s realitou.

No ona hlavně ta romance (ve filmech a knížkách) svatbou končí a pak už není "nic". Je potřeba si představit tu Angeliku "ještě po dvaceti letech" jak jí Peyrac po baráku nechává pohozený fusakle, nadává, že ho bolí zlámaná hnáta, maže si to nějakým smradlavým svinstvem, na koně už nevyleze, šermovat ho bolí (o sexu si už nenechává ani zdát aby ho nejeblo) a ona po třech dětech s dvaceti kilama navrch a s natáčkama na hlavě ho buzeruje, ať si ty ponožky uklidí, že není jeho služka.

Mata69: :-)

lebahu: Přesně tak souhlasím . Švagrová se rozvedla a nehledala nic extra až přišel ON a byla tam jiskra a hlavně když byla nemocná tak podal ten čaj a opačně a byla svatba zazvonil zvonec a pohádky je konec Teď opět prochází velkou zátěží manžel onemocněl , ale je bojovník a zvládne to s její pomocí. V padesáti by měla spadnout s vysněného nebe do reality. Kdyby to byla holčina atak se nedivím. Hezký den

helza: BINGO!

Možná se kamarádek zapomněla zeptat v čem jsou ty jejich "skutečné" lásky těmi "skutečnými láskami". A co tedy od takové životní lásky očekává? Tu psí oddanost? Dost možná, že mezi těmi adepty co v životě potkala, že mezi nimi ta její skutečná láska byla, ale ona jí vidět nechtěla.

A napadá mě ještě jedna otázka. Zda i paní chce milovat. A pokud si vysnila takovou "psí" lásku směrem k sobě, zda i ona je schopna stejnou měrou a stejným způsobem lásku opětovat. Po pravdě, takto může ona sama milovat kohokoliv, třeba i tajně a svou velkou lásku si takto prožít. Píše o tom, jak touží být milována, jak moc chce milovat ona sama mi tam nějak chybí.

Očekávání - to je pěkné svinstvo. Pak se do těch mantinelů málokdo vleze ..... Otázka taky je, zda paní ví, co to znamená - opravdová láska. No holt, každý jsme svého štěstí strůjci. Neřekla bych, že by za to mohli muži v jejím okolí.

No jo holka zlatá , to musíš všechno překopat a trochu taky slevit ze svých předstáv ...

Taky si myslím, že by místo "velkého třesku, jiskření a země se zachvěla..." měla hledat někoho, kdo jí uvaří čaj až bude mít chřipku a bude ji mít rád i rozcuchanou a s opuchlým nosem od rýmy.
Jo, červená knihovna je hezká věc, ale de Peyrac, Rhett Butler ani Christian Grey se běžně v přírodě nevyskytují.

No jo, paní si vysnila něco, co jí připadá úžasné a báječné, o čem slyšela od kamarádek (no víme, jak taková vyprávění vypadají), co asi viděla v telce nebo četla v románě. V padesáti by se měla postavit nohama na zem, proboha.
Doufat, že nějaký člověk jí bude oddaný stejně jako pes, je opravdu velmi naivní představa. Jestli něco takového bude hledat dál, bude opravdu nadosmrti sama. A nebo ať si tedy zase pořídí psa. Ten jí za kus pamlsku bude milovat až za hrob.

Přiznám se, že úplně nerozumím co paní chce. Jak by pravá láska měla vypadat ? Jako ta psí ? Bezmezná oddanost a věrnost ? To je podle mého značně nerálné. Není náhodou ta pravá láska o tom, že vím, že se na svého partnera/ ku můžu spolehnout ? Podle mého ano. Sem tam romantické gesto je fajn, ale pro každodenní život si to nějak nedokážu představit. A podle mého je to chyba těch romatických slátanin, kterými nás televize krmí. Tedy, ne že bych si občas ( a ráda ) nepobrečela u nějakého filmu, ale beru to jako film a vím, že od reality je to na hony vzdálené. Stejně jako filny erotické.