Jak dlouho byste ze svých úspor přežila?

| Autor: Jana Benešovská | Rubrika: Láska a vztahy

„Peníze budou, my nebudeme,“ říkají ti, kdo utratí každou výplatu do poslední koruny. Často mají všechno, na co si vzpomenou, pochopitelně kromě úspor. Jiní lidé šetří, protože „stát se může cokoli“. Kdo a jak ovlivňuje naše nakládání s penězi a který přístup nás učiní šťastnějšími - utrácení, nebo spoření?



Kdybyste zítra přišli o práci a vůbec o veškeré příjmy, jak dlouho by vaše rodina přežila z peněz, které máte naspořené? Den? Týden? Měsíc? Nebo dokonce rok? Nový průzkum ING Bank ukázal, že průměrná česká domácnost by byla schopná financovat své základní výdaje a potřeby po dobu dvou měsíců a osmnácti dnů. Nejdéle by z úspor financovali své výdaje vysokoškoláci, v průměru čtyři měsíce a šest dní, lidem se základním vzděláním by rezerva nevystačila ani na dva měsíce. „Domnívám se, že se učíme s penězi nakládat zodpovědněji,“ říká David Šmejkal z Poradny pro finanční tíseň a pokračuje: „Určitě jsme zodpovědnější než třeba Poláci, ale nedosahujeme takových finančních aktiv jako Němci.“

Zatímco po roce 1989 u nás panovala spotřebitelská volnost, že můžeme nakoupit všechno možné, a spotřeba výrazně rostla, protože mít určité zboží bylo známkou jistého sociálního statusu, dnes nakupujeme odpovědněji. Umíme si vybrat kvalitnější zboží i počkat na výhodnější nákup. Přestože náš život pořád ovládá konzum, přistupujeme k utrácení obezřetněji, což ale - nenechte se mýlit - nemusí být vždycky dobře. Na konzumním způsobu života je totiž určitým způsobem postavený rozvoj společnosti. Když je spotřeba vyšší a vyrábí se více, uplatní se víc lidí v pracovním procesu a mají víc peněz na utrácení.

Laicky řečeno: ačkoli ze všech stran slyšíme o nutnosti šetřit, ekonomika jako celek je vděčná za pravý opak - utráceče. Každý trh má ale limity. A je otázka, nakolik se jim blížíme, zda nejsme už na hraně a zda není třeba přístup k penězům přehodnotit. Protože dopad spotřeby a konzumu a potřeba šetření či naopak přílišné utrácení není jen záležitostí peněz, ale má i psychologický rozměr.

Šetřílek, nebo utráceč?

Peníze jsou neodmyslitelnou součástí života. Základní vztah k nim si budujeme už v dětství, když pozorujeme, jak o nich mluví a jak s nimi zacházejí naši rodiče, a když pak zažíváme následky jejich vztahu k penězům. „Tohle všechno má vliv nejen na to, jak o penězích přemýšlíme, ale také jak s nimi budeme nakládat coby dospělí - jestli budeme žít, abychom peníze šetřili, nebo abychom utráceli,“ říká Lenka Bortlíková, kouč a průvodce životními změnami. Náš vztah k penězům se pochopitelně mění podle prožitých životních událostí a také podle toho, jaká je úroveň našeho vzdělání neboli finanční inteligence. „Svět peněz přináší připraveným četné příležitosti, jak vydělat, naopak nepřipraveným může připomínat minové pole, kterému se navíc nedokážou vyhnout,“ dodává.

Třicetiletá Jana je typem člověka, kterému se peníze dlouho na účtu neohřejí, a co vydělá, to obratem utratí - za cestování, moderní technologie, zážitky a třeba i každodenní kávu v kelímku. Kdybyste ji však poznali před deseti lety, nevěřili byste, že jde o tutéž osobu. „V devatenácti bylo mým největším snem koupit si vlastní byt, takže když jsem po škole nastoupila do práce, spořila jsem maximum. Ve dvaadvaceti jsem se vdala a byt jsme si s manželem koupili společně. Protože jsme byli oba podobné šetřivé typy, hypotéku jsme splatili za sedm let. Bohužel následoval rozvod a já si v té chvíli uvědomila, jak šíleně jsem žila. Zatímco moji spolužáci cestovali po světě, měli zážitky, zkušenosti, já jsem lítala z práce do práce a tohle byl výsledek: jakýs takýs majetek, ale jinak životní prázdnota.“

