Jak "HO" nejen získat, ale i udržet...

Jak "HO" nejen získat, ale i udržet...
(Rady z babiččiných dýchánků č. 1)

Moje babička byla vědma. Paní a slečny z širokého okolí k nám chodily na kafe, svařáka a hlavně na rady. Nejprve poctivě vylíčily, co všechno bláznivého vyvedly, aby následně se zatajeným dechem nasávaly její moudra. Babička byla velice přímočará a se slovíčky se nijak nemazlila. Měla mnoho perfektních průpovídek a na její slova vždycky došlo. Proto také byla její klientela převeliká. Kafe bylo doma vždycky dost a o červené víno na svaření jsme se postaraly vždy na podzim, když jsme sbírávaly trnky.
Babička jako svou hlavní radu říkala, že "když se ženská chlapovi položí před práh jako rohožka, aň se nediví, když si o ni utře nohy". Divila se, jak jsou některé z nás schopné ztratit veškerou hrdost a odevzdat se "zcela zcela". Vždyň když budeš doma vegetovat jen jako kredenc, kterou pokaždé najde na stejném místě, kdykoliv, když budeš stále stejná - tak se k tobě jen jako ke kredenci bude chovat! Proč by tě získával? Proč by se snažil? Když tě má víc než jistou? Nešňastnice, která si pro radu přišla (protože už onou rohožkou či kredencí minimálně byla), argumentovala, že nemůže nic dělat, že by se na ni vykašlal. Že ona má děti, on zase jinou a co teď. A tak babička moje milovaná radila... Nechala si zcela po pravdě vyložit, co se tam doma děje, pak to s dotyčnou probrala a řekla jí, jak má reagovat, co má změnit atd. Pravda je, že se její klientky mnohokrát bály doma jen ozvat, natož se ozvat hlasem rozčilenějším, ale pokud vím, babiččiny rady zabíraly. Pošramocená sebevědomí se napravovala a mnohé manželství bylo zachráněno. Kde to bylo úplně na ouvej, tam babička doporučila, že než tohle pomalé umírání, raději rozvod, všechno smazat a s poučením do života začít znovu.
Mnohokrát účinkovala přímo "live" - po telefonu. Vzpomínám na jednu velice důležitou záležitost, jednalo o požádání o ruku. Konkrétně jak přimět pána, aby se po tříleté známosti už konečně vyjádřil. Událost se odehrávala v kavárně Slávii. Naše známá tam s milým seděla, vždy si chviličku povídali a ona co chvilku si odskočila. Odskakovala ovšem k telefonu, aby babičce slovo od slova reprodukovala a s přesným návodem zase běhala zpět. Příteli se omluvila, že má hrozné bolení, takže ji dokonce i litoval... Věřte nevěřte, opravdu ji o ruku požádal. A že prý jestli by se mohli vzít už tento pátek. Když tohle babičce oznamovala, tak ale řekla, že to v pátek asi nepůjde, protože nestihne kadeřnici a hlavně - co si vezme na sebe? Na to jí babička moudře odpověděla: hele, jen se vdej v pátek, na šatech ani účesu nezáleží - co kdyby si to příští týden zase rozmyslel?
Další její vynikající poučkou bylo, že "dobrá hospodyně nenosí na trh všechna vejce v jednom košíku". Z čehož plyne, že nikdy, opravdu nikdy, nesmíš mužskému na sebe říci úplně vše. Hezky pomalinku, po částech, abys byla stále trochu tajemná, aby stále objevoval něco nového. Muži jsou lovci, rádi svou kořist dobývají, mají rádi, když musí vynaložit na odhalovaní půvabů i tajů patřičné úsilí. Čím víc o tebe bojují, čím víc námahy je stojíš, tím víc si tě váží. A stále nemluvit, hlavně poslouchat. Naslouchat jejich problémům i úspěchům, nesnažit se být za každou cenu chytřejší než on. Nikomu přeci není příjemné, když někdo neustále ukazuje jeho chyby. Chytrá partnerka poradí tak, aby muž neztratil sebevědomí, aby se necítil ponížen.
Jinou cennou radou milované babičky byla "díra na rukavici". Každé z nás se určitě stalo, že cestou na rande, případně na nějaké důležité setkání, se porouchalo cosi na oblečení. Někde zeje díra, jinde ošklivá skvrna, jakékoliv nečekané poškození vizáže. Co teď? Domů, převléknout se, to nestihneme. Nezbývá než pokračovat a dostavit se i s oním defektem. A tady je ona dobrá rada: babičce, jako dívce na rande jdoucí, se vyklubala dírka na jednom z prstů u kožené rukavičky. Jednak byla zima veliká, druhak - tenkrát se prostě mladá dáma bez rukaviček nekonala. A tak hned po uvítání děravý prstík nastrčila k podívání svému milému se slovy: prosím tě, podívej se, co se mi stalo, já kdybych ti to neřekla, tak se celou dobu budu třást hrůzou, že si toho všimneš a pomyslíš si, jaká že jsem nepořádná... Mladý muž pochopitelně prohlásil, že je to hloupost, to že se stane občas každému. Klid i čest byly zachráněny. Ovšem - a tohle babička vždycky zdůrazňovala - na příští rande už s tou dírou nesmíš! Co pro jednou je nešňastná náhoda, pro podruhé i další je pohroma. Všechno se může stát. Ale DÁMĚ - jen jednou. Podruhé aň je už zase všechno OK.
Stejně tak dbala na drobné detaily, jako jsou například čisté podpatky u bot. Dodnes si všimnu leckteré dívky na schůzku jdoucí, která má boty krémem panensky nedotčené. Tady se hodí přísloví "Navrch huj, vespod fuj"- drahé oblečení, veskrze IN, ale někdy nejen špinavé, ale i zapáchajíci. Pravda je, že muž, který má zájem "pouze o to jedno", nekouká zas tak moc na detaily, ale až se bude zaláskovanýma očima rozhlížet po té jedné jediné, pochybuji, že by se včas nezarazil a urychleně neodmiloval. Takových "drobností" je samozřejmě plno. Oloupaný lak na nehtech, rozbitý zip, provizorně spravený zavíracím špendlíkem, chybějící knoflíčky, utržené poutko u kabátu, pach potu soupeřící s parfémem. Tohle však už pro muže rozsvěcí výstražné červené světlo: Pozor, tady hrozí nebezpečí!
Uznávala a propagovala systém drobných odměn a rituálů. Naučila to i svého syna, mého tátu. Jako malá jsem měla například nesmírně ráda sobotní večery, kdy se táta vracel z práce (jezdil totiž na týden pryč). Když vstoupil do dveří, vždycky nás zavolal: Holčičky moje, táta přišel! A po uvítacích pusách jsme si maminkou obě sáhly do "své" kapsy. Tátova levá byla moje. Pokaždé tam byla nějaká drobnost. Pár zabalených bonbonků, korunky na zmrzlinu, jindy nová mašle. V té mámině byly třebas sněženky, lístky do kina, hezké mýdlo. Jednou tam měla papírek, na kterém bylo napsáno: Dáreček máš za dveřmi. A za nimi stál obrovský pytel plný jablek, švestek a ořechů. Naši měli svých rituálů hodně. Jak jsem dospívala, poznávala jsem jich stále víc. Plno jsem jich pak úspěšně použila i ve svém manželství.
Babiččiny rady, kterých bylo nepřeberně, se mi mnohokrát vyplatily. Pevně doufám, že budou k dobru i vám, mé milé Spoludámy…