Jak dítě (ne)naučit jíst

| Autor: MS | Rubrika: Láska a vztahy

Přístup k jídlu u malých dětí ovlivňuje jednak jejich vlastní potřeba získat dostatečné množství energie pro růst, jednak v pozdějším věku snaha prosazovat se v rodině a nejbližším okolí. Jedná se o velice běžný a navíc přirozený projev vývoje dítěte, přesto však rodinu dokáže vystrašit nebo při nejmenším vyvést z míry. Mnozí rodiče ve snaze svému dítěti dopřát a nevychovávat jej násilím často rezignují a může se stát, že dítě postupně vyselektuje ze svého jídelníčku většinu potravin. Není výjimkou, že dítě třeba v deseti letech jí pouze čtyři, pět druhů potravin.

Kde se stala chyba?
Cesta do pekel bývá dlážděna dobrými úmysly a tak i co se týče vybíravosti dětí bývá často na začátku dobrý úmysl rodičů, na konci však nevhodný stravovací návyk dítěte, který se odstraňuje jen velmi těžko. Pojďme se podívat na nejčastější okolnosti vytváření špatných stravovacích návyků:

  • První konflikt se objevuje v době, kdy maminka začíná svého potomka krmit příkrmy. Strava má najednou jinou konzistenci, jinou vůni, navíc je podávána lžičkou nebo z láhve. Prožitek z takového jídla je pro dítě nový a může tedy působit nepříjemně, čemuž se dítě podvědomě brání. Rodiče však mnohdy považují prvotní odmítnutí nového pokrmu dítětem za trvalé a danou potravinu již dítěti opakovaně nepodají (doslova „mu nechtějí činit násilí“).
  • Mnoho rodičů si neuvědomuje, že děti rostou ve skocích, nikoli plynule. Pokud tedy dítě, které bylo dosud velkým jedlíkem, najednou přestane dojídat, nemusí to být důvodem k panice. Zřejmě se právě nachází ve fázi, kdy roste pomaleji, a tak je i jeho potřeba jíst o něco menší. Období rychlejšího růstu bude zákonitě následovat a chuť k jídlu se opět dostaví.
  • Přibližně ve dvou letech věku dítěte nastává etapa známá jako období vzdorovitosti. Z dítěte se stává samostatná malá osobnost, která se snaží využívat a uplatňovat svou vůli. Toto období provázejí četné konflikty jak vnitřní, tak s vnějším světem –nejčastěji s rodiči. Je to etapa ve vývoji dítěte nutná, i když se, bohužel, projevuje častým a hlasitým vzdorováním vůči všemu, včetně jídla.
  • Malé děti se učí novým dovednostem pozorováním a napodobováním svého okolí. Rodiče, kteří se nestravují správně, proto jen těžko naučí své děti zásadám zdravé výživy.
  • Řada rodičů je také příliš úzkostných. Tito mnohdy příliš dbají na to, aby dítě nemělo nikdy hlad, dobře rostlo a přibývalo – a obvykle to přeženou. Neváhají využít jakýkoli manévr k tomu, aby do dítěte dostali nějaký pokrm a výsledkem jsou pak směšné honičky prchajícího potomka s lžící polévky či knedlíkem na vidličce, nebo dítě zběsile cukající hlavou v krmící židličce. Jiní rodiče vaří několik náhradních pokrmů či podbízejí sušenky, bonbony a jiné pamlsky. Výsledkem je, že dítě jí jen to, co mu zvlášť chutná a ostatní odstrkuje.