A tak to Jana vzala z opačného extrému, kdy nejenže nešetří, ale jsou dny, kdy má na účtu třeba jen dvacetikorunu. A nemít možnost čerpat kontokorent, jedla by suché rohlíky a sardinky z plechovky k snídani, obědu i večeři. „Nikdy bych takto nežila, kdybych nevěděla, že další peníze jsou na cestě. Považuju za důležité, že nejsem zadlužená, nicméně peníze jsou jeden z mých každodenních stresorů. Pořád na ně myslím a na zaplacení faktur občas čekám jako na smilování,“ svěřuje se. Kdyby náhle přišla o všechny své příjmy, nepřežila by Jana ani den. „Samozřejmě mě to napadne. Na druhou stranu kdyby se mi zítra cokoli stalo, nebylo by to vlastně všechno úplně jedno?“

Extrémy jsou problémy

Mladý pár Pavla a Jan kroutí nad takovým přístupem k životu hlavou. Před dvěma lety si pořídili byt na hypotéku, která každý měsíc zatížila jejich rozpočet na splátkách 11 tisíci korunami. Splácení zvládali až do loňského podzimu, kdy si Jan komplikovaně zlomil nohu. Následovalo několik operací, rehabilitace a dlouhodobá pracovní neschopnost. „Vypověděli jsme stavební spoření a předčasně jedno důchodové pojištění, což pokrylo splátky a nakonec ještě zbylo na dovolenou. Neumím si představit, že bychom neměli nic a museli si půjčovat třeba od rodičů. Představa, že počítám každou korunu a nemůžu se pořádně doléčit, jak spěchám do práce, abychom zaplatili složenky, mně nahání husí kůži,“ vypráví Jan.

Jak říká Lenka Bortlíková, lidé mající finanční polštář určitě projdou z materiálního hlediska případnými krizemi lépe než ti, kteří jej nemají. „To ale neznamená,“ dodává odbornice, „že nemůžou prožívat stejně intenzivní psychické utrpení jako ti, kteří nemají nic.“ Velkou roli hraje připoutanost (lpění) k penězům nastřádaným za konkrétním účelem. Kdo pět let spořil na vysněnou dovolenou, aby pak musel nastřádané peníze použít na nenadálou rekonstrukci domácnosti, snadno se začne litovat a mít pocit, že to nemělo smysl. „Není jiná pomoc než se s tím smířit a začít znovu,“ říká Lenka Bortlíková.

Peníze - ať už určené k utrácení, nebo ve formě finanční rezervy - přinášejí pocit jistoty a bezpečí, tedy naplňují jednu za základních prehistorických potřeb. Proto je dobré tvořit rezervy, protože pomáhají snížit každodenní stres z věcí v nejbližších dnech i v daleké budoucnosti. Nemusí se přitom jednat o extrémy. Šetřit se dá i bez toho, aby se člověk trápil, že sice spoří, ale zároveň vlastně nežije a nejlepší léta tráví hromaděním peněz, a k čemu vlastně? Jen pro jistotu? Přístup k penězům a šetření se odvíjí také od vztahu k jiným životním hodnotám. Pro koho je důležitá potřeba klidu a jistoty, ten bude peníze odkládat stranou s jiným pocitem než Jana. Tu nula na účtu sice stresuje, ovšem svůj životní styl by spoření v současnosti neobětovala. Stejně jako jiné oblasti života, i otázka peněz je záležitostí priorit a také toho, nakolik jste ochotní smířit se se zítřejšími následky svých dnešních rozhodnutí.

Začnu spořit až… Ne, začněte hned!

