Iveta (36): Mám vše, nač si vzpomenu, přesto trpím jako zvíře

Bože, za co? Kde se tyhle husy berou? Co by ještě od manžela chtěla, aby ji nejen živil a zajišťoval luxus, ale ještě ji i bavil? Do "bubliny" se zavřela sama, nedivím se, že se s ní místní nebaví, asi jim dává najevo, že je něco lepšího. S hloupou a línou paničkou se těžko dá navazovat nějaké přátelství. Jestli chce něco změnit, měla by začít u sebe.

No to je mi tedy neštěstí.... ne ale vážně částečně jí asi umím pochopit, manželství jede už jen ze zvyku není v něm už jinak žádná šťáva a ona sama sebe dobrovolně pasovala do toho vězení a ani si neuvědomuje že je jen iluzorní a snadno z něj může ven.Což o to najít si polečnost a nějakou zábavu je fajn, to i zvládne pokud opustí myšlení typu že jet někam 30km je šílené. Být jí najdu si nějaké kroužky koníčky nebo s dětmi jezdím na nějaké akce kde se může seznámit s jinými ženami a udělat si nové přátele.
Ale větší problém vidím v tom že to manželství je už vlastně mrtvé. Je jen otázkou času kdy si on najde milenku...dost možná že se to už i stalo, protože on v tomhle svazku taky zjevně není nijak spokojený. Zjevně nejsou naučený o tom, jak se cítí mluvit.

No mě taky zaujalo, že nechce být jenom doma sama, ale jet někam 30km jí připadá šílené.... Jak dlouho jí to bude autem trvat - 20 minut? A v Praze bude mít milion příležitostí co dělat a jak se dostat mezi lidi. Tak buď chci někam vyrážet mezi lidi a dělám to, nebo se mi nikam nechce a sedím sama doma, to je logický. Čekat, že někdo bude jezdit za mnou a bavit mě, abych nemusela kousek popojet autem, je mnohem šílenější. Stejně jako čekat, že si najdu kamarádku někde od vedle z baráku, abych to měla za rohem. Jasně, někdy se zadaří, že si sousedky sednou a skamarádí se, ale pravidlo to není a spousta lidí si musí za kamarády někam dál zajít/zajet :-) Takže jak tu píší ostatní - určitě se dá udělat fůra věcí pro to, aby člověk nebyl pořád sám, zvlášť když má veškeré možné zabezpečení od manžela a může si vlastně dělat jen to, co chce.

Jo, to mě taky štve, pod pojmem "trpím jako zvíře" si představím třeba někoho s rakovinou v posledním stádiu a ne znuděnou paničku.

Myslím, že většinu "normálně finančně zajištěných" nebo i těch hůře zajištěných, musí naprdnout už název článku "....trpím jako zvíře!"

lebahu: no jasně, tím spíš když člověka netlačí peníze k nějakým jiným řešením - jen se prostě musí chtít. Někdo radši naříká, no...

Mata69: Nejsem ženuška milionářova, času moc nemám, ale na to na co chci si klidně i 50 km zajedu. Navíc je spousta různých kurzů, kroužků, cvičení... kde se pamatuje i na ženy na mateřské či důchodce a jsou tedy lekce i dopoledne (mám nepravidelnou pracovní dobu, takže toho i já hojně využívám). Takže co jí brání odlifrovat haranty do školky či školy a zajet si kde chce?
Nebydlím v satelitu, ale na vsi krom 2x týdně cvičení taky nic jinýho není, takže když chci dělat pro sebe něco víc, musím si tam holt zajet.
A kdybych nemusela do té blbé práce... jé to by se dalo stíhat věcí... ale chyí mi ten sponzor, není tu nějakej? Prostě jak si to člověk zařídí, tak to má.

Asi to bude chtít opravdu více osobní aktivity než sedět a naříkat jaká jsem chudinka. Já to vcelku chápu, že dělat všechno sama a být na všechno sama, je svým způsobem úmorné - ale je třeba si uvědomit, že na druhou stranu díky tomu manžel rodinu zabezpečuje více než dobře. Holt člověk mít všechno nemůže.
Například moc nerozumím tomu, proč nejezdit cvičit klidně i 30 km daleko, když to není finančně zatěžující, můžete si to dovolit. To je půl hodinka autem.
Líbí se mi pár nápadů níže pode mnou od "babičky Renaty", ale jak píšu hned zkraje. Chce to zvednout zadek a něco začít dělat. Zabavit se sama, jinak. Pak na ty společné víkendy budete nahlížet taky trochu jinak.