Vytváření nesprávných stravovacích návyků u dětí ovlivňuje zejména:
  • Časté diskutování o dietní vhodnosti pokrmů („je to moc tučné“, „má to moc cukru“, „je to příliš nezdravé“)
  • Komentování chutnosti, zejména u „zdravějších“ pokrmů („tohle opravdu jíst nebudu, to je na mě moc zdravé“)
  • Sledování televize nebo další aktivity, jako čtení, posílání sms nebo telefonování, které odvádějí od jídla pozornost
  • Nevhodný styl stolování, hlasitý rozhovor, komentování nevhodného chování dítěte, nebo nucení dítěte, aby jedlo samo, protože rodiče potřebují „klid“


Jak „drobečka“ zlomit a učinit z jídla požitek?
Co se týče přístupu k dítěti v opozici, neexistují bohužel žádná univerzální pravidla ani rady – vždy záleží na konkrétních okolnostech a konkrétním dítěti. Je však třeba mít na paměti zachování si zdravého rozumu a alespoň základního povědomí o vhodné výživě.

Jestliže dítě začne vyžadovat čokoládu, proč mu jí nedopřát? Rodiče by ale neměli hned „obětovat“ celou tabulku, stačí několik čtverečků. Možné je i nabídnout nějakou vhodnější alternativu pamlsku, např. sušené ovoce apod. Drobná sladkost dítěti neublíží, rodičovská autorita neutrpí a dojde i k částečnému uspokojení dětského přání.

Při budování vhodných stravovacích návyků napomáhá:

  • Základním předpokladem pro osvojení si zdravých stravovacích návyků je bezesporu příklad rodičů. Malé dítě rádo napodobuje, a proto je pro něj nejlepší stolovat s rodiči a dokonce jíst i stejné či alespoň podobné jídlo. Pokud totiž rodiče připravují pro svého drobečka jeho vlastní „specialitu“, dítě se může domnívat, že mají sami něco lepšího a proč by tedy ono mělo jíst to horší? Naopak u stejně vypadajícího pokrmu je šance na úspěch mnohonásobně větší.
  • Říká se, že jíme i očima. To je pravdou „bohužel“ i u některých dětí. Takový rozmixovaný „blivajz“ by často dospělý nejedl a stejný postoj zaujímá i část dětí. Pro tyto malé estéty je dobré zkusit třeba pokrm na větší kousky a dbát u toho i na barevnou kompozici.
  • Děti vyžadují rituály, ať už jde o oblíbený hrneček, „můj“ talířek nebo jablíčko ke svačině. Součástí denních rituálů by měla být i pravidelnost v jídle. Kromě toho by se rodiče měli vyvarovat častému nabízení nejrůznějších pamlsků mezi jídly, tzn. kromě snídaně, svačiny, oběda, odpolední svačiny a večeře a v případě odmítnutí jídla nechte dítě čekat až na další pravidelný pokrm.
  • Není dobré dětem vyhrožovat tresty, pokud něco nesnědí. Někdy nátlak rodičů dospěje do takové podoby, že dítě není schopné v jejich přítomnosti sníst vůbec nic, některé děti dokonce zvracejí. Pamatujte, že jídlo má být pro dítě potřebou a ne zásluhou nebo milostí prokazovanou rodičům. Věřte proto tomu, že se dítě do jídla nutit nemá. Navíc – jsou to právě rodiče, kdo prohrává ve střetech kvůli jídlu. Za jídlo by neměly být příliš často ani slibovány odměny, ale pokud dítě vyžaduje nějakou sladkost, může ji dostat jako dezert (nikoli ovšem předkrm).




K čemu vede nesprávná strava
Dítě, které ze svého jídelníčku většinu potravin vylučuje, přijímá jen velmi jednostrannou stravu a bude tedy pravděpodobně po čase trpět nedostatkem nebo nadbytkem některých živin, minerálních látek či vitaminů. Nadbytek se pak nejčastěji týká jednoduchých sacharidů a nevhodných nasycených tuků, které děti přijímají v podobě sladkostí a slazených limonád. To je příčinou zvýšené kazivosti zubů a samozřejmě nežádoucího vzrůstu tělesné hmotnosti. Negativně může být ovlivněna také hladina cholesterolu a tuků v krvi, zejména díky nadměrnému příjmu tučných pokrmů (smažených jídel, jídel z nabídky nejrůznějších fast foodů či stánků). Nedostatek je v takovém případě obvyklý např. u bílkovin nebo kvalitních rostlinných tuků, které jsou zdrojem esenciálních aminokyselin, resp. esenciálních mastných kyselin. (Esenciální látky si tělo nedovede samo vytvořit a musí je proto přijímat s potravou.) V důsledku nedostatku esenciálních aminokyselin může dojít k např. poruchám ve vývoji pohybového aparátu, v důsledku nedostatku esenciálních mastných kyselin zase k problémům s vývojem některých orgánů.