Ačkoli pro řadu lidí to priorita není, všichni tušíme, že aspoň něco bychom spořit měli, protože - jak říká Lenka Bortlíková - kdo je připraven, není zaskočen. „Kdo říká, že v dnešní době nemá smysl šetřit, podřezává si pod sebou větev,“ tvrdí David Šmejkal. Omezení dnešních výdajů totiž dává velkou šanci přestát budoucí problémy, a hlavně přináší do každodenního života aspoň trochu klidu. „Kdo tvrdí, že nemůže nic ušetřit, a hned poté vytáhne z kapsy mobil, zapálí si cigaretu a jde na pivo, nemá poctivou snahu. Začít lze i s malou změnou životního stylu, která nám ale v konečném důsledku za léta může uspořit desetitisíce nebo statisíce,“ pokračuje odborník. Přestože spořit jednoznačně doporučuje (a to i malé částky po dlouhá léta), samotné šetření je málo a rozhodně není pilířem spokojeného života.

„S financemi se musí nakládat s rozmyslem nejen ve věci úložek a investic, ale i v oblasti příjmů a výdajů, aktiv a pasiv. Úspory nejsou kouzelným proutkem. Mohou nám pomoci v nenadálých situacích, ale dávají jen kamínek do mozaiky důstojného života,“ dodává. Ačkoli většina z nás tohle dobře ví, žádné konkrétní kroky v tomto směru nepodnikáme. Jak například ukázal průzkum Raiffeisenbanky ohledně důchodů, většina Čechů sice otázku peněz na důchod považuje za důležitou, ale to je tak všechno.

Přestože 66 % lidí je přesvědčeno, že jim stávající důchodové zabezpečení stačit nebude, na důchod nespoří. Proč? Buď si myslí, že jsou příliš mladí, nebo nemají finanční prostředky a odkládají spoření na až… Laxní přístup a odkládání věcí na pozdější dobu se však nemusí vyplatit. Demografické odhady ukazují, že už za zhruba dvacet let dojde k situaci, kdy jeden pracující bude „živit“ jednoho důchodce. Jak asi bude vypadat důchodový systém, když už dnes se nachází v červených číslech? „Motivaci ke spoření je proto třeba vidět někde jinde než v penězích samotných. Samotná rezerva pro nic za nic se mnohdy nejeví jako potřebná, avšak pravidelné úložky na důchod jsou bez diskuse nanejvýš legitimní,“ říká David Šmejkal.

Podle Lenky Bortlíkové nicméně neexistuje univerzální rada, jak zacházet s penězi, protože přístup k nim se vždycky odvíjí od osobnosti člověka. „To ale neznamená, že nemůžete šetřit,“ říká odbornice. „Ujasněte si, jaké postavení mají peníze ve vztahu k jiným vašim životním hodnotám, kolik peněz potřebujete mít, abyste byli spokojení, a začněte hledat způsob, jak je získat.“ To ale vyžaduje být aktivní a nečekat, že se ráno probudíte a na účtu budete mít milion. Takto to v dnešním světě opravdu nefunguje.




ČTĚTE TAKÉ:
Sama spokojená aneb 3x single






ČTĚTE TAKÉ:
Špatná nálada svědčí našemu intelektu



Komentáře

Komentářů celkem: 0

Další články z rubriky

Láska je nesmrtelná: Muž podporoval svoji ženu s rakovinou do posledního výdechu

Láska je nesmrtelná: Muž podporoval svoji ženu s rakovinou do posledního…

Včera | Jennifer Meredino (40) byla příliš mladá na to, aby zemřela. Osud s ní však měl jiné plány a když…

Na co je dobrý sex? Pomůže od migrény, stresu i škytavky

Na co je dobrý sex? Pomůže od migrény, stresu i škytavky

Včera | Jste čím dál tím pohodlnější a máte problém se přemluvit k sexu? Až zjistíte, k čemu všemu vám…

MAGDA (27): Přítelův syn mi dělá návrhy. A příteli to nevadí!

MAGDA (27): Přítelův syn mi dělá návrhy. A příteli to nevadí!

6. 12. | 12 | Magda má o 15 let staršího přítele s dospívajícím synem ve střídavé péči. Chlapec je jen o 10 let…

Jak poznáte, že už s vámi nechce trávit Vánoce

Jak poznáte, že už s vámi nechce trávit Vánoce

6. 12. | Vánoce mají být svátky pohody a klidu, ale ne vždy to funguje. Je to také období, kdy lidé…