No, hlavně jsi pitomá a líná. Když jsou děti ve školce, můžeš klidně jet do města (určitě máte minimálně dvě auta). Klidně můžeš chodit na pár hodin do práce, navštěvovat kurzy (třeba malování nebo cokoliv jiného), učit se jazyky, pracovat na zahradě, chodit na procházky, jezdit na kole... je asi tak milion věcí, které se dají dělat všude, i v satelitu. Kdybys nebyla namyšlená blbka, tak by se s tebou bavily i ženské z vesnice. Za kamarádkami můžeš jezdit ty, pokud ovšem o tebe někdo stojí. Když jsou doma děti, je zase asi milion možností, jak se bavit s nimi. Ženské, které chtějí mít na všechno prachy a zároveň by chtěly mít chlapa pořád k dispozici, jsou na pěst. Neumíš žít vlastní život nebo co?

Má několik možností, opustit zlatou klec, což neudělá, navrhnout manželovi, že začne pracovat, aby on mohl pracovat méně a mohli být víc spolu. smířit se s danou situací, nebo si najít milence.... Pravdu má v tom, že Ti co mají tak nějak "normálně", protože nic je taky na houby, se opravdu svým způsobem mají paradoxně lépe.

Všechny tyto problémy jsem předpokládala a tak jsem dceři před lety "satelit " rozmluvila. Je mi to moc líto, ale bude hůř. Děti povyrostou, v místě asi nebudou vhodné školy, kroužky, sportovní vyžití. Maminka bude taxikářka na plný úvazek. A co až se děti budou chtít "společensky vyžít"? Taneční, plesy, diskotéky, kina, divadla....
Nevěřím, že by tam všechny maminky byly takové kozy, že by nestály o přátelství a společně strávené chvíle. Vsadím se, že se trápí stejně, jako Iveta.
To, co chci poradit- a je to jediná možnost se nepicnout- nevím, jestli má na to Iveta povahu- ale já- já bych roznesla pozvánky, při nejbližší příležitosti pozvala všechny maminky přibližně starých dětí třeba na oslavu narozenin, nebo vánoc, zorganizovala bych zábavu, dětskou diskotéku, občerstvení, závodění ve všem možném (tak aby každý vyhrál), tombolu (každý by do ní něco přinesl, žádné drahé věci, hračky, knížky, které oželí), zorganizovala bych u sebe doma burzu dětského oblečení , lyžiček, kočárků, postýlek ap., větší věci pouze z fotek, podle ročního období výlet do nejbližšího lesa, třeba na houby, nebo bojovku s pokladem....Můžou jet oranizovaně třeba do Babylonu do Liberce, je to tam super, někam do Aquaparku (v Babylonu je taky).
Zezačátku to bude třeba drhnout, ale časem se to roznese, že je to prima a postupně se maminy nabalí- a ty, které se budou stranit, těch škoda nebude.
Já dělala instruktorku víc jak 20 let na kurzech zv. Rodiče s dětmi v pohádkovém Modrém dole, Krkonošském nár. parku, kde jsou 2 chaloupky s pecí, najděte si modrydul.cz a rozklikejte vše, co se dá, fotky, popisy, ceníky.
Pro Ivetu , ani ostatní maminky, z prostředí, které popsala, nebudou asi finance problém, ale lyžařské vybavení se dá vypůjčit na celý rok a nemusí se kupovat (Happy sport), nebo se dá sehnat použité levně v bazarech, nebo právě na zmíněných burzách.
Movití rodiče možná preferují Alpy a zaplatí si instruktora, ale to, co děti zažijí třeba v Modráku, to v Alpách mít nebudou.Maminky se pobaví také, jezdí tam i oba rodiče, babičky, dědečkové, samotní tatínkové.Děti tam dostanou takové základy, že jejich styl bude prvotřídní a pak můžou třeba s rodiči do těch Alp a pilovat lyžování tam. Ale vždycky je lepší, jede-li celá parta, pro děti, i pro rodiče.
jJestli ty články tady nejsou fiktivní, tak ať mi maminka někdy napíše, dala-li si poradit a tam u nich se do toho pustila (sukovarenata@seznam.cz).
A nakonec- tatínky musíte alespoň minimálně zapojit , použijte všechny ženské zbraně a nenechte je zvyknout si na to, že vy doma všechno a oni nic. ne, že by utírali prach, ale měli by být alespoň 1x,2x týdně doma aspoň tak brzo, aby uložili děti a přečetli jim pohádku, nebo jim třeba vyprávěli humorné příběhy ze svého dětsví. To přežijou! Holky, nedejte se. Babička Renata