Je důležité si také uvědomit, že některé látky potřebují „nosiče“ proto, aby se mohly v organizmu efektivně šířit. Např. železo, které je obsaženo v mase a luštěninách, potřebuje pro svou efektivní distribuci (nejen) po dětském těle dostatek vitaminu C, jehož zdrojem je mnoho druhů ovoce a zeleniny. Strava má tedy být, jak bylo mnohokrát opakováno, pestrá! Bylo také prokázáno, že vhodný vzájemný poměr jednotlivých živin (tedy cukrů, tuků, bílkovin) napomáhá jejich vstřebávání a u dětí dokonce snižuje nemocnost. Např. u dětí trpících epilepsií může ovlivnit počet a frekvenci epileptických záchvatů, nebo obecně snižuje náchylnost k respiračním onemocněním.

Závěr
Dětským lékařům si rodiče nejčastěji stěžují, že dítě málo jí, nebo si donekonečna vybírá, mění své chutě apod. Nejlepší radou je zachovat si chladnou hlavu a kromě výše doporučených postupů vzít nezvedeného potomka do kolektivu nebo např. do restaurace. Děti odkoukají, že jiným chutná a možná u toho i pochytí nějaké základy slušného stolování. Pakliže rodiče nepraktikovali popsané metody odmala, nemusí podléhat zoufalství. Začít lze kdykoli – lépe později, než nikdy. Navíc – jestliže lékař potvrdí, že je dítě zdravé a roste normálně, přestaňte se neustále zabývat množstvím jídla, které dítě pozře, a soustřeďte se spíš na jeho radost z jídla. Problémy se dají rychle do pořádku. Kolik toho má dítě sníst, to musí rodičům ukázat ono samo. Ti se pak mají řídit jeho potřebou a ne svými představami.

Rituál jídla by měl být zkrátka alespoň částečně záležitostí příjemnou, tzn. pokud možno bez plačícího dítěte a matky na pokraji zhroucení. Je proto vhodné zvážit nutnost všech příkazů, zákazů a nařízení a učit děti správným výživovým návykům nenápadně, nenásilnou formou. Jak říká staré latinské přísloví „Verba movent, exempla trahunt“, neboli „Slova povzbuzují, příklady táhnou“.


MUDr. Pavel Neugebauer, praktický dětský lékař
zdroj: Quent

Další články z rubriky

HANA (39): Balí mě soused a láká mě na drsný sex!

HANA (39): Balí mě soused a láká mě na drsný sex!

29. 11. | 29 | Pohledný soused Hany se jí už několik týdnů dvoří. Oběma je jasné, že by nešlo o vztah, ale…

MÁJA (46): Přítelův syn je monstrum. Přemýšlím o rozchodu

MÁJA (46): Přítelův syn je monstrum. Přemýšlím o rozchodu

28. 11. | 29 | Máji přítel má velmi problematického syna. Společně strávené víkendy jsou pro ni očistec a k Májině…

JOVANKA (31): Přítel je rasista. Nesnáším to!

JOVANKA (31): Přítel je rasista. Nesnáším to!

27. 11. | 45 | Přítel Jovanky má dvě tváře. Navenek působí jako uhlazený elegán s galantním chováním vůči rodině i…

8 témat, o kterých se v posteli nikdy nemluví

8 témat, o kterých se v posteli nikdy nemluví

26. 11. | Chcete mít s partnerem perfektní sexuální život? Pak s ním rozhodně mluvte o vašich potřebách